Toto je příběh, který se skutečně stal:)
„Letos naposledy, příště už mě tu nikdo neuvidí“, napadlo mě, když mi noha ujela na zledovatělém zbytku sněhu. Svítat začalo už před dvěma hodinami. To jsem byl ještě ve Volarech. Les se pomalu probouzel a mě čekala nejtěžší část téhle etapy. Vyškrábat se na vrchol Boubína. Teď mi zbývá posledních několik stovek metrů a budu tam. Kdyby aspoň ty popruhy od batohu tolik neřezaly do ramen. „No jo, kamaráde, odvykl sis, tak trp!“
Military Death March je organizovaná dobrovolná tortura, zvláště pro nohy, záda a ramena. Pochod, jehož délku si můžete určit sami. Od symbolických 12 kilometrů až po královských 75. Ta největší hovada, a já se mezi ně samozřejmě počítám, si ovšem všechny varianty zkombinují tak, aby jim vyšlo „krásných“ 117 kilometrů. Upřímně, cokoliv pod 50 kilometrů by mě nedonutilo vstát. A tak teď v tomhle chladném dubnovém ránu prosyceném vůní jehličnatého lesa stoupám ke svému 60. kilometru. Pak mě bude čekat patnáctikilometrový sešup do Vimperka, odkud jsem včera večer startoval směrem na Husinec a Volary. Ve Vimperku se otočím, abych šel zpátky na Boubín a zpět. Po návratu budu mít na kontě rovnou stovku a pět kilometrů navrch. Posledních 12 kilometrů už nebude stát za řeč. To bude spíš na vyklepání nohou a rozloučení se s aktuálním ročníkem.
Jsem vlk samotář. Co se týče pochodů, tak určitě. Sám si určuji tempo, sám se rozhoduji, kde zastavím. Čas strávený na trase je jen můj a já se tak můžu pohroužit do svých myšlenek. Před několika lety jsem udělal výjimku a vzal s sebou do Vimperka jednu o patnáct let mladší slečnu, se kterou jsem se poznal o pár měsíců dříve na akci, kde se startovalo v týmech. Eva na tom byla fyzicky dost dobře a spoustě chlapů doslova nakopala zadek. Ve Vimperku se rozhodla, že absolvuje „jen“ 42 kilometrů. Připojila se tak ke mně v okamžiku, kdy jsem měl za sebou už pětasedmdesátku. Celou cestu se držela nastaveného tempa a v naprostém klidu jsme něco kolem sedmé hodiny večerní dorazili do cíle. Po návratu do penzionu, kde jsem předem zamluvil dvojpokojový apartmán, jsme se osprchovali a odjeli na večeři. Asi jsem to tenkrát trochu přepískl, protože jsem ani nedojedl a po návratu k autu se do mě dala taková zimnice, jakou jsem už dlouho nezažil. Ruce se mi třásly víc než Muhammadu Alimu. Eva si očividně ničeho nevšimla a já tak zachoval dekorum borce, kterého nic nezlomí:)
Apartmán jsem zamlouval s vědomím toho, že nebudeme spát ve společné posteli, ba ani ve stejné místnosti. Přeci jen jsme se viděli jen jednou a ani pusu jsme si zatím nedali. Navíc mám v sobě nastavený level „Gentleman za všech okolností“. Rozhodně ale nejsem svatý a musím se přiznat, že když jsem řešil rezervaci, tak jsem si představoval, že by k něčemu dojít mohlo. No jo, to jsem ale za sebou neměl probdělou noc a svaly, které při každém pohybu prosily o ošetření Alpou. Eva se ihned po příjezdu schovala v ložnici, které vévodila manželská postel z dřevěného masivu. Zatímco já jsem si s tichým klením sundal boty a v obývacím pokoji rozložil gauč. Samozřejmě, postel by byla lepší, ale tu teď okupovala pětadvacetiletá černovláska s vlasy po ramena, modrýma očima a tváří Courteney Cox (Monika z Přátel). O hlavu menší než já a štíhlá jak lunt. A s krásně tvarovaným zadkem, na který jsem se musel dívat celou dobu, kdy jsme šplhali na Boubín. Eva poprvé, já už podruhé v ten samý den.
