Vendy byla ten typ kamarádky, se kterou se dalo mluvit úplně o všem. Psali jsme si dlouho do noci, rozebírali život, vztahy, kraviny i věci, co se normálně neříkají nahlas. A jo… měla fantastický, velký prsa. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem o nich někdy nesnil. O tom, jak by seděly v dlaních. Jak by hřály.
Jednoho dne mi napsala, že je doma sama a jestli se nechci stavit. Prý si dáme něco dobrýho a pokecáme. Sedl jsem do auta a vyrazil. Celou cestu mi v hlavě jel její výstřih, i když jsem si to nechtěl přiznat. Pánové… jestli si myslíte, že jste to vy, kdo balí holku, často jste jen figurka. Už když mi v obýváku nabídla červený víno ve chvíli, kdy mě před minutou viděla parkovat, mělo mi dojít, že hra už běží dávno beze mě. Seděli jsme, pili, smála se, já ji svlíkal očima a snažil se držet krok s jejím vtipkováním. Alkohol dělal svoje. A pak jsem si všiml, že ji hladím po noze. Pomalu. Nenápadně. Neodtáhla se. Jen se na mě podívala, šibalsky se usmála a lehce mě plácla přes ruku. „Nepředbíhej.“ Tehdy mi to mělo docvaknout. Nedocvaklo.
Naklonila se ke mně, tak blízko, že jsem cítil její dech, a zašeptala, jestli chvilku počkám, než si vezme něco pohodlnějšího. Šla ke koupelně… a dovolila si jít pomalu. Sundávala ze sebe věci dřív, než zmizela za dveřmi. Zahlídl jsem kousek těch prsou. Jen zlomek vteřiny. Stačilo to. Seděl jsem tam a cítil, jak se ve mně všechno bouří. Každej nerv křičel, že ji chce. Rozum se ještě jednou pokusil ozvat — je to kamarádka. Ale už bylo pozdě. Ticho v bytě bylo těžký, napnutý. Vyšla po pár minutách. Pohodlnější outfit byl jen hebký župánek. Sedla si naproti mně, dívala se mi přímo do očí a pomalu ho rozvázala. Ne najednou. Pomalu. Jako by mě zkoušela.
Dech se mi na chvíli zastavil.
Prsa. Dokonalý. Bříško jak z časáku. Kundička hladká, otevřená, připravená. Usmívala se, když viděla, jak bojuju sám se sebou. Ten souboj jsem prohrál rychle.
Přitáhl jsem si ji k sobě, posadil do klína a župan rozevřel ještě víc. Líbali jsme se hladově, moje ruce konečně sevřely ty prsa, po kterých jsem tak dlouho toužil. Sjela mi rukou dolů a já cítil to teplo a mokro. V tu chvíli jsem už nemyslel. Jen chtěl. Sjel jsem dolů, zabořil hlavu mezi její stehna. Byla hrozně nadržená. Dělala se mi pod pusou, tělo se jí napínalo, prsty se mi zarývala do vlasů. Dvakrát. Než jsem se vůbec nadechl. Když jsem zvedl hlavu, držela v ruce kondom. Třásly se mi ruce, když jsem si ho nasazoval. Nevydržel jsem čekat déle. Vrazil jsem ho do ní. Ten první vpich… to byla euforie. Zatmělo se mi na okamžik před očima. Zalehl jsem ji, cítil jen její teplo, vlhkost, jak mě úplně přijímá. Chvíli jsem se jen hýbal pomalu, vychutnával si to. Pak jsem začal přirážet. Hlouběji. Tvrději.
Její nehty v mých zádech, zuby v mém krku, křik, co se nedal tlumit. Byla divoká. Nechala se šukat a užívala si to bez studu. A mě to ničilo i nabíjelo zároveň. Řekla, že chce na mě. Sedl jsem si na gauč. Přehodila přeze mě nohu, klekla si nade mě, prdelkou ke mně. Vzala mě do ruky a navedla si ho do sebe. Zakláněla hlavu, když si dosedala. Nemohl jsem se rozhodnout, co dřív — její prdel, prsa, to rodeo, co na mě jela. Střídal jsem všechno. „Už nevydržím,“ vydechl jsem.
Místo odpovědi mi přidržela kotníky, vystrčila prdel a zrychlila. Zkusil jsem ji brzdit, ale bylo pozdě. Vyšukala ze mě orgasmus tak silnej, že jsem myslel, že omdlím. A nepřestávala. Přes moje citlivý péro se dál dělala sama, dokud se nádherně neudělala i ona.
Až pak mě pustila. Ve sprše jsme se o sebe starali. Pomalu. Dlouho. Věnoval jsem se jejímu hrudníku víc, než bylo nutné. Tu noc jsem nejel domů. Prošukali jsme ji celou.
Ráno jsme se loučili vášnivým polibkem u auta. S Vendulkou z toho nakonec nic nebylo. Časem jsme se přestali vídat. Ale zůstalo mi pár fotek… a jedna zatraceně živá vzpomínka.
