Služka Zizi z vedlejšího pokoje slyšela hlasy - Kněžna Sabina tam rozhodně nebyla sama. Věděla, a vlastně v to i doufala, že Kněžna bude dál testovat její odhodlání oddaně jí sloužit. I když toho spolu ještě mnoho nezažily, cítila se v jejích rukou bezpečně a věřila jí.
Uniforma, kterou měla na sobě, nekompromisně odhalovala všechny části těla, které člověk obvykle chce mít před cizími lidmi zakryté, a tak se jen těžko bránila pocitům studu, zranitelnosti a nejistoty.
Zvoneček zazvonil. Kněžna si žádá její okamžitou přítomnost.
Zizi vešla do místnosti a uviděla Sabinu pohodlně rozvalenou na pohovce. V přítmí pokoje nápadně svítila Kněžnina světlá stehna, jak měla vyhrnutou sukni a nohy široce roztažené. Její pohled automaticky sklouzl do Kněžnina klína. Kundu ale neviděla - zakrývala ji hlava s dlouhými černými vlasy.
Teprve po chvíli si uvědomila, že hlava patří drobné ženě, která klečela nahá na zemi před Kněžnou a orálně ji uspokojovala.
"Pojď sem, služko."
Přikázala Kněžna tlumeným hlasem a ukázala vedle sebe. Zizi poslechla a stoupla si vedle ní. Nevěděla, co dělat ani kam se dívat. Byla vzrušená, nervózní, spokojená i žárlivá zároveň. Její nerozhodnost ale přerušil další jasný povel.
"Klekni."
Zizi si klekla vedle pohovky, na které si její Kněžna užívala orální uspokojení od neznámé dívky. Kněžna jí položila ruku na hlavu, jako by hladila svou věrnou fenu, a dál si nerušeně užívala.
"Chci, abys se dívala, služko. Tady ta subka je mladší a mnohem atraktivnější než ty. A opravdu hodně dobře to umí jazykem."
Zizi sledovala Kněžnino tělo. Jak zaklání hlavu, když jí z úst unikají stále intenzivnější vzdechy přes rudé plné rty. Jak se tvar jejích ňader rýsuje pod tenkou halenkou. Jak zvedá pánev a široké boky, zatímco si ve stejném tempu přitahuje hlavu subky blíž ke svému klínu.
Nebyla to jen žena. Byla to bohyně ženství, která si dokonale vychutnávala vlastní rozkoš.
Zizi nevěděla, co si o dívce myslet. Je to její náhrada? Má se bát? Pro Sabinu očividně představovala velké uspokojení a zábavu. Nedokázala se ubránit strachu ani žárlivosti.
"Počkej, zlato… ještě ne."
Pošeptala Sabina neznámé dívce a odsunula její hlavu od svého klína.
Zizi si ji teď mohla lépe prohlédnout. Byla opravdu atraktivní. Měla tmavší pleť, výrazné upravené obočí, velké hnědé oči jen lehce nalíčené a nápadně plné rty, kterým zřejmě pomáhaly i kosmetické zákroky. Rty i jejich okolí se leskly od Kněžniny vlhkosti a dívka se dívala servilním, trochu vyplašeným pohledem.
"Tuhle subku jsem si dnes našla na internetu, víš, služko? Napsala mi a já měla chuť na trochu uspokojení. Co si o ní myslíš?"
Zizi se zbožně podívala na svou Kněžnu. Pochopila, že tahle dívka stojí v Kněžnině přítomnosti hluboko pod ní.
"Je opravdu moc hezká, Kněžno. A zdá se, že Vás uspokojuje dobře. To mě těší."
"Ano. Je to opravdu krásný nástroj uspokojení."
Kněžna si přitáhla Zizi k sobě a začala ji líbat. Zizi to překvapilo, ale přijímala to s vděčností. Cítila horký vzduch vycházející z hloubky Kněžnina těla, jak vzrušeně vydechovala, a pochopila, že druhou rukou už zase pobídla subku k jejímu úkolu.
Tentokrát Kněžna subku nepřerušila. Zizi cítila horké, přerývané výdechy na svých rtech a tváři, zatímco Kněžna prožívala orgasmus.
V tu chvíli pochopila rozdíl mezi nimi. Ona sloužila Kněžně pro její vzrušení, pro její radost, pro pocit blízkosti. Zatímco cizí dívka byla jen nástroj pro její tělo. Vědomí důležitosti, že právě ona je teď Kněžně ze všech nejblíž ji naplnilo tichým, hlubokým štěstím.
