Vaškova návštěva

Tehdy jsem byl v Ústí nad Labem na vejšce. Právě jsem se rozešel se svou první velkou láskou.
Nejdřív jsme bez sebe nemohli být. Pořád jsme se drželi za ruce, všechno jsme dělali spolu. Našli jsme si společné bydlení, všechno bylo zalité sluncem, dokonalé, úžasné, krásné. Plánovali jsme společnou budoucnost, smáli se, milovali se, vše jsme dělai spolu, nemohli jsme bez sebe žít.
Po pár týdnech ale se začaly ukazovat chyby. Nejdřív maličkosti, pak stále větší a větší. Přes den jsme se hádali nebo uraženě mlčeli, noci jsme prošukávali usmiřovacím sexem
.
Když už to vypadalo, že hádek je míň (a tím pádem i těch usmiřovacích nocí), přišlo to - jednoho večera mi oznámila, že si našla někoho jiného. S ním si prý víc rozumí, stránku života se mnou už otočila. Zeptala se, do kdy zvládnu vypadnout.
Sbalil jsem si věci do pár igelitek a batohu. Našel jsem si garsonku na druhé straně města – malou, v posledním patře jednoho paneláku. Začal jsem chodit víc na noční brigády. Převrátil jsem si denní rytmus úplně naruby. Ze starého koloběhu – škola, brigáda, sex, spánek – se stal nový: spánek přes den, v noci brigáda, jednou za týden škola, jen aby mě úplně nevyhodili.
Před barákem, kde jsem bydlel, stála jedna z těch tehdy populárních internetových kaváren. Každý den jsem tam zašel – aspoň na chvíli. Sedl jsem k počítači, zaplatil desetikorunu za půlhodinu, přihlásil se na ICQ, na Seznamku a na pár dalších webů a hledal jsem někoho. Přítelkyni. Kamarádku. Kamaráda. Prostě kohokoli.
Kromě ex a pár spolužáků jsem neměl skoro nikoho, s kým bych mohl něco podniknout. S ex to pochopitelně moc nešlo.
Tak jsem seděl v té kavárně, koukal na seznam online lidí, psal „Ahoj, jak se máš?“, čekal na odpověď a doufal, že tentokrát to bude něco víc než jen „fajn a ty?“. Většinou to nebylo ani to. Ale přesto jsem tam chodil dál. Každý den. A tak to šlo pořád stejně. Den za dnem. Noc za nocí.Připadalo mi to jako věčnost. Přitom utekly sotva tři týdny.

S Vaškem jsme si padli do noty hned od první zprávy.

Oba jsme měli podobné záliby, podobné názory na svět, na lidi, na hudbu, na všechno. Virtuálně to mezi námi šlo samo – žádné trapné ticho, žádné „a co ty?“, jen plynulý proud zpráv. Byl o něco starší než já, bydlel kus od Ústí, po pár dnech psaní jsme si vyměnili čísla. (Naštěstí jsem už tehdy mobil měl, i když jen starou Nokii s hadem). Místo nekonečného ťukání do klávesnice jsme si párkrát zavolali.
Po pár hovorech jsme se domluvili na první setkání. Řekl, že přijede do Ústí v pátek odpoledne vlakem, že se projdeme, zachlastáme a podíváme se po holkách. Znělo to jako plán za milión bodů. On evidentně město znal jako své boty – já jsem mu mohl nabídnout jen garsonku na přespání a nadšení, že konečně někoho potkám. S garsonkou a mou společností byl spokojený.

Potkali jsme se na nádraží. Stál tam u pokladny, v kožený bundě, s batohem přehozeným přes rameno, a hned mě poznal. Sympaťák na první pohled – vysoký, široké ramena, milý úsměv. Podali jsme si ruce, poplácali se po zádech a šli rovnou do nejbližšího nonstopu, který byl jen pár set metrů od nádraží. Slušně tam vařili, měli levný pivo a panáky a v rohu stál kulečník, na který se dalo zahrát za pár korun.

Sedli jsme si ke stolu, objednali si jídlo, pivo, pak další pivo, pak panáka na zahřátí. Vašek mluvil pořád, ale vůbec to nebylo otravný. Pořád jsme se smáli, vyprávěli si historky a zážitky. Když něco prohlásil, znělo to jako hotová pravda – i když to občas vypadalo jako otázka, ve skutečnosti to bylo oznámení. Nedalo se s ním nesouhlasit, a přitom to nevadilo.

V podvečer do podniku vešla prodavačka květin – taková ta klasická pouliční, s kytkama v košíku. Vašek ji zahlédl, zvedl ruku, zavolal ji k nám. Vzal si jednu červenou růži, zaplatil, a když přišla servírka s dalším kolečkem piv, podal jí tu růži s tím: „To je za ten tvůj krásný úsměv.“
Servírka se začervenala, zasmála se, něco zamumlala a pak si s ním šla na chvíli povídat k baru. Stáli tam, naklonění k sobě, smáli se, ona si pořád prohrabávala vlasy, on gestikuloval rukama. Když se vrátil ke stolu, měl v ruce klíč od kulečníkového stolu.
„Pojď, dáme si pár her zdarma,“ řekl a mrkl na mě. „Růže za klíč, fér výměna.“
A tak jsme hráli kulečník – já průměrně, on dobře, ale hlavně s takovou lehkostí, že i když prohrál, vypadalo to, jako by vyhrál - ale neprohrával moc často.
Později večer, když už nám v nonstopu došly historky a pivo začínalo chutnat divně, Vašek se zvedl, protáhl se a řekl: „Tak co, jdeme na diskotéku?“ Mrkl na mě a já hned věděl, kam míříme. V Ústí tehdy nebyla moc možností – ale tenhle klub byl jasná volba. Velká hospoda s diskotékou vzadu, kde se v pátek a sobotu scházela skoro celá studentská populace z okolí. Měl to tam zmáknutý, já to tam taky znal.
Servírka, ta s růží, kterou jí Vašek věnoval, se k nám ještě jednou naklonila, podala mu složený papírek a z účtu nám vyškrtila skoro všechno. Zaplatili jsme jen jídlo a pár panáků na začátek – zbytek byl „na podnik“. Vašek vytáhl peněženku, já se začal hrabat po kapsách a protestovat, ale zarazil mě jedním gestem: „Ty příště, kámo.“ A bylo to. Zaplatil za oba a vyrazili jsme do nočního chladu.

