Příští sobota přišla rychleji, než bych čekal.
Ráno je o něco chladnější než minule, ale slunce už v osm hodin slušně pálí. Parkoviště pod Valdštějnem je opět poloprázdné – jen jedno starší kombi a pak její stříbrná Fabie. Péťa stojí opřená o kapotu, v ruce kelímek s kávou z termosky, na sobě tentokrát tmavě zelené legíny s vysokým pasem a crop top, pod kterým je vidět tenký proužek břicha a piercing v pupíku. Vlasy má dnes rozpuštěné, rudé pramínky jí vlají ve větru. Když mě uvidí, pomalu se usměje – ten samý úsměv, co minule znamenal „vím přesně, co chceš a já to chci taky“.
„Nazdar, opozdilče,“ zavolá na mě a lehce nakloní hlavu. „Už jsem si myslela, že nepřijedeš.“
„Já? Nepřijet?“ protáhnu a sundám si mikinu. „To bych si nedovolil.“
Přistoupím blíž. Voní kávou, trochu vanilkou a něčím květinovým. Než stihnu cokoli říct, chytí mě za šňůrku od kraťasů, přitáhne si mě k sobě a políbí mě – rychle, hladově, jazykem mi projede přes rty a hned se odtáhne.
„Dneska nejdřív běžíme,“ řekne tiše, ale v očích má ďábla. „Pak uvidíme, jestli si zasloužíš i něco jiného.“
Vyrážíme spolu. Tentokrát volíme delší okruh – přes Hruboskalsko, dolů k jezírku, pak nahoru na Mariánskou vyhlídku a okolo skalních měst zpátky. Běžíme v pohodlném tempu, ale pořád je mezi námi to napětí. Každý její pohled přes rameno, každý úmyslný pohyb boků, když přeskakuje kořen nebo skáče z kamene na kámen – všechno je to jako pozvánka.
Po necelé hodině se dostaneme na jedno z méně známých míst – malou skalní plošinku schovanou za borovicemi, kam skoro nikdo nechodí. Dole pod námi se táhne údolí, nahoře jen nebe a vítr. Péťa se zastaví, opře se dlaněmi o skálu, vystrčí zadek a otočí hlavu.
„Tady je hezky“, řekne nevinně. „Nikdo tu není.“
„To vidím“, odpovím.
Přistoupím k ní zezadu. Ruce jí položím na boky, pomalu sjedu dolů po stehnech. Cítím, jak se jí pod mýma dlaněma napínají svaly. Lehce se prohne v zádech.
„Kolikrát jsi na na minulé setkání myslela přes týden?“ zeptám se jí do ucha.
„Každý den,“ zašeptá. „A každý večer jsem si to u těch vzpomínek udělala.“
Rukou jí přejedu mezi nohama přes legíny. Už je tam teplá a vlhká skvrna velikosti pětikoruny. Přitisknu se k ní celým tělem, aby cítila, jak mi stojí.
„Svlíkni si to,“ řekne najednou rozhodně.
Stáhne si crop top přes hlavu – pod ním nemá nic. Vykouknou na mne malá pevná prsa, s bradavkami už tvrdými od chladu a vzrušení. Pak si pomalu stáhne legíny i kalhotky až ke kotníkům. Ohne se v pase, rukama se opře o skálu a rozkročí nohy, jak jen to jde.
„Tentokrát chci, abys mě vzal hodně dlouho,“ řekne chraplavě. „A hodně hluboko. A nesmíš skončit, dokud neřeknu.“
Poslechnu ji. Nejdřív ji pomalu hladím po zadku, po stehnech, mezi půlkama. Pak jí prsty roztáhnu kundičku a pomalu do ní vjedu. Je tak mokrá, že to klouže skoro bez odporu. Začne tiše sténat už při prvních pomalých tazích.
Postupně zrychluju. Držím ji za boky, přitahuji ji k sobě a přirážím silněji. Její zadek se třese, vlasy jí poletují, občas se zakousne do vlastní ruky, aby nekřičela příliš nahlas. Po pár minutách se otočí, sedne si na batůžek skálu, nohy mi přehodí přes ramena a přitáhne si mě blíž.
„Teď do mě strkej prsty a lízej mě,“ zašeptá. „Chci to moc.“
Kleknu si. Jazykem ji objíždím po poštěváček, pomalu, pak rychleji, dva prsty v ní, pak tři. Začne se prohýbat, boky zvedá nahoru, tlačí se mi do obličeje. Po chvíli se celá ztuhne, chytí mě za vlasy a začne tiše, ale intenzivně sténat:
„Ještě… ještě víc… prosím…“
Vystříkne mi do pusy, na bradu i na krk. Silně a dlouze se udělá, celé tělo se jí třese. Když to přejde, chytí mě za ramena a táhne nahoru.
„Teď dovnitř. A pořádně hluboko.“
Položí se na záda, nohy široce roztažené. Vjedu do ní jedním dlouhým tahem. Zasténá nahlas, neovládne to. Šukám ji rychle, hluboko, téměř brutálně. Drží se mě za krk, nohy mi svírá kolem pasu, nehty mi zajíždí do zad.
„Silněji… prosím…“
Dávám jí, co chce. Když cítím, že už jsem na hraně, zpomalím, vytáhnu ho ven a jen jí žaludem přejíždím po klitorisu. Znovu a znovu. Trhá sebou, kouká na mě vytřeštěnýma očima.
„Pustím to do tebe,“ zašeptám nakonec.
„Jo… dovnitř… všechno…“
Přirazím ještě párkrát a exploduju do ní. Cítím, jak se kolem mě stahuje, jak mě její kundička ždímá a jak se u toho třese. Zůstaneme tak spojení ještě dlouhou chvíli, zadýchaní, zpocení, s tepem bušícím v uších. A ona s vytékajícím semenem z kundičky.
Když se nakonec odtáhneme, usměje se – má spokojený úsměv.
„Příště,“ řekne tiše, zatímco si pomalu natahuje legíny, „si vezmu šortky… bez spodního prádla. A uvidíme, jestli vydržíme běžet , tak dlouho než se na mne vrhneš.“
Jen se zasměju a přikývnu.
Vím, že to nevydržím.
