O týden později přišla od kamarádky manželky Lenky zpráva: „V úterý ve 21h, parkoviště za starým obchoďákem. Moje červené SUV. Bez trenek pod kalhotami. Přijď, vím, že přijdeš. 😈“. Přijel jsem přesně. Venku -11 °C, suchý mráz, který řezal do obličeje. Parkoviště skoro prázdné, jen dvě auta v dálce. Lenka stála u otevřeného kufru - černá minisukně, samodržky, rolák bez ničeho pod ním, bradavky jako dva tvrdé body prosvítaly látkou. Podíval jsem se na ni a řekl jsem klidně: "Není ti zima"? Ticho. Říkám si, tak jo… „Klekni si.“ Lenka se na zlomek sekundy stáhla, pak klekla na kolena přímo na zmrzlou zem. „Rozevři nohy, ať ti ten mráz zabere kundičku.“ Roztáhla kolena. Mráz jí okamžitě vlezl mezi stehna, viděl jsem, jak se jí třesou vnitřní strany nohou. „Vyndej mi ptáka. A dej si ho do krku, hned!“ Rozepnula mi knoflíčky, vytáhla ho ven - už tvrdý a navzdory chladu. Vzala ho do pusy, hluboko, rychle. Jazykem dráždila žíly, sliny jí stékaly po bradě. „Hlouběji. Chci, aby ses dusila. A koukej mi do očí.“ Zvedla hlavu, oči lesklé, slzy od hloubky. Brala ho až do hrdla, polykala, dělala ty mokré zvuky, co se nesly v tichu. V dálce projelo auto - reflektory přejely přes okraj parkoviště, Lenka se na chvíli stáhla, ale já jsem jí chytil za vlasy. „Nepřestávej, ty má submisivní děvko, pokračuj!“ Pokračovala, tvář červená, slzy tekly, ale nepřestala. „Teď si strč tři prsty do kundy. Šukej se jako moje děvka, hlasitě.“ Strčila si je dovnitř - čvachtalo to, prsty jí lítaly rychle, šťáva jí tekla po ruce. „Přidej další prst. Chci, aby se roztahovala.“ Poslechla. Prsty jí vcházely hlouběji, sténala, snažila se to zadržet, ale zvuky byly v tom mrazivém tichu hlasité. Auto v dálce zůstalo stát, někdo tam seděl - možná koukal, možná jen čekal. Lenka to cítila, tělo se jí napnulo, ale prsty pokračovaly. „Teď se postav. Otoč se. Předkloň se o kufr a roztáhni si půlky.“ Vstala, otočila se, předklonila se. Sukně vyhrnutá, samodržky vysoko, kundička mokrá a červená od prstů. „Strč si mě do sebe. Tvrdě. Hned.“ Vrazil jsem do ní - horká, těsná, čvachtavá. Šukal jsem ji rychle, tvrdě, boky narážely o její zadek, zvuky mokré a hlasité. Mráz mi pálil na stehnech, na koulích, ale uvnitř ní to bylo jako láva. „Řvi moje jméno. Chci, aby to slyšelo celý parkoviště.“ Lenka vykřikla moje jméno - hlasitě, třásla se celým tělem, svaly se jí stahovaly kolem ptáka. Přišla první - křeč za křečí, šťáva jí stékala po stehnech. „Teď ty. Stříkej do mě. Hluboko. Chci, abys mě naplnil.“ Zadržel jsem se ještě chvíli, pak stříkal hluboko do ní. Cítil jsem, jak to v ní pulzuje, jak se to mísí s její šťávou. Semeno jí vytékalo ven, stékalo po samodržkách. „Tak hotovo. Jedeme každý domů.", řekla Lenka. „Příště si vezmi jen kabát.", řekl jsem Lence. Protože příště tě nechám na kapotě - a budu tě šukat, dokud nebudeš prosit o slitování.“ Odjeli jsme, ale já věděl, že to není naposledy.
Pokračování příště.
