Eva se pomalu zvedla z Jardova těla, její stehna ještě lepkavá od jeho semene, které jí stékalo po vnitřních stranách. Její prsty se propletly do jeho vlasů a trhla mu hlavou dozadu, až se mu krk napjal. "Takže mi patříš, že?" sykla mu do ucha, zatímco Jitka seděla opodál na podlaze, ruce složené v klíně, oči sklopené. Její rty byly ještě oteklé od toho, jak musela Jardovi sloužit, zatímco Eva si ho pod sebou držela jako svého osobního hřebce.
"Ano… patřím ti," zašeptal Jarda, jeho hlas chraplavý vyčerpáním a ponížením. Eva se usmála, prsty mu přejely po hrudi a zastavily se u bradavek, které mu stiskla, až zasyčel bolestí. "Dobře. A teď mi to dokážeš. Lež na zádech, ruce za hlavou. Chci, abys mi olízl každý centimetr, zatímco budeš Jitce vyprávět, jak moc mě miluješ a že už nikdy nechceš jinou ženu. Rozumíš?"
Jarda polkl, jeho Adamovo jablko se pohlo, ale poslechl. Svalil se na záda, jeho svalnaté tělo se lesklo potem a zbytky jejich společného sexu. Eva se postavila nad něj, nohy rozkročené, její rozmočená kunda jen několik centimetrů od jeho obličeje. "Začni," přikázala a stiskla mu hlavu dolů, až se jeho rty dotkly jejího klitorisu.
"Miluju tě, Evo…" začal Jarda, jeho jazyk se proplétal mezi jejími pysky, sbíral sladkou šťávu, která z ní stále vytékala. "Jsi jediná, kterou chci. Nikdy už nechci jinou ženu… jen tebe." Jeho slova byla přerušovaná tím, jak ji olizoval, jeho jazyk pracoval v dlouhých, hlubokých tahách, které jí vyvolaly zasténání. Jitka seděla nehybně, její prsty se svíraly do pěstí, ale neodvážila se promluvit. Slyšet svého manžela, jak se podvoluje jiné ženě, jak jí slibuje věrnost, ji bolelo víc, než by kdy čekala.
Eva si prohrábla prsty s jeho vlasy a přitlačila ho k sobě silněji, až se jí jeho nos zabořil do jejího rozkroku. "Víc. Chci slyšet, jak moc mě potřebuješ." Jarda poslechl, jeho jazyk se prohloubil, olizoval ji od řitního otvoru až po klitoris, jeho slova se mísila s mokrými zvuky jeho úst. "Potřebuju tě… bez tebe nemůžu dýchat. Jsi moje paní, moje bohyně… prosím, nech mě ti sloužit navždy."
Eva zavřela oči a zaklonila hlavu, její tělo se chvělo, jak se blížil orgasmus. "Dobře, můj malý otroku. Teď mě pořádně ojed" Nečekala na odpověď. Otočila se, klekla si nad něj a jedním pohybem ho pohltila do své vlhké, těsné kundy. Jarda zasténal, jeho boky se reflexivně zvedly, ale Eva ho přidržela na místě, její nehty se mu zarývaly do kůže. "Nehýbej se. Budu se na tobě hýbat já."
A tak začalo. Eva se na něm pohybovala pomalu, její stehna se svírala kolem jeho boků, každý pohyb dolů ho stahovala až na doraz, až jí jeho žalud vyplnil celou pochvu. Jarda sténal, jeho ruce svíraly prostěradlo, jak se snažil nehýbat, i když každý nerv v jeho těle křičel, aby se do ní zabořil jako divý. "Patříš mi, viď?" zeptala se Eva, její hlas syrový a plný moci. "Ano… jen tobě…" vydechl, jeho hlas se zlomil, když mu její stahy téměř vytrhly orgasmus z těla.
"Dobře." Eva zrychlila tempo, její boky se pohybovaly v divokých, kruhových pohybech, její kunda ho svírala tak pevně, že viděl hvězdy. Jarda se pod ní třásl, jeho svaly napjaté, jak se snažil vydržet. "Smím…?" zašeptal, jeho hlas plný prosby.
