„Voda má kolem třiceti stupňů, můžete to vyzkoušet,“ chlubí se Zdeněk bazénem na zahradě domu, který si pronajal ve Zdibech, kousek za Prahou. Podívá se na mě i na mou ženu Kláru. Zdeněk, jeden z Klářiných klientů, se nedávno přestěhoval a tohle mělo být něco jako kolaudační párty.
Klára se zvedne, přistoupí blíž a smočí ruku v nádherně osvětleném nerezovém bazénu.
„Jo, je fakt teplá. Dalo by se v ní koupat i teď v noci…“
„A co ti brání?“ odvětí Zdeněk pohotově, skoro bez přemýšlení.
Klára se narovná a krátce se na mě podívá. Udělá dva kroky směrem ke stolu, otočí se ke mně zády a shrne si vlasy dopředu.
„Rozepneš mě?“ požádá mě tiše.
Chvilku bojuju se zipem, než se mi podaří ty modrobílé letní šaty rozepnout. Klára si je jednou rukou lehce přidrží na ztuhlých ramenou a pak je nechá pomalu sklouznout po opáleném těle. Zůstane před námi stát jen v tělových kalhotkách. I v tlumeném přítmí srpnové noci je přes téměř průhlednou látku patrný tmavý obdélníček chloupků nad jejím klínem.
Zdeněk ji celou dobu pozorně sleduje a nijak se nesnaží skrývat zájem. Klára udělá pár kroků k hraně bazénu, na okamžik se zastaví, prsty zajede pod lem kalhotek, krátce zaváhá, ale pak je v lehkém předklonu stáhne dolů. Pravou rukou se přidrží schůdků a sestoupí do vody pomalu a opatrně, aby si moc nenamočila vlasy.
„Kdo jde do vody?“ otočí se k nám, sedícím u stolu. Pak se položí na hladinu a chvíli se jen nechá nést, než si v bazénu střihne pár temp.
Zdeněk neváhá ani vteřinu. Sundá si světlé tričko i kraťasy, shodí je spolu se značkovými boxerkami vedle židle a při těch pár krocích k bazénu jako by zvažoval, jestli skočí šipku. Nakonec si jen rychle sedne na hranu a sklouzne do vody.
Podívám se na Andreu, Zdeňkovu partnerku — nebo spíš kamarádku, přítelkyni… vlastně ani nevím, jak jejich vztah přesně definovat. Rozhodně se netváří, že by se chtěla koupat při svitu měsíce. Na vteřinu zaváhám, ale nakonec zůstanu s ní na břehu a doliju jí víno.
Zdeněk mezitím doplave ke Kláře. V protějším rohu bazénu si chvíli povídají; z té dálky je těžké říct, jestli Zdeněk chválí její opálení, nebo jestli mu ona nadšeně vykládá o bazénu.
Když se po pár minutách vrátí zpátky k nám, Klára se ladným, plynulým pohybem vyšvihne na terasu lemující bazén. Tlumené osvětlení ještě víc zdůrazňuje kontrast mezi jejím opáleným tělem a téměř bílou kůží v místech, která na dovolené zakrývaly plavky.
Drobnými třpytivými kapičkami vody pokryté tělo zjevně zaujme i Zdeňka. Když vylézá z bazénu, jeho vzrušení je na něm patrné na první pohled.
Klára po letmém pohledu na Zdeňkův topořící se úd utrousí:
„Andreo, s tím bys měla něco udělat.“
V hlase má lehkou pobavenost. Pár skleniček vína už v sobě má, takže jeho stav tentokrát nepřejde mlčením.
Andrea jen zvedne oči od skleničky.
„Za tohle nemůžu. To si musíte vyřešit vy.“
Řekne to tónem, jako by se jí celá situace vůbec netýkala.
Klára se mezitím zabalí do jediného ručníku přehozeného přes lehátko. Zdeněk k ní zamíří, zřejmě s úmyslem se také otřít — jenže místo ručníku se tiskne spíš k ní. Klára zprvu lehce ucukne, ale kontaktu se dál nebrání.
Jeho úd je už v plném pozoru a opírá se o její tělo zabalené do ručníku. Klára ho nejprve jemně uchopí do dlaně; na okamžik si myslím, že ho chce jen posunout stranou. Místo toho jej pevně sevře a několikrát provokativně přetáhne předkožku.
„Fakt s tím mám něco udělat?“ zeptá se nejistě. Nejprve vyhledá Zdeňkův pohled, pak se dlouze podívá na mě.
Když ani jeden z nás nevyjádří nesouhlas, Klára Zdeňka s lehkým úsměvem zatlačí zpátky do židle. Sama si klekne. Její ruka dál klouže v pravidelném rytmu a v tlumeném světle se znovu a znovu objevuje Zdeňkův obnažený žalud, jak mu plynule přetahuje předkožku.
„Dráždíš, Kláro,“ zareaguje Zdeněk, hlas má už roztřesený.
„Dej mu pusu!“
Klára se chvíli rozmýšlí; doteď to byla jen hra. Rozhlédne se kolem stolu — nikdo nijak nereaguje. Teprve potom se skloní ke Zdeňkovu klínu. Krátký ručník nedokáže zakrýt celé její pozadí a trochu nám vystrčí bílé půlky, zatímco si odhrne vlasy, aby mohla ústy obemknout Zdeňkův odhalený žalud. Špička jeho údu pomalu, rytmicky mizí v jejích ústech; nic divokého, jen pozvolné pohyby mezi rty.