Venku bylo ještě docela rušno, naštěstí jsme to měli kousek. Když jsme vešli, udeřila nás do obličeje ta typická směs cigaretového kouře, levné parfémové vody, piva a hlasité hudby. Velký sál byl plný studentů. Byl tu hluk, ale pořád se tu dalo aspoň nějak komunikovat. Vzadu blikala diskotéka – barevné lasery, kouřový stroj a basy, které vibrovaly až u srdce.
Našli jsme si stůl u zdi, objednali další pivo a Vašek hned začal skenovat prostor. Během chvíle si přisedly dvě holky. Jmenovaly se Lucka a Ema. Vašek s nimi byl za dvě minuty kamarád – vyprávěl historky, smál se na správných místech, ptal se jich na školu, na byty, na všechno. Já jsem se snažil přizvukovat, občas něco hodit do placu, ale hlavně jsem jen koukal, jak to ten chlápek dělá. Byl jako magnet na holky.
Kolem půlnoci se holky začaly zvedat – prý fakt musí domů, zítra brzo vstávají. Na rozloučenou nám na podtácek napsaly čísla. Ema mi k tomu svému přikreslila malý srdíčko a usmála se: „Tak zavolej, jo?“ Vašek se na mě podíval, zvedl obočí a zasmál se: „Tak vidíš, kámo. Boduješ.“
Přesunuli jsme se dozadu na diskotéku. Tam to bylo ještě hustší – tma, blikání, těla se tiskla k sobě. Během chvilky jsme měli kolem sebe další společnost. Já jsem si našel Janu – štíhlou brunetku s dlouhýma nohama a úsměvem, co ti říkal „pojď blíž“. Když začaly hrát ploužáky, přitiskla se ke mně celým tělem. Bylo to pružné, teplé, a krásně voněla. Ruce mi sjely níž, hladil jsem ji přes sukni, mačkal jsem jí zadek a ona se jen usmívala a tiskla se ještě víc.

Vašek se objevil vedle mě s širokým úsměvem. „Fajn večer, co?“ řekl. „Kámo, asi to zabalíme taky, co říkáš? Pojedeme bydlet?“ Bylo to spíš konstatování než otázka. Vyšli jsme ven, chladný vzduch nám trochu pročistil hlavu, mávli jsme na taxíka a jeli ke mně do garsonky.
Doma jsem mu rozestlal matraci na zemi – starou pěnovou, co jsem měl schovanou pod válendou pro strýčka příhodu. Dal jsem mu ručník, ukázal koupelnu. Rychle jsme se osprchovali – já první, on pak – a lehli jsme si. Já na válendu, on na matraci dole. V hlavě mi pořád hučelo – z hlasitý hudby, z tance, z holek, z celý noci.

Pak jsem ucítil dotek. Lehký, pomalý, někdo mi hladil tvář. Prsty po tváři, po lícní kosti, skoro jako by se bál, že mě probudí.

Otevřel jsem oči, zmatený, překvapený. Rychle jsem sáhl po lampičce na nočním stolku – slabé žluté světlo zalilo garsonku. Nejdřív jsem nevěděl, kde jsem, kdo to je, ale pak mi to došlo. Vašek. Seděl na kraji válendy, nakloněný ke mně, vlasy mu padaly do čela, oči měl tmavé a klidné, takové jiné, než jako jsem u něj zatím viděl.
„Nechtěl bys ještě chvilku pokračovat?“ zašeptal.
Nechápal jsem. Ještě ven? Další pivo? Panák na dobrou noc? Ale on se jen usmál, lehce, skoro neznatelně. Pak stáhl ze mě deku a hodil ji na zem vedle matrace. Sedl si blíž a jeho ruka se znovu vydala na cestu. Konečky prstů mi sjížděly po krku, přes klíční kosti, po hrudníku. Kroužil kolem bradavek, lehce je přejel, pak dolů po břiše, až se zastavil těsně nad okrajem trenýrek.

Teď mi to došlo. Najednou úplně jasně.

