Myšlenky
Sedím večer sama a někdy si píšu věci, které bych nikdy nikomu neřekla nahlas. Ne proto, že bych se bála, ale protože lidé většinou stejně nechtějí slyšet pravdu. Chtějí příběh, který dává smysl. Já ale takový příběh nemám.
Dlouho jsem si myslela, že je se mnou něco špatně. Že by mě měly uspokojovat stejné věci jako ostatní ženy, ale já nejvíce miluji anální sex. Že bych měla chtít něhu, bezpečí, klid. Zkoušela jsem to. Opravdu jsem to zkoušela. Jenže pokaždé jsem zjistila, že mě to nechává chladnou. Zakázané ovoce, perverze a nakládání s mým tělem, jako s tělem dobře zaplacené kurvy je teprve pro mě ráj.
Ve mně je něco jiného. Něco, co hledá silnější pocity.
Je to zvláštní, protože část toho je čistě fyzická. Moje tělo reaguje na určité věci mnohem intenzivněji než na jiné. Samozřejmě klasický sex je velmi příjemný, ale není odvážný, perverzní, ponižující, ... (sami si pojmenujte co to ještě pro vás znamená)
Ten tlak, ta hloubka pocitu, to napětí v celém těle, někdy mám pocit, že každá buňka reaguje silněji při análním sexu, než by měla. Orgasmus pak nepřijde jako jemná vlna, ale spíš jako něco, co mě úplně zaplaví. Jeden nikdy nestačí. Někdy se to ve mně jen stupňuje, jako kdyby tělo chtělo ještě víc.
Ale kdybych měla být opravdu upřímná, tak vím, že velká část toho je v hlavě.
Vždycky mě přitahovalo to, co není trochu na hraně, ale daleko za hranou běžnosti To, o čem se lidé baví jen potichu, nebo vůbec, nebo dokonce jen o tom sní. Něco, co má v sobě nádech tabu. Jakmile je v tom ten pocit zakázaného, všechno je silnější. Dech se zrychlí, tělo reaguje rychleji a hlava přestane přemýšlet nad tím, jestli je to správné, protože ví, že dostane během krátké chvíle, obrovskou nálož drogy jménem orgasmus.
Vždy mě překvapí, jak si má kundička sama poradí během análního sexu, aniž by potřebovala stimulovat. Víc to prožívá, víc se snaží a nekonečně stříká. Ona prostě ví, že si v tu chvíli musí poradit sama a také sama se nejlépe udělá.
Možná je to zvrácené. Možná by to tak většina lidí nazvala.
Ale já vím, že právě v těch chvílích se cítím nejvíc živá.
Je v tom směs napětí, studu, vzrušení a zvláštní svobody. Jako kdybych na chvíli přestala hrát roli, kterou ode mě svět čeká. Jako kdybych konečně byla jen sama sebou, bez masky. Když mi muž při análním sexu řekne, že jsem skvělá kurva, je to pro mne nejvyšší ocenění.
Někdy si říkám, jestli by lidé byli překvapení, kdyby věděli, jaké myšlenky mi běží hlavou. Možná by mě odsoudili. Možná by o mně mluvili.
Ale já už dávno vím jednu věc.
Já nejsem žena, která hledá klid.
Já hledám intenzitu.
A právě tam, na hraně mezi tím, co je správné a co je zakázané, ji nacházím nejsilnější.