„Tak dneska už asi nic nebude. A je otázkou, jestli bych na to něco měl ještě sílu“, pomyslel jsem si, když jsem se odebral do koupelny, abych si ošetřil chodidla a dal si ještě jednu horkou sprchu. Eva byla pořád v ložnici a já bych dal cokoliv za to vědět, co se jí honí v hlavě. V koupelně jsem strhal všechny náplasti z chodidel a prstů. Lepím si je jako prevenci před puchýři. Ty tisícovky nachozených kilometrů mě už vycvičily. Jen ty gelové jsem musel nechat. Zkušení vědí, že byste je strhli i s kůží. Ty musí časem odpadnout samy. Podíval jsem se do zrcadla a uviděl chlapa, kterému bych v danou chvíli hádal něco mezi osmdesátkou a smrtí. Nevyspalé oči, lehce pobledlé tváře, strhané rysy. Jen účes byl v pohodě a jako vždy dokonalý. Jak by ne, když jsem si hlavu naposledy holil večer před pochodem. „Co bys taky chtěl, blbče, ušel jsi 117 kiláků pod 21 hodin“, usmál jsem se trpce. Píšu „ušel“, protože já tyhle trasy zásadně neběhám. Jednak by to byl s mojí postavou vzpěrače zápřah na klouby a z důvodu tréninku nosím batoh, a ne běžeckou vestu. O čemž svědčily do trapézů rudě vyryté stopy od popruhů. Dal jsem si horkou sprchu a řádně prohřátý se vrátil do obývacího pokoje a otevřel si pivo.
To je další z mých rituálů, kdy si naleji pivo do sklenice, pozvednu ji a pak se na ní dívám, jak se v ní její obsah proti světlu zlatě třpytí. Schválně ten okamžik prvního loku prodlužuji co nejdéle, a přitom vzpomínám na veškerou tu bolest a nepohodlí, které mě na trase potkalo. Chlad, déšť, mokré boty, přemlouvání se ve vytopené místnosti na kontrolním bodě do další cesty, noční houkání sov. Bolest v nártu, která se následně přesune do kolena, aby následně skončila v kyčli, jak už mám za ta léta odpozorováno. Stažený žaludek, popruhy batohu, které po čtyřiceti kilometrech proklínáte. A pak několik posledních kilometrů, kdy už to chcete mít za sebou, aby vám pár kroků před cílem bylo líto, že to končí. Přiložil jsem sklenici ke rtům a napil se.
„Chtělo by to ženskou!“, pomyslel jsem si.
Uslyšel jsem, jak Eva za sebou zavřela dveře koupelny. Po několika okamžicích se ozval zvuk sprchy. A mně se samozřejmě naplno rozjela fantazie o tom, jak na její štíhlé tělo dopadají kapky vody. „Jaká má asi prsa, a bradavky?“ Co jiného také může napadnout nadrženého chlapa po skoro sto dvaceti kilometrech v přírodě? Snad jedině, jestli je dole úplně oholená nebo upravená. „Až tady bude klid, tak si to udělám“, padlo konečné rozhodnutí. „Pokud do té doby neusnu“, dodal jsem.
Přišla asi půl hodiny po tom, co jsem ji slyšel pouštět sprchu. Ve vytahaném bílém triku Hello Kitty a tmavě modrých dámských trenýrkách. Já jsem už ležel na gauči a byl rád, že nemusím zatěžovat nohy. „Můžu?“, zeptala se a ukázala na volnou polovinu gauče. „Určitě“. Posunul jsem se a udělal jí víc místa, aby se mohla natáhnout vedle mě. Musím se přiznat, že tohle jsem vůbec nečekal. Dokonce mě mezitím pustila i ta nadrženost, kterou po každém fyzicky náročném výkonu mám. Asi proto jsme se bavili nenuceně. Hlavně o tom, jak to probíhalo v noci v lese, jak se cítím a co mě bolí. Já jsem na oplátku ocenil její výkon a samozřejmě se zeptal, jak je na tom ona. Dle odpovědi se očividně cítila lépe než já. Eva ležela po celou dobu našeho rozhovoru na boku tváří ke mně, já na zádech s rukama založenými pod hlavou. Když jsem se k ní konečně otočil, uviděl jsem, že má oči zavřené, ale nespí. Nebylo to impulzivní rozhodnutí, dlouho jsem váhal a to ticho, které najednou zalilo celou místnost, bylo dost výmluvné. „Vlastně, co se může stát?“, honilo se mi hlavou. „Když se nerozhodneš teď, tak už asi nikdy“. V té chvíli se mi podívala do očí. Natáhl jsem ruku a pohladil ji po tváři. Kdyby nechtěla, tak by ucukla. Prostě by to zůstalo jen u nevinného gesta. Ani hlavou nepohnula a znovu zavřela oči. Přitáhl jsem se blíž, co mi to bolavé tělo dovolilo, a políbil ji na rty. Lehce je pootevřela a vyšla mi vstříc.
