Říkala si Bílá čarodějka, a její pravé jméno jsem se nikdy nejspíš nedozvěděl. Každopádně to byla asi jedna z nejbizarnějších bytostí, s níž jsem se kdy setkal.
Potkal jsem ji na jižní pláži ostrova Koh Tao při svém ranním plavání. Měla na hlavně jakýsi legrační klobouček a na sobě dlouhý bílý hábit. Vypadala tak trochu jako přízrak.... nebo postava z čínského kung-fu filmu. Jen tak se procházela po pláži a sbírala smetí. Měl jsem ji za členku místního personálu.
Pozdravila mě. Odpověděl jsem jí a dal se s ní trochu do řeči. Řekla mi, že se jmenuje Ma Sue. To měla být první indicie, že s ní asi nebude úplně všechno v pořádku.... jenže v té době jsem toho thajsky ještě moc neuměl, a tak mi nedošlo, že je to zkomolenina z Maj Suaj, neboli "Nehezká".
Párkrát jsme se ještě toho dne a během pár následujících dnů potkali, vždycky prohodili pár slov. Zmínila se, že bydlí přímo v místním penzionku ... a taky, že hraje na klavír. Zvala mě, abych se k ní zašel podívat, že mi zahraje. A chtěla, abych já něco zahrál jí. Přišlo mi to divné, příliš se mi nechtělo. Nepřišel jsem.
A taky mě překvapilo, když o ní místní barman Lek mluvil jako o té "bláznivé holce".
Až jsme se nakonec náhodou potkali jednoho večera v místním džunglbaru. Magické místo, nasvícené zářivými neony, sedací pytle roztroušené jen tak v džungli, uprostřed táborový oheň a trochu stranou malý zastřešený bar. A techno hudba. Obvykle si na takový doprovod moc nepotrpím, ale tohle mělo tu správně kovanou atmosféru.
Vzal jsem si knížku a sednul si na bar, objednal si pivko. A začetl se, občas pokukoval kolem. Když tu jsem si všimnul, že Ma Sue sedí v jednom z těch sedacích pytlů opodál v džungli. Zírala do mobilního telefonu a z očí jí tekly slzy. Chvíli jsem se na ni díval, snažil se zachytit její pohled. Bezúspěšně. A tak jsem si řekl, že tohle tady teď asi nevyřeším, a vrátil se ke své knize.
MaSue se přesunula na bar. Sedla si hned vedle mě. Pravda, byl mezi námi dřevěný sloupek přidržující střechu, ale i tak – musela si být velmi dobře vědoma, že sedím hned vedle ní. Pokukoval jsem po ní a nakonec ji pozdravil. Žádná reakce, naprostá ignorace. Pokrčil jsem rameny a dál se věnoval knize.
"A s tebou se taky bavit nebudu!" řekla najednou Ma Sue. Překvapaně jsem k ní vzhlédl. Dívala se přímo na mě. "Ok, whatever," uchechtl jsem se.
Upřímně řečeno mi to bylo jedno. Měl jsem svoje pivko a svoji knihu, klidně jsem si vystačil sám se sebou, k ničemu jsem ji nepotřeboval... jenže po chvíli se Ma Sue rozmluvila. Vypadlo z ní, že řeší jakési trable se svým místním thajským přítelíčkem. Zpětně si myslím, že už jí měl nejspíš asi po krk, tak se s ní moc nemazal... ale to jsem v ten okamžik ještě nevěděl.
Nakonec se z toho přeci jen vyklubal intelektuálně zajímavý hovor. Řekla mi, že je Číňanka a její skutečné jméno je Jing Wei (o čemž jsem ale později silně zapochyboval), že studovala byznys v Kanadě, že v Šanghaji vlastní industriální nemovitosti a ve svých 32 letech je finančně za vodou, a tak si jen tak rajzuje po světě.
Měla výbornou angličtinu a byla pronikavě inteligentní, až mě to děsilo. Kamarádi ji údajně říkali Bílá čarodějka, protože dokázala vyřešit jejich (psychické) problémy. Psychologie ji očividně velmi zajímala, přečetla o tom údajně stohy knih. O pár dnů později mi došlo, že to četla nejspíš především sama kvůli sobě, aby se v sobě vyznala.
A pak se zeptala, jestli mám skútr a jestli bych ji zavezl na druhou stranu ostrova. Tak jsem řekl, že za prvé ano a za druhé ne, protože jsem toho docela dost vypil... a protože se mi prostě nechce.
Neřekla nic. Rozloučili jsme se.
