Čekala mě týdenní služební cesta u našich východních sousedů. Měli nějaký průšvih a já byl vedením nominován ho řešit. Spousta mých kolegů by zavískalo radostí. Služební cesta, pohoda, jazz a klídeček. Já? Já však měl opačný názor. Až do chvíle, než jsem zjistil, že na téhle cestě budu mít společnost. Velmi krásnou, velmi milou - Sáru.
Sára byla třicetipětiletá, vysoká, štíhlá blondýnka s vlasy střiženými na mikádo. Roztomilý nosík a ten nejširší úsměv. Byla z úplně jiného oddělení. My dva, jsme do této doby přišli do styku velmi sporadicky. Spíš vůbec. Co však na tomhle všem bylo úplně nejlepší? Sára měla úžasný styl oblékání. Nepotkal jsem ji snad za celou dobu jinak, než v sukni, šatech. A tohle období nahrávalo tomu, že rozhodně bude mít několikery silonky. Zbožňoval jsem ženské nohy, skryté silonkami. Moje footfetish, ukrývané já se v tu chvíli rozbilo na poplach. Věděl jsem, že nebude šance ho rozvinout a vypustit na světlo. Minimálně však na pohled to bude paráda. Najednou jsem se začal těšit. Najednou se mi chtělo na tenhle výjezd. Přes emaily jsme vyřídili všechny formality, domluvili si čas, rezervaci hotelu. Adresu, kde ji mám vyzvednout, mi poslala den dopředu. Neměl jsem to z domu daleko a na dálnici to bylo taky kousek. Úleva, že se nezasekneme v ranní špičce byla obrovská.
Ráno, v den odjezdu jsem byl jako na trní. Ne, z toho, co mě čeká pracovně, ale z toho, co mě čeká v autě. Přeci jen jsme se se Sárou skoro neznali. Velmi brzy jsem však musel tyhle starosti hodit za hlavu a vyrazit. Nabral jsem ji s malým zpoždění. Ona už čekala před svým domem. Sakra, sekne ji to - to byla první myšlenka, která mi přišla na mysl, když jsem ji ten den uviděl. Skoro jsem u ní nedobrzdil a málem jsem se naboural. Červená, koženková sukně, která končila těsně nad koleny. Béžová halenka, s černou mašlí. Černá, kožená bundička ala bomber. A nohy? Božský pohled. Měla je dlouhé snad až do nebes a k tomu…. na nich měla natažené černé silonky, které imitovaly podvazky. A obuté červeně lakované jehly. Takhle se mám soustředit na řízení? To půjde těžko. Nechtělo se mi ani vystupovat z auta, aby neviděla bouli na mých džínsech. Nakonec jsem se odhodlal. Vzal jsem její kufr a naložil ho. Otevřel ji dveře u spolujezdce a po jejím usednutí na sedačku, jsem je s lehkým bouchnutím dovřel. Vrátil jsem se na místo řidiče, připoutal se a natočil se k ní. Voněla jako bohyně. Cítil jsem jemnou vůni vanilky a kůže s dozvuky třešní.
“Ahoj. Omlouvám se za zpoždění. Doprava nějak vázla.”
“Ahoj. No už jsem trochu mrzla, ale tvoje gentlemanství to vyvážilo. Jsem ráda, že ještě nevymřeli.”
“Třeba jsem jen výjimka potvrzující pravidlo.”
“Snad ne.”
Usmála se. Cesta ubíhala celkem svižně. Navíc jsme si báječně sedli. Ukázalo se, že ačkoli má tělo řecké bohyně, styl oblékání dámy, je s ní zábava. Za Brnem jsme si dali kávu na benzínce a já doplnil palivo do našeho ocelového oře. Čekala nás cesta do Bratislavy a pak ještě pár kilometrů za ní. Nakonec jsme na náš hotel dorazili lehce po čtvrté hodině odpolední. Ubytování proběhlo téměř okamžitě. Pokoje jsme měli nedaleko, což bylo fajn. Pomohl jsem ji s kufrem a šel si po svých. Asi za dvě hodiny mi pípnula zpráva. Psala Sára, jestli nezajdeme do města na večeři. Odepsal jsem, že určitě a velmi rád. Hned vzápětí zvonil telefon - Sára.
“Sejdeme se v sedm před hotelem?”
Trochu mě překvapila svojí přímočarostí, dominancí a rozhodl jsem se jí malinko poškádlit. Podíval jsem se na hodinky a za dvacetpět minut sedm.
“Můžeme. A ty se stihneš vymódit za tu krátkou dobu?”
“Úplně v klidu.”
“Ok. Tak v sedm.”