„Já ale nejsem na kluky,“ zašeptal jsem, hlas mi trochu selhal.
„Neboj,“ odpověděl tiše, bez nejmenšího náznaku tlaku. „Je to pěkný. Bude se ti to líbit. A nemusíš dělat nic, co nechceš. Zastavíš mě kdykoliv. Stačí říct.“
Spal jsem jen v trenýrkách - jeho ruka se vrátila nahoru, přes břicho zpátky na hrudník. Hladil mě jemně, pomalu, palcem a ukazováčkem si pohrával s bradavkami, lehce je stiskl, pak zase jen přejel. Bylo to... příjemné. Takové mazlivé, něžné, co mi strašně dlouho chybělo. Pořád jsem se díval – na jeho ruku, na jeho obličej, na strop, na lampičku, která vrhala dlouhé stíny. Nevěděl jsem, co dělat. Odstrčit ho? Vstát? Vyhodit ho ven? Nebo... nechat to pokračovat?
Pak mi pomalu stáhl trenýrky dolů. Ležel jsem tam nahý, v polotmě, a věděl jsem, že vidí všechno – chlupy na břiše, polotvrdé, spíš poloměkké péro, co leželo na boku. Nebyl jsem vzrušený. Byl jsem zmatený, unavený, ale zároveň zvědavý. A trochu jsme se styděl. Díky alkoholu ale fakt jen trochu.
„Ten je ale pěknej,“ zašeptal Vašek a znělo to upřímně. Jako by se mu opravdu líbil. I takový, jak byl – ne zrovna v plné pohotovosti.
Sklonil se ke mně. Nejdřív jen dech – teplý skoro horký. Pak jazyk. Pomalu mi přejel po hrudníku, kolem jedné bradavky, pak kolem druhé. Lehce ji políbil, pak ji vzal do úst, jemně cucal, jazykem kroužil kolem ní - bylo to příjemné. Druhou rukou mi hladil bok, stehno, vnitřní stranu kolena. Všechno pomalu. Žádný spěch.
„Nemysli na nic,“ zašeptal mi do kůže. „Bude se ti to líbit. Jen relaxuj.“
Ležel jsem tam, ruce pod hlavou, oči zavřené, a cítil jsem, jak se mi tělo pomalu uvolňuje. Nebylo to divoké, nebylo to drsné. Bylo to... laskavé, skoro něžné.
Nevěděl jsem, jestli to chci zastavit. Nevěděl jsem, jestli to chci nechat zajít dál.
Ale v tu chvíli jsem ho nechal pokračovat.
„Zhasnu, jo?“ zašeptal mi Vašek do chloupků na prsou. Natáhl se přes mě – rameno mi přejelo přes obličej a prsty našel vypínač lampičky nad válendou. Cvak – a najednou tma. A těsně před tím, než jsme se ponořili do tmy, jsem to viděl.

Byl už nahý. Celý. A to, co mu viselo mezi nohama, mi doslova vyrazilo dech.

Bylo to obrovské. Tlusté, těžké, s velkými tmavými žilami. Žalud byl úplně obnažený, tmavě fialový, lesklý, mnohem větší, než jsem kdy viděl naživo. Takové péro jsem znal jen z časopisů, co se schovávaly pod lavicí na střední, nebo z těch stránek na internetu v kavárně – když jsem si rychle natočil monitor ke zdi, aby na mě nikdo neviděl, a otevřel první porno, co vyskočilo. Vždycky jsem si říkal, že to jsou jen fotomontáže, že nikdo takovýho nemůže mít doopravdy. A teď to viselo přímo nade mnou. Tohle bylo to, když se o někom řeklo, že má mezi nohama fakt dělo. A teď jsem chápal proč.
Ležel jsem tam, nahý, a najednou jsem se cítil malý. Ne jen velikostí – celkově. On se naklonil zpátky ke mně, kolena mu zapadla mezi moje stehna, a jeho ruka se vrátila na mou hruď. Hladil mě pomalu, jako předtím, jen teď už bez slov. Jen dech, teplo.
„Nech to na mně,“ zašeptal do tmy. „Nemusíš nic dělat. Jen si to úžívat. Já se o tebe postarám.“
Jeho ruka sjela níž – přes břicho, přes chlupy, až ke kořeni mého péra. Vzal ho do dlaně – pomalu, jemně, jako by to byla nějaká křehká věc. Lehce stiskl, přejel palcem po žaludu. Byl jsem pořád jen polotvrdý, ale pod jeho dotekem se to začalo měnit. Pomalu. Neochotně, ale přece.

Pak se sklonil níž. Jazykem mi zase přejel přes bradavku, pak jel dolů po hrudníku, po břiše. Když se dostal k mému pupku, zůstal tam chvíli – kroužil, líbal, lehce cucal okolí. Jeho vlasy mi padaly na břicho, šimraly. A pořád jsem cítil to jeho velké, těžké péro, jak se mi otírá o stehno – teď už tvrdší, horké, jako by mě chtělo připomenout, že tu je.
Vzal mě do pusy pomalu, jako by se bál, že se to celé mezi námi rozbije, kdyby to udělal rychle. Jako by to bylo poprvé. Nejdřív jen rty – teplé, měkké, obtočily se kolem žaludu, lehce přisály, pak se otevřely víc a pustily mě hlouběji. Jazykem mi přejel po spodní straně, pomalu, skoro líně, jako by zkoumal a mapoval každý centimetr. Cítil jsem, jak se mi dech zadrhl – ne strachem, ale tou náhlou vlnou tepla, co se mi rozlilo od břicha dolů do stehen.
Cucal mě jemně. Žádný spěch, žádné divoké pohyby. Spíš jako by měl v puse ten nejsladší bonbon na světě a chtěl si ho vychutnat co nejdéle. Rty se pohybovaly nahoru a dolů, pomalu, rytmicky, ale bez tlaku. Jazykem mi kroužil kolem žaludu, pak sjel dolů a zase zpátky nahoru. Občas si mě vzal hlouběji – tak, že jsem cítil, jak se mu dotýká mandlí – ale hned se vrátil zpátky, jen špička v puse, jen pomalé cucání.
Byl jsem pořád ještě jen polotvrdý, když začal, ale teď... teď se zvedlo fakt rychle. Cítil jsem, jak mi do péra nabíhá krev, jak se mi zvedá, jak tvrdne v jeho puse víc a víc. On to cítil taky – slyšel jsem, jak se mu dech zrychlil, jak dýchá nosem, hluboce, skoro chrčivě, vzrušeně. Ruce mi položil na boky, ne aby mě držel, ale aby mě hladil – palce mi kroužily po kyčlích, prsty lehce zabořené do kůže. Druhou rukou mi objal kořen, jemně stiskl, jako by mi pomáhal zůstat v tom teple jeho pusy. Jednou dal ruku pryč a polkl mne celého. Pohyby se postupně zrychlily, ale pořád to bylo jemné, hravé. Nahoru – dolů – jazykem po žaludu – pak zpátky trochu hlouběji. Zasténal, spíš zavrčel – tlumeně, vibrace mi projely celým tělem - od péra až do mozku. Slyšel jsem jeho dech, rychlý, nosem, skoro funění. Byl vzrušený stejně jako já.

