Bylo mi osmnáct, vrcholová atletika, sprinty na dráze, tělo jako z oceli – široká ramena, vyrýsované břicho, nohy, co dokázaly vybuchnout rychlostí 11 vteřin na stovce. Ale po posledním závodě mi ztuhla bedra a hamstringy tak, že jsem kulhal i na chodbě na internátu. Trenér mi napsal sms: „Jdi k Lucke. Ona tě dá dohromady. A poslouchej ji na slovo.“
Lucka měla soukromou praxi v malém studiu na Vinohradech. Třiačtyřicet, ale vypadala na třicet pět – dlouhé tmavé vlasy stažené do drdolu, oči zelené jako láhev absintu, postava, která se neztratila ani v bílém masérském tričku a legínách. Když jsem vešel, usmála se tím pomalým, vědoucím úsměvem.
„Tak ty jsi ten rychlý kluk, co si myslí, že nohy vydrží všechno,“ řekla a ukázala na lehátko. „Svleč se do trenýrek. Lehni si na břicho.“
Poslechl jsem. Ležel jsem tam, tvář v otvoru, cítil jsem, jak se mi svaly napínají nervozitou. Voněla po kokosovém oleji a něčem temnějším, co mi zrychlilo tep.
Začala na lýtkách. Pevné, dlouhé tahy palci podél svalů. Pak stehna – pomalu nahoru, až k hraně trenýrek. Každý pohyb byl přesný, ale zároveň… příliš dlouhý. Prsty se občas dotkly vnitřní strany stehen, lehce, jako náhodou. Cítil jsem, jak se mi krev hrne dolů.
„Uvolni se, Tomáši,“ zašeptala mi do ucha, když se naklonila blíž. Její dech mi hřál krk. „Tvoje tělo je napjatý jako prak. Musíme to uvolnit všude.“
Přešla na bedra. Dlaněmi mi tlačila do kostrče, pak pomalu dolů – přes zadek, přes hamstringy. Pak se zastavila. Cítil jsem, jak mi lehce stáhla trenýrky níž, jen o pár centimetrů. Odhalená kůže na hýždích.
„Tady je ten problém,“ řekla tiše. „Přetížený pánevní dno. Musíme to protáhnout pořádně.“
Otočila mě na záda. Teď jsem ji viděl – tričko se jí napínalo přes plná prsa, bradavky prosvítaly látkou. Stála mezi mýma nohama, které mi lehce roztáhla.
„Teď to bude intimnější,“ varovala mě. „Ale ty chceš být rychlejší, takže poslouchej.“
Vzala olej, nalila si ho na dlaně a začala mi masírovat vnitřní strany stehen – vysoko, až k rozkroku. Prsty se zastavily těsně u trenýrek. Pak jednou rukou přejela přes moji bouli – pomalu, jako by to bylo součástí techniky.
„Cítíš to napětí?“ zašeptala. „Tady se to všechno hromadí.“
Rozepnula mi trenýrky. Vytáhla ho ven – tvrdý, napjatý, špička už se leskla. Neřekla nic. Jen se sklonila a vzala ho do pusy. Pomalu, hluboko, jazykem po celé délce. Pak přešla na koule – jednu olizovala, druhou sací pohyby, lehce kousala kůži. Cítil jsem, jak se mi zvedají varlata.
Pak mě překvapila úplně. Zvedla mi nohy nahoru, kolena k hrudi. „Relax,“ řekla. Jazykem mi přejela přes hráz, pak níž – kolem análu, kroužila špičkou jazyka, tlačila lehce, ale ne dovnitř. Současně mi druhou rukou pomalu honila. Prstem – jen špičkou, vlhkou od oleje – mi kroužila přesně tam, kde to pálilo nejvíc.
„Tohle je tvoje tajná zbraň,“ zašeptala. „Když tohle zvládneš, budeš běhat jako blesk.“
Když jsem byl na hraně, zastavila. „Ještě ne. Teď sprcha.“
Zavedla mě do malé sprchy vedle masérny. Teplá voda tekla, pára zahalovala všechno. Otočila se zády, opřela se o stěnu, vystrčila zadek. Legíny dole u kotníků, nahá od pasu dolů.
„Pojď sem, Tomáši, teď ty mě naučíš poslouchat svoje tělo.“
Klekl jsem si za ni. Voda mi stékala po obličeji. „Začni líbat,“ řekla. „Pak jazyk. Pomalu kolem dokola. Přitlač plošně. Silněji.“
Dělal jsem to. Jazykem jsem ji olizoval – pomalu, pak rychleji, pak zase hluboko. Slyšel jsem, jak heká, jak se jí třesou stehna. „Dej tam prst… jen špičku. Kruž… ano… takhle…“
Přidal jsem prst – jen hladil, tlačil lehce na okraj, zatímco jsem ji lízal vpředu i vzadu. Ona se prudce třásla, voda stékala po jejích nohách, mísila se s její vlhkostí. Když se udělala, vykřikla mé jméno – poprvé – a kolena se jí podlomila.
Pak se otočila, klekla si přede mě. Vzala mi ho do pusy – teď už bez slitování. Hluboko, rychle, rukou na koulích, druhou mi lehce tlačila na hráz. „Teď ty… vystříkej mi do pusy. Všechno, co máš.“
A já to udělal. Silně, dlouze, proud za proudem. Polykala, oči upřené na mě, úsměv kolem rtů.
Když skončila, vstala, přitiskla se ke mně pod vodou. Políbila mě – chuť mne i sebe.
„To byl první trénink,“ zašeptala. „Příště přijdeš v pondělí. A příště tě naučím, jak mě ojet tak, abys na dráze nikdy neztratil dech.“
Odešel jsem ven s nohama jako rosol, ale s pocitem, že jsem právě překonal svůj osobní rekord.
Ne v běhu.
V něčem mnohem důležitějším.
