Vzpomínka na dobu, kdy jsem ještě nosil uniformu. Vracel jsem se rovnou z cvičení, krátká zastávka v kasárnách, sprcha, celej napjatej a plnej přetlaku. Jel jsem za jedním ze svých strážných andělů. Ne proto, abych si odpočinul. Ale proto, že jsem věděl, že tam to ze mě spadne jinak.
Cvičení bylo dlouhý, studený a osamělý. Týdny v poli vás naučí fungovat, ale ne zahřát. Tisknout se ke kolegovi promrzlej v improvizovaným přístřešku ve vás moc vášně neprobudí. Ani ke kolegyni. Ověřeno. Touha se tam jen ukládá. Těžkne. Čeká.
Zaparkoval jsem a už z dálky viděl světlo v okně. Byla doma. Čekala. Věděla, že přijedu rovnou. Uniformy jsou prý pro ženy jako magnet. Ale není to jen o tom, jak vypadají. Je to o tom, co z vás dělají. Jak vás drží rovně. Jak vám nenechají pochybnost.
Šel jsem do schodů. Kanady klapaly dutě, těžce. Každej krok byl slyšet. Záda bolela pod batohem, ramena byla zatuhlá, tělo ještě pořád jelo v režimu rozkazu. Uniformu jsem měl načančanou. Ne z marnivosti. Ze zvyku. Věděl jsem, že se jí bude líbit. A jo. Sluší mi.
Klíček zarachotil v zámku. Ten zvuk byl ostrý. Vstoupil jsem do haly a ona se ke mně hned rozběhla. Úsměv, radost, ruce připravený mě obejmout. Ještě netušila, že dneska nepřijel partner. Přijel voják.
Políbila mě. Objala. Cítil jsem, jak se ke mně tiskne, jak vnímá tu tvrdost látky, pach cvičení, pot a kov. Polibek jsem jí vrátil… a pak jsem se odtáhl.
Ztuhla. V očích zmatek. Okamžik nejistoty. A pak jí to došlo.
Klekni si, ty couro.
Hlas tvrdej, klidnej, plnej autority. Ten tón, co se nepřemlouvá. Viděl jsem, jak se jí v očích rozsvítilo. Jak jí to projelo tělem dřív, než se pohnula. Padla ke mně na kolena. Pomalu. Vědomě. Vzpřímená. Nohy od sebe. Ruce na stehnech.
Přesně tak, jak to má kurvička dělat.
Čekala. Ani se nehýbala. A já v jejím obličeji viděl, že tohle chce. Ne něhu. Ne ujišťování. Chtěla, abych si ji vzal tak, jak chci já.
Hodná holka, zavrčel jsem. Pojď.
Šel jsem bytem do obýváku. Neotáčel jsem se, věděl jsem, že jde za mnou. Na noťasu běžel nějakej seriál, cizí hlasy, cizí svět. Zaklapl jsem ho. Ticho, co po tom zůstalo, bylo hutný. Skoro jako v noci na hlídce.
Nastav se.
Ten příkaz jí projel pod kůži. Stála na všech čtyřech. Poslušně. Klidně. A já ji schválně nezačal šukat.
Hladil jsem ji. Pomalu. Dlouho. Po zádech, po bocích, po zadku. Viděl jsem, jak mě prosí očima, ať to neprotahuju. Chtěla, abych ji vzal hned. Ale moje chuť ji dneska zlobit byla silnější než plný koule.
Vyhýbal jsem se jejím slabinám. Klínu. Prsům. Když jsem jí přejel po zadku, cítil jsem, jak se mi tou roztouženou kundičkou sama tlačí proti ruce. Žadonila tělem. Nehlasně. Ale ne.
Aspoň ne hned.
Když jsem jí poprvé přejel přes legíny tam, kde skrývaly její svatyňku, málem se mi pod rukou rozpadla. Dychtivej vzdech. Tlak. Hlad. A tehdy jsem ucítil, jak se láme i něco ve mně.
Kalhoty dolů. Tričko. Podprsenka. A pak ten nejhezčí dárek. Tanga úplně promočený. Šťáva z její kundičky je nasákla skrz naskrz. Lepila se k pyskům, když jsem je stahoval.
Byla tam. Nahá. Nedočkavá. Pořád na všech čtyřech.
Ruce za záda.
Poslechla bez zaváhání. Opasek z mých kalhot. Omotal jsem jí zápěstí. Najednou byla bezbranná. A mně se to líbilo víc, než bych si kdy přiznal nahlas.
Až tehdy jsem jí sáhnul přímo na kundičku.
Vzdech, co jí vytrhl tělo. Kroutila se. Tlačila se mi do ruky. Už jsem ji jen nezlobil. Hrál jsem si s ní. Prsty v ní mizely a ona mi doslova šukala ruku. Třásla se. Prosila. A pak se zlomila.
Orgasmus jí prolítl tělem a ona si to hlasitě užívala.
Nedala si pauzu. Prosila mě. Ale já ještě ne.
Sotva popadla dech, už mě prosila, ať ji ošukám. Ale chuť na ni byla silnější. Hlavu jsem jí vrazil mezi stehna. Pil jsem přímo ze zdroje. Držel ji za opasek a přirážel si ji na obličej. Teklo mi to všude. Maskáče úplně mokrý. A v tu chvíli jsem věděl, že už to neudržím.
Narazil jsem se do ní. Vzala mě celého. Rytmus byl tvrdý, nekompromisní. Jako pochod. Bez myšlenek.
Před zrcadlem jsem ji držel pod krkem, aby se dívala. Aby viděla, jak ji v uniformě beru. Jak jí patřím stejně, jako ona patří mně.
Nevydržel jsem dlouho. Vystříkal jsem se do ní.
Pak ticho. Dech. Tělo u těla. Najednou už žádná autorita. Jen únava. Klid. Předla mi v náruči jako kotě.
A maskáče mám dodnes. A občas si je i vezmu. Jen tak. Z nostalgie.
