Zakázaný věci jdou často ruku v ruce s morální kocovinou. Uděláte je a hned vás to přejde. Zmizí touha zkusit to znovu. To ale nebyl její případ. Jestli sem tajně doufal, že mě na cestě od ní dožene svědomí, tak smůla.
Naopak. Víc psaní. Víc fotek. Všechno najednou zintenzivnělo, včetně mojí snahy se s ní znovu vidět. A jí to nevadilo.
„Chtěla bych se jít podívat na nějaký prádlo Viktorky, nechceš se mnou?“
Takže teď už se ptá ona mě, jestli někam půjdem? Tohle není dobrý.
„Vyzvednu tě jako minule a odvezu tě?“
„Ne, vyzvednu si já tebe v práci.“
Top. O deset let mladší kočka si mě vyzvedne v práci a odveze na Chodov vybírat sexy prádlo. Jestli sem měl někdy pocit, že prožívám nějakou zvrácenou fantazii všech týpků na Amatérech, o který nemůžu nikdy nikomu veřejně říct, tak teď.
Vybírala si tam kalhotky a ptala se mne, který se mne na ní budou nejvíc líbit. Čekal sem na ni před kabinkou a dostával její fotky v každým kusu, co si vzala sebou, abych vybral to, co se mi nejvíc líbí. Napadlo nás, že se do těch kalhotek udělám, aby si je mohla doma oblíknout a cítit mne na sobě. Znovu ji svlékám v kabince, tak jak jsme začali, ale tentokrát ještě o level dál. Dívá se tam na mě, jak si honím péro nad jejím kompletně nahým tělem. Sama si přitom hraje s kundičkou a dává mi olízat prsty, abych ji mohl zase ochutnat. Ty kalhotky vystříkám dost rychle, dá si je do kabelky a odveze mne zpátky do práce. Večer se pak dívám na video toho, jak si je obléká, hraje si sebou a na tom všem vidím, jak jsou pořád mokrý ode mne. Bože.
Bylo to, jako bejt permanentně zfetovanej už jen tím, že sem okolo ní. To vzrušení kolem ní bylo elektrizující. A intervaly, kdy sem dokázal fungovat bez ní, se začaly zkracovat.
Všechno, co se líbilo mně, vzrušovalo ji. Mě zase vzrušovala už jen její fyzická přítomnost. Její parfém sem ze sebe cítil ještě dny. A tenhle už tak dostatečně zápalnej mix komplikovalo to, že mě s ní bavilo i povídat.
A tak sem toužil se s ní vídat i jen tak. Jestli se teda v jejím případě dá mluvit o nějaké obyčejné schůzce, protože i ta měla sexuální náboj, kterej sem necítil s nikým ani předtím v posteli. Ty pohledy do očí, který prozrazovaly, že se za nima točí šílený fantazie, a energie, co se nedala zastavit.
Při psaní sme jeli čím dál šílenější věci a já chtěl, aby ode mě měla prstýnek. Mít sem ji pro sebe nemohl, ale chtěl sem, aby měla něco ode mě u sebe kdykoliv a kdekoliv. Malou připomínku toho, že mi tak trochu patří. Pro mě i pro ni.
Vybrali sme ho spolu a já si připadal, že poslední zbytky mojí příčetnosti mě právě opouštějí. Měla ho hned na ruce a vypadala, že je z toho snad víc nadšená než já. Nebo mi to tak jen připadalo. Pár skleniček vína a tahle „placená schůzka“ najednou působila dost jinak. Najednou se oba hladíme a držíme za ruce. Že okolo existuje nějakej svět, už netušíme ani jeden. V baru se na nás musejí dívat asi tak, jak se lidi dívají na páry, co spolu právě začínaj. Kdyby věděli, co je tohle za vztah.
„Chtěl bych pak tvoje kalhotky, už tě zase potřebuju cejtit.“
„Chceš je jo? Mám si je sundat tady?“
„Jo, chci je hned.“
Tohle sem fakt nečekal. Uprostřed baru mezi všema je začala pomalu sundavat dolů. Měla silonky, a tak musela dát dolů nejdřív ty. Pomalu, beze studu, jako by to bylo něco naprosto obyčejnýho, je sundala a pak si je zase navlékla zpátky. Kalhotky mi přesunula po stole do ruky a já cejtil, jak jsou ještě horký. Že to asi všichni vidí, mi bylo úplně jedno. Ucítil sem z nich její vůni a chtěl ji hned tam.
Najednou to začalo působit, že tohle je jen začátek a ona mě zničí, jestli se rychle nevzpamatuju a nevzpomenu si, že tohle překročilo všechny myslitelný hranice. Kromě té jedné.
Když odjížděla domů a cestou mi posílala fotky prstenu a já jejích kalhotek, určitě sem nemyslel na to, jak tohle zastavit. Jestli sem po něčem toužíl, tak dostat se i za tu poslední hranici.
„Myslím, že je čas, abych tě měl pro sebe na víc jak dvě hodiny.“
„Taky si myslím. Zařiď si tu služebku.“
„Zkusím to zařidit. Dneska bych tě totiž už nejradši konečně ošukal.“
„Joo? Musíš si to naplánovat, miláčku…“
Vím přesně, jak to zařídit. Slibujeme si, že se uvidíme. Jak moc se chceme vidět. Jak moc mě chce vidět i ona.
Některý věci se, ale občas vyřeší samy. Dva dny žádnej kontakt a já tak trochu tušil, že tohle šílenství, který se ve mně probudilo a který už nedokážu zastavit, ukončí teď ona. Pro mne.
„Hele, dohodli jsme se s ex, že tomu dáme ještě šanci, takže to budeme muset utnout.“
Dívám se přitom na svůj snubní prsten a vím, že takhle je to lepší. Popřeju jí hodně štěstí a tajně doufám, že mi ten adrenalin a její přítomnost nebudou chybět. Vím totiž, že budou.
