K návratu domů z jednání ze severu Moravy jsem se rozhodl pro cestu vlakem – bylo vcelku náročné a chtěl jsem si odpočinout nerušeným civěním z okna do ubíhající krajiny. Zaujal jsem své místo u okna a čekal na rozjezd vlaku. Po několika minutách se dveře kupé otevřely a s místenkou v ruce vešla, na první pohled dáma, odhadem stejného věku. Pozdravili jsme se – nabídl jsem jí pomoc s uložením jejího zavazadla na nosič nad sedadly. S povděkem přijala. Pomohl jsem jí z kabátu… Zaujali jsme své místa naproti sobě. Naše oči se setkaly – krátce, ale přece jen o zlomek vteřiny delší, než je běžné - měla pevný, avšak ne onen obvyklý nepřístupný, odrazující a neživý pohled.… Ty oči a tvář jsem odněkud znal…. Po očku jsem jí pozoroval – nedalo mi to – tuhle ženu přece odněkud hodně dobře znám… I ona si mě opatrně prohlížela, její oči prozrazovaly, že i ona přemýšlí, odkud bychom se mohli znát…
Osmělil jsem se: „omluvte prosím mojí poněkud otřepanou otázku – je možné, že se odněkud známe?“ Ve tváři se jí objevily rozpaky. Se smíchem odpověděla: „ano, otřepané to je, ale musím přiznat, že mám stejný pocit, dokonce si myslím, že jsme k sobě měli velmi blízko.“ Lehce se začervenala: “nemyslím tím však fyzickou blízkost“. Dlouze se na mě podívala: „Klánovice?“ Došlo mi to: „Vlaďka?“ „Tak přece, dlouho to netrvalo, asi jsme se až tak moc nezměnili“. „Ovšem, za oněch nějakých padesát let…“ , poznamenal jsem.
Tak Vlaďka, moje spolužačka ze základní školy a moje první, platonická láska… S nadšením jsme se objali a políbili… Vybídnul jsem jí, ať začne…. Přiznala se mi, že jsem nebyl sám, kdo z nás byl zamilovaným – obdivovala a měla mě ráda za mojí nezávislost, rozhled, zájmy, ovšem i konflikty s ostatními dětmi a učiteli, dokonce i za ty dvojky a trojky z chování, pramenící z mého vědění… Miloval jsem jí pro její inteligenci, dobrou duši, aristokratické chování a …samozřejmě její fyzickou krásu – téměř všichni mí spolužáci snili o tom dostat se jí do kalhotek… Povídali jsme si o našich životních cestách, o potomstvu, prožitých vztazích a našich hodnotách…. Vrátili jsme se v čase byli jsme sebou opět okouzleni… Řeč jejího těla vyjadřovala intenzivně stoupající zájem a náklonnost až mi v jednom okamžiku věnovala dlouhý, zkoumavý pohled a řekla: „věř, nevěř, často jsem na tebe ta léta myslela a porovnávala své muže s tebou – snila jsem o tom, že jsi vedle mě – vždy jsi zvítězil – ale kde ti byl konec?“ Polkl jsem. „víš, musím se ti přiznat, že se mi stávalo totéž… poslyš, co bys řekla tomu, kdybychom se spolu pokusili na naše city navázat a to, oč jsme za ta léta přišli, dohonit? jsme oba bez partnerů…“ Odpověď mě překvapila: „Ráda, ovšem musím ti něco prozradit – přestože jsem na svět přivedla dceru, žádný z mých mužů se mnou dlouho nevydržel.“ Tázavě jsem zvedl obočí. „problém byl asi ve mně a v mém přístupu k sexu – muži mě musí převyšovat inteligencí, emoční vyzrálostí a sílou osobnosti, bez toho se nemůžu dostat dál… a když už se to někomu podaří, nejsou připravení na moje intenzívní prožívání fyzického milování - jsem velmi hlučná, mám masívní squirty a chtěla bych se milovat pořád.“ „Chápu“, řekl jsem tiše a pokračoval: „ Máme to hodně podobné – moje vztahy a potřeba častého milování je podmíněná tímtéž – zjevně jsou si naše vnímání a předpoklady pro vztah blízké…“ Byla jako zkamenělá – neočekávala pozitivní přijetí své zpovědi a ještě méně mojí reakci. „Myslím, že jsme si otevřeně řekli mnoho, o čem můžeme přemýšlet“, řekla. Přisvědčil jsem: „ano, ovšem o intimních věcech se nemluví, ty se dělají – netřeba ztrácet čas přemítáním – chci tě.“ „Já tebe také“, špitla. Erotické napětí by v tu chvíli dalo krájet…
Vlak zpomalil do cílové stanice. Pozvala mě na další páteční podvečer do svého domu na samotě v brdských lesích – pozvání jsem samozřejmě rád přijal. Vášnivě jsme se políbili a rozloučili.
