Měl jsem tenkrát chvíli po škole a v práci jsem byl proto oblíbeným terčem vtípků a kanadských žertíků starších kolegů, ale především jsem byl ten, kdo byl vždy vyslán tam, kam se nikomu jinému nechtělo, a na úkoly, které nikdo nechtěl. Bral jsem to klidně, věděl jsem, že si takovou výchovou musí projít každý nováček.
Toho březnového rána k nám do kanceláře přispěchal vedoucí Michal s ustaraným výrazem a hrnul si to rovnou ke mně:
„Na tom Slovensku to zase zlobí, teď mi volali. Pořád stejný problém.“
Věděl jsem, o čem mluví. Už prakticky od mého nástupu jsme řešili nečekané a zdánlivě náhodné výpadky elektrických okruhů v jedné nové východoslovenské nemocnici. Kvalita tehdejší výstavby byla nevalná, spousta věcí nebyla a to, co bylo, často někdo ukradl. Pracovníci na stavbách koukali, kde se zašít a jak se neztrhat. Občas proto někde netekla voda, jinde tekla tam, kde neměla, praskaly stěny a nefungovaly zásuvky. Všechno se tak nějak ladilo až za běhu.
„Tak já tam zavolám, místní elektrikáři to určitě zvládnou, když je dobře navedu…“ pokusil jsem se najít jednoduché řešení.
„Kdepak! Je potřeba tam zajet, nebudu zase poslouchat, že jsme se na něco vysrali. Večer ti jede vlak, Hanka ti vyřídila ubytování. Na pár dní se tam usadíš a dáš to do cajku. Jasný?“
Chabě jsem přikývl. O deset let starší kolega Pavel se u protějšího stolu pobaveně usmíval.
„Pavle, měl bys tam jet ty, je to tvoje dítě.“
„Ani hovno, byl jsem tam půl roku v kuse. Stará by mě sežrala, kdybych tam měl zase odjet. Je to na tobě,“ zarazil můj pokus Pavel. „Ale je to tam hezký, teď už tam bude pěkně, tak si vem pohorky a můžeš to prochodit. Taky tam je parádní ubytování,“ pokračoval. „Jo a pozdravuj Marcela,“ dodal.
„Kdo je Marcel?“ zabručel jsem.
„Marcel je vedoucí místních elektrikářů, super chlap, samej úsměv. Určitě budete kamarádi,“ usmál se Pavel povzbudivě.
Ve vlaku jsem pochopitelně nezamhouřil oka a hned na nádraží mě vřele přivítal ledový vítr a sněhová vánice. „Už tam bude pěkně, vem si pohorky… díky, Pavle!“ zamručel jsem a vydal se podle instrukcí najít ubytování. Když jsem pak stál v pokoji, kterým protahovalo jako kaňonem, a nevěřícně zíral na flekatou postel s děravým povlečením, měl jsem chuť něco rozbít. Evidentně bych nebyl první – dveře skříně visely na jednom pantu a židle stála opřená o stěnu, sama by to nezvládla. Díky, Pavle…
„To zvládnu,“ pomyslel jsem si. „Když se rychle domluvím s Marcelem, co a jak mají udělat, tak ještě chytnu večerní vlak zpátky a ráno budu doma.“
Marcel byl dvoumetrový chlap s ježatým strništěm a nasraným výrazem. Opatrně jsem mu vysvětloval, co je potřeba.
„Čo ty chceš, aby sme robili? Veď ani hovno nevieme, jak dlho to potrvá! Te úplne jebe? Ja tu chlopa nenechám vysedzovať, moji ľudze makajú na normy. Seď tu sám, inžinierko!“
Vysypal na mě vychodniarským dialektem a definitivně tak dorazil můj plán na rychlý návrat domů. Odevzdaně jsem pokrčil rameny a smutně pokýval hlavou. Marcel se otočil na podpatku, odplivl si a při odchodu procedil něco o pojebaných Čechúnech.
Stál jsem v prakticky prázdné sklepní místnosti, kde byla celá jedna stěna zaplněna velkými skříňovými rozvaděči a naproti byl průchod kamsi do vedlejší místnosti. Malým oknem u stropu sem nepronikalo téměř žádné denní světlo, ale žárovka v objímce, která visela ze stropu, malý prostor statečně osvětlovala. Potěšilo mě, když jsem ve vedlejší místnosti objevil stolek a židli, nebudu muset u práce stát nebo sedět na zemi. Komplex dál pokračoval dalšími dveřmi, které, byť nebyly zamčené, nešly pořádně otevřít. Povolily jen o pár centimetrů a pak se zasekly. Škvírou jsem vypozoroval, že stejně není o co stát – byl tam jen prázdný regál a pod oknem starý otoman.
