Apartmánový areál v noci vypadal úplně jinak než ve dne. Jen tma, rozpadlé ohniště, prázdné flašky od piva a tlumený smích z chatek rozsetých mezi stromy.
Míšovy třicátiny. Padesát lidí, dva sudy a já už jsem dávno ztratil přehled o tom, kolik jsem toho vypil. Seděl jsem u dohořívajícího ohně a najednou mi došlo, že jsem Lucku neviděl už aspoň hodinu. Rozhlédl jsem se kolem. Hloučky lidí, obličeje ozářené posledními plameny, někdo v dálce brnkal na kytaru. Lucka nikde.
Vstal jsem, že ji zkusím najít.
„Hledáš Lucku?“
Otočil jsem se. Petr. Míšův spolubydlící. Jen tak tam stál a divně se usmíval.
„Jo. Neviděls ji?“
„Chatka číslo pět,“ ukázal někam dozadu k lesu. „Prý tam máš dojít. Čeká tam.“
„Co tam jako dělá?“
Jen pokrčil rameny, ale ten úsměv mu na ksichtě zůstal. „To nevím, kámo. Jen mi řekla, ať tě tam pošlu.“
Chatka číslo pět stála trochu stranou od ostatních. Malá dřevěná budova, okny přes záclony prosvítalo slabý světlo. Zaklepal jsem, spíš ze zvyku.
„Dále,“ ozval se Lucčin hlas.
Otevřel jsem dveře. A zůstal jsem stát jako opařený.
Malá místnost, dvě matrace stažené na zem vedle sebe. Všude svíčky. A na těch matracích ony.
Lucka. Moje Lucka. Rozpuštěné vlasy, černé spodní prádlo. A vedle ní Tereza. Míšova ex. Ta rebelka s krátkými vlasy a tetováním na klíční kosti, co mě vždycky trochu vzrušovala. Ležely vedle sebe. Propletené. Terezina ruka na Lucčině stehně, Lucčiny prsty v jejích vlasech.
Obě se na mě dívaly.
„Zavři dveře,“ řekla Lucka skoro šeptem.
„Pojď sem,“ a poklepala na matraci mezi nimi.
Zastavil jsem se na kraji. „Co to má být?“ vykoktal jsem ze sebe.
Lucka se posadila. „Pamatuješ, jak jsi mi jednou vyprávěl, o čem sníš? Co bys chtěl zažít, kdyby nebyly žádné hranice?“
Pamatoval jsem si to moc dobře.
„Tak jsme si s Terkou řekly,“ pokračovala Lucka, „že ti ten dárek dáme.“
Tereza se posadila vedle ní. Jen se na mě dívala tím svým dravým pohledem.
Pořád mi to nedocházelo. Tohle byl ten typ snu, který má snad každý chlap, ale tohle bylo sakra reálný. Cítil jsem, jak mi buší srdce.
„Jen si sedni,“ řekla Lucka. Věděla, že jsem úplně mimo. Ukázala na rám postele za mnou. „Jen se dívej. Zatím.“
Podívaly se na sebe. Něco mezi nimi proběhlo, taková ta tichá dohoda, a pak se k sobě naklonily. Jejich rty se setkaly. Sledoval jsem je se zatajeným dechem. Nejdřív to bylo jemný, skoro zkoumavý. Lucčina ruka na Terezině tváři. Pak to začalo být zajímavější. Ústa se otevřela, viděl jsem záblesky jazyků a slyšel ty tiché, vlhké zvuky, co člověka dokážou vystřelit z trenek. Lucka měla zavřené oči – ten výraz, co mívá, když ji líbám já. Teď ho měla s jinou ženskou.
Nebylo to divný. Bylo to neskutečně vzrušující. Cítil jsem, jak mi krev proudí přesně tam, kam má.