Byla hladová a nadržená! Stejně jako já. Jestli jsem ještě před několika okamžiky obrazně umíral, tak teď jsem byl znovu plný života. Krev se mi hrnula tím správným směrem a během několika málo vteřin jsem byl tvrdý na kámen. Což Eva ihned pohledem zaznamenala a se slovy - „Pořádně mě ošukej“ - mi zajela rukou za lem sportovních kraťasů. Její útlá ruka mě pevně stiskla u kořene a několikrát rychle zapumpovala. „Jestli mě do tohohle okamžiku nebolelo jen to, co mám mezi nohama, tak za chvíli už to asi platit nebude“, projelo mi hlavou a zároveň jsem se rozhodl zjistit, jak se to má s jednou z otázek, které jsem si pokládal, když se tahle ďáblice sprchovala. Nekompromisně jsem ji zajel mezi nohy. Přes její trenýrky moje prsty zaznamenaly, že i ona je na nejvyšší míru vzrušená. Na první pohled to nebylo patrné, ale jakmile má ruka přitlačila textil k její kundičce, začala se na něm objevovat pomalu zvětšující se vlhká skvrna. Prsty mi do ní zajely takřka okamžitě, jak jsem odhrnul její prádlo na stranu. Tak byla mokrá. „Takže se holí a všude“:), první otázka zodpovězena.
„Udělej mě prsty, prosím!“ Eva se pomalu dostávala do varu. Klekl jsem si na kolena, abych měl lepší manévrovací prostor a stáhl ji trenýrky. Teď tu přede mnou ležela jen v triku, ze kterého se na mě dívala růžová Kitty. Prsteníčkem a prostředníčkem pravé ruky jsem zajel do její úzké štěrbinky, zatímco malíčkem téže ruky jsem začal masírovat střed jejího zadečku. „Uvidím, jak na to bude reagovat, kdyžtak vniknu i sem“:). Prsty levé ruky jsem se začal naplno věnovat jejími klitorisu. Eva začala pomalu sténat. Což mě potěšilo, protože napoprvé je těžké zjistit, co se ženě líbí a na jaké místo přitlačit. Tady se mi to očividně dařilo. A protože nijak neprotestovala, pomalu jsem se začínal probíjet přes její sevření i do zadečku. Lubrikační gel jsme nepotřebovali, protože z ní vycházelo tolik šťávy, že by to bylo jen na obtíž. V obou dírkách byla úžasně horká a těsná. Udělala se během chvíle. Až do konce s mými prsty v sobě. Takže jsem cítil, jak se jí vagína a zadek v pravidelném rytmu stahují.