Prošel jsem rozvaděče podle plánů, připojil měřicí přístroje, vyndal z tašky knihu, posadil se ke stolu a začetl se. Cvakání stykačů mě jasně upozorňovalo na chvíle, kdy je třeba zpozornět a odečíst hodnoty. Bylo tam příjemně teplo a čas rychle plynul. Venku se začalo smrákat, ale představa vymrzlého pokoje mě nijak nelákala, tak jsem usoudil, že tam ještě chvíli zůstanu.
Hrobové ticho najednou přerušilo cvaknutí zámku a klapot kroků doplněný chichotáním. Zvedl jsem hlavu a tiše poslouchal. Zvuky se nesly pravděpodobně z třetí místnosti, z té, kterou jsem nedokázal otevřít. Dveře z chodby byly předtím zamčené, ale teď tam někdo byl. Vzduch prořízl zvonivý ženský smích a nezřetelné mužské bručení. Hlasy na chvíli utichly, ale brzy se začalo ozývat rytmické vzdychání střídané vzrušenými výkřiky.
„To zní zajímavě…“ pousmál jsem se, opatrně vstal od stolu a po špičkách se vydal do vedlejší místnosti v naději, že se mi podaří škvírou mezi dveřmi něco zahlédnout. Našlapování bylo zbytečné, vedle se šukalo, jako by zítra nemělo vyjít slunce. V místnosti byla téměř tma, ale když si oči zvykly, zahlédl jsem obrysy nadrženého páru. Nahá žena klečela na otomanu a chlap ji zezadu tvrdě šoustal. Z jeho bílého oblečení jsem usoudil, že si pan doktor odskočil obšťastnit sestřičku během nudné noční směny.
To pozorování mě příjemně vzrušilo a cítil jsem, jak mi tvrdne čurák. Stáhl jsem si kalhoty a trenýrky ke kotníkům, opřel se o zaseklé dveře, sledoval slastné počínání těch dvou a honil si péro. Scéna se zatím změnila – žena stála opřená o regál, jednu nohu zvednutou, a doktor ji prcal pěkně vestoje. Držela ho pažemi kolem krku a pánví přirážela proti jeho pohybům. Vůbec se nehlídali ani nekrotili, bylo vidět a hlavně slyšet, že se blíží do finále. Zrychlil jsem své dráždění a jako u vytržení sledoval tu scénu. Oba se najednou vzepjali a zastavili, jako by zamrzli v pohybu. Žena ze sebe vyloudila tlumený výkřik a doktor zachroptěl. V ten okamžik i mě zalila vlna orgasmu a já stříkal jako požární hydrant. Využil jsem vhodného okamžiku, kdy dvojice prožívala dozvuky vášně, natáhl si oblečení a opatrně se vytratil zpět ke stolu. Zanedlouho se ozval zvuk zámku a vzdalující se kroky.
Takový zážitek jsem tedy nečekal. Posbíral jsem si své věci a vydal se zkusit usnout.
Druhý den jsem měl štěstí a během prvních dvou hodin se objevila chyba, na kterou jsem čekal a která byla důvodem mé cesty. Našel jsem příčinu, odstranil závadu a před obědem jsem mohl s klidným svědomím konstatovat, že mám hotovo. V kantýně ten den visel obrovský slogan „Pracovnou iniciatívou k MDŽ“ a mně v tu chvíli došlo, že je 8. března – Mezinárodní den žen, oficiálně uznávaný chlastací svátek mužů i žen, kdy se většina socialistického proletariátu na pracovišti zřídí pod obraz.
Vlak mi jel až pozdě večer, tak jsem si všechny své věci donesl do sklepního útočiště a rozhodl se, že zbývající čas vyplním četbou. Nečekal jsem ten den žádné erotické zpestření, když budou všichni nasávat, ale nemohl jsem být dál od pravdy. Během odpoledne se vedle vystřídaly dokonce dva páry a obzvlášť na ten první byla parádní podívaná.
Oba byli mladí a evidentně zamilovaní. Vzájemná láska dodávala jejich počínání neuvěřitelný náboj. Dívka se svlékla, posadila se na otoman a pomalu a s okouzlující ladností roztáhla své krásné dlouhé nohy. Odhalila tak chomáč jemných chloupků s růžovou skulinou uprostřed. Muž se také svlékl a pomalu k ní přistoupil. Byl dobře stavěný a mezi nohama se mu trčel veliký tvrdý klacek. Dlouze dívku políbil, pohladil po tváři a pomalu rukou sjížděl přes krk, obliny prsou a ploché bříško až do klína.