Dal jsem sprchu. Hodil na sebe svojí oblíbenou kostkovanou košili, černé džínsy a bundu. Ještě mi volal kolega a tak jsem měl opět zpoždění. Moje předchozí rýpnutí, tak nezůstalo bez odezvy.
“Jsem se spíš měla zeptat já tebe, jestli se zvládneš vymódit.”
Smích. Ten její sladký smích. Cinkal mi v uších jako zvony v celou.
“Sakra. Promiň, ale práce je na prvním místě a já musel ještě uvolňovat výrobu.”
“Dobrá, dobrá. Kam půjdeme?”
Měl jsem to štěstí, že už jsem zdejší město navštívil. Tak jsem měl přehled. Nabídnul jsem dvě varianty. Vybrala a šli jsme. Cestou nás čekali kostky a ona ve svých jehlách trochu znejistěla. Nabídnul jsem ji tedy rámě, aby neupadla. Zavěsila se do mě. V restauraci byl poslední volný stůl.
“Máte štěstí.”
Zahlásila slečna číšnice a vedla nás dál do hloubi restaurace. Objednali jsme si láhev vína, vodu a začali s výběrem pokrmů. U stolu v tu chvíli bylo ticho. Po objednání jídla jsme rozvedli konverzaci. Oba jsme byli hladoví a tak, když nám číšnice donesla pokrmy, několik dalších minut se ozývalo spíš jen cinkání příborů o talíře. Po té, oba spokojeni jsme objednali ještě jednu lahev. Restaurace se mezitím vyprázdnila a bylo více klidu na konverzaci. Probrali jsme snad vše, co se dalo. Sára byla nakonec velmi příjemná společnost. V jeden okamžik naše téma sklouzlo k partnerům, sexu a já se málem podřekl, že obdivuji její nožky. Něco vycítila, ale přešla to s grácií. Ulevilo se mi. Nakonec jsme se odebrali na hotel. Další den po snídani už jsme se věnovali práci. Po přesunu do firmy jsme se rozdělili. Potkali jsme se jen u oběda a pak na konci dne u auta. Oba unavení tak, že se nám nechtělo ani moc mluvit. Večeři jsme vyřešili na hotelu a šli brzy spát. Další den se nesl v podobném duchu. Nakonec, ve středu, se nám zadařilo a urvali jsme se mnohem dříve a plní energie. Využili jsme toho a vyrazili na obhlídku města. Spojili jsme to s večeří v restauraci. Bohužel se naše konverzace opět stočila k sexu a já blbec se propálil. Prozradil jsem, jak moc mě vzrušují pěkné, pěstěné nohy, silonky a tak dále. Sára to poslouchala a mámila ze mě další informace.
“Budeš mě mít za úchyla a mít ze mě srandu s kolegyňkama doma, viď?”
“Vím, že jsem blondýna, ženská a tak si nejspíš myslíš, že jsem pěkná drbna. Ale ne! To fakt nejsem.”
“Promiň. Těžko se o tom mluví a ještě hůř to někdo chápe.”
“A moje nohy se ti libí?”
Vypálila to tak nečekaně.
“Ano. Hrozně moc.”
Hlesl jsem velmi tiše. Nebyl jsem ani schopný se jí podívat do očí. Přešla to. Nakonec se náš rozhovor stočil úplně jiným směrem a já se tak opět uvolnil. A cestou na hotel to vypadalo, že o ničem podobném jsme nemluvili. Trochu mě to mrzelo, ale ocenil jsem, jak se k tomu postavila. Ve čtvrtek ráno jsem čekal před hotelem. Když vyšla, spadla mi brada. Černé, úzké, kotníčkové kozačky. Černé silonky. Červené minišaty, které končili v půli jejích stehen. Černé sako a krk ji zdobil krásný, hedvábný šátek černozlaté barvy s červeným lemem, který měla uvázaný jako letuška. Pusa natřená rudou rtěnkou. Opět jsem ji otevřel dveře a pomohl ji nastoupit. Když jsem usedl, upravovala si šaty. Zpod nich vykoukl krajkový lem punčoch. Do prdele! Ona má samodržky. Nebyl jsem schopný se na nic soustředit a tak jsem byl rád, že většinu věcí jsem vyřešil už během předchozích dní. Na konci dne zbývalo se už jen rozloučit s kolegy. Vedoucí pobočky nás pozval na večeři, spolu s pár dalšími kolegy. Bylo to fajn a užili jsme si to. Nepil jsem, protože jsem řídil. Sára ano. Nepřeháněla to však. Pořád mi vrtalo hlavou, jak ji to sluší, že jsem ani nezaregistroval, že už končíme a odcházíme. Sára mě musela klepnout do ramene, abych se probral z toho snu. Cesta na hotel nám zabrala pár minut. Před hotelem už nebylo místo a tak jsem musel zaparkovat za hotelem, na malém, temném parkovišti. Sára se na mě podívala.