Nechal jsem Evu ležet a vstal jsem. Do nohou mě udeřila bolest, kterou znají všichni, kteří po delším pochodu odpočívají a znovu vstanou. Měl jsem co dělat, abych se udržel a nespadl zpátky. „Bolí, co?“ usmála se Eva. „Vůbec, jsem připravený na všechno“ odpověděl jsem se smíchem. „Tak mi to ukaž“, dostalo se mi v odpovědi. Přetáhl jsem si triko přes hlavu a stáhl kraťasy. Stál jsem tu před ní úplně nahý, s penisem napnutým k prasknutí a s očividnými stopami vzrušení na špičce žaludu. Eva si stáhla triko také a Hello Kitty se odporoučela někam do zapomnění. Rukama si stiskla na první pohled pevná prsa, velikostí tak akorát do dlaní. Menší tmavé bradavky, vzrušením trčící z nahnědlých dvorců, promnula mezi prsty. Druhá otázka zodpovězena. Honem budu muset v hlavně vymyslet další, protože s tak rychlým zodpovězením jsem nepočítal. „Chceš vidět, jak jsem připravený?“ A aniž bych čekal na odpověď, klekl jsem si k její hlavě a opřel se rukama o bok a čelo gauče. V tu chvíli můj ocas od jejích rtů dělilo jen několik centimetrů. Kdyby teď pořádně vyplázla jazyk, ucítila by na něm chuť mé šťávy. Eva vyplázla jazyk a jemně špičkou zavibrovala po mé uzdičce. Pak se přesunula směrem ke špičce a polaskala ústí žaludu, ze které se intenzita výtoku viditelně zvýšila. Když pak jazyk oddálila, napnula se mezi ním a žaludem tenká nitka. Ta se samozřejmě přetrhla, aby následně ulpěla na jejím spodním rtu. Posunul jsem se o kousek níž, aby to pro ni bylo více pohodlné. Nečekala na nic, políbila mě na žaludu, abych pak ihned pocítil horko a vlhko jejich úst. Byla úžasná. Dokonce i ta bolest v ramenou, jak jsem byl zapřený o gauč, byla jako mávnutím čarovného proutku vytěsněna z mého mozku. Uměla to jazykem a brzy správně poznala, co na mě platí. Musel jsem mobilizovat veškerou svoji vůli, abych se jí neudělal do pusy. Raději jsem pozornost na to, co se právě děje mezi jejími rty, přesunul na prsa, která si nepřestávala hladit. Sice jsem musel veškerou svoji váhu přenést na jednu ruku, ale druhá se mi uvolnila, a tak jsem mohl jedno z jejích ňader pohladit a stisknout. Na omak pevné, přeci jen to byla pořád mladá holka, pro kterou pohyb nebyl cizím slovem. Naslinil jsem si prsty a přejel přímo po naběhlé bradavce. Stiskl jsem ji mezi prsty až Eva rychle vydechla. „Tak ty mě budeš takhle mučit?“ Na oplátku vyplázla jazyk a přejela s ním po celé délce mého penisu. Zastavila se až na varlatech, která na střídačku jemně vtáhla do pusy a jemně stiskla zuby. Navíc mi bříškem palce přejela pomalu po hrázi a zastavila se až na dost citlivém místě. „Jestli mi tam teď strčí prst, tak už to opravdu nevydržím!“
Nestrčila. Naopak, iniciativu jsem převzal zase já. Ruku jsem přesunul z jejích prsou zpátky do kundičky. Znamenalo to lehké vyosení vůči podpírající ruce, která začínala pomalu tuhnout, ale nedalo se nic dělat. Osvědčená dvojice prostředníčku a prsteníčku si znovu našla místo ve vlhké štěrbince a kopírujíc vlny na rozbouřeném moři začala narážet do přední stěny Eviny vagíny. Navíc jsem dolní částí dlaně masíroval její již několikrát zkoušený klitoris. Eva v mžiku zapomněla na to, že by se jako správná milenka měla jazykem starat o můj ocas, a začala myslet jen na své uspokojení. A já na její. Jen mě to teda víc bolelo. V poloze na kolenou, nakloněný nad Evou, která mě byla v dané chvíli schopna jen honit, jednou rukou opřený o čelo gauče a druhou drtící její kundu, jsem dost intenzívně vnímal celé své tělo. Stehna a ramena jsem prakticky necítil, břicho zabolelo při každém nádechu a do ruky, aktuálně ulepené od Eviny čárky, se pomalu ale jistě dostavovala křeč. Bylo to kruté, ale musel jsem to vydržel. Odměnou mi byl dívčí orgasmus doprovázený hlasitými vzdechy.