Dívka se zřetelně chvěla vzrušením, hladila mohutné péro a mnula nalité koule. Když jí zajel prstem do mokré kundičky, hlasitě vydechla a zavřela oči. Bylo to tak něžné a rajcovní, až se mi z toho ztopořilo péro. Opět jsem zaujal včerejší pozici honícího pozorovatele a tiše čekal na pokračování. Muž mezitím položil svou milenku na záda a misionářsky do ní pronikl. Nádherně se milovali, líbali se a vzdychali.
Bylo zřetelné, že dívka míří k vrcholu rychleji, ale muž dál pokračoval a rytmicky přirážel. Pojednou se žena vzepjala a prohnula se jako luk. Chytila milence za paži, chvěla se jako osika, kňourala a zalykavě vzlykala. Když se probrala a vydýchala, pošeptala muži něco do ucha. Usmál se a postavil se před ni. Naběhlý čurák se leskl a výhružně trčel vpřed. Zatímco mu hleděla do očí, rozevřela rty a mohutný žalud pomalu zmizel v jejích ústech. Kouřila ho hluboce a pomalu, jako by si vychutnávala každičký kousek toho tvrdého ptáka. Muž to dlouho nevydržel, brzy se jí opřel o ramena a s hekáním jí napumpoval semeno do pusy. Stékalo jí po bradě a odkapávalo na špinavou podlahu.
V tu chvíli jsem se i já mohutně vystříkal. Rozechvěle jsem se oblékl a s bušícím srdcem čekal, až ti vedle a opustí místnost.
Měl jsem ještě spoustu času, ale začal jsem si pomalu balit věci a chystal se k odchodu. Chtěl jsem si dát kafe na nádraží a počkat tam, dokud nepřijede vlak. Sotva jsem uklidil přístroje, ozvaly se kroky a nečekaně silná rána. Následovalo další bouchání a štrachání klíčem po dveřích, které vyústilo v úspěšné odemčení zámku oslavené radostným výkřikem. Rozrazily se dveře, rozsvítilo se světlo a dovnitř se vpotácela poměrně nesourodá dvojice.
Hezká žena, odhadl jsem ji tak na pětatřicet let, měla rozepnutou halenku a veliká plná prsa, jak se říká, na volno. V jedné ruce držela lahev nějakého čirého chlastu a soustavně z ní upíjela, v druhé poněkud unavený rudý karafiát. Opřela se o regál a hurónsky se rozchechtala. Za ní se komíhal malý obtloustlý chlap a na pleši měl posazený klobouček z podprsenky.
Po nějaké době se jim oběma povedlo víceméně úspěšně svléknout. Chlap s mohutným žuchnutím dosedl na otoman, až se zvedl oblak prachu. Žena dopadla vedle něj, rukou mu hrábla do rozkroku a začala mnout ochablého šulína. Úspěch se však ne a ne dostavit, tak se svezla dolů, klekla si mezi jeho roztažená kolena a dala se do oživování ústy. Částečně se jí to povedlo, dědek ji odstrčil a pokynul, aby si klekla na pohovku. Dvěma prsty si svého polotuhého pindíka zaškrtil u kořene a s velkým vypětím ho nasoukal do vyšpulené kundy.
Za supění a funění ji chvilku šukal krátkými křečovitými pohyby, ale za malou chvilku z ní s chropěním vyklouzl, z ochablého péra mu odkáplo pár kapek a dědek se sesunul na pohovku. Spokojeně se usmál, prohrábl si vercajk, plácl svou milenku přes stále ještě vyšpulený zadek a ztěžka oddechoval. Žena usedla vedle něj a podala mu lahev. Zavrtěl hlavou, nemotorně se oblékl a beze slova se vymotal pryč.
Žena za ním smutně hleděla a když za ním zaklaply dveře, mohutně si povzdechla a přihnula z lahve.
„Choď do piče, kokot jeden,“ pronesla rezignovaně do ticha. Lehla si na záda, roztáhla nohy a rukou si zajela do chlupatého klína.
Celou dosavadní scénu jsem pozoroval s pobavením a měl jsem co dělat, abych se nezačal nahlas smát. Teď mi však té ženy začalo být líto a navíc jsem zjistil, že mě až nepřirozeně rajcuje, a vlastně ani nevím proč. Byla o dost starší než já, macatá a ožralá, ale měla v sobě něco krásného. Opět jsem pocítil vlnu vzrušení. Když zmizel ten nepříjemný tlustý dědek, vrátila se mi touha.