“Nevěřím, že máš takovou úchylku na nohy.”
“Ale mám.”
“Nevěřím.”
“Jak ti to mám dokázat?”
Rozesmál jsem se.
“Jednoduše. Pojď se mnou.”
Vystoupila a štrádovala si to do hotelu. Na recepci jsme pozdravili. Následoval jsem ji. Na schodech jsem nemohl spustit oči z jejích minišatů, kulatého zadečku. Nad schodištěm mě uchopila za ruku a táhla mě směrem k sobě na pokoj. Otevřela pokoj a vešla dovnitř. Já se zastavil na prahu.
“Tohle nemůžeme. To bychom neměli.”
Ona mezitím shodila sako a rozepnula si šaty. Stáhla si je z ramen. Sklouzly na zem. Vystoupila z nich. To, co jsem viděl mi vyrazilo dech. Černé prádlo lemované krajkami, podvazkový pás a k němu připnuté punčochy. A ten šátek. To byl můj kryptonit. Vešel jsem a zavřel za sebou dveře. Ohlédla se přes rameno, usmála se. Rukou mi ukázala na postel.
“Posaď se.”
Sednul jsem si na postel. Měl jsem pocit, že mým tělem prochází elektrický proud. Stoupnula si přede mě. Položila pravou nohu na postel a rukou si přejela přes stehno. Moje ruce automaticky vyletěly vzhůru. Chtěl jsem si též sáhnout. Dostal jsem přes ně.
“Takhle ne. Nech to na mě! Dobře?”
“Ano..”
Otočila se a velmi pomalu došla ke svému kufru. Sehnula se k němu. Dala si záležet, aby pořádně vyšpulila zadeček. Tanga se jí ještě víc zařízla. Musel jsem se kousnout do rtu, aby mi neunikl z úst hlasitý povzdech. Z kufru vytáhla další šátek a vrátila se ke mě. Zavázala mi s ním oči. Postavila mě. Začala mě sama svlékat. Nebránil jsem se. Absolutně a dobrovolně jsem se jí odevzdal. Zůstal jsem nakonec stát v jejím hotelovém pokoji nahý, pomalu v pozoru. Strčila do mě, ztratil jsem rovnováhu a spadnul na postel. Opět jsem si sednul. Najednou jsem ucítil její nohu v rozkroku. Čurák mi už stál jako svíčka. Třela svým chodidlem skrytým v punčochách o můj penis. Občas jemně přenesla váhu na nohu v mém rozkroku a přišlápla ho. Můj dech se stále zrychloval. Měl jsem na krajíčku, když najednou přestala.
“Takhle rychle ne.. ty můj nožičkový úchyláčku.. Lehni si na postel!”
Rukami jsem se posunul dál na postel až jsem ležel.
“Ruce za hlavu.”
Učinil jsem tak, jen abych skončil v poutech, připoutaný k pelesti postele.
“Co to?”
To už mi však přistála její ruka na puse.
“Mlč. Užijeme si to. Oba.”
Sedla si na moje stehna, vyšpulila zadek směrem k mému obličeji. Tuhle scenérii jsem si však nemohl vychutnat, díky šátku na očích. Do pravé ruky uchopila můj penis a zastrčila si ho za tanga. Sklouznul jsem do mezery mezi jejími luxusními půlkami. Začala se zvedat a dosedat. Drhlo to, dokud její kundička nezačala pouštět víc šťáv. Těmi si obalila prsty a nanášela je na můj penis. Zrychlovala tempo. Dosedala mnohem tvrději. Skoro skákala. A já stále rejdil čurákem mezi jejími půlkami. Opět mě dostala na hranu. Tentokrát však nepřestala jen tak. Chytla mě za koule a pevně je stiskla. Syknul jsem bolestí, erekce lehce povolila.
“Ještě ne!”
Tentokrát si sedla na mé břicho. Nohy natáhla k mým ústům a chodidla položila na můj obličej.
“Celý den jsem si tohle šetřila, ty můj perverzáčku! Teď cítíš, že celý den byly mé nožičky zavřené v botičkách.”
“Ano.”
“Co cítíš?”
Nasál jsem aroma do nosu.
“Cítím jemně štiplavou vůni, je omamná.”
“Voní ti?”
“Ano, moc.”
“Otevři pusu a ochutnej!”
Poslechl jsem a otevřel jsem ústa. Skončily mi v ní všechny její prstíky na pravé noze. Cucal jsem je, cucal jsem je v silonkách jako nanuk. Dokud je nevytáhla ven. Chvíli se nic nedělo, slezla ze mě, odpoutala mě.
