Když jsem parkoval na náměstí v jednom moravském městečku a poté směřoval do tamní italské restaurace, protože jsem měl fakt velkou chuť na pizzu, vážně jsem nečekal, jak to dopadne. Cenově byl podnik sice trochu mimo moje běžné stravování, ale sliboval kvalitu a autentickou Itálii. Což taky znamenalo, že mojí oblíbenou pizzu hawaii tam asi mít nebudou.
Neměli. Ale dostal jsem doporučení na jinou a pochopitelně tu nejdražší. Inu, nejsem znalec pizzy, tak jsem si nechal poradit. A skutečně, asi za 10 minut byla pizza hotová a nekecali, stála za to. Tenké těsto a olivový olej navrch, abych snědl i okraje. To se povedlo a já si chrochtal blahem.
Majitel podniku, starší, lehce při těle, ale hodně dobře udržovaný chlapík procházel mezi hosty, doporučoval, komunikoval. Ty jo, takhle to má vypadat, pomyslel jsem si. Pochopitelně nevynechal ani můj stůl, na chvíli se posadil, pověděl mi o tom, kdo v kuchyni vaří, jaké se používají suroviny a proč se hawaii pizzy nikdy nedočkám.
Zaujal mě leták vedle stolu, ten hlásal, že krom restaurace je ve stejném objektu taky vířivka, sauna a hotel s útulnými pokoji. Docela mě to zaujalo. Tedy ne, že bych chtěl v místě přespat, ale tak, podívat se.
Majitel, jemuž servírky říkaly jednoduše Roman, mi nabídl prohlídku apartmánů. Vešli jsme do malého výtahu a já nasál jeho vůni, bylo vidět - a teď i cítit - že se o sebe stará. Prozkoumávali jsme patra, ukazoval mi, že pokoje sám stylizuje. Jeden do moderny, druhý spíš víc do starobylého stylu v čele s 200 let starou skříní.
Docela působivá lekce z umění, designu, ale také zabezpečení a managementu hotelu. Nezdálo se to, ale půl hodina uběhla jako nic a já se opatrně zeptal, jestli nezdržuju. Prý ne, prý mi ještě musí ukázat vířivku a saunu. Zase, nejsem odborník, takže jsem si myslel, že to je pořádná vířivka asi za půl milionu, ale omyl, za dva miliony, bez daně.
To jsem asi vypadal trochu za hlupáka, proto jsem už chtěl vypadnout, ale Roman trval na tom, že mi musí ještě ukázat hlavní pokoj. Vnitřně neochotně jsem souhlasil a následoval ho. Nevím proč, nevím co, ale ten chlapík mě prostě nějak přitahoval.
Byl samozřejmě úplně jinde než já. On bohatý podnikatel s rodinou a já vlastně průměrný nádeník s jednou starou škodovkou, co si rád občas dopřeje fajn jídlo.
Byl to atypický pokoj úplně nahoře, postel zapuštěná v takovém výklenku, uprostřed koberec, křeslo, gauč, opodál stůl a u stěny krb. Velký masivní krb. Všude kolem to vonělo dřevem, bylinkami, bylo to až omamné. Ta atmosféra byla jiná než v ostatních pokojích.
Roman mě po chvíli rozjímání řekl, že tenhle pokoj se nepronajímá, protože v něm vždycky přebývá on. Utrousil jsem poněkud odvážně, že to vypadá na skvělé a soudě podle stěn a dveří zvukově izolované místo, kde se asi musely dít zajímavý věci.
Roman mě chvíli mlčky pozoroval. Asi blbý vtip, pomyslel jsem si, ale on mi žertovně řekl, že vlastně ano, že mám pravdu. Tak jsem odvětil, že by mě zajímalo, co tajemného se v pokoji děje. Na to Roman obratem reagoval, že to nechci vědět.
Snad jste tu nikoho nezabil, řekl jsem polovážně, což majitele hotelu a restaurace spíš pobavilo než urazilo. Uklidnil mě, že nic takového, ale že se tu občas dějí dejme tomu alternativní věci. Už se odebíral ke dveřím, že už půjdeme.
Mezi muži? Zeptal jsem se na komoru. Roman se zastavil, otočil a přikývl. Tak o to víc mě to zajímá, řekl jsem mu. Víte, já bych si po té pizze dal ještě něco bílého, ale vínu nepiju, vysoukal jsem ze sebe poněkud vrtkavě.
Tak to bych tu pro vás něco měl, pověděl Roman a svalil se do křesla. Jen si to budete muset zasloužit, řekl a rukama ukázal směrem na svoje nádobí. Pomalu jsem k němu přicházel a odložil si přebytečné oblečení, pomohl mi sundat si jeho spodek a vytáhnout své nářadí.
Bylo velké úměrně jeho postavě, po pár pohoněních začalo pomalu tvrdnout. To se mi líbilo. Takže jsem pokračoval, pak ho vzal poprvé do pusy, pak zase jen honil, potom zase pusa, dokud mu fakt pevně nestálo.
Užíval jsem si to, že si můžu pohrávat s jeho tvrdým pérem, dávat si ho do krku, nechat si vyšukávat pusu. Chvilku sem mu pak celý žalud olizoval, cukalo mu v něm. Vypadal, že už by chtěl stříkat, ale já ho trápil dál a dál.
Nevydržel to dlouho, jednou rukou si ho honil a druhou mi u něj podržel pusu. Ozval se hlasitý vzdech a já pochopil, proč ta zvuková izolace. Sekundu na to mě pusu začalo plnit jeho semeno. Ježiš, bylo toho tolik, že se mi nevešlo do pusy a já ho koutkem musel nechal odtéct. On snad týden nestříkal, pomyslel jsem si. Uf, ani jsem to nemohl vše spolykat, tohle nešlo.
Když se Roman probral, omluvil se, že toho měl trochu moc a jestli jsem v pořádku. Řekl jsem, že úplně ne, že sem to nečekal, na což Roman reagoval tak, že mi nabídl, ať se v pokoji vysprchuji, což jsem odmítl a požádal jen o ručník, že si alespoň otřu obličej. V koupelně jsem zahlédl různé aromatické oleje, masážní i anální gely, takže to Roman nejspíš nedělal poprvé.
Cestou zpátky do restaurace jsme se tvářili jakoby nic, potřásli si rukou, poděkovali si vzájemně. Do ruky mi ještě vrazil vizitku a řekl, že bývá v podniku o víkendech, ať se někdy stavím. Já pak došel na bar zaplatit a odešel s myšlenkou, že pizza byla vynikající, ale bíla tečka po ní ještě lepší.
