Potrestaná pýcha
Firemní celorepublikové soustředění mělo být jen další z těch nucených víkendů v horách. Školení, týmové hry, úsměvy před šéfem. Nic víc.
Tereza přijela poslední.
Dlouhé blond vlasy jí padaly až do půli zad a když vystoupila z auta, rozhlédla se po ostatních s výrazem, jako by právě dorazila mezi lidi, kteří jí nesahají ani po kotníky. Mluvila hlasitě, rychle a skoro vždycky tak, aby měla poslední slovo.
„To myslíte vážně? Tohle je náš hotel?“ ušklíbla se.
Někteří kolegové se jen zasmáli. Jiní protočili oči. Bylo jasné, že někteří k ní vzhlíží a druzí ji nemusí. Je to typ ženy, která si umí věci vyhádat, a když to nejde po dobrém, začne křičet.
Honza vyšel zpoza antického sloupu, co podpíral terasu, která byla nad schodištěm. Zády se opřel se o zábradlí schodů, ruce založil na hrudi. Tričko se mu napínalo přes pevná ramena a pod látkou bylo vidět jasné rýsování svalů. Když se pohnul, na břiše se mu krátce rýsoval pekáč buchet, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.
Nepůsobil dojmem, že by ho její hlas nebo její pohled nějak rozhodil. Spíše naopak. Byl zvědavý na toho, kdo tak řve, jen vystoupí z auta. Jen se na ni klidně podíval.
Zaregistrovala jeho klidný pohled a náznak úšklebku.
To ji překvapilo.
Dopoledne je rozdělili do týmů. Byla v týmu, kde byl i on. Honza. Měli si zvolit kapitána.
„Tak jo,“ řekla hned na začátku, „já to povedu. Ušetříme si čas.“
On se na ni jen podíval a řekl.
„Ne.“
Jedno jediné slovo.
Bez zvýšeného hlasu. Bez vysvětlování.
Poprvé během dne někdo její rozhodnutí prostě odmítl.
„Prosím? Nějaky problém?“ zvedla obočí.
„Ano, budeme spolupracovat,“ odpověděl klidně. „Ne velet.“
Chvíli na sebe hleděli.
Nakonec ještě něco zabrblala a pokrčila rameny. Ale v jejich očích jí zajiskřilo. Bylo to pro ni nové.
Odpolední úkoly zvládli překvapivě dobře. Když přestala chtít mít stále poslední slovo. Fungovalo to.
Neodpustila si však drobné provokace, letmé doteky při předávání mapy, delší podívání do očí, než bylo nutné, úsměv.
Večer, začala volná zábava u baru, přidala na provokacích ještě víc. Sedla si vedle něj. Kolena se občas dotkla.
„Ty jsi pořád tak vážný?“ dorážela s úsměvem.
„Jen když je to potřeba.“ odpověděl Honza.
Nehty mu přejela po předloktí.
„A kdy to potřeba není?“
Podíval se na ni. Tentokrát déle.
„Provokuješ?“ zeptal se přímo. To ji zaskočilo.
„Možná,“ vyhrkla.
Zábava pokračovala a Honza seděl u baru a popíjel svou oblíbenou značku rumu. Ona si hrála na královnu večera a všechny svým způsobem ponižovala.
„Zasloužila by lekci,“ řekl barman Honzovi.
„Jojo, nejspíš ano!“ odpověděl.
Večer po zavíračce zjistili, že mají pokoje vedle sebe. Skončili na chodbě sami.
„Tak dobrou noc,“ řekla a otočila se ke dveřím.
V tom okamžiku jí Honza jemně chytil za zápěstí.
Nebyl to bolestivý stisk. Ale byl pevný.
„Stůj!“
Otočila se zpátky. V očích měla stejný pohrdavý úsměv jako celý den.
„Ano, chceš něco?“
„Celý den si hraješ.“
Jeho hlas byl klidný. Nízký.
„A?“ pousmála se.
Udělala krok blíž k němu. Téměř se dotýkala prsy jeho břišáků. Až teď si uvědomila, jak je vysoký.
Na okamžik bylo na chodbě úplné ticho.
Pak jí druhou rukou lehce nadzvedl bradu, aby se na něj podívala přímo.
„A myslím, že by ti někdo měl připomenout, že ne vždycky všechno dostaneš po svém.“
Poprvé během celého dne jí úsměv trochu ztuhl.
„To si myslíš?“ řekla tiše.
Jeho odpověď byla pomalá.
„Vím to.“
Otočila se, vytrhla se mu a zavřela za sebou dveře.
Poprvé za dlouhou dobu zjistila, že ne každá hra se dá vyhrát hlasitostí nebo hádkou.
Někdy stačí klid, pevná ruka…
a někdo, kdo se nebojí zkrotit její příliš velkou pýchu.
A zvláštní bylo, že po hodině ve svém pokoji, kdy si dala sprchu, vrátila se v mysli k rozhovoru s Honzou. Dívala se do zrcadla a chtěla ho ponížit. Její pohled už nebyl povýšený.