“To je konec?”
Hlesl jsem velmi nešťastně.
“Ty chceš pokračovat?”
Kontrovala.
“Ano.”
“Ano, co?”
“Ano, prosím.”
“Dobře.”
Stáhla mi šátek. Viděl jsem ji opět v podvazkovém pásu, s připnutými punčochami a její nalakované prstíky. Francouzská manikúra. Vau, sexy!
“Klekni si. Moje nohy si zaslouží masáž po tom dlouhém dni.”
Nabídla mi jednu nohu.
“Sundej mi ty punčochy.”
Opatrně jsem je odepnul od podvazkového pásu a stáhnul je dolů. Skoro nábožně jsem ji je podával. Sledovala mě. Velmi bedlivě.
“Přivoň si.”
Učinil jsem tak. Nemohl jsem se od toho kousku silonu odtrhnout. Podala mi uzavíratelný pytlík.
“Teď druhou a zavři si je. Pokud budu spokojená, budeš taky. Odměnou ti bude toto.”
Ukázala na pytlík.
“Tak se snaž!”
Začal jsem s masáží. Prsty jsem se snažil tlačit na její chodidlo, nárt. Dal jsem si záležet, abych nevynechal ani jedno místečko. Zvlášť jsem si dal záležet na achilovce a patě. Následovala druhá nožka. Stejná procedura. Předla při masáži jako kotě. Vytušil jsem tedy, že to nejspíš nedělám špatně.
“Stačí. Tohle by ti šlo. Lehni si na záda, tady na zem.”
Lehl jsem si přímo pod postel. Její levá noha přistála na mém penisu a pravá na obličej.
“Lízej.”
Lízal jsem jak smyslů zbavený to božské chodidlo. Zajížděl jsem mezi prsty, zvlášť jsem je všechny ocucal. Pak všechny najednou a pak jsem se vrátil k chodidlu.
“Střídání.”
Celá procedura se opakovala s druhou nohou. Dokud se nenabažila.
“Dobrá práce. Zasloužíš si víc než jen tuhle odměnu.”
Zatřepala pytlíkem s jejími punčochami.
“Zůstaň ležet!”
Nehnul jsem se. Odešla do koupelny, aby se tentokrát vrátila v klasických punčochových kalhotách, tělové barvy. Opět se usadila na posteli. Nožkami si začala hrát s mým penisem. Jemně ho honila. Jezdila nohami odshora dolů a zpět nahoru. Velmi pomalu. Doháněla mě k šílenství. Náhle přestala. Sklonila se a roztrhla si špičku na levé noze. Odhrnula lehce roztrženou silonku.
“Kleknout a šup sem s ním.”
Kleknul jsem si a zasunul ho do připraveného otvoru. Přehrnula silonku zpět.
“Šukej!”
A já začal s přirážením. Ježděním jsem se třel o silon a její nárt.
“Stůj!”
Zastavil jsem a podíval se jí do očí.
“Chceš se udělat?”
“Ano.”
“Popros.”
“Prosím. Prosím, chci se udělat.”
“Dobře. Můžeš.”
Přiložila druhou nohu přes můj penis. Tlačila jemně. Bylo tam velmi těsno. Dlouho se to nedalo vydržet a zkropil jsem ji celý nárt. Měla od toho celý nárt i chodidlo druhé nohy. Jemně to čvachtalo a já stále přirážel. Dokud jsem ze sebe nevyždímal poslední zbytky. Stáhla si punčocháče, otřela si nohy.
“Teď je řada na mě.”
Slezla z postele jen, aby dosedla na můj obličej. Jezdila mi po obličeji. Nos jsem měl zabořený mezi jejími závojíčky. Tekla. Tekla mi na obličej.
“Lízej mě.”
Lízal jsem její kundičku a vysával její šťávy. Netrvalo to dlouho a explodovala. Zkropila mi celý obličej. Tekla mi po bradě.
“Očisti mě.”
Čistil jsem ji jazykem. Následně spokojeně sesedla. Sebrala ze mě mnou postříkané punčocháče a utřela mě s nimi.
“Oblíknout a můžeš jít.”
Sebral jsem oblečení, oblékl se. Došel jsem ke dveřím, chytil kliku. Otočil se. Ležela na posteli. Nahá. Ukojená. Sledovala mě. Moje oči sklouzly k pytlíku.
“Chceš ho?”
“Ano.”
“Tak si ho vezmi.”
Vrátil jsem se k ní. Z postele jsem sebral získanou odměnu. Chytila mě za ruku.
“Chtěl by sis to někdy zopakovat?”
“Stoprocentně!”
Usmála se.
“Tak už běž, zítra musíme brzy vstávat...”
