Rok 1997, jedeme na lyžák, na týden. Přes den bude masakr na lyžích, večer nuda. A já si doma před odjezdem dělal naděje, že tu možná něco večer podniknu. Hlídají nás tu jak ve vězení, už od nástupu do autobusu, i když jsme všichni plnoletí. Večerka je v devět, skoro se divím, že nás nechodí kontrolovat, jestli jsme si vyčistili zuby. S Tomášem spíme na dvoulůžáku – jediným, který má postele vedle sebe – ostatní mají palandy. Je to trochu divný, spát takhle vedle sebe, ale co už, no.
Hned první večer jsme se po večeři odplížili na pokoj, utahaní po cestě a prvním seznámení se se sněhem. „Nechceš něco na čtení?“ mrkne na mě Tomáš a vytáhne pár časáků. Časáků pro dospělé. „Wau, kdes je vzal?“ „Koupil.“ Mrkne na mě znovu.
Eroťáky vypadají zajímavě. Předstírám, že to pro mě není novýho, zběžně dva tři prolistuju – mrknu večer, skočím se osprchovat.
Po sprše si jeden vezmu a začnu jím listovat – to je teda něco. Prdelky, kozičky, kundičky, holky samotný nebo fotoseriály párů. Musím si sednout tak, aby nebyla vidět boule v rozkroku.
Tomáš si taky vezme další, sedne si na postel z druhý strany. Chvíli listujeme mlčky, jen šustění papíru a náš dech. Kdyby mi to nebylo blbý, sebral bych se a šel si to udělat do sprchy. Ale před chvilkou jsme tam byl a i když je Tomáš kamarád, říct mu „sorry, beru si časák a jdu si vyhonit“ mi nepřijde jako ideální začátek našeho společného týdne na pokoji.
„Šel bych spát“ řekne Tomáš, ale než zhasne, je vidět, že i on má v pyžamu pěknou bouli.
Otočím se k sobě zády. Hrábnu si do pyžama, péro je tvrdý a když ho začnu pomalu honit, je mi tak nějak zvláštně. Příjemně z toho, co dělám, divně proto, že mám soukromí jen proto, že ležíme otočení zády jeden k druhému. Snažím se honit si potichu, ale když se zaposlouchám, slyším z jeho strany tiché pravidelné šustění a mlaskání v celkem rychlém tempu.
„Honíš si?“, zeptám se. Zvuky z jeho strany postele utichnou „Jo, ale...nejde mi to.“ „Mně taky ne.“
Chvíli ticho. Otočíme se k sobě, Tomáš se posadí, opře se zády o čelo postele. Podívá se na mě, pak na svý pyžamo. „No... hele... co si trochu pomoct?“
Nejdřív mi nedochází, co myslí, „jako jak to myslíš?“. Koukne se na svou bouli, pak na mou, „já tobě, ty mně. jen si pomůžeme, jako v časopisu.“
Nechápu, co myslí. Tedy, chápu, co myslí, ale nevím, proč do toho plete to, že jako v časopisu. „Mrkej“, rozsvítí lampičku a vytáhne jeden z časopisů. Rychle jím listuje a pak mi ukáže, co má na mysli.
Junge Kerle Spezial.
„Aha“, řeknu jen při pohledu na fotky kluků, kteří si to spolu užívají.
„Vidíš“, ukáže na několik obrázků, „tady si kluci pomáhají“.
„Jo, honí si. A tady si kouří a tady šukají“.
Mlčíme a čekáme, co udělá ten druhý.
Přikývnu, i když mi srdce buší až v uších – „ale zhasni“.
Stáhne si pyžamový kalhoty dolů na stehna, pak je hodí na zem. Za nimi letí i tričko.
Překvapí mě to tak, že na chvíli zamrznu. Ale nechci být za sraba, když už jsem souhlasil. Sundám si pyžamo taky.
Sedíme teď proti sobě úplně nazí, je to divnej pocit. Zvláštní směs studu a vzrušení. Naše kolena skoro se dotýkají, časáky otevřený mezi námi na dece, ale když zjistíme, že na ně nevidíme, odložíme je k pyžamům. Tomáš je hubenej, plochý břicho, málo chlupů – jen pár světlých (protože je blonďák), skoro neviditelnejch na hrudi a pod pupíkem. Péro mu stojí mezi nohama – asi stejně velký jako můj, jen žalud tmavší a lehce zahnutý nahoru.
Já mám podobnou postavu, jen chlupy tmavší, ale taky jich moc nemám.
Tomáš natáhne ruku první. Váhá – prsty se mu třesou – pak mi položí dlaň na stehno, pomalu sjede dolů. Zmáčkne mi péro v dlani – ne moc pevně, jen tak, aby to ucítil. Pak začne pomalu honit – nahoru dolů, pomalé tahy, palec přejíždí přes zalud. Ruka se mu potí, pohyby nejsou úplně plynulý, ale je to tak dobrý, že mi zatají dech.
