Zizi už třetí den leželo v hlavě, jak se vlastně k situaci se Sabinou postavit. Ve fantaziích ji to neskutečně lákalo, ale v reálném životě si to nedokázala představit. A co když to celé jen špatně pochopila? Uběhl další den a začínala pomalu upadat do pohodlného rozhodnutí nechat to radši být a věnovat se práci.
Další den odpoledne jí přišel email. "Dnes přesně ve tři tě čekám v kanceláři. Sabina :-x"
"To je za dvacet minut," řekla si Zizi.
Nápor myšlenek a emocí se rychle usadil do jediného závěru — tak teda jo. Pořád si nebyla jistá, jestli to není jen zvláštní nedorozumění, ale kněžna napsala přesně, takže přijde přesně.
Stála pár minut přede dveřmi a soustředila se jen na čas příchodu.
…57…58…59 - 15:00 - Ťuk ťuk.
"Pojď dál, Zizi," ozval se zevnitř hlas, který tak ráda znovu slyšela.
Sabina ji jen krátce pozdravila a nechala mezi nimi chvíli ticha. Z její těžko skrývané nervozity a pro ni nezvykle nejistého výrazu rychle vyčetla, jak hluboko ji její nabídka zasáhla. Nechala ji stát tam, kde byla, s úsměvem vstala a pomalu k ní došla.
Zizi byla nervózní. Nemohla dostat z hlavy myšlenku na kněžnin chlupatý klín a velká ňadra a hlavně na to, jak se má zachovat, když se k ní teď obojí blíží skryté jen pod tenkou vrstvou šatů.
Stála jako přikovaná. Sabina ji s klidným sebevědomím obešla, vzala jí ruce a založila je za záda. Vnímala, jak se Zizi nechává tvarovat jako panenka. Pak si stoupla před ni a její hlavu, která nervózně uhýbala před očním kontaktem, chytila za bradu a zafixovala ji v pohledu přímo na sebe.
"Ty jsi masturbovala u mých fotek, že Zizi?"
Zizi znovu ucítila to intenzivní zabrnkání na strunu vzrušení, jako tenkrát večer u počítače. Zvládla jen prudký nádech otevřenými ústy a nepatrné přikývnutí.
"Chci slyšet odpověď, když se tě na něco zeptám."
"Ano."
"Celou větou."
"Ano, masturbovala jsem u tvých fotek."
"Přečetla sis, jak mě máš oslovovat?"
"Ano, kněžno."
S těmito dvěma slovy se Zizi prudce otevřela ústa v hlubokém nádechu. Ruce udržela za zády, ale hlava jí vyklouzla z kněžnina držení, jak se její tělo zkroutilo v náhlé křeči vycházející z jejího klína.
Sabina zůstala stát naprosto klidná a s lehkým úsměvem sledovala třesoucí se ženu před sebou. Když se Zizi uklidnila alespoň natolik, že dokázala stát rovně, Sabina ji znovu narovnala a zvedla jí hlavu.
"Ty ses mi tady právě udělala?"
"Ano, kněžno."
Sabina se usmála a odešla si sednout do své židle.
"Pojď sem." Ukázala před sebe.
"Kalhoty dolů."
"Kalhotky taky."
Zizi na nic nečekala. Rychle si před svou kněžnou rozepla a stáhla kalhoty. Když si sundávala kalhotky, cítila, jak se odlepují od její mokré kůže. Viděla své šťávy, jak se za látkou natahují, než konečně odkápnou na stehno.
Sabina pohodlně seděla a všechno s tichým zalíbením sledovala. Zizi ji oddaně poslouchala a to bylo jediné, na čem záleželo.
"Na stůl."
Zizi si sedla na stůl před Sabinu.
"Nohy nahoru."
Sabina ukázala na okraje desky.
Zizi teď seděla na stole před svou kněžnou, nohy opřené o hranu vedle boků. Její tělo bylo otevřené a téměř dokonale vystavené. Nevěděla přesně, co se jí tam dole děje. Věděla jen, že se nesmí pohnout z pozice, kterou jí kněžna určila. Byla nervózní, vzrušená, cítila intenzivní ponížení z vlastní nahoty a hlavně z toho, že Sabina má nad celou situací mnohem větší kontrolu než ona sama.