Začaly se svlékat. Pomalu. Věděly, že nespouštím oči. Tereza sáhla za Lucčina záda, cvaklo zapínání a ramínka sklouzla dolů. Lucčina prsa jsem znal dokonale, ale v tomhle světle a s jinou ženskou, to byla jiná písnička. Tereza se naklonila a začala jí líbat klíční kosti, prsa, níž a níž... Lucka jen tiše zasténala.
V tu chvíli se mi v hlavě úplně vyplo to analytické uvažování. Zůstalo jen tělo. Cítil jsem, jak mi kalhoty začínají být sakra těsný.
Ony pokračovaly. Terezina podprsenka skončila na zemi. Dvě polonahé ženy na matraci.
Lucka najednou otočila hlavu a podívala se mi přímo do očí. Viděla ten obrys v mých kalhotách.
„Líbí se ti to, že?“
Tereza se taky podívala a usmála se. „Myslím, že jo.“
Lucka přikývla. „Tak poď mezi nás dvě.“
Klekl jsem na kolena na tu matraci a čtyři ruce se po mně okamžitě natáhly. Lucka mě líbala. Pak mě pustila a otočila mi hlavu k Tereze.
Její rty byly jiné. Kousla mě do spodního rtu a její jazyk byl jiný. Hlava se mi točila z těch dvou různých chutí a vůní.
Jejich ruce začaly pracovat na mém oblečení. Lucka rozepínala knoflíky košile, Tereza mi sundávala pásek u kalhot. Netrvalo to ani minutu a byl jsem skoro nahý. Tereziny nehty mi přejely po hrudi a já jsem jen zasyčel. Štíplo to.
„Líbí se mi, jak reaguje,“ řekla Tereza Lucce, jako bych tam ani nebyl.
„Počkej, až uvidíš zbytek,“ odpověděla Lucka a její ruka sklouzla do mých boxerek.
Ležel jsem na zádech a nade mnou dvě bohyně. Lucka po pravici, Tereza po levici. Pravou rukou jsem chytil Lucčin bok a prsty mi sjely na její prsa. Levou jsem zkoumal Terezu – menší prsa.
Byl jsem v sedmém nebi. Čtyři ruce mě hladily po celém těle, od hrudi až po stehna. Zavřel jsem oči a jen přijímal ty doteky. Nevěděl jsem, čí ruka je čí, jen jsem cítil ty hebké a teplé ruce.
„Myslím, že mu to vyhovuje,“ uchechtla se Tereza.
Otevřel jsem oči a viděl, jak se obě pomalu posouvají níž. Jejich ruce se setkaly na mém břiše. Podívaly se na sebe a Tereza se trochu stáhla, aby dala Lucce prostor. Ta se vítězně usmála a její prsty mě sevřely. Věděla přesně, jak na to. Ale dělala to pomalu, schválně, aby se Tereza mohla dívat.
„Podívej, jak ho to baví,“ šeptala Lucka.
A pak se naklonila. První dotek jejích rtů na špičce žaludu. Jen mě tak škádlila. Pak si ho vzala celého do úst.
Tereza ležela vedle, hlavu opřenou o ruku a fascinovaně sledovala, jak se Lucčina hlava pohybuje nahoru a dolů. Její druhá ruka mi kreslila vzory na břiše. Bylo to neuvěřitelný. Viděl jsem, jak si Tereza prsty sjíždí k vlastním kalhotkám, zatímco nás sleduje.
Lucka mě přestala kouřit. „Už je víc než připravený,“ řekla Tereze.
Tereza vytáhla mokré prsty ze svých kalhotek. „To se mi líbí.“
„Když jsi takhle rozjetá,“ řekla Lucka Tereze, „tak si na něj sedni. Chci se dívat, jak ho ojedeš.“
Tereza se na mě podívala, pak na Lucku. „Vážně?“
Lucka jen přikývla. Tereza si stáhla poslední kus prádla. Byla úplně nahá a neskutečně sexy. Přelezla mě a já cítil její horkou a morkou kundičku těsně nad mým tvrdým čurákem.