Celý týden jsem jí nemohl dostat z hlavy – jak se ukázalo, bylo to obapolné – nemohli jsme se dočkat a ve středeční večer jsme se ještě stihli sejít v jedné útulné pražské kavárně. Povídali jsme si o všem možném a nikomu se nechtělo ze schůzky odcházet – loučili jsme se dlouhými, vášnivými polibky se zavírací hodinou. „bydlíme stejným směrem – můžu ti nabídnout odvoz domů?“ Váhavě přikývla. Pokračovali jsme v konverzaci – místy i trochu lechtivé… Po očku jsem jí pozoroval – její pohyby prozrazovaly stoupající nervozitu a vzrušení, až v jedné chvíli hlesla: „tohle nemůže dopadnout počestným rozloučením“… „Cítím to samé a na počestnost fakt nemyslím“ zareagoval jsem. Zvědavě mi položila svojí ruku do rozkroku a lehce stiskla: „óó, tady se někdo velmi, velmi nemůže ovládnout“ Nahmatal jsem a mírně zatlačil na její Venušin pahorek: „prosím nee, počkej chvíli, nechci ti to tady zaneřádit“…
Dojeli jsme k jejímu domu – otevřela vchodové dveře, následoval jsem jí dovnitř. Pomohl jsem jí z kabátu. Přivinula se ke mně a přisála se svými rty k mým – její tělo se chvělo nedočkavostí – naše boty a oblečení jsme odhazovali cestou do ložnice. Padli jsme do postele. Líbali jsme se – hladil jsem její stále pevné prsy, ploché bříško a pomalu se přesouval k jejímu Venušinu pahorku – dotýkal jsem se jej a pomalu vnikal prsty do její svatyně. Hlasitě vzdychala – jen po několika málo dotecích vykřikla a z její mušličky vystříkl silný proud její šťávy. Bylo to vzrušující. Převalil jsem se na záda a nasedla – vniknutí a její divoké pohyby provázela hlasitými výkřiky. Po krátké chvíli se její tělo vzepjalo – cítil jsem prudké stahy a křečovité pohyby… Zůstala sedět na mém neochabujícím kopí – cítil jsem její šťávu a doznívající stahy. Pojednou začala opět vzdychat a pohybovat zadečkem dopředu a dozadu, přičemž se mi upřeně dívala do oč. Křičela slastí– vyvrcholení na sebe nedalo dlouho čekat. Všude bylo mokro…
Leželi jsme mlčky vedle sebe – slov nebylo třeba – vychutnávali jsme si doznívající pocity… Navrhla převléknout postel a sprchu – s povděkem jsem přijal. V prostorné sprše jsem se za Vlaďku postavil a pod tekoucí vodou jí líbal na záda pod zátylkem laskaje její prsy – za zády uchopila mého přítele rukou a pomalu se ke mně otočila. „Počkej, nedělej nic“, řekla - pomalu poklekla a vložila si mé kopí do úst. Zažil jsem něco tak intenzívního, co mi nebylo za celý život od mých partnerek dopřáno – roztřásly se mi nohy a vystříknul celou nálož do jejích úst. Pomalu vstala a elixír labužnicky převalovala, než jej polkla, ve svých ústech… Bylo to neuvěřitelně sexy.
V obýváku jsme si dali skleničku dobrého vína a zapředli hovor – pochvalovala si mojí něžnost, výdrž a ocenila, že jsem jedním z mála mužů, který věděl, kde a jak se ženy dotýkat k dosažení té správné úrovně vzrušení k dosažení orgasmu. Samozřejmě poznala, že mi bylo prioritou, aby jejího vyvrcholení opakovaně dosáhla.
Odebrali jsme se do ložnice a pokračovali v rozhovoru na všechna témata, místy velmi lechtivá – řekli jsme si o sobě snad všechno – konverzaci jsme prokládali polibky a něžnostmi. Byli jsme sebou natolik okouzleni, že u toho nezůstalo. Po další koupeli jsme vyčerpáním usnuli.
Probudilo nás ranní slunce – rozhodli jsme se (výhoda lidí v důchodu) ještě nějakou dobu v posteli zůstat. Nabídla se, že připraví něco k snídani – následoval jsem jí do kuchyně. Opět jsem jí líbal zezadu na šíji: „takhle zůstaneme hlady“ špitla. Zajel jsem prsty do její svatyně. Z prsou se jí vydral vzdech – po několika okamžicích se naklonila nad kuchyňskou desku tak, abych do ní mohl vniknout. Velmi pomalu jsem mezi jejími výkřiky přirážel do momentu, kdy jsem ucítil ono vzepětí, prudké a křečovité stahy. Po nohách nám stékaly její šťávy…
Vlaďka dokončila snídani. Na její přání jsme se osprchovali jeden po druhém – obdržel jsem na tu chvíli zákaz vstupu. Posnídali jsme v posteli. Po kávě jsme se opět pomilovali. Už jsme nemohli, předešlý čas od včerejšího večera byl náročný.
Rozloučili jsme se s tím, že mi návštěvu oplatí. Stalo se tak o několik dní později a pak stále častěji….