Ze všech sil se snažila, aby neprožila další spontánní orgasmus. Právě to ji ale vzrušovalo ještě víc.
Sabina si dávala na čas a jen se bavila pohledem, který jí Zizi nabízela.
"Jsi tady od toho, abys sloužila své kněžně. Ne, aby ses udělala, kdykoli to na tebe přijde. Víš to, Zizi?"
"Ano, kněžno. Chci sloužit."
Sabina jí položila ruku mezi stehna a pomalu ji rozevřela.
"Víš, komu teď patří tahle nadržená čubčí kunda, Zizi?"
"Tobě."
"Celou větou. A kněžně se netyká."
"Tahle nadržená kunda patří Vám, kněžno."
Zizi se chvěla a přerušovaně dýchala. Snažila se zadržet orgasmus, který se o ni znovu pokoušel se stále větší neodbytností.
Sabina mluvila klidně.
"Tahle čubčí kunda je teď můj majetek. A to znamená, že jenom já budu rozhodovat, co a kdy se s ní bude dít."
Sabina ji nepřestávala pozorovat.
"A čubčí kunda se neudělá, pokud k tomu já nedám souhlas."
"Rozumíš tomu, Zizi?"
"Ano kněžno. Prosím… Ale…"
"Na tebe to jde znova, co?"
"Ano… Já nevím… Prosím…"
"Chceš se udělat?"
"Ne… Já nevím… Já chci…"
"Poslechnout, ale nejde to, protože jsi tak vzrušená čubka?"
"Ano kněžno… Prosím…"
Sabina začala velmi lehce přejíždět prstem přes její klitoris.
Zizi už nevnímala konkrétní doteky. Vnímala jen nesnesitelně intenzivní vzrušení a nervozitu z toho, že ho nedokáže ovládnout. Sabininy doteky jako by současně hasily požár v jejím těle a zároveň ho ještě víc rozdmýchávaly.
Sabina se naklonila nad ni, druhou rukou ji chytila pod krkem a zadívala se jí do očí. Zizi měla zoufalý prosebný výraz. Sabina zůstala klidná.
"Můžeš."
Zizi pevně zavřela oči, aby je hned zase otevřela dokořán. Ústa se jí otevřela a vydala přidušený, sípavý zvuk. Pánev nekontrolovatelně vyrážela vzhůru a ruce se křečovitě snažily něčeho zachytit.
Zizi se udělala.
Sabina držela její krk přitisknutý ke stolu a nepřerušila oční kontakt.
Po chvíli začala Zizi znovu získávat kontrolu nad tělem a dokázala se soustředěně zadívat na svou kněžnu. Po spáncích jí stekly dvě slzy a koutky rtů se jí zachvěly v tichém zamilovaném úsměvu.
Sabina si znovu sedla.
"K noze."
Zizi seskočila ze stolu a klekla si vedle Sabininých nohou. Sabina si přitáhla její hlavu ke stehnům a Zizi se k nim spokojeně přitiskla jako věrná fena.
"Chci, abys mi patřila, Zizi. Chci, abys byla můj majetek a moje služka. Bez výhrad."
"Chci, abys přišla, kdykoli si tě zavolám."
"Aby ses podřídila všemu, co ti poručím."
"Já ti za to nabízím bezpečný prostor pro tvoje skutečné já."
"Nikdy tě nezradím."
"Odpověď chci zítra."
Mluvila klidně a hladila hlavu své služky po vlasech. Zizi jemně a vděčně líbala její stehna.
"Kalhotky mi podej."
Zizi zvedla kalhotky ze země a podala je kněžně. Ta si je položila na stůl.
"Ty tady zůstanou."
"Ty se obleč a můžeš jít."
Zizi si oblékla kalhoty. Nevěděla přesně, co by měla udělat, a tak jen řekla:
"Děkuju, kněžno."
A odešla.