Byl… zvědavý.
Zvedla se a na hodinách bylo 23:42.
„Snad nebude vadit, když si dojdu do baru pro malou sklenku na noc.“ řekla si v duchu a vyrazila z pokoje. Když procházela kolem dveří Honzy, přiložila ucho ke dveřím. V tu chvíli se otevřely a Honza ji vtáhl dovnitř.
„Já, jen ...“
„Mlč!“ řekl Honza. Jeho odhalené tělo osvětlovala jen lampa u postele.
„Celý den si o to říkáš, tak to budeš mít!“ řekl.
„Co...?“ nestihla se zeptat a na tvář ji dopadla jeho dlaň.
„Co ...?“ opět nestihla. Jeho ruka ji chytla za vlasy, zatáhl ji až zvrátila hlavu a surově ji políbil. Jeho jazyk pronikl hluboko do jejich úst. Chutnal po cukrové třtině. To nikdy nezažila. Neznala to. Ale někde v ní se něco probouzelo.
„Sem se postav a svlékni si župan!“ zavelel.
„Nic pod ním nemám,“ zkusila oponovat.
„Řekl jsem sem a svlékat, nerozumíš, ty čubko!“ zakřičel.
„Tak teda jo,“ řekla.
„Zapomněla jsi pane!“
„Si děláš srandu?“
„Vypadám tak?“ a chytl ji za bradu a pevným stiskem, až se její ústa vytvarovaly do „O“.
„Ne..... pane...“ zjihla.
„Tak je hodná, malá subinka,“ řekl Honza.
Tereza se postavila na určené místo a pomalu, jako by ho chtěla svádět, nechala klouzat župan dolů.
„Dělej, nebo si myslíš, že mám celou noc?“ popohnal jí. Shodila župan dolů. Poprvé se rozhlédla po pokoji. Byl jiný než její. Už tím polstrováním dveří. Postel byla také větší a lustr byl ukotven třemi háky.
Její pohled sklouzl na postel. Pouta, provazy, svorky, anální kolík, důtky a dvě didla. Jedno menší, ale druhé.... zatajil se jí dech.
„Co chceš dělat?“ zeptala se Tereza.
„Snad - CO CHCETE DĚLAT, PANE?“ vysvětlil jí.
„Promiňte pane,“ zachvěl se jí hlas.
„Vychovám si tě ve slušnou a poslušnou kurvičku... Nějaké námitky?“
„Já jen..., pane...“ odpověděla.
„Námitky?“
„Ne, pane..“
Stála a jeho pohled ji spaloval. Byla to ona, kdo vždy vedl, ale teď... Teď se role obrátily. Prohlížel si ji. Krásná pevná prsa s tmavými dvorci kolem trčících bradavek, štíhlý pas, nad kundičkou trojúhelníček z chloupků.
„Rozkroč se, ať si tě prohlédnu,“ poručil. Poslušně se rozkročila. Přišel blíž. Prsty jí projel mezi pysky.
„Ale, ale, že by se to malé kurvičce líbilo?“ zareagoval na její vlhkost.
„Pane.., dlouho jsem to neměla..“ přiznala se Tereza.
„Taková suverénka a nic,“ řekl Honza a pokračoval, „tak, to mě láká dvojnásob.“
Do ruky vzal kožené řemínky. Postupně je přidělal na zápěstí a nad kotníky. Sáhl pro provaz. Prostrčil ho poutky u řemínků a stáhl ji ruce za záda. Pak zpět, křížem mezi prsy za krk a pak ke každému prsu.
„Drž,“ řekl a podal jí konec. Druhý otočil pevně kolem prsa. Prso okamžitě ztvrdlo. To samé opakoval s druhým. Oba konce spojil pak pod nimi. Na bradavky dal skřipce s dlouhým řetízkem, který protáhl mezi nohama přes její kundičku a zahákl za krkem tak, aby ho při každém pohybu cítila na svém poštěváčku.
„Klekni si, a ochutnej mě“ řekl Honza. Poslušně si klekla, zubama stáhla jeho boxerky a před obličejem se ji objevil jeho úd s odhaleným žaludem. Byl nádherný, i když zatím ne úplně tvrdý.
„No tak, na co čekáš? Mám ti pomoc?“ řekl a penisem se jí otřel o tvář.
„Ne pane, jen se dívám, jak je krásný,“ zalichotila mu. Jazykem přejela po celé délce, obkroužila žalud. Vše dělala pomalu. V tom ji chytil oběma rukama za hlavu a vrazil jí ho celý do jejích úst až nadoraz. Cítila ho hluboko v krku. Začala se dusit, ale Honza ho jen povytáhl a opět přirazil. Sliny jí tekly po bradě a žaludek se zvedal. Po pár strkách ho vytáhl a poplácal jí jím po tváři. Zvedl jí. Otočil ji směrem k posteli a zatáhl za řetízek.