Ruce mi sjely na zadek – lehce mě zvedl, přitáhl si mě blíž, aby mě měl ještě hlouběji. Teď už to nebylo jen cucání – byl to pomalý, ale hluboký orální sex. Nebo spíš, nechal si šukat pusu mým pérem, sám určoval hloubku, rychlost a intenzitu. Rty pevně obtočené, jazyk pořád v pohybu, sál přesně tak, aby to bylo intenzivní, ale ne bolestivé. Cítil jsem, jak se mi varlata zvedají, jak se mi svaly na břiše stahují. Byl jsem teď úplně tvrdý – napnutý, pulzující v jeho puse.
„Vašku...“ zašeptal jsem, hlas mi selhal. Nevěděl jsem, jestli chci, aby přestal, nebo aby pokračoval rychleji. On ale pokračoval. Ještě hlouběji, ještě pomaleji, ještě jemněji. Jazykem mi kroužil po žaludu, pak ho vzal celý do pusy a začal cucat silněji – ne divoce, ale cíleně. Rukou mi masíroval kořen, druhou hladil kulky, lehce je stiskl, pak je zase jen hladil.
To už jsem to nevydržel. Cítil jsem, jak se to ve mně stahuje, jak se mi zvedá ta vlna odspodu a zevnitř, ten tlak, který musí ven. Dech se mi zrychlil, boky se mi samy zvedaly k němu. On to vycítil – přestal se pohybovat nahoru a dolů, jen zůstal hluboko, rty pevně kolem kořene, jazyk přitisknutý na spodní stranu. Ještě zesílil sání, právě tak akorát.

A pak to přišlo.

První výstřik – silný, horký – přímo skor výbuch do jeho pusy. Zasténal jsem, skoro vykřikl, ruce mi sjely do jeho vlasů, prsty se do nich zabořily. On mě nepustil. Držel mě hluboko, cucal dál, pomalu, jako by chtěl vysát úplně všechno. Druhý výstřik, třetí, čtvrtý a pořád další – cítil jsem, jak to polyká, pomalu, bez spěchu, jako by to bylo to nejlepší, co kdy měl v puse. Jazykem mi přejel po žaludu, sbíral poslední kapky, pak mě ještě jednou lehce vzal do pusy, jen aby to dočistil.
Když to skončilo, nechal mne v puse ještě chvíli – jen rty kolem něj, teplý dech na kůži. Pak mě pomalu pustil, přejel jazykem po celé délce, jako na rozloučenou, a zvedl hlavu. V šeru jsem viděl, jak si olízl rty, jak se na mě usmál – spokojeně, tiše.
„Mňam,“ řekl Vašek potichu, skoro jako by si to říkal sám sobě. Pak mi položil hlavu na břicho – teplou, těžkou, s vlasy, co mi šimraly kůži. Ležel tak chvíli, jen dýchal, a já jsem cítil, jak se mu hrudník zvedá a klesá proti mému tělu. Nevěděl jsem, co dělat. Co říct. Jestli to mám nějak oplatit? Jestli čeká, že teď já... něco? Ležel jsem tam jako zkamenělý, ruce pod hlavou, oči do stropu, a v hlavě mi vířilo tisíc myšlenek najednou – a zároveň žádná.

On se ale nehýbal. Jen mě začal znovu jemně pusinkovat. Nejdřív na břicho, malé, lehké polibky, jako by ochutnával. Pak pomalu ke straně – po žebrech, po boku, tam, kde je kůže tenká a citlivá. Každý polibek byl pomalý, mokrý, s lehkým cucnutím. Pak mi rukou naznačil – lehce mě pohladil po boku a lehce zatlačil, abych se otočil.
Otočil jsem se na břicho. Bez přemýšlení. Byl jsem pořád vzrušený. Ne fyzicky, ale vzrušeně zvědavý, co bude teď. A alkohol mi dodal odvahu to zvědavé vzrušení poslechnout.
Teď mi jeho rty šmejdily po bedrech. Nejdřív po levé straně, pak po pravé – pomalé, vlhké polibky, jazykem přejížděl po kůži, lehce ji olizoval, pak zase olizoval špičkou jazyka. Bylo to elektrizující. Každý dotek mi posílal malé jiskry nahoru po páteři, až mi z toho naskakovala husí kůže. Postupně sjížděl níž a níž – přes kostrč, na půlky zadku. Líbal je, lehce kousal, pak zase jen hladil rty. Lechtalo to, dráždilo zároveň, a já jsem cítil, jak se mi zase zvedá dech.

