Je krásná dubnová sobota, venku svítí a hřeje slunce. Jako každou sobotu beru do ruky kecky, běžecký batoh a vyrážím na tradiční sobotní long run. Pro dnešek jsem se rozhodl zajet pod hrad Valdštějn a dát si několik hodin běhu ve skalách Českého ráje.
Zaparkuji na ještě poloprázdném parkovišti. Převleču se do běžeckého, naladím muziku do sluchátek a za chvíli, už bežím po pěšinách mezi skalami. Cesta lesem, krásně utíká.
Po hodině mám v plánu se zastavit u lavičky na menším tichém návrší, kde je velice krásný výhled na skalní město. Jenže když k lavičce dobíhám, vidím, že už je obsazená.
Na ní sedí zrzavá běžkyně. Rudé vlasy má stažené do vysokého culíku, který jí padá přes rameno. Je vysoká, takových 170 cm, v ultratenkých černých legínách, které jí obepínají dokonalý, pevný zadek a dlouhé, štíhlé nohy. Na sobě má jen sportovní tričko s tenkými ramínky, pod kterým prosvítají malé, ale hezky tvarované prsa s tvrdými bradavkami. V ruce drží banán a proteinovou tyčinku, právě svačí.
Zastavím se pár metrů od ní, sundám si sluchátka a opřu se rukama o kolena, abych popadal dech.
„Ahoj,“ usměju se. „Nevadí, když si tu na chvíli sednu? Nechci tě rušit.“
Zrzka zvedne oči, zelené, lehce mandlové, a usměje se. Má krásný úsměv.
„Klidně. Je tu dost místa,“ řekne příjemným, trochu chraplavým hlasem. „Já už stejně končím.“
Posadím se vedle ní. Sundám batoh a vytáhnu vodu a energetickou tyčinku. Chvíli mlčíme, pak se dáme do řeči. Jmenuje se Péťa, je jí 22 let, studuje v Liberci a běhá tu pravidelně. Směje se, je uvolněná, chytrá a evidentně ráda flirtuje.
Společně svačíme. Nabídne mi kousek banánu, já jí na oplátku svou tyčinku. Sedíme blízko sebe, naše stehna se občas dotknou. Slunce jí hřeje na tváři a já nemůžu odtrhnout oči od jejích dlouhých nohou v těch legínách.
Najednou se Péťa nakloní dopředu, aby si z batohu něco vzala. Ohne se v pase, zadek se jí krásně zvedne a napne se v legínách. Vidím každý detail – obrysy jejího dokonalého zadku, hlubokou rýhu mezi půlkami a dokonce i lehce vystouplý pahorek mezi nohama. Legíny tam mají malou vlhkou skvrnu.
Můj pták se okamžitě zvedne. V tenkých běžeckých kraťasech to nejde schovat. Stojí mi jako železná tyč.
Péťa se narovná, otočí hlavu a její pohled okamžitě sjede dolů. Vidí to. Zastaví se, kousne se do spodního rtu a pomalu zvedne oči zpátky na mě.
„No ne,“ zašeptá s úsměvem, ve kterém je najednou něco hodně špinavého. „To kvůli mně?“
Neodpovím. Jen se na ni dívám.
Péťa se pomalu postaví, udělá krok blíž, až stojí mezi mýma nohama. Lehce se předkloní, takže její malé prsa jsou skoro u mé tváře.
„Chceš, abych ti s tím pomohla?“ zeptá se tiše.
Nečeká na odpověď. Klekne si přímo před lavičku do trávy, stáhne mi kraťasy dolů a můj tvrdý pták vyskočí ven. Péťa si ho chvíli prohlíží, pak se na mě podívá těma zelenýma očima a vezme ho do pusy.
Kouří skvěle. Hluboko, pomalu, se spoustou slin. Jazykem si pohrává s žaludem, jednou rukou mi pevně drží koule a druhou si sahá mezi nohy pod legíny. Sténá přitom, jako by ji to bavilo víc než mě.
Po chvíli se zvedne, otočí se ke mně zadkem a stáhne si legíny i kalhotky dolů jen k půlce stehen. Má úplně vyholenou kundičku, růžovou, už mokrou a lehce naběhlou. Bez jediného slova si klekne na lavičku, rukama se opře o opěradlo a vystrčí zadek.
„Zezadu,“ řekne jen.
Vstanu, chytím ji za úzký pas a vrazím do ní. Je úzká, horká a strašně mokrá. Začnu ji drtit pořádně, tvrdě. Její dokonalý zadek se třese při každém přirážení. Péťa sténá, kouše se do předloktí, aby to nebylo tak slyšet.
Pak ji zvednu, posadím si ji na sebe obličejem k sobě. Drží se mi kolem krku, já ji držím pod zadkem a šukám ji nahoru. Malá prsama mi skáčou před obličejem, tak ji občas kousnu do bradavky. Ječí a sténá, když ji beru opravdu hluboko.
„Prsty… prosím,“ zašeptá najednou.
Vytáhnu ho z ní, posadím ji na lavičku, roztáhnu jí nohy a zasunu do ní dva prsty. Začnu ji rychle a tvrdě prstit. Péťa se za pár vteřin celá roztřese, oči jí zvlhnou a pak to přijde – hlasitě zasténá a začne stříkat. Silný proud jí vystříkne z kundy, postříká mi předloktí, břicho i lavičku. Squirtuje jako fontána, celá se klepe a křičí tlumeně.
Když skončí, okamžitě mi ho vezme zpátky do pusy. Kouří rychle, hladově, až do konce. Polyka všechno, do poslední kapky, přitom se mi dívá do očí.
Potom se oba zhroutíme na lavičku, zpocení, zadýchaní, usměvaví.
„To bylo… sakra dobrý,“ vydechne Péťa a olízne si rty.
Po chvíli se zvedneme, oblékneme se a pokračujeme v běhu společně. Zjistíme totiž, že parkujeme na stejném parkovišti. Můžeme tak běžet zpět společně a já se mohu o to déle kochat pohledem na její krásný zadeček. Klidným tempem tak doběhneme na parkoviště, kde stojí jen o pár aut vedle.
Než nastoupí, otočí se na mě s tím svým špinavým úsměvem:
„Příští sobotu… stejný čas, stejné místo?“
Jen přikývnu.