"Ne." Eva se usmála a zastavila se, její tělo se napjalo, jak se jí blížila vlastní vyvrcholení. "Ještě ne. Nejprve mě naplníš zadek." Bez varování se zvedla, otočila se a klekla si nad něj, její řitní otvor se třpytil zbytky lubrikantu a její šťávy. "Teď." Jarda nemusel být pobízen dvakrát. Chytil ji za boky a jedním rychlým pohybem se do ní zabořil, jeho žalud se jí zarýval do těsného, horkého zadku.
"Mrdej!" vykřikla Eva, její hlava se zaklonila, jak ji pronikal. "Jo, takhle. Mrdej mě, ty můj špinavý otroku." Jarda poslechl, jeho boky se pohybovaly v divokých, nekontrolovatelných nárazech, každý pohyb doprovázený mokrým pleskáním jejich těl. Eva sténala, její prsty se zarývaly do jeho stehen, jak se jí vlnilo tělo. "Víc! Dej mi všechno!"
Jarda cítil, jak se v něm hromadí tlak, jeho varlata se svírala, připravená explodovat. "Smím… prosím…" vydechl, jeho hlas plný agonie.
"Ano. Teď. Naplň mi zadek, ty zkurvený otroku." Eva se sesula, její tělo se třáslo, jak ji jeho žalud roztrhával zevnitř. Jarda vykřikl, jeho semeno do ní vystříklo v horkých, silných vlnách, naplňovalo ji, až jí teklo po stehnech. Eva se třásla, její orgasmus ji zasáhl jako úder blesku, její kunda a řitní otvor se svíraly kolem něj, jak ji jeho semeno pálilo zevnitř.
Když se oba konečně zklidnili, Eva se pomalu zvedla, její tělo ještě chvějící se dozvuky rozkoše. Jarda ležel vyčerpaný, jeho tělo pokryté potem a jejich společnými šťávami. Eva se na něj podívala s chladným úsměvem. "Dvakrát do kundy, jednou do prdele. To není špatné…" řekla a přejela si prstem po rtech. "Ale není to dost. Chci víc. Chci, abys byl pořád připravený. Pořád nadržený. Pořád můj." Otočila se k Jitce, která seděla na podlaze, její oči plné slz. "Jitko, miláčku. Přines mi ten pás cudnosti. Tvůj manžel potřebuje být znovu zamknutý."
Jitka poslechla, její ruce se třásly, když otevřela noční stolek a vytáhla kovový pás. Přistoupila k Jardovi, její prsty se dotkly jeho ochablého, ale stále vlhkého penisu. "Prosím…" zašeptal Jarda, jeho hlas plný hanby a touhy. "Nechci…"
"Ale chceš," odsekla Eva. "Protože víš, že jen tak budeš pořád můj. Jen tak budeš pořád toužit. A až tě příště pustím, bude to ještě lepší, viď?" Jitka začala Jardovi nasazovat pás, kovové čelisti se pevně sevřely kolem jeho penisu a varlat, až zasyčel bolestí. Když byl pás zamknutý, Eva se usmála. "Dokonalé. Teď vím, že jsi můj."
Vstala z postele, její tělo ještě lesklé potem a zbytky jejich sexu. "Jdu do sprchy. Vy tu uklidíte. Vyměňte povlečení, umyjte podlahu, ať tu nezůstane ani stopa po tom, co jsme dělali. Až budete hotovi, jdete se taky osprchovat. Pak pojedeme na výlet." Podívala se na Jitku. "K jedné mé dobré známé. Myslím, že se ti bude líbit. Má… podobné chutě jako já." S těmito slovy odešla z pokoje, její boky se hladce houpaly, jako by celá ta scéna byla jen další běžný den.
Jarda a Jitka zůstalí sami, obklopení pachem sexu a ponížení. Jarda se posadil, jeho ruce se svíraly v pěsti. "Prosím, Jitko…" zašeptal. "Musíme něco udělat."
Jitka se na něj podívala, její oči byly prázdné, zlomené. "Co?" zeptala se tiše. "Co můžeme udělat? Patříš jí. A já… já už nevím, komu patřím." Otočila se a začala sbírat špinavé povlečení, její pohyby mechanické, jako by byla jen stínem sebe samé. Jarda se díval, jak jeho žena, jeho život, mizí před jeho očima, pohřbená pod vahou Eviny kontroly. A on věděl, že tohle ještě není konec. Eva s nimi měla další plány. A on byl uvězněný, a to nejen tím kovovým pásem kolem svého péra.
