Otrokyně

10.01.2026 · 1.896 Aufrufe slave_wolf

Konečně jsem se odstěhoval od rodičů a našel si spolubydlení ve městě. Bydlel jsem v jednom bytě s jednou mladou pětadvacetiletou spolubydlící - Vlaďkou. Vlaďka byla velmi tichá, stydlivá a málomluvná, stejně jako já. Moc jsme si tedy nikdy nepokecali a většinou po mě jen vrhala nesmělé stydlivé pohledy. Neměl jsem odvahu jí dát najevo své city, že se mi líbí a chtěl bych se s ní pomazlit. Měl jsem strach, že se jí můj zájem nebude líbit a bude se mě pak bát.
Jednoho večera jsem seděl na gauči u televize ve společném obýváku. Otevřely se dveře a do místnosti přišla Vlaďka – úplně nahá. Měla krásné zaoblené tělíčko. Nebyla tlustá, ale prostě nebyla tak vychrtlá, jako většina mladých holek dneska. Měla prostě krásné přirozené normální tělo a velmi se mi líbila. Potichu a se sklopeným zrakem přišla až ke mě před gauč a klekla si přede mnou na koberec. Zvedla přede mě ruce, ve kterých měla několik provazů a bičík a předávala mi je. V jejich nesmělých vystrašených očičkách, které ke mě vzhlížely, jsem viděl prosbu. Chvíli jsem se na ni překvapeně zíral. Vzal jsem z jejích rukou provazy i bičík, odložil je na gauč vedle sebe a svezl jsem se z gauče k ní dolů na kolena. Něžně jsem ji pohladil po heboučké tvářičce: „Vladi, sluníčko, já vím, já ti rozumím... Rozumím ti, víš já jsem sám takový, že se mi líbí ponížení a bolest, ale... Ale naopak to prostě nedokážu, nemůžu, promiň sluníčko. Já nemůžu, nedokážu být ten zlý a ubližovat ti, nedokážu být na té druhé straně. Já mám obrovskou slabost vůči ženám, mě by puklo srdce, kdybych ti měl ubližovat... Já to nedokážu, promiň. Já vím, že je to jenom taková hra, že je to jenom jako a že ti to bude dělat dobře, já vím, rozumím tomu, sám jsem takový, ale ani tak to nedokážu, promiň prosím.“ Celou dobu jsem ji hladil něžně po tváři a druhou rukou po rameni. „Nechceš, abych na tebe byl hodný? Moc hodný, já... Něha se ti líbí taky, ne? Chtěl bych na tebe být moc hodný – můžu prosím? Rozevřel jsem pomalu ruce a nabídl jí svou náruč. Chvíli na mě dál koukala a pak mou náruč přijala. Objala mě okolo krku a přitulila se ke mě. Pak jsme dlouho seděli v náručí a já ji hladil po hebounkých vláskách...