„Máš krásnou prdelku,“ zašeptal mi do kůže. Hlas měl chraplavý, vzrušený. Pak mi rukama roztáhl půlky – pomalu, opatrně, jako by se bál, že se zase otočím a schovám pod deku. A pak... jazyk. Jemně, skoro neznatelně mi přejel po dirce. Jen špičkou, lehce, jako by zkoušel. Pak znovu – tentokrát pomaleji, silněji. Cítil jsem teplo jeho dechu, vlhkost, jak se mi tam všechno stahuje a zase uvolňuje.
„A sladkou,“ dodal tiše. „Chci si s ní pořádně pohrát.“
Jen jsem vydechl – tiché, skoro neslyšné „jo, můžeš“. Sám jsem se divil, že to ze mě vylezlo. Ale v tu chvíli to bylo jediné, co jsem chtěl říct.
Trochu jsem se zvedl v bocích, nastavil se mu víc. On to vzal jako pozvání. Jazykem mi teď přejížděl po dirce v pomalých, dlouhých tazích – nahoru, dolů, pak do stran. Občas se zastavil, jen špičkou kroužil kolem toho citlivého místa, pak lehce přitlačil, jako by chtěl dovnitř, ale jen naznačil. Pak zase jen lízal, cucal kůži kolem, vracel se zpátky. Rukama mi držel půlky rozevřené, palci mi lehce masírovaly kůži, držely mě otevřeného.
Bylo to... úplně jiné než cokoli, co jsem kdy zažil. Nikdy mi nikdo nedělal nic takového. A už vůbec ne kluk. Ale v tu chvíli jsem na to nemyslel. Nemyslel jsem na nic. Jen jsem cítil – to teplo, tu vlhkost, tu jemnou, nekonečnou stimulaci. Každý dotek mi posílal vlny horka nahoru po zádech, dolů do stehen, až mi z toho začaly vibrovat svaly. Dirka se mi stahovala pod jeho jazykem, reagovala na každý pohyb, a já jsem si uvědomil, že mi zase pomalu tvrdne – i když jsem to před chvílí už měl.
On pokračoval. Teď už hlouběji – jazykem se snažil proniknout dovnitř, pomalu, jemně, ale cíleně. Pak zase ven, kolem dokola, pak zpátky. Občas mi přejel rukou po zádech, po krku, do vlasů – jako by mě uklidňoval, že je to v pohodě. Že můžu jen ležet a užívat si.
A já jsem si to užíval. Mysl úplně mimo, daleko. Tělo se mi uvolnilo, hlava se mi vypnula, mozek si vzal volno. Byl jsem jen tam – na válendě, na břiše, s jeho jazykem mezi půlkama, a cítil jsem, jak se mi všude pomalu rozlévá něco, co jsem nikdy předtím necítil. Nebylo to jen vzrušení. Byla to touha, zvrácená zvědavost na vyzkoušení něčeho jiného, než jsem zatím poznal.
Ležel jsem tam, tiše sténal, boky se mi samy zvedaly k němu, a on pokračoval – pomalu, trpělivě.
Najednou se ode mě odtáhl – úplně, žádný dotek, jen chlad vzduchu na kůži tam, kde předtím byl jeho jazyk a dech. Ležel jsem na břiše, zadek pořád lehce zvednutý, nohy rozkročené, a v garsonce bylo najednou strašně ticho.

„Můžu pokračovat?“ zeptal se tiše, skoro váhavě, ale v hlase měl tu svou jistotu.
Zatrnulo mi. Došlo mi to okamžitě – co tím myslí, jak přesně chce pokračovat. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem to cítil až v krku. Otočil jsem hlavu na stranu, ale nepodíval jsem se na něj. Jen jsem zašeptal: „Já nevím... nebude to bolet?“
Vstal. Slyšel jsem jeho kroky po linu. Došel k bundě, která visela na židli u dveří, hrábl do vnitřní kapsy a něco vytáhl. Pak se vrátil zpátky, klekl si znovu za mě.
„Neboj se,“ řekl klidně, skoro láskyplně. „Bude se ti to líbit. Nejsi můj první.“
Zůstal jsem ležet, zadek pořád nastavený, nohy trochu roztřesené. „Fakt to nebolí?“ zeptal jsem se znovu, hlas mi selhal.
„Kdyby jo, přestanu. Nejsi můj první prvňáček. Už jsem pár klukům odpanil zadek. Jen se uvolni, dýchej a buď v klidu.“

Cítil jsem, jak mi rukama jemně roztáhl stehna víc do stran – ne hrubě, jen tak, abych se otevřel. Pak slyšel, jak si něco mačká do dlaně – studený, kluzký zvuk. Lubrikant. Nejdřív mi ho nanesl na kůži kolem – pomalu, krouživě, palcem a ukazováčkem mi přejížděl po půlkách, po kostrči, až k dirce. Byl to příjemný chlad, který se rychle změnil v teplo. Žádný tlak, jen hladil, masíroval kůži kolem dokola. Pak špička prstu – jen lehce, jen povrchově – začala kroužit přímo na tom místě. Pomalu, skoro líně. Jako by mi dělal masáž zad, jen o dost intimnější.
Bylo to... překvapivě příjemné. Žádná bolest, žádný odpor. Jen ten kluzký, teplý pocit, jak se mi svaly pomalu uvolňují pod jeho doteky. Přejížděl prstem po okraji, pak lehce přitlačil – ne dovnitř, jen naznačil. Pak zase ven, kroužil, masíroval. Slyšel jsem, jak dýchá nosem, soustředěně, ale klidně. Druhou rukou mi hladil záda, boky, jako by mě ujišťoval, že je všechno v pořádku.
Po chvíli – nevím, jestli minutu, nebo pět – přitlačil víc. Špička prstu se pomalu vsunula dovnitř. Jen kousek, jen první článek. Zastavil se. Žádný pohyb, jen tam zůstal, nechal mě zvyknout. Cítil jsem ten tlak, ale byl to spíš pocit plnosti než bolesti. Pak začal pomalu otáčet prstem – maličko, skoro neznatelně – a zároveň mi druhou rukou hladil varlata, kořen péra, břicho. Bylo to jako masáž celého spodku těla. Uvolňující. Elektrizující. Slyšel jsem sám sebe, jak tiše vydechuju, jak se mi dech zhluboka uvolňuje.

Pak přidal druhý prst. Zase pomalu, zase s pauzou. Nechal mě cítit, jak se mi to otevírá, jak se svaly přizpůsobují. Kroužil jimi uvnitř, lehce roztáhl, pak zase stiskl, pak zase roztáhl. Všechno pomalé, trpělivé. Občas mi uvnitř přejel přes nějaké místo – jen lehce, jen špičkou – a já jsem sebou cuknul, protože to bylo jako proud elektrického tepla přímo do břicha. Zasténal jsem tiše, nevědomky. On se usmál – slyšel jsem to v jeho dechu.
„Tak jo,“ zašeptal nakonec. „Teď už to půjde.“
Trochu jsem se zvedl v bocích, nastavil se mu víc. Slyšel jsem, jak roztrhl obal kondomu – ten charakteristický zvuk fólie, pak latexu, jak si ho nasazuje. Pak ještě trochu lubrikantu a pak se přitiskl blíž.