Žena si prsty laskala svou nadrženou kundu a já se rozhodl, že si to ještě jednou udělám. Uděláme si to spolu. Kalhoty a trenýrky jsem pustil dolů, chytil do ruky tvrdého čuráka a opřel se o dveře. Ty se ovšem zřejmě vlivem nárazů obou opilých těl uvolnily a teď se naplno otevřely. S gatěmi u kolen se špatně reaguje, a tak jsem padl do místnosti jako pytel brambor.
Stihl jsem dát ruce před sebe a během mžiku jsem ležel na podlaze přímo před ženou. Slyšel jsem, jak křičí, a snažil se co nejrychleji vstát a zmizet. Nedařilo se mi natáhnout kalhoty, ztopořené péro se přede mnou komíhalo a žena s rukama v klíně na mě nevěřícně zírala.
„Ty kokot, čo tu do piče robíš?!“ vykřikla najednou.
„Já jsem tady vedle…“ hlesl jsem bez rozmyslu.
„Čo vedľa?!“ houkla a zvědavě si mě prohlížela.
„Jsem vedle… tady… práce… pracuju tam…“ Cítil jsem, že jsem rudý až na prdeli.
„Tys ma šmíroval?!“
„No, já…“
„Ty prasa! Tak tys ma šmíroval, ty kokot?! Páčilo sa ti to, čo? Páčim sa ti?“
„Jo, moc! Moc se mi líbíte, jste krásná. Promiňte, já…“ Zbytek věty se mi zasekl v krku.
Překvapený a rozzlobený výraz náhle vystřídalo pobavení. Chytla se rukama za stehna a doširoka si roztáhla nohy. Zaklonila hlavu a pobaveně se rozchechtala.
„Tak poď bližšie, tu to uvidzíš lepšie. No poď!“ zahlaholila vesele.
Byl jsem překvapený její reakcí, ale pomalu jsem přicházel k sobě. Vymotal jsem se z kalhot a přišel k ní blíž.
„Pozri sa, tu poriadne! Tááák, poď ešte bližšie.“
Poklekl jsem před ní a sklonil hlavu. Do chřípí mě udeřila omamná vůně chtivé kundy. Viděl jsem, jak se leskne nektarem, její černé chloupky byly ulepené od šťávy a měl jsem pocit, že zešílím vzrušením. Chytla mě za temeno a vtiskla si mou hlavu do klína tak prudce, že jsem s plesknutím narazil na mokré závojíčky. Instinktivně jsem vyplázl jazyk a zabořil ho dovnitř. Vykřikla a dál svírala mou hlavu. Lízal jsem ji a sál poštěváček, dráždil ho rty i jazykem, a když uvolnila sevření, vrazil jsem jí tam dva prsty. Zařvala jako lvice a vyrazila mi boky vstříc. Trvalo to jen chviličku, než mi obličej i ruku zalila přívalem šťávy a drsně mě zmáčkla stehny v extatické křeči.
Když sevření povolilo, chytla mě energicky za ruku a přitáhla si mě k sobě.
„Teraz ma poriadne ošukaj! Vymrdaj mi tu piču!“
Nenechal jsem se dvakrát pobízet. Nasměroval jsem čuráka přímo na cíl a jedním tahem ho zarazil až na dno.
„Jo, takto! Takto to chcem!“ vyhekla a vykulila na mě své opilé oči.
Prcal jsem ji jako smyslů zbavený. Přirážel jsem tvrdě a hluboko. Lačně jsem se přisál k jejímu prsu a když jsem jí sevřel tvrdou bradavku mezi zuby, zaryla mi nehty do zad a kunda jí zapulsovala jako po elektrickém výboji. Podíval jsem se do těch široce rozevřených očí plných chlastu a vzrušení a v tu chvíli to na mě přišlo. Naposledy jsem přirazil, vytáhl ho ven a stříkal a stříkal – na břicho, na chlupatý podbřišek, na prsa. Křičel jsem a cákal svoje semeno všude kolem.
Probral jsem se vedle ní. Leželi jsme v podivném objetí. Zašátral jsem kolem sebe a nahmatal lahev. Nabídl jsem jí, ale nechtěla.
„Mám dosť. Na dnes to stačilo.“
Několika dlouhými loky jsem lahev vyprázdnil a odložil. Žena ležela na boku, spokojeně se usmívala a pravidelně oddechovala. Posbíral jsem její svršky a použil je jako přikrývku. Políbil jsem ji na tvář, oblékl se a odešel.
Na vlak jsem to měl úplně akorát.
Díky, Pavle!
