Asi 10 dní bylo vše v klidu. Lucie vyšlapovala jak hodinky a byla nejposlušnější manželkou. Po deseti dnech, kdy Lucii zmizely stopy po prvním výprasku jeli k jeho rodičům na oběd. Jí se tam moc nechtělo a celé ráno zdržovala. Kvůli ni jeli pozdě. Cesta byla dlouhá a Lucie byla protivná a stupňovalo se to. Martinovi došla trpělivost a sjel na lesní cestu, kde po pár set metrech viděl růst lískový ořech. Zastavil, z přihrádky vyndal nůž a poručil Lucii, ať si dojde uříznout asi metr dlouhý prut, že za svoje chování bude bita.
Lucii se nechtělo, zajedno se bála výprasku a za druhé, z ponížení z toho, že sama si má donést prut, kterým následně bude bita. Pod pohrůžkou většího trestu šla. Bála se, ale zároveň začala být vzrušená. Byla více jak týden bez sexu. Když se vrátila k autu, už nebyla tak sebevědomá a začínala svého jednání litovat. Ale už bylo pozdě.
Martin sledoval, jak Lucie pomalu leze zpátky k autu s tím tenkým, pružným prutem v ruce. Lískový výhonek měl asi metr, rovný, na konci lehce zúžený – přesně takový, jaký si představoval. Když se přiblížila, viděl, že jí hoří tváře hanbou. Oči sklopené, rty stisknuté, prsty nervózně svírající kůru. Přesto v jejím pohledu už nebyl jen strach – byla tam i ta temná, vlhká touha, kterou u ní poznal za posledních deset dní.
„Dej mi ho,“ řekl klidně a vzal prut. Pružně se prohnul v jeho ruce, když ho zkusmo švihl vzduchem, ozval se ostrý svist.
Lucie stála u otevřeného okénka, kalhoty a kalhotky stažené ke kotníkům, tričko vyhrnuté nahoru, aby jí nebránilo. Zadek měla ještě bledý, bez jediného stopy po předchozím trestu. To se teď změní.
„Prolez dovnitř a opři se o dveře.“
Musela se hodně prohnout, aby prošla úzkým otvorem. Zadek se jí vysunul nahoru, nohy roztáhlé, stehna napjatá. V té pozici vypadala jako nabízená oběť – úplně bezmocná, vystavená na odiv uprostřed lesa, kde mohl kdokoli projet kolem. Martin to věděl.
„Teď popros.“
Lucie zavřela oči. Hlas se jí třásl.
„Prosím… pane… potrestejte mě. Za to, že jsem byla protivná, že jsem vás zdržovala, že jsem se chovala jako rozmazlená coura. Prosím… seřežte mi zadek. Tvrdě.“
Martin se usmál. „Dobře. Čtyřicet ran. Počítej nahlas. Každou. Když se spleteš, začneš znovu.“
První švih přišel rychle.
Prásk!
Tenký pruh se okamžitě objevil – rudý, ostrý, přes obě půlky.
„Jedna!“ vyjekla.
Druhá rána dopadla o něco níž, přes stehna.
„Dva!“
Martin nepospíchal. Každý švih měřil. Prut svištěl, praskal, zanechával tenké, pálivé linky. U desáté už měla zadek celý rudý, jako by ho polil vařící vodou. U patnácté se objevily první stopy.
„Patnáct…“ zaúpěla, hlas lámavý.
U dvacáté se jí nohy začaly třást. Mezi stehny se leskla vlhkost – kapky stékaly po vnitřních stranách stehen dolů. Každý švih ji posouval dopředu, takže se musela opírat lokty o dveře, aby nespadla.
„Dvacet osm… prosím… pane…“
U třicáté už plakala – ne fňukavě, ale vzrušením. Prut zanechával přesně ty linky, které se budou držet ještě týden.
„Třicet devět…“
Poslední rána byla nejsilnější – švihl přes obě půlky. Prásk!
„Čtyřicet!“ vykřikla a nohy se jí podlomily. Skoro spadla, ale Martin ji chytil za boky a přitáhl zpátky.
Chvíli jen těžce dýchala, zadek v plamenech, slzy kapaly na sedadlo.
Martin sáhl mezi její nohy.
Prsty okamžitě vklouzly do mokré, horké kundy. Byla úplně promočená – stěny pulzovaly, klitoris tvrdý jako kamínek.
„Podívej se na sebe,“ zašeptal jí do ucha. „Celá zbitá, fialová, a přesto tak nadržená, že ti teče až na kotníky. Viď?“
„Ano… pane… prosím…“
„Ne,“ řekl tvrdě. „Trest je trest. Ale já se taky musím uklidnit.“
Rozepnul si kalhoty. Byl tvrdý už od první rány.
Natřel si špičku její vlastní vlhkostí, pak pomalu přitlačil na její anál.
Lucie se napjala – vždycky ji to vzrušovalo, ale nikdy se při tom neudělala.
Pomalu do ní vnikl – centimetr po centimetru, dokud nebyl celý uvnitř. Pak začal přirážet. Nejdřív pomalu, pak rychleji. Každý příraz ji posouval dopředu, zadek se jí třásl při každém nárazu, rudé a fialové pruhy se pálivě ozývaly.
Držel ji za boky, prsty zabořené do kůže, a vrážel do ní hluboko, brutálně. Lucie jen sténala – směs bolesti, ponížení a touhy. Nemohla se dotknout sama sebe, nemohla se udělat. Jen cítila, jak se v ní pohybuje, jak ji roztáhne, jak ji naplňuje.
Když se udělal, vystříkl hluboko do ní. Pulzoval v ní dlouho, pak ho pomalu vytáhl.
Lucie zůstala opřená o dveře, zadek v plamenech, anál lehce otevřený, sperma pomalu vytékalo ven a mísilo se s její vlastní vlhkostí.
Martin si zapnul kalhoty, podal jí kapesník.
„Uklidni se. Jedeme k rodičům.“
Pomohl jí zpátky na sedadlo. Když si sedla, zaúpěla – kůže pálila, fialové pruhy se otíraly o látku kalhot. Navíc v ní cítila jeho semeno, teplé, lepkavé, a mezi nohama měla pořád tu zoufalou, nenaplněnou touhu.
Celou cestu seděla nakřivo, nohy mírně od sebe, aby co nejmíň tlačila na zadek. Martin jel klidně, spokojeně, občas se na ni podíval a usmál se.
„Doufáš, že tě večer ošukám, viď?“
„Ano, pane… prosím…“ zašeptala, hlas chraplavý.
„Možná. Pokud budeš celý den slušná. A pokud mě budeš celou dobu prosit očima.“
Lucie sklopila pohled. Věděla, že to myslí vážně.
Když zastavili před domem jeho rodičů, pomalu vystoupila. Každý krok ji bolel. Zadek pálil, vnitřek stehen byl lepkavý, a mezi nohama měla pořád ten zoufalý, palčivý hlad.
Přesto se usmála, když otevřeli dveře.
„Ahoj mami, ahoj tati…“
Martin ji objal kolem pasu – pevně, majetnicky.
A věděl, že tenhle den je teprve začátek.