„Áaaach“ uniklo ji z úst. Zatáhl ještě jednou a ruku strčil mezi její stehna. Její kundička byla celá zmáčená. I když se jí to nelíbilo, tak jí to vzrušovalo. Odepl jí pouta ze zápěstí.
„Opři se rukama o postel a předkloň se. Vystrč na mě tu Tvou mokrou kundu.“ pověděl Tereze a ta poslechla. Čekala. Opřená. Předkloněná.
Najednou pocítila na svých půlkách chladivý gel. Usmála se. Švih.
„Auuuu!“ zaskučela.
„Hezky počítej, ať vím, že to umíš..“ poručil jí.
Švih, švih, švih... Její půlky se začali barvit do ruda.
„Šest, sedm, osm....stačí pane, prosím,“ poprosila.
„Ještě vydrž dvě“ řekl. Napřáhl se a mířil přesně na její kundičku. Jen sykla. Poštěváček zrudl a zvětšil svou velikost. Další a poslední švihnutí bylo nejsilnější. Důtky se zařízly mezi její pysky. Pro ni to byl nepopsatelný pocit. Nový.
Vzal do ruky anální kolík, namočil špičku v gelu a přiložil k její zadní dírce. Opatrně přitlačil.
„Pane, prosím, pomalu...,“ nedořekla větu a Honza zatlačil na plochý konec kolíku.
„Úuuuch, auuu,“ vykřikla Tereza. Ale kolík byl uvnitř. Vzal menší didlo, a jedním strkem ho do ní vrazil. Začal v ní jezdit. Byla mokrá, vzrušená a roztažená. Tvrdýma bradavkama třela o prostěradlo. Prsa, co měla pevně svázána, byla už téměř fialová. Sama začala přirážet k jeho ruce.
„Tak to by stačilo, postav se,“ pověděl. Stěží si stoupla. Nevěděla, co jí dál čeká. Začal jí rozvazovat. Neodpustil si ale občasnou ránu důtkama. Provaz byl pryč.
„Ruce,“ řekl a Tereza je poslušně nastavila. Vrátil jí pouta.
„Lehnout!“ Poslechla. Vzal malý kožený kříž s karabinama. Postupně ji k němu přicvakával.
Levá ruka, pravá ruka, levá noha, pravá noha. Hotovo. Poloha mu vyhovovala.
Klekl k jejímu obličeji, „kuř čubko,“ a penis jí dal k ústům. Lačně po něm ústy chňapla. Snažila se, ale důtky v jeho ruce opět dopadly na její rozevřený klín. Pár kožených pramenů vždy dopadlo i na kolík, který dělal své. Skoro už to nevnímala, i když Honza přitvrzoval. Přes plnou pusu nemohla ani naříkat. Stejně by to k ničemu nebylo.
Honza se přesunul na druhou stranu.
„Konečně,“ pomyslela si Tereza. A opravdu. Honza se žaludem dotkl její mokré kundičky, párkrát jí praštil tvrdým údem přes její pysky a zarazil ho do ní až po kořen.
„Aaaach, ano pane, šukejte mě,“ vyrážela z hrdla.
„Líbí se ti to, ty malá kurvičko? Teď si užiješ ještě víc!“ oznámil jí, ale to přes přicházející orgasmus nevnímala. Vytáhl penis z jejího lůna a snažil se do ní vrazit velké didlo.
„Pane, ne, ne, prosím...“
„Neboj, bude se ti to líbit..“ pousmál se, „ona se ti roztáhne“ dodal. Strčil dva prsty do skleněné nádoby s gelem, potřel didlo po celé délce a už ho cpal do Terezy. Ta spoutaná v koženém kříži se nemohla bránit. Měla pocit, že ji trhá na kusy. A ke všemu poťukával po kolíku, co vězel v jejím zadečku.
Najednou se její kundička podvolila tlaku obřího uměláka a ten v ní pomalu mizel. Začala si to užívat. Honza jí tahal za řetízek se skřipci a vychutnával si každý její výkřik, každé její zasténání. Tereza měla kundičku celou bolavou, ale to stále nebyl konec. S hlasitým mlasknutím vytáhl sídlo a nahradil ho svou rukou. Začal jí jednou rukou šukat a druhou jí plácal přes kozy, přes poštěváček, chvílemi ji držel pod krkem. A Tereza tekla, jak protržená přehrada. S posledním plácnutím přes kundičku se udělala. Udělala se tak, jak ještě nikdy. Stříkala a stříkala.
Honza jí pomalu odhákl od koženého kříže, sundal skřipce z bradavek, sundal kožené řemínky ze zápěstí a kotníků. Vytáhl kolík z její prdelky.
„Teď se zvedni a vypadni! Dělej!“ zakřičel na ni. Tereze se ještě klepala kolena, ale odešla. Nahá, s rozmazanýma očima na chodbu.
Ještě jednou se jeho dveře otevřely. Ne, aby ji pozval dál, ale aby jí na zem hodil kartu od pokoje.
Odešla do svého pokoje. Bez županu. Ponížená. Vymrdaná. S novým myšlením. Už ne namyšlená. Na hodinách bylo 02:17.
