Zápis jedenáctý
Kontrola
Začala jsem si vybírat jinak.
Ne podle fotek. Ne podle slov. Podle toho, jak reagují na „ne“.
Kdo ho respektuje. A kdo se ho snaží obejít.
Je zvláštní, jak erotické může být odmítnutí. Jak silně mě vzrušuje vědomí, že mám kontrolu — i když ji na chvíli dobrovolně pouštím z rukou.
Zápis dvanáctý
Zvyk
Nejvíc mě vyděsilo, že jsem dnes necítila nic. Žádné vzrušení při zprávách. Žádné chvění. Jen klidná samozřejmost. Jako bych četla jídelní lístek.
A pak jsem si uvědomila, že přesně tohle jsem chtěla. Bez emocí. Bez zbytečných otázek.
Jenže kde přesně končí svoboda a začíná zvyk?
Zápis třináctý
Ticho po
Po jejich odchodu vždycky přijde ticho. Dřív bylo uklidňující. Dnes je hlasité.
Sedím na posteli a poslouchám vlastní dech. Někdy si nejsem jistá, jestli jsem sama proto, že chci — nebo proto, že nikoho nechci pustit blíž, než je bezpečné.
Možná jsem si spletla nezávislost s únikem. A možná je to jen další fáze.
Zápis čtrnáctý
Kontury
Začala jsem si klást otázky, které jsem dřív nepotřebovala.
Co mě vlastně vzrušuje? Doteky — nebo to, že jsem chtěná? Muži — nebo jejich pozornost? Tělo — nebo moc?
Odpovědi se mění podle dne. A to mě zneklidňuje víc než cokoliv jiného.
Zápis patnáctý
Když nikdo nepíše
Dnes celý den ticho. Žádné zprávy. Žádné notifikace.
A já si všimla, že telefon beru do ruky častěji než dřív. Ne proto, že bych čekala konkrétní jméno. Ale potvrzení. Že pořád můžu. Že pořád někdo přijde.
Ta myšlenka byla… nepříjemná.
Poprvé jsem měla chuť si napsat sama sobě: Jsi v pořádku i bez toho.
