Plesy, pro někoho jen již při pomyšlení skoro sprosté slovo. Někteří ho musí trpět, kvůli svým partnerkám, které tu a tam vyžadují druh pohybu, kterému se říká tanec. Někdo na tuto událost zavítá kvůli svým ratolestem v podobě věnečku či maturitního plesu. Pak je tu ale další a úplně jiná skupinka ta, která vidí v plesech a tanci něco víc.
Stojím na baru a člověk jakoby ani nestíhal sledovat všechny ty vjemy, co se okolo nachází. Zde je to místo, kde se elegance mísí s fantazií a místy i lehkým erotickým dusnem. Při pohledu na okolo stojící slečny je až neuvěřitelné, jak rozmanité to vše může být. Kolem mě procházejí ženy v šatech, které hladí jejich těla jako druhá kůže. Hedvábí se jemně vlnilo. Satén se leskl při každém otočení, krajka se dotýkala ramen tak lehce, že to působilo téměř intimně. Některé výstřihy byly odvážné, hluboké a dávaly na obdiv dmoucí se ňadra, která jako by prosila o pozornost. Jiné decentnější jen naznačovaly, ale právě to nenápadné naznačení mělo sílu, která se nedala přehlédnout. Krasná, lehká ramínka, jako by chtěla každou vteřinu sklouznout. Kdo ví, stačilo by jen lehce pohladit rameno a zavadit o toto ramínko? Při bližším míjení se, jsem zachytával vůně parfému, někdy jemné, sladké, ale s podtónem něčeho hlubšího. Vůně se držela ve vzduchu ještě chvíli poté, co prošla kolem.
A pak tu byly ty drobné detaily, které člověk zahlédne jen na okamžik, ale zůstanou v něm dlouho. Náhrdelníky, které padaly až mezi ňadra. Tetování leckdy celá, ale tu a tam jen část,
kde zbytek se schovával pod lemem šatů. Jakpak a kam až tato kresba asi může sahat? Nebylo by dobré někde v soukromí dát na obdiv toto umělecké dílo? Třpytivé velké a honosné náušnice houpající se v rytmu chůze či tance. Které jako by chtěly hladit jemnou kůži na krku ženy.
Ale to nejvíc na první pohled zjevné, šaty. Někde honosná róba s dlouho vlečkou, ze které vykukují jen špičky bot a chvílemi ostré hroty podpatků. Jindy jen lehké krátké a upnuté šaty, které dávají na obdiv každou křivku ženského těla. Při mém pohledu na ní musím vypadat jako hladový vlk mlsně vyhlížející svou kořist čekající na sebemenší zaváhání. S lehkým otočením se pod jemným materiálem rýsuje tenká linie kalhotek. Ne nijak vulgární, krásná, decentní a spíše rozviřující hlubokou fantazii než jen laciné se předvádění. Avšak hned vedle dívka s podobnými šaty, materiál jako kdyby obtékal její krásný kulatý zadeček. Šaty delší, ale s vysokým rozparkem. Člověka to nenechává chladným a najednou se vkrádá myšlenka. A má vůbec kalhotky? Co když ne? Je to jen z čistě praktických důvodů nebo za tím lze hledat něco jiného? Jaké to asi je při tanci, když se o sebe těla třou, cítíte dech toho druhého na svém krku a jste v pevném sevření, ze kterého nehledáte únik. Jaké to je, když tělo vibruje v rytmu melodie a při podtáčce se vkrádá pod sukni čerstvý vzduch, který ji hladí po teplých stehnech a možná i výše.
Možná by nekterá z nich přiznala, že ples je pro ní malý únik. Že jí baví ten jemný nádech erotiky, který se vznáší ve vzduchu, aniž by kdokoli musel cokoli říkat. Možná, že je tu někdo na lovu a nejsem to jen já. Třeba jí těší vědomí, že její šaty probouzejí moji představivost. A možná by byla ráda oslovena, třeba si i zatancovala a... ?
Není nač čekat, obdařen dávnými loveckými pudy se plížím proti větru kořisti, která nic netuší. Má to smysl, nebude to jen plýtvání energií? Nepláchne jako hbitá laň? Přicházím ze zadu nepozorován, nakláním se již omámen sladkou a lákavou vůní a zašeptám, smím prosit?
A co ty, jdeš na ples? A smím prosit?