„Půjdeme vedle, tam to bude pohodlnější“, řekla Eva a začala se zdvihat. „Počkej, donesu tě tam“, opáčil jsem. „Ty si nějak věříš“. „Myslíš, že tě neunesu?“ Chytnul jsem Evu pod koleny a pod zády a jedním pohybem ji zdvihl. Automaticky mi dala jednu ruku kolem krku a pevně se chytila. „Vezmi s sebou to lano“, ukázal jsem hlavou na kuchyňský stůl, u kterého jsme se zastavili a na kterém ležela veškerá má výbava z pochodu. Jak už jsem se zmínil, beru s sebou radši víc věcí, které můžou v nepředvídatelné situaci pomoct. A jednou z takových věcí je i dynamické lano určené k lezení. „A na co ho chceš použít?“ Úplně jsem viděl, jak se Evě rozšířily zorničky. „Na Tebe, abys mi neutekla.“ Beze slov ho rychle sebrala za stolu a my pokračovali do ložnice. Cestou jsme ještě minuli velké zrcadlo umístěné v chodbě. Sice jsem ten odraz zachytil jen na pár vteřin, ale vzrušující byl maximálně. Drobná nahá černovláska v náručí udělaného nahého a nad míru vzrušeného chlapa, nesoucí si lano, které ji za pár chvil znehybní. Jako fenka nesoucí si v zubech vlastní vodítko. Ložnice byla světlá a prostorná. S manželskou postelí ze dřeva a modrobílým povlečením. Eva tu spala už v noci na dnešek, zatímco já jsem se potloukal v lesích okolo Husince a Volar. Teď jsem tu byl vlastně poprvé, protože při našem příjezdu jsem sem jen nakoukl. Cestou k posteli jsem stačil ohodnotit Evinu profesionalitu, protože všechny její věci, včetně oblečení a bot vykazovaly známky údržby a ošetření. Vše čisté a srovnané. Zapomněl jsem se zmínit, že nám cestou drobně, zato vytrvale, pršelo a o bahno nebyla nouze. Evu jsem opatrně položil na rozestlanou postel a zhluboka si vydechl. Nebyla těžká, to jen moje ruce nebyly v top formě. Navíc jsem musel dávat pozor a různě manévrovat, abych jejími chodidly nebouchl o nějaký kus nábytku nebo rám dveří. Eva neváhala a hned si vzala můj penis do ruky s cílem mě pohonit. „Ještě si to užij, za chvíli budeš mít po ptákách“. V reakci na to si strčila ukazovák volné ruky do kundičky a rychle se začala uspokojovat. Aniž bych to čekal, během několika sekund ho vytáhla a zajela mi s ním mezi půlky. „Myslíš, že jsem si toho nevšimla, že se ti to líbilo“, zasmála se a tentokrát nezůstala jen na kraji. Kombinace honění a jejího útlého prstu v zadku na mě měla okamžitý účinek. Strašně se mi chtělo konečně se udělat. Postříkat ji prsa, břicho, obličej. Nastříkat ji to do pusy a nechat ji to spolknout! Jenže tu byla ještě jedna touha a pro tuhle chvíli mnohem silnější. Vzít si ji, bezbrannou a odevzdanou. Vzít si ji celou, a to až do úplného konce. „Dej si ruce za hlavu a drž“. Teď nebyl čas o ničem diskutovat, teď byl čas jednat. Vzal jsem lano a omotal ho kolem jejích zkřížených zápěstí. Dynamické lano má tu výhodu, že je pružnější než statické, a tak se s ním dá lépe pracovat. Znehybnit ji ruce v zápěstí bylo otázkou okamžiku. Teď ještě zbývalo přivázat svázané ruce k čelu postele. Naštěstí truhlář, který dával tuhle postel dohromady, myslel i na to:) Klekl jsem si Evě mezi nohy a přitáhl ji k sobě. Lano se tak zcela napnulo a ruce mé „oběti“ se natáhly. Ležela tu zcela bezbranná. Aspoň co se rukou týče. Pohled na ni byl odzbrojující. Teď přišla chvíle zjistit, jak chutná. „No jo, to je vlastně otázka, kterou jsem si zatím nepoložil. Jak vlastně tahle divoká kočka chutná? Vůně její kundičky je omamná, a dál?“ Existuje jen jeden způsob, jak to zjistit a široko daleko není nikdo, kdo by mi v tom mohl zabránit.