Žalud se dotkl mé dirky – teplý, hladký, větší, než jsem čekal. Nechal ho tam jen čekat, lehce tlačil, ale nepronikal. Jen mě nechal cítit velikost, tlak. Pak pomalu – strašně pomalu – začal vstupovat.
První centimetr. Zastavil se. Dech mi zadrhl, ale on mi položil ruku na záda, hladil mě po páteři. „Dýchej, kámo. Jen dýchej.“
Dýchal jsem. Hluboce. A on pokračoval – další centimetr, pomalu, jako by mě rozvíral po kouskách. Cítil jsem, jak se mi to vzadu napíná, jak se to otevírá, ale pořád žádná ostrá bolest – jen ten divný, plný tlak, který se mísil s teplem a tou podivnou slastí z toho místa uvnitř, na které mi teď žalud lehce tlačil.
Zastavil se v půlce. Nechal mě zvyknout. Pak pomalu ven – skoro úplně – a zase dovnitř, o kousek hlouběji. Každý pohyb byl pomalý, kontrolovaný. Slyšel jsem jeho dech – rychlejší, ale pořád klidný. Rukama mi držel boky, palce mi kroužily po kůži.
A pak byl celý uvnitř. Až na kořen. Zůstal tam, nepohyboval se. Jen mě nechal cítit tu plnost, tu blízkost. Pak se lehce pohupnul – maličko, jen aby se to uvnitř posunulo. A já jsem zasténal – ne bolestí, ale tou vlnou, co mi projela celým tělem.

„Vidíš,“ zašeptal mi do zad, „ teď už nejsi panna. “

A začal se pohybovat – pomalu, hluboce, rytmicky. Každý příraz mi posílal jiskry nahoru po páteři. Byl jsem úplně mimo – jen tělo, teplo, jeho dech na mých zádech.
Slyšel jsem to pomalé, tlumené pleskání – kůže o kůži, rytmické, skoro hypnotické. Každý příraz Vaškova těla do mého zadku to zesílil o maličko, pak zase zeslabil, jako by se vlna vracela. K tomu mlaskání lubrikantu – vlhké, lepkavé zvuky, které se mísily s jeho horkým dechem na mém krku a se mými vlastními vzdechy. Vydýchával jsem je v rytmu jeho pohybu: při přírazu dovnitř krátký, ostrý výdech, při couvání dlouhý, tichý stén.
„Pořádně ti tu prdel vymrdám,“ zašeptal mi přímo do ucha, hlas chraplavý, ale překvapivě něžný. Ta slova byla drsná, surová, ale jak to řekl – pomalu, skoro mazlivě – znělo to jako něco krásného, skoro něžného.

Ležel jsem na břiše, ruce pod bradou, nohy rozkročené, zadek nastavený, a najednou mi to došlo v plné síle: ten kluk, ze kterého si holky v klubu sedaly na zadek, který jen luskl prsty a měl klíč od kulečníku nebo číslo servírky, teď tu nakládá mně. Přijel už s tím, že mne dostane – proto měl všechno potřebné v bundě. A já – já, který jsem o ničem takovém nikdy ani neuvažoval, který jsem si vždycky myslel, že jsem stoprocentně na holky – mu teď držím, vzdychám rozkoší, tlačím se zpátky proti němu a užívám si každý centimetr, který mi do mě strká.
„Jsi tak těsnej,“ šeptal dál, hlas mu vibroval přímo na kůži. „Miluju tyhle klukovský panenský prdelky. Jsi nejlepší, kámo, vážně nejlepší.“
Pak mě chytil za boky – pevně, ale ne hrubě – a zvedl mě na všechny čtyři. Kolena mi zapadla do matrace, ruce se mi opřely o válendu, záda prohnutá. A teď už to šlo rychleji. Několik ostrých, hlubokých přírazů – bum, bum, bum – a já jsem si najednou uvědomil, jak je jeho péro opravdu velké. Jak mi ho strká hluboko, až do míst, o kterých jsem nevěděl, že existují. Ten pocit plnosti, tlaku, toho, jak se mi to uvnitř posouvá a natahuje... to mě vzrušilo ještě víc. Ne jen fyzicky. Celá ta situace: já na čtyřech, nahatý, zadek nastavený, roztažený, plný jeho tlustého péra, a on za mnou, v klidu, sebejistě, jako by to bylo to nejpřirozenější na světě. Vzrušilo me to, ale také jsem se styděl. Vidíme se poprvé a já se hned nastavím. Klukovi!
Několikrát mě pleskl po půlkách – ne silně, jen tak, aby to zabrnělo, aby se kůže zčervenala. „Půjdeš na záda?“ zeptal se, ale nečekal na odpověď. Vytáhl se ze mě ven – pomalu, s tím divným, vlhkým mlasknutím, když žalud vyklouzl ven a já jsem ucítil najednou tu prázdnotu, která byla skoro bolestivá.

