S El jsme si dlouho psali. Na začátku normální pokec, pak se nám to malinko vyostřilo. Napřed se mezi řádky objevil náznak, potom úmysl. Vzpomínám si na ty naše první zvrhlejší zprávy, pak ty fotky co poslala, pak videa. Zbožňoval jsem každej její orgasmus a jak na mě vzdychala z obrazovky telefonu. Touha rostla, možnosti nebyly. Vzdálenost, povinnosti, čas. To všechno stálo proti nám. Až se jednou poštěstilo.
Vešel jsem do toho hotelovýho pokoje a nevěděl co čekat.
Nervozita.
Napětí.
Očekávání.
Všechno to opadlo když jsem jí tam viděl klečet.
Jiskra v očích, na sobě jen prádlo. Klečela tam, poslušně nohy roztažený a ruce na stehnech. Hned jsem věděl. Všechno podstatné už dávno zaznělo. V noci. V chatech. Věty psané jednou rukou. Čtené jedním dechem. Nebylo co vysvětlovat. Oba jsme to chtěli, oba nás ta touha spalovala zevnitř.
,,Počkej tady čubko.”, přikázal jsem klidně.
V koupelně jsem pustil sprchu. Horkou. Dával jsem si na čas. Bavil se myšlenkou na to jak je oddaná a dychtivá mě potěšit. Jak klečí. Dýchá. Čeká. Ta představa mě rajcovala víc než samotný dotek.
Oblékl jsem jen kalhoty a košili, stříkl trochu parfému a z kalhot si nachystal opasek do ruky. Pak až jsem vyšel.
Pořád tam byla. Pomalu jsem k ní šel. Hltala mě pohledem. Dával jsem si na čas. Chtěl jsem aby chápala že každá vteřina je součástí tý hry. Usmál jsem se na ní, a v ruce sevřel opasek.
,,Na všechny čtyři!”
Neváhala. Její prdelka vyšpulená do vzduchu. Sedl jsem si za ní abych se mohl pokochat. Hladil jsem jí koncem toho opasku po zadku. Nechával jsem ji tápat, jestli už to přijde, nebo ne. Tělo se jí napínalo, směrem ke mě, jakoby už čekala tu ránu.
Pak jsem udeřil.
Cukla úlekem. Dech se jí zatajil.
Další rána. Tentokrát držela.
Postavil jsem se. Kůže opasku jí klouzala po zádech. Po šíji. Krku. Potlačoval jsem tu touhu vzít si ji surově hned. Ale odolal jsem. Sklouzl jsem dolů k jejímu vlhnoucímu klínu a pobaveně sledoval jak se jí zastavil dech.
Opět rána.
V jejím výdechu se mísilo očekávání se vzrušením a bolestí. Opasek dopadal a ona byla sotva schopná držet přikázanou polohu. Ta vůně kůže, jejích šťáv a květinový voňavky byla opojná.
Opasek se změnil na obojek. Stáhl jsem ji k zemi. Držel jsem ji nohou na místě, jako zvíře, který přesně ví kam patří. Moje polibky přes její záda ji rozpalovali a nutili se svíjet jako kotě. Ruce si našly cestu k vytouženému cíly. Prsty vklouzly do ní. Mučivě pomalu jsem jí šukal jednou rukou kundičku a druhou prdelku. Její vzdechy plnily místnost jako sladká melodie a já na ni pomalu hrál.
Nezrychloval jsem. Nezpomaloval.
I když prosila.
Cítil jsem jak je blízko. Jak se kolem mě stahovala. Dech zatajený. Vzdychání se stupňovalo. Celé tělo se napínalo.
A já přestal.
Ztuhla. Zasmála se krátce. Zoufalý smích člověka, který pochopil, že trest teprve začíná. Ve zprávách byla drzá. Provokovala. Sbírala si to. Teď přišel čas zaplatit.
Dovedl jsem ji za obojek na postel, sedl si a položil na sebe. Vrátil prst do zadečku a přidržel ji. Druhá ruka začala trestat.
,,Počítej čubko!”
,,Ano pane.”
Jedna, dvě, tři…deset…dvacet…třicet. Zadek jako plátno umělce, zbarvené do ruda. Můj prst opět v její svatyni spouštěl orchestr. Vyvrcholení toho koncertu v nedohlednu, moje noty zdobila hlavně pomlka. Trest už si dávno odpykala, ale já nemohl přestat. Zvráceně jsem zbožňoval tu moc a kontrolu nad ní. Jak šílela. Jak se kroutila. Prosila. Škemrala. Trvalo to stále kratší dobu než jsem ji dovedl na okraj slasti. A vždycky jsem zastavil. Až pak jednou…jsem nepřestal.
,,Máš moje svolení se udělat čubko.”
Ty slova ji vzala přes hranu. Její divoký tělo jsem sotva udržel. Její křik do polštáře nešel utišit. Vzdala se kontroly a nechala se vést kam já jsem chtěl. A já nepřestával. Pokračoval jsem i přes zuřící bouři pod mýma rukama. Přes její naříkání a prosby ať na chvíli přestanu. Nezastavilo mě když to přišlo znovu. A znovu… Co začalo jako odpírání přesrostlo v dopřávání. A po takové době jsem byl štědrý.
Trvalo to dlouho. Chtíč ve mě už přerostl a já toužil po tom být v ní. Trhl jsem s improvizovaným obojkem. Nastavil si ji na čtyři. Obdivoval její zadek. Jen chvíli. Pak jsem si ji vzal. V ten moment už její tělo vzdalo jakýkoliv odpor. Přijala mě v sobě jako kdybych tam patřil odjakživa. Držel jsem ji za krk na obojku, narážel si ji rukou na sebe. A šukal ji zezadu tak tvrdě, že nehty rvala hotelový povlečení.
Tu noc jsme spát nešli. Tvrdost se míchala s doteky. Trest s péčí. Moc s něhou… A ráno bylo v nedohlednu.
Pořád je drzá. Možná víc než dřív. A já vím, že to dělá schválně.
Provokuje.
Abych ji opět zkrotil.