Napodobím ho. Natáhnu ruku k němu – dotknu se – kůže horká, tvrdá, cítím v dlani slabé pulzování. Poprvé v životě držím v ruce cizí péro. Je to divný – pevný jako kámen, ale zároveň pružný, jako by se pod kůží pořád něco lehce hýbalo. Když ho zmáčknu, cítím, jak se mi v dlani trochu prohne a pak zase napne zpátky.
A pak ty chloupky. Kratší, světlý – lechtají mi dlaň, když pohybuju rukou nahoru dolů. Každý tah je cítit ty malý, jemné chloupky, jak mi přejížděj přes prsty, lehce, jako peříčko. Je to divný. Fakt divný, držet tu cizí péro. Je to divný, že mi tu Tomáš honí, ale i příjemný. Jiný, než jsem zvyklý. Je to divný, že já honím jemu. Drží mě pevně v ruce a pomalu přejíždí nahoru a dolů. Já naopak ruku zmáčknu, když mi do dlaně zajede jeho žalud a když z něj sjedu dolů, trochu ji uvolním. Myslím na to, co mi ukázal v tom časopisu. Co by asi dělal, kdybych se teď sehnul a vzal si jeho péro do pusy? Projede mnou záchvěv vzrušení i překvapení. Fakt myslím na to, jaké by to bylo cucat mu péro? A co kdyby teď řekl, že chce zkusit i šukání? Nastavil bych mu zadek a nechal ho? Nebo to udělal já jemu? Strčil bych mu ho do pusy a díval se, jak mi ho olizuje? Nebo bych mu to dělal zezadu?
Snažíme se nedívat na sebe, ale občas se podíváme navzájem do očí. Kdybych tak věděl, co se mu honí hlavou! „Já... můžu blíž k tobě?“, zeptá se najednou a když mlčím, přisedne se blíž. Nohy máme propletené, na zádech cítím jeho ruku. V hlavě mi krouží šrotují myšlenky a pořád víc slyším v hlavě svůj řev "TAK UŽ MNE VYHOŇ, NEBO ZAJDU DÁL!!" Začne mě jemně hladit po zádech a vidím, že se jeho obličej pomalu přibližuje k mému. Cítím na tváři jeho dech, teď už ani jeden neuhýbáme pohledem a díváme se na sebe. Mám v nose slabou vůni. Vůni vzrušení, teď dvojitou. V ruce cítím mokro a vím, že Tomáš cítí to samé. Už skoro budu, Tomáš je na tom stejně. Přiblížíme se k sobě ještě trochu a v tom mi Tomáš dá pusu. Nejdřív jen jednu, jemnou na rty, ale když neprotestuju, ucítím na rtech i jeho jazyk. Líbání mě vždy dost bralo a teď s Tomášem je to takový zvláštní – kluk s klukem, před hodinou mě vůbec nenapadlo, co se tu bude dít a jak se ten večer posune. Polibky je stále intenzivnější, i když pořád to nepřekročilo takovou tu hranici zkoumání, pokusu, hraní si. Ale už vím, jaké to je, když mi v puse šmejdí klučičí jazyk. Netrvá to ani minutu a vím, že budu. Směřuju ke svému orgasmu a modlím se, aby Tomáš nezměnil tempo. Jestli to nebude teď, odstrčím mu ruku a ... V tom se ode mě odtrhne, začne oddechovat hlasitěji a já cítím, že mi jeho péro v ruce víc ztvrdlo a zvětšilo se a začalo pulzovat. Právě jsem Tomáše vyhonil - cítím, jak na mě dopadají horké husté kapky a v tu chvíli se udělám i já. Tomáš naštěstí nepřestal s honěním. Máme na sobě svoje semeno i semeno toho druhýho – lepkavý, teplý, všude kolem.
Jako na povel si oba pustíme pomalu vadnoucí péra. Nevím, kam se teď dívat a tak zavřu oči a rozdýchávám to, co se teď stalo.
„To bylo… divný, viď?“, řeknu do tmy.
„Divný… ale... mně se to líbilo. Hele, ale nemyslíš si, že jsem... že jsme... že teď my dva...“.
Vím, co chce říct, ale já nechci nic probírat.
„Prostě jsme si pomohli, jak jsi říkal. Nic víc se nestalo. Jdu spát.“
Uzavřu debatu, opatrně vstanu, jdu si setřít kapky z nohou, břicha a umýt si pořádně mýdlem ruku, pak se obléknu, lehnu si na kraj postele, zakryju se a zkusím usnout. V hlavě mám pocit příjemného uvolnění, ale zároveň je tam strašný zmatek. Proč mě to tak rajcovalo s klukem? Proč mi to takhle líbání bralo, když to byl Tomáš? Před hodinou jsem si myslel, že večer bude nuda s časákama a honěním pod peřinou, a teď mám na sobě jeho semeno a on moje. Co to vlastně bylo? Jen nadrženost? Nebo něco víc? Usínám s tím, že zítra se uvidí, jestli se to stane znovu... nebo jestli se budeme tvářit, že se nic nestalo. A hlavně uvažuju nad myšlenkami, které jsem při tom měl. Byly to jen nadržené představy, nebo na sebe skočíme? A chtěl bych to? A chtěl by to Tomáš?