Chytil jsem ji pod koleny a stehna přitlačil k bříšku. Jazykem jsem přejel po celé délce čárky od hráze až po klitoris. Ten si užil už svoje, a tak ho nemělo cenu dál dráždit. Rozhodl jsem se proto proniknout celou délkou jazyka přímo do Eviny kundy. Roztáhl jsem ji stehna do široka, až se pysky od sebe odchlíply, a do roztažené dírky hluboko zarazil svůj jazyk. Eva to zřejmě nečekala, a tak překvapením vyjekla. Věřím, že kdyby neměla svázané ruce, tak by si moji hlavu natlačila ještě více do svého klína. Současná pozice ji umožňovala pouze vycházet mi vstříc svojí pánví. Vytáhl jsem jazyk z její vagíny a zaměřil se na její zadeček. Nedělám to často, ale tahle holka mě vydráždila natolik, že už mi bylo všechno jedno. Jazykem jsem přejel přes její narůžovělý terčík a pak špičkou lehce zatlačil přímo do jeho středu. „Asi to se mnou ještě nebude tak špatný“, pomyslel jsem si. „Přes sto kiláků v nohách mám ještě sílu tady lízat zadek téhle kočky a jak to vypadá, nedělám to vůbec špatně“. „Už mě konečně ošukej!“, zaznamenal jsem mezi jejími vzdechy…
Do rozbitých chodidel mě udeřil chlad vycházející z dlažby balkonu. Otevřel jsem si další pivo a opřel se o zeď. Měsíc jasně svítil, brzy bude v úplňku. Všude klid, jen houkání sov kdesi v lesích. V lesích, kde je ještě spousta lidí, kteří se pokouší zvládnout těch 117 km do zítřejšího poledne, kdy časový limit oficiálně uběhne. Dobití, s puchýři, unavení k smrti. Ze zkušenosti vím, že až odtud budeme ráno odjíždět, cestou na některé z nich ještě narazíme. Do hlavy se mi vtírá myšlenka, jak daleko bych byl teď já, kdybych se nerozhodl v cíli skončit a třeba si ten Boubín vyjít ještě jednou. Nebo klidně znovu celou sedmdesátku. „Jednou to zkusím“, usměji se a přiložím si hrdlo láhve ke rtům. Eva už spí. A ani se ji nedivím, měla náročný den. Po její výzvě, abych ji už konečně ojel, jsem na nic nečekal a pronikl do ní. Se zavázanýma rukama se nemohla nijak bránit a já jsem si rozhodně servítky brát nemínil. Navíc jedinou mojí touhou bylo konečně se udělat. Do ní, na ní, do pusy, do zadku, kamkoliv. Když to vidím ve zpětném pohledu, tak je obdivuhodné, že jsme stihli vystřídat ještě tři polohy. Konec samozřejmě patřil mé nejoblíbenější a to zezadu. Ještě teď mě brní v tříslech, když si vzpomenu na to, jak jsem Evu pevně držel za ten její úzký kulatý zadek, do nosu mě při každém vytažení udeřila vůně její kundičky a její vzdechy stupňující se s těmi mými. Závěr byl neskutečný. Bolest, slast, uvolnění, únava a pocit, že dokážu cokoliv na světě. A to vše odstartovala Evina, slova, že se můžu bez obav udělat do ní. Z posledních sil jsem pak Evě ještě uvolnil ruce ze sevření lana a přitáhl si ji k sobě. Schoulila se do klubíčka a já ji pevně objal. Po sprše jsem si k ní ještě jednou lehl a hladil ji, dokud neusnula.
„Letos naposledy, příště mě tu už nikdo neuvidí“, napadlo mě, když mi noha ujela na zledovatělém zbytku sněhu. Svítat začalo před hodinou a mně ještě zbývá několik kilometrů k vrcholu Boubína. Vzduch je prosycen vůní borovic a smrků. A také chladem, který se neodbytně vtírá pod bundu a propocené triko do bolavého těla. Myšlenky mě zanesly o pár let zpátky, kdy jsem tudy šel s Evou naposledy. Po tom úžasném večeru jsme se milovali ještě jednou. Ráno, hned po probuzení. A pak mi řekla, že zrovna začíná chodit s klukem, který byl prý do ní zamilovaný už na střední škole a že se konečně vyjádřil. A i ona k němu prý něco cítí a chce tomu dát šanci.
Podíval jsem se ji do očí, usmál se na znamení, že chápu, a políbil ji na čelo.