Počkal, až si lehnu na záda. Roztáhl mi nohy, zvedl je nahoru, přehodil si je přes ramena. Pak se znovu nastavil – kondom lesklý lubrikantem, jeho péro tvrdé jako kámen – a pomalu, očima upřenýma na mě, do mě zase zajel. Tentokrát jsem viděl jeho obličej: soustředěný, vzrušený, úsměv v koutcích úst.
„Koukám, že se ti to mrdání líbí,“ řekl tiše, když nahmatal mé péro – skoro úplně tvrdé, napjaté, stojící. Vzal ho do pravé ruky, pevně, ale ne příliš, a začal mě honit. Ve stejném rytmu, jakým si mě nabodával. Každý příraz dovnitř – ruka nahoru. Každé couvnutí – ruka dolů. Dokonalá synchronizace. Cítil jsem, jak se mi to zase stahuje v břiše, jak se mi varlata zvedají, jak se blíží ten okamžik.
„Chceš se znova udělat?“ zeptal se mezi vzdechy.
Mezi vzdechy jsem jen přikývl, zašeptal „jo... jo...“
Zmáčkl mě pevněji, palec přejel po žaludu, ruka se pohybovala rychleji. Přitiskl se blíž, změnil úhel – teď mi to tlačil přímo na to místo, každý příraz jako elektrický šok. A už to bylo. Nemohl jsem to zastavit.
Začal jsem stříkat. První silný proud dopadl na břicho, druhý výš, až na hrudník. Třetí, čtvrtý – kapky, pramínky, bílé linky na kůži. Tlumeně jsem vzdychal, skoro kňučel, tělo se mi třáslo, svaly na břiše se stahovaly, nohy se mi napínaly na jeho ramenou. On pokračoval – pomalu, ale hluboce – nechal mě se dostříkat s rukou na mém péru, které ještě pulzovalo a vypouštělo poslední kapky. Připadal jsem si - nevím jak - nohy do praku, v zadku Vaškovo péro,své péro v jeho ruce, břicho postříkané.

„A teď já,“ řekl Vašek rozhodně, jistě, hlasem, kterému nešlo odmítnout.
Pomalu se ze mě vytáhl – dlouhý, kluzký pohyb, a zase to vlhké mlasknutí, když žalud vyklouzl ven. Najednou jsem v sobě cítil tu divnou prázdnotu – pocit zaplnění, který tam ještě před chvílí byl, teď pomalu mizel, jako kdyby mi někdo vyfoukl teplý vzduch zevnitř. Tělo se mi lehce zachvělo, svaly na zadku se stáhly reflexně, jako by chtěly něco vrátit zpátky.
Vašek si sundal kondom – pečlivě, pomalu – a položil ho na stolek. Pak se přesunul nahoru, klekl si vedle mé hlavy, stehna po obou stranách mých ramen. V garsonce byla tma – jen slabé oranžové světlo z pouliční lampy skrz závěs, takže jsem ho spíš cítil a tušil, než viděl. Jeho obrys nade mnou, teplo jeho těla blízko mé tváře, a pak to – jeho obří péro se dotklo mých rtů. Jen žalud. Velký, horký, naběhlý.

Strčil mi ho do pusy pomalu, jen tu špičku. Rty se mi roztáhly kolem něj, musel jsem je pořádně otevřít, aby se vešel. Byl celý mokrý – trochu od lubrikantu z kondomu, od mých slin, ale hlavně od své vlastní šťávy, které bylo celkem dost. Ta vlhkost byla teplá, lehce lepkavá, a když jsem po něm přejel jazykem, rozmazala se mi po patře a po vnitřní straně tváří.
Chuť přišla hned – nejdřív ten latexový podtón z kondomu, takový lehce gumový, chemický závan, co zůstane na jazyku jako po olíznutí balonku. Nebyl silný, spíš jako tenký film, který se postupně rozpouštěl a mizel. Pak převážila jeho vlastní chuť – teplá, syrová, živá. Nejprve slaná, jako když si člověk olízne kůži po dlouhém dni venku, pak lehce sladká, skoro jako přezrálý meloun nebo med s nádechem karamelu, a vzadu ta jemná, hluboká hořkost.
Nebyla to chuť, co by mi zvedla žaludek. Naopak – byla přitažlivá, vzrušující, jako něco, co tělo samo pozná a řekne „tohle chci a chci toho víc“. Každý pohyb žaludu v puse mi přinášel novou vlnu: latex se vytrácel a zůstávala jen chuť jeho péra – slaná-sladká-hořká, teplá, pulzující.
A celkem příjemně voněl - čistým, syrovým vzrušením. Teplá vůně jeho kůže, lehce slaný pot smíchaný s tou vlhkostí, co mu stékala po žaludu. Příjemná, mužská vůně – vdechoval jsem ji nosem a cítil, jak se mi z toho točí hlava. Tohle jsem občas cítil při sexu s holkama a těsně po něm, ale teď to bylo jiné, intenzivnější, blíž k hlavě.

Lehce přirážel boky – jen maličko, jen tak, aby se žalud pohyboval v puse tam a zpátky o pár milimetrů. Slyšel jsem jeho dech – hluboký, rychlý, trochu chraplavý, jak se mu láme v hrdle. Občas tiše zasténal, nebo nahlas zavzdychal – ten zvuk mi vibroval přímo v puse.
Současně si ho honil – rukou u kořene, rychle, soustředěně. Slyšel jsem ten slabý, vlhký zvuk jeho dlaně na kůži, jak se pohybuje nahoru dolů. Jazykem jsem kroužil po žaludu – po té hladké, napnuté ploše, po spodní straně, kde je nejcítlivější. Cucal jsem ho jemně, rty pevně kolem, a cítil, jak se mi sliny stékají kolem pusy, jak se mi jazyk unavuje od té velikosti.
Po chvíli se jeho dech změnil – kratší, ostřejší, skoro funění. „Zavři oči,“ zašeptal chraplavě.
Vytáhl mi žalud z pusy – pomalu, s tím vlhkým, lepkavým zvukem – a zůstal klečet nade mnou. Honil si ho rychle, pevně, přímo nad mou tváří. Pak to přišlo.

První horký proud mi vystříkl na levou tvář, přes nos a přímo na oči. Druhý na rty a bradu, třetí na pravou tvář, čtvrtý na čelo. Další jsme už nepočítal. Cítil jsem každou kapku – teplou, hustou, jak mi stéká po kůži, jak mi jedna padla až na víčko. Zdálo se mi, že na mě stříká příšerně dlouho. Připadlo mi, že mám obličej celý pokrytý jeho semenem – teplé, lepkavé, pomalu chladnoucí. Slyšel jsem jeho dlouhý, spokojený sten, jak se mu dech zlomil.

