Drahý příteli,
musím Ti napsat dřív, než ze mne vyprchá odvaha a já sám sobě začnu namlouvat, že se nic z toho nestalo.
Stalo.
A ne jen tak ledabyle. Potkal jsem dámu, hraběnku, skutečnou ženu, jejíž hlas by dokázal přimět i kněze odložit modlitbu a přiznat, že život je jedna velká slabost převlečená za mravy.
Nevím, jestli to byla její chůze, nebo způsob, jakým se na mě podívala, ale měl jsem pocit, že se mi pod kůží rozepíná knoflík, který tam ani neměl být. Nikdy předtím jsem ji na panství neviděl, ale přesto mě měla přečteného jako oblíbenou knihu. Bez přebalu, jen čistý obsah. Nikdy jsem nic takové nezažil.
Byl jsem požádán Lordem Fuckinghamem, abych ji ukázal zahrady a pomohl ji se zavazadly do letního domku pro hosty. Když jsme po prohlídce došli k domku, neovládl jsem se a řekl ji, že je úchvatná a jedním dechem jsem se ji omluvil za svou drzost.Řekla mi, že mladí muži si pletou drzost s volností a touhu s právem. A potom se jemně usmála, jako by mě právě přistihla při malém zločinu a rozhodla se, že mě za něj nepověsí… ale pouze "potrestá"
Zavedla mě dovnitř jako kdyby v tom domě žila celá léta. Uvnitř v salonku bylo příliš ticho na to, aby se v něm dalo lhát. Posadila mě, jako by to nebyl návrh, ale hotová věc, a sama zůstala stát. Ten nepoměr výšky a jistoty ve mně udělal něco nebezpečného: najednou jsem chtěl být přesně tam, kde mě chce mít ona. Nepadla žádná velká slova, žádné sladké sliby. Jen několik vět, které mě svlékly důkladněji než ruce:
„Nebudeš odmlouvat, nebudeš mluvit a uděláš přesně to, o co tě požádám“
Vedla každý můj pohyb zvláštním způsobem. Nebyly to příkazy, spíš dirigování. Jako kdybych byl nástroj, co se celý život snažil hrát sám, falešně a na sílu, a ona mi poprvé ukázala, že rytmus může být poslušnost.
Ne ponížení, ne bolest.
Jen ten opojný fakt, že někdo ví přesně, kam sáhnout… i kde přestat.
Když bylo po všem, upravila si rukavici, jako by šlo jen o společenskou návštěvu, a řekla mi, že elegance není v tom, co si člověk dovolí, ale v tom, co dokáže ovládnout.
A já, příteli, jsem odcházel s rovnými zády, ale s úplně novým druhem neklidu.
Od té chvíle vím, že největší moc ženy není v tom, že muže získá… ale že mu dá pocítit, že patří na určité místo.
S pozdravem
Tvůj věrný
Marco