„Pojďme dovnitř, ať tu sousedé nemají divadlo,“ prohodí Andrea v naprostém klidu, pohlédne k oknům vedlejšího domu a zvedne se ze židle. S Klárou ji následujeme, vzápětí vstane i Zdeněk.
Projdeme velkým francouzským oknem a s Andreou se posadíme na pohovku. Vedle nás se usadí i Zdeněk. Klára k nám přijde, rozevře ručník, jako by se mu chtěla předvést se svým nahým tělem, a pak ho bez dalšího váhání odhodí na zem. Před Zdeňkem se lehce předkloní a znovu uchopí jeho úd.
„Vezmeš si ho ještě do pusy?“ zeptá se Zdeněk.
Klára jen zavrtí hlavou, usměje se a opatrně se obkročmo posadí na Zdeňka. Její ruka si stále pohrává s jeho chloubou, zatímco Zdeněk něžně laská její drobná ňadra. Po chvíli ho Klára pustí, opře se mu o ramena a posune se výš. Pomalu pohybuje pánví nahoru a dolů a přejíždí klínem po Zdeňkově údu přitisknutém k jeho břiše. Dech obou se mění, je mělčí a hlasitější.
Je vidět, jak Zdeňkovo vzrušení s každým Klářiným pohybem a dotekem stoupá. Jeho úd se čím dál víc napřimuje, silněji tlačí na Klářin klín a snaží se najít si cestu. Klára ještě několikrát svou pipinkou přejede přes Zdeňkův nástroj, pak se nadzvedne a posune o něco výš, až se Zdeňkův žalud dostane mezi její pootevřené stydké pysky.
Když Klára dosedne, tlumeně vyhekne. Zdeněk už je v ní.
„Počkej chvilku, než si zvyknu,“ vydechne Klára nervózně. Na pár vteřin se zastaví, pak se nad Zdeňkem začne pomalu nadzvedávat. Nejprve přejíždí po téměř celé délce, až z ní Zdeněk několikrát vyklouzne ven. Pak ho smyslně dráždí jen na špičce, aby po chvíli razantně dosedla plnou vahou.
Jak si na sebe postupně zvykají, tempo se začíná zrychlovat a místností se nesou zvuky těl narážejících o sebe. Z Klářiných pootevřených úst se line tiché sténání a zrychlený dech. Po několika prudších přírazech Klářiny pánve na Zdeňkův klín se i jeho dech znatelně zrychlí.
„Dej mi vědět, než budeš, určitě musí všechno ven,“ instruuje ho Klára zadýchaně. Zdeněk jen kývne a pevně ji chytí za půlky.
Klára se ještě několikrát pomalu zvedne v bocích, aby ho pak znovu pojmula celého. Chvíli na něm jen v klidu sedí a oddychuje, pak začne kroužit boky a pohybovat pánví dopředu a dozadu. Zdeněk zůstává stále celý v ní.
„Líbí?“ vydechne Klára a v dalších pohybech ještě přidá na důrazu.
Pár postupně střídá hlubší průniky s mělčími a dynamičtější tempo s pomalejšími, smyslnějšími pohyby. Po pár minutách už Klára hlasitě sténá a Zdeněk výrazně oddychuje. Najednou ji Zdeněk chytí za stehna a zastaví její pohyb.
„Budeš?“ zeptá se Klára trochu vyděšeně a snaží se co nejrychleji ze Zdeňka zvednout.
„Ještě ne, ale lehni si,“ uklidní situaci Zdeněk.
Klára se postaví před gauč, než jí Zdeněk udělá na pohovce místo. Lehce se protáhne, pak si lehne a pohodlně opře hlavu o opěradlo. Podívá se na mě, pak na Zdeňka a roztáhne nohy; její pipinka je hezky vlhká a červená. Zdeněk si klekne na pohovku před její rozevřený klín. Po krátké pauze do ní znovu pronikne, několikrát rozvážně přirazí, pak na Kláru zalehne a políbí ji. Ta ho něžně hladí po zádech, než její ruce doputují na Zdeňkovy půlky, jako by ho pobízela. Zdeněk přidá a Klářino sténání znovu nabírá na intenzitě.
Zdeňkovo pravidelné tempo brzy Kláru přivede na pokraj extáze; její zrychlený dech a napjaté tělo dávají jasně najevo, že jeho snažení má úspěch. Klára zkříží nohy nad Zdeňkovými hýžděmi a pohyby pánví i dlaněmi na jeho pažích určuje ideální rytmus.
„To je ono… ještě… pojď… chci ho v sobě cítit celého,“ povzbuzuje Zdeňka mezi hlasitými vzdechy.
„Jo… jo… jooo…“ vyvalí oči a pevně, až křečovitě sevře Zdeňkovy paže právě ve chvíli, kdy se chtěl zvednout.
Zdeněk hledá, kde se rukou zapřít, a rychle nadzvedne pánev, aby z Kláry vyklouzl. V téměř stejný okamžik z jeho pulzujícího údu vystříkne první dávka semene na Klářinu pipinku. Zdeněk se bezmocně svalí na Klářino tělo a nechá zbytek semene vystříknout na její klín a podbřišek. Zadýchaná Klára se na něj podívá, trochu rozpačitě se usměje a rukou si zkontroluje rozkrok. Oba leží na pohovce a tiše oddychují.