Pak se naklonil. Pomalu, opatrně. Jeho rty se dotkly mých – přímo přes to jeho sperma, co mi zůstalo na rtech. Políbil mě, jazykem mi přejel po rtech. Pootevřel jsem malinko pusu a ochutnal jsem ho znovu – tentokrát bez chuti latexu někde v pozadí. Měl jsem v puse tu slano-sladkou-hořkou chuť, zesílenou jeho slinami a trochu hustého semene. Naše jazyky si spolu chvilku pohrály, smíchal se mi jeho dech, jeho sliny a jeho semeno.

Potom se odtáhl. Slyšel jsem jeho kroky jak jde do koupelny. Pak šustění ručníku a za chvíli mi ho hodil na hruď. „Utři si tu pleťovou masku,“ řekl se smíchem.

Když jsme se otřel, plácnul sebou vedle mě na válendu a hned si mě přitáhl k sobě. Ruka mu sjela po zádech a zastavila se na zadku – pevně mne zmáčkl.
„Ty vole,“ vydechl s tím svým klidným, ale nadrženým úsměvem v hlase. „Tohle s tebou bylo fakt mazec. Nečekal jsem, že to takhle dopadne. Myslel jsem, že si možná vyhoníme... ale kurva, já ti odpanil prdel a pak jsem ti ještě vyšukal hubu.“
Zasmál se tiše, chraplavě, přímo do ucha.
„Byl jsi nejlepší panenská prdelka, co jsem kdy měl. Fakt. Už jsem si pár kluků dal, odpanil je, ale ty jsi jinej level. Hele, půjdeme spát, já musím brzy ráno odjet, ale ty klidně spi, napíšeme si, nebo zavoláme.“

Alkohol a hlavně to, co jsem právě prožil, si vybraly svou daň. Připadalo mi, že jsem usnul hned, jak jsem si lehl. Ani jsem pořádně neregistroval, když Vašek vstal, oblíkl se a zmizel. Když jsem se probudil, bylo odpoledne. Hlava se mi točila jako na kolotoči, žaludek jsem měl jak na vodě a zadek mě začínal pořádně pobolívat – takové to tupé, připomínající pulzování, které ti říká: „jo, tohle se opravdu stalo“.
Do prdele. Já šukal s klukem. A vlastně jo – do prdele. A do pusy.
Rozhlédl jsem se po garsonce. Na stole ležel použitý kondom, na zemi ručník s bílými skvrnami zaschlého semene – moje i jeho. Pach alkoholu, potu a sexu pořád visel ve vzduchu. Tak to byla zajímavá noc.

Uvažoval jsem, co teď bude dál. Zkusil jsem Vaškovi napsat SMS – něco jednoduchýho, „Ahoj, jak se máš po včerejšku?“. Žádná reakce. Osprchoval jsem se – drhnul jsem se v horké vodě tak dlouho, až mi kůže zčervenala, snažil se ze sebe smýt tu vůni semene, tu lepkavost na obličeji, pocit, že ho mám pořád v puse. Pořád žádná odpověď.
Večer jsem mu zavolal. Zvedl to, ale jen rychle: „Ahoj, teď nemůžu mluvit, ozvu se později.“ A položil to.
Utekly další den, další dva. Nakonec mi přišla SMS – krátká, věcná, neosobní, něco ve stylu: „Hele, bylo to super, mám rád, když někoho vyšukám poprvé a ty jsi mi to splnil hned na prvním setkání. Byl jsi fakt super, ale teď na tebe nějakou dobu nemám čas. Kdyžtak se ozvu.“
Připadal jsem si jako nějaká děvka, která hned dá. Jenže horší – já jsem dal klukovi. Prdel i hubu. A on si to vzal, užil si to a teď byl pryč. A vlastně mi to i napsal - že jsme mu to dovolil napoprvé.

Nakonec jsem to pustil z hlavy. Brál jsem to jako alkoholový úlet, který se mi vlastně i líbil. Byl to můj první a poslední kluk. Žádný další pokus, žádný hledání, žádný „co kdyby“. Prostě jednou se to stalo, bylo to intenzivní, divoké, trochu zmatené a nakonec i dobrý. Ale zůstalo to jen u toho jediného večera.
Život šel dál. Garsonka se pomalu vrátila do normálu – ručník do pračky, kondom do koše, vzpomínky do šuplíku „jednorázový alkoholový experiment – nikdy nikomu nevyprávět“. A já jsem se vrátil k tomu, co jsem znal: šukání holek. Teda vlastně šukání holky.
Ema, která mi dala číslo a připsala k němu srdce, se stala mou přítelkyní na nějaký čas. Volal jsem jí hned druhý den o té sms od Vaška, domluvili jsme se na kávě na Míráku, pak na pivu, a pak už to šlo samo. Byla milá, veselá, měla hezký úsměv a prdelku, která se mi líbila. Šukali jsme se často, pomalu, pak divoce, pak zase pomalu. A já jsem dostal z hlavy jak svou ex, tak Vaška. Občas se mi vrátí ta vzpomínka – ta chuť v puse, ten pocit plnosti v zadku, jeho hlas „byl jsi nejlepší panenská prdelka“ – ale vždycky to rychle odeženu. Byl to jen úlet. Alkohol, osamělost, zvědavost. Nic víc.
A tak to zůstalo. Jedna noc. Jeden kluk. A pak už jen holky. Normální život. Normální šukání. Normální vzpomínky, které se časem vyblednou do šediva.
Ale víte co? Když jsem to teď po letech vyprávěl, pořád mi to sedí v hlavě tak živě, jako by to bylo včera.