Lenka se vrátila z ložnice s černým koženým páskem v ruce. Byl široký, tlustý, s masivní přezkou. Položila ho na stůl, pak si sundala kompresky a zůstala jen v černých tangách a sportovní podprsence. Její nohy byly dokonale vyrýsované, lýtka pevná od běhu, stehna hladká a silná.
„První trest. Padesát ran. Bez trenýrek,“ řekla klidně. „Sundej si je. Postav se čelem ke zrcadlu, ruce za hlavu, nohy na šířku ramen. A počítej nahlas. Každou ránu. Pokud se zasekneš nebo zapomeneš, začínáme od nuly.“
Sundal jsem trenýrky. Stál jsem tam nahý, už teď tvrdý, i když strach mi svíral žaludek. Lenka se postavila za mne. Cítil jsem teplo jejího těla, pak první dotek kůže pásku – lehké přejetí po zadku, jako by mne jen zkoušela.
První rána přišla rychle, ostře, přesně přes obě půlky. „Jedna!“ vykřikl jsem. Pásek svištěl vzduchem znovu a znovu. Po desáté ráně už jsem cítil, jak mi hoří kůže. Po dvacáté se mi nohy třásly. Lenka mlčela, jen občas tiše řekla: „Drž ruce nahoře. Nehrb se. Tohle je za tvou lenost na dráze.“
Při třicáté ráně mi už tekly slzy. Čtyřicátá byla nejsilnější – přesně přes spodní část zadku, až jsem zařval. „Padesát!“ zašeptal jsem nakonec, hlasem roztřeseným. Zadek mi pulsoval, byl jasně červený, s tmavšími pruhy. Lenka přejela prsty po rozpálené kůži, lehce stiskla. „Dobře. Vidíš v zrcadle, jak ti to sluší? Teď druhý trest.“
Posadila se do křesla, natáhla nohy. „Pětka. Orální služba. Patnáct minut. Klekni. Jazyk ven. A žádné pauzy. Pokud se zastavíš, přidám pět minut.“
Klekl jsem před ni. Její chodidla byla ještě teplá z běhu, lehce slaná, s jemnou vůní kůže bot. Začal jsem od paty pravé nohy – pomalu, důkladně, jazykem po celé délce až k prstům. Sál jsem každý prst zvlášť, lízal mezi nimi, přejížděl špičkou jazyka po klenbě. Lenka si lehce povzdechla, jednou nohou mi přitlačila hlavu blíž. „Hlubší. Chci cítit, jak se snažíš. Tohle je tvá odměna za poslušnost… a trest za to, že jsi nestál za víc.“ Čas se táhl. Po deseti minutách mi už bolela čelist, ale nepřestával jsem. Když uplynulo patnáct minut, Lenka mi zvedla bradu prsty. „Čisté. Dobrý chlapec.“
Třetí trest přišel hned. „Sedmička. Svorky na bradavky a dvacet dřepů s pětikilovým kotoučem.“ Připevnila mi kovové svorky – chladné, pevné, s řetízkem mezi nimi. Když zacvakly, projela mnou ostrá bolest, která se rychle změnila v hluboké pulzování. Pak mi dala do rukou 5kg kotouč. „Dřepy. Dole vydrž tři vteřiny. Nahoru pomalu. Počítám já.“
První dřep – bolest v bradavkách se zhoršila, když se řetízek napnul. Druhý – nohy už hořely od předchozího tréninku. Při desátém jsem lapal po dechu, svorky mi trhaly bradavky při každém pohybu dolů. Lenka stála přede mnou a sledovala mne s úsměvem. „Patnáct… šestnáct… Vidíš, jak se ti třesou stehna? Tohle je za ty pomalé intervaly.“ Při dvacátém dřepu jsem už skoro křičel – ne bolestí svalů, ale tou kombinací svorek a vyčerpání. Sundala mi je až potom. Bradavky zůstaly tmavě červené, citlivé na sebemenší dotek.
Čtvrtý trest byl nejdelší. „Osmička. Bondage na židli a edging. Přesně třicet minut. Bez orgasmu.“ Posadila mne na pevnou dřevěnou židli. Ruce mi spoutala za opěradlo měkkými koženými páskami, nohy roztažené a přivázané k nohám židle. Pak mi nasadila pásku přes oči. „Teď budeš jen cítit.“
Začala rukou – pomalu, přesně. Nahoru a dolů, pak zastavila těsně před vrcholem. Počkala, až se mi dech zklidní, a začala znovu. Jazykem, prsty, někdy jen lehkým dechem. Po deseti minutách jsem už prosil. „Prosím, trenérko… dovolte mi…“ „Ne.“
Po dvaceti minutách mi tekly slzy pod páskou. Tělo se třáslo, byl jsem na samém okraji, ale ona vždycky zastavila. Posledních pět minut jen lehce přejížděla prsty po špičce – tak pomalu, že to bylo mučení. Když čas vypršel, sundala mi pásku. Oči jsem měl zakalené, celý jsem se třásl. „Žádný orgasmus. Dneska ne. To je tvůj trest za to, že jsi chtěl být průměrný.“
Poslední trest – pětka. „Desítka. Klec na noc.“ Otevřela kovovou klec u nohou své postele – nízkou, úzkou, jen tak velkou, abych v ní mohl sedět nebo ležet schoulený. Bez deky, jen tenká podložka. „Vlez dovnitř. Na kolena. Ruce za záda.“ Vlezl jsem dovnitř. Zamkla za mnou. Klec byla tak malá, že jsem se nemohl narovnat. Cítil jsem chlad kovu, tvrdou podlahu pod koleny, bolest v zadku, citlivé bradavky, nevyhnutelnou erekci, která neměla kam jít.
Lenka si lehla do postele nade mne. Natáhla nohu mezi mříže a lehce mi přejela chodidlem po tváři. „Dobrou noc, subíku. Ráno tě probudím běžeckým budíkem – a pak uvidíme, jestli sis dneska zasloužil být lepší.“
Zhasla světlo. Zůstal jsem tam v úplné tmě, schoulený, s hořícím zadkem, s pulzujícími bradavkami, s tělem, které pořád toužilo po uvolnění, které nedostalo. A přesto jsem cítil neuvěřitelný klid…. .
