Sedíš pohodlně opřený, s kotníkem na koleni druhé nohy. Tvrdý, zdánlivě naštvaný výraz, znuděné poklepávání ukazováčku na hrneček s kávou.
Tvůj pohled cítím už od dveří, schválně si vyberu místo tak, abych měla přímý výhled na tvůj profil.
Přejedeš celé osazenstvo pohledem, jen abys mi mohl lehkým pozvednutím obočí dát najevo nesouhlas s výběrem mého místa.
Sleduju každý tvůj pohyb, tvoje rty, svírání čelisti, drobné vrásky kolem očí.
V tu chvíli se na mě otočíš a na něco se zeptáš. Moc dobře víš, že naprosto netuším, o čem jsi mluvil. Přes rty ti přejede pobavený úsměv.
Pokusím se odpovědět a podle toho, jak přestaněš klepat prstem a sevřeš ruku, jsem se trefila.
Vítězoslavně se na tebe usměju.
Vzpomenu si na dnešní ráno, jak moje prsty projíždí tvými vlasy, špičkou nosu něžně přejíždím po tvém spánku, naše tváře se dotýkají, pomalinku přejíždím rty přes tvoje čelo, obočí, mazlivě, jako kočka. Lehce ochutnám tvoje rty, tvoje ruce bloudí po mém těle, zálibně přejedeš po krajce punčoch končící na stehnech.
Zastavíš můj pokus o rozepínání košile a tak ti ji aspoň vyhrnu z kalhot, abych se mohla dotýkat tvé kůže, opíráš se a tak se nedostanu všude kam chci, ale i tak cítím tu vzájemnou horkost.
Elektrizující přitažlivost ještě umocněnou zakázaným prostorem.
Dneska nechci být hodná holka, ale ty se držíš svých zásad, pobaveně mi chytáš ruce, které se ti snaží střídavě rozepnout pásek u kalhot a knoflíky u košile. Blíží se sedmá hodina a naše dobrodružství začíná být nebezpečnější.
Jsi tak zodpovědný.
Pomalu se zvedáš i když tvoje polibky jsou pořád stejně naléhavé, tak mě donutíš postavit se z tvého klína. Šeptáš mi, že musíme jít.
Ale já se dneska nechci vzdát tak snadno.
Otočím se k tobě zády, předloktí opřu o stůl a rukou si pomalu vyhrnuji šaty až k okraji punčoch.
Prudce se nadechneš a oběma rukama nenasytně přejedeš po mém zadečku, špičky prstů chytíš lem kalhotek, na vteřinu zapomeneš a stáhneš je o kousek níž.
Malinký náznak ztráty sebeovládání je rychle pryč.
Upravíš mi šaty, narovnáš mě, dostanu pusu na čelo, plácnutí po zadku a něžně mě odešleš pryč ze své kanceláře.
Konec porady.
Zvedáš se a odcházíš, rozhlédnu se po místnosti, moje tváře hoří vzrušením, ale nikdo si ničeho nevšiml.
Oblékáš se cestou z místnosti a rozdáváš poslední pokyny.
Ruce vrazíš do kapes kabátu, zarazíš se, otočíš se na mě tak rychle, že nestihneš skrýt svůj překvapený a pobavený výraz zároveň.
Něco ti v kapse přebývá a mně pod šaty chybí. Malý příslib toho, co přijde.
Otočíš se a odcházíš.
