V pozdním odpoledni jsem odpočívala na poduškách a nechala do kajuty dopravit z podpalubí svou oblíbenou truhlu. Neměla jsem zdání, zda její obsah Chaba už viděl, nebo mu o ní zatím nikdo neřekl. Každopádně dohlížel na její ustavení v kajutě, tak, aby nepřekážela a byla dostupná. Když námořníci odešli, tak se na ni sedl a se zájmem mne sledoval. Lehce pohupoval jednou nohou a tu druhou měl opřenou o podlahu.
„Bavila ses ráno dobře?“ zeptal se drze a očima nijak neuhnul. Mlčela jsem a jen líně zvedla zrak od papyru, který jsem právě četla. „Vím, že se mi třásly stehna. Nemohl jsem to zastavit, ale živě jsem si dokázal představit, jak to Tobě udělalo dobře,“ pokračoval drze dál. Povzdechla jsem si, ale někde uvnitř se rozesmála. Skutečně mně to jeho žvanění bavilo a pobavilo mně i to, nač se právě zeptal. „I to, jak jsem se zkroutil, když na mě velitel sáhl,“ dodal trochu vyčítavě. „Slastné a roztoužené noci s mocnou faraonkou Hatšepsut asi skončily, že?“ dodal s hranou lítostí a klepl na víko truhly. Takže její obsah přeci jen znal. „No, co nadělám. S tím, co je uvnitř, se nějak poperu,“ pronesl odevzdaně. Neznat ho, snad bych mu to i věřila. Něčeho v truhle se příšerně bál. Teď jen zjistit, co to je. Navzdory odevzdanému hlasu se sebevědomě usmíval. Zhoupl se z truhly s tím, že připraví koupel a zajde pro večeři. Tady nebyla má skvostná lázeň a příprava koupele byla náročná. Musel nanosit vodu do koupací nádoby a část jí ohřát, aby byla teplá. Věděl, že další hodinu ho čeká náročná dřina a předpokládala jsem, že i značná bolest zad. Nemýlila jsem se. Hekal u toho jako mula.
Tvářila jsem se netečně a nejspíš bezcitně. Hlavně ve chvílích, kdy stál, přeléval vodu z amfory do koupací nádoby a po očku mne sledoval. Vždy pak