Během pár dnů jsme se přes den viděli na pláži nebo jen letmo v místních plážových barech. Až jsem na ni zase jednoho večera narazil v džunglbaru. Tentokrát seděla u ohně a barmanovi Tekovi spravovala polštáře. Koupil jsem si pivko a šel si k ní přisednout. Všimnul jsem si, že nic nepije. "Chceš pivko?" zeptal jsem se. "Wow, ty mi chceš koupit pivo?" pohlédla na mě. "Jo," utrousil jsem. "Tak jo!" Řekla to takovým zvláštním tónem.... měl jsem pocit, že je ráda, nikoliv proto, že jí ho chci koupit, ale že za něj nemusí platit. Její řeči o šanghajských industriálních nemovitostech tak nabraly poněkud trhliny.
Dali jsme se do řeči. Ptal jsem se, proč sbírá na pláži smetí a proč tady teď Tekovi opravuje polštáře. Řekla mi, že tím pomáhá místní komunitě, a zlepšuje tak s nimi vztahy. Že když takhle odvádí práci zdarma, tak tím vlastně vrací komunitě to, co si od ní před tím vzala. Tedy, já jsem tomu rozuměl, něco na tom je.... ale s jejím celkovým chováním jsem najednou začínal pochybovat naprosto o všem, co mi říkala. Industriální nemovitosti v Šanghaji... a tady teď sbírá smetí a zašívá polštáře?
Chvíli jsem jí povídal o tom, co dělám já... že vyvíjím a prodávám speciální software a trochu se peru s tím, jak to vlastně prodávat. Řekla mi k tomu pár zajímavých věcí. Studium byznysu v Kanadě jsem jí věřil, nemluvila z cesty.
A pak se hovor stočil stranou. Povídal jsem jí o té nádherné opuštěné pláži, kterou jsem před pár dny objevil. Byla naprosto úchvatná, ruiny starého hotelu a většinou tam nebyla ani noha, páč to bylo 40 minut chůzí pěšky džunglí, čímž nemůže být žádný běžný plážový povaleč v žádném případě obtěžován.
Vypadala, že ji to zaujalo. Zeptala se, jestli může jít se mnou... a plavat tam nahá. No, to mě poněkud překvapilo, nicméně pohled na nahatou ženskou rozhodně neodmítnu. A tak jsem utrousil, že jestli tam chce plavat nahatá, tak proti tomu rozhodně nic nemám. Zeptala se, jestli bych ji na skútru zavezl domů. Přišlo mi to divné, protože naše chatky byly necelý kilometr daleko, ale s pokrčením ramen jsem souhlasil.
Popíjení bylo u konce, šel jsem na bar zaplatit.
Vrátil jsem se zpátky a povídám jí: "Ok, tak co, jedeme?".
Řekla mi jen: "Ty jsi se změnil!".
"Cože?"
"No, změnil jsi se, jsi teď úplně jiný. Já s tebou nikam nejedu!"
"Ok, jak chceš".
Přišlo mi to bizarní, ale rozhodl jsem se to dál neřešit a jel se vyspat do své chatky. Před spaním jsem o tom přemýšlel. Dodnes si myslím, že to byl jakýsi pokus o nějakou manipulaci se mnou. Vzbudit ve mě touhu a pak se stáhnout a sledovat, co to se mnou udělá.
Potkal jsem ji na pláži dalšího rána. Zeptala se, jak se mám a jak jsem to celé včera přijal, jestli jsem v pohodě. Řekl jsem jí, proč bych neměl být v pohodě. "To já nevím, to mi řekni ty." Řekli jsem jí, že za mě dobré... a že tedy jestli ještě pořád chce jít se mnou na tu osamělou pláž. Začala povídat něco o tom, že má hodně práce a že to asi nestihne. "Ok, whatever," odpověděl jsem a šel svojí cestou.
Ovšem přiznám se, že se mi usadila v hlavě. Hodně jsem o ní přemýšlel. A dospěl jsem k názoru, že je to mistrná manipulátorka, která si pohrává s lidmi. Nejspíš chtěla nějaké potvrzení, jak moc je přitažlivá a jak moc dokáže svádět chlapy. Vzpomněl jsem si, jak mi o sobě několikrát vehementně tvrdila, jak moc je přitažlivá. A já se na ni jen díval a říkal si: "No, už jsem tedy asi viděl hezčí Číňanky... ale Asiatům se to asi takhle líbí."
Od té chvíle jsem k ní zaujal velmi rezervovaný a chladný postoj, dál jsem se s ní nebavil.
Zkoušel jsem pak její jméno ještě gůglovat, nenašel jsem nic. Pochybuji, že se tak opravdu jmenovala. A dodnes přemýšlím, kolik z toho, co mi řekla, byla vlastně pravda.
Každopádně zajímavá zkušenost, nelituji ničeho. Takovéhle lidi, ač poněkud pošahané, asi v Budějovicích hned tak nepotkám.