„Kondom?“ zeptala se. Lucka jí ho podala... a pak si ho začala pomalu zasouvat dovnitř.
Cítil jsem, jak se kolem mě rozevírá. Byla úzká a mokrá. „Do prdele,“ vydechla, když jsem v ní zmizel celý.
Lucka si lehla vedle mě a rukou si začala hladit bradavky. Sledovala nás. „Jaký to je?“ zeptala se Terezy.
„Jsem tak plná...“ vydechla Tereza a začala se hýbat. Nejdřív pomalu, kroužila boky a hledala rytmus. Pak zrychlila. Její prsa se houpala nade mnou, vlasy jí padaly do obličeje.
„Neboj se toho,“ pobídla ji Lucka.
Tereza poslechla. Už nekroužila, prostě do mě narážela, tvrdě a zoufale. Nehty mi zarývala do hrudi a sténala čím dál víc nahlas. Zapomněla, že jsme v táboře. Zapomněla na všechno.
A pak to přišlo. Cítil jsem, jak se kolem mě svírá v křeči, jak jí celým tělem prochází vlna za vlnou. S výkřikem se mi zhroutila na hruď.
Pořád jsem byl v ní, pořád tvrdý jako kámen. Lucka se posadila a pohladila mě. „Užil sis to? Protože teď jsi můj.“
Tereza ze mě pomalu slezla a svalila se vedle nás, úplně hotová. Lucka si lehla na záda a roztáhla nohy. „Teď já. Hezky mi to udělej.“
Sundal jsem kondom – s Luckou jsme ho nikdy nepotřebovali. Přesunul jsem se mezi její stehna. Její tělo jsem znal, ale vědomí, že nás Tereza sleduje, to celé měnilo.
„Chci tě cítit celého v sobě,“ zašeptala.
Vrazil jsem do ní jedním pohybem. Lucka se prohnula a vyjekla. Začal jsem přirážet tvrdě, tak jak to měla ráda. Její nohy se mi obtočily kolem pasu.
Tereza se posadila a začala si znovu sahat mezi nohy. „Já chci taky... ještě jednou.“
„Pojď sem,“ vydechla Lucka mezi mými přírazy. „Sedni si mi na obličej.“
Tereza neváhala. Přelezla přes ni, otočená ke mně, a pomalu se snížila k Lucčiným ústům.
Byl to ten nejšílenější obraz v mým životě. Tereza se třásla nad Lucčinou tváří, Lucka pode mnou sténala do ní a já jsem do Lucky bušil, co to šlo.
„Už nemůžu,“ zasténal jsem. „Už budu...“
„Počkej na nás,“ vydechla Tereza. „Už... už taky...“
Cítil jsem, jak se Lucka pode mnou začíná nekontrolovaně třást. Zrychlil jsem. Tvrdě.
A pak to bouchlo. Všechno najednou.
Tereza se prohnula v zádech s výkřikem, co se musel nést celým lesem. Lucka pode mnou sebou škubala v orgasmu a já jsem se do ní vystříkal s takovou intenzitou, že se mi zatmělo před očima.
Tři těla, jeden moment, naprosté vyčerpání.
Nevím, jak dlouho jsme tam tak leželi Čas přestal existovat. Tereza se nakonec svalila vedle nás, já zůstal ležet na Lucce.
Lucčiny prsty mě začaly jemně hladit po zádech.
„Tak co?“ zašeptala mi do ucha. „Stálo to za to?“
Zvedl jsem hlavu a podíval se na ně. Obě měly na tváři ten nejspokojenější úsměv, co jsem kdy viděl.
„Jo,“ vydechl jsem. „Sakra, že jo.“
Venku v dálce pořád někdo hrál na kytaru. Tábor žil dál, jako by se nic nestalo. Ale my tři jsme věděli své o tom, co se odehrálo v chatce číslo pět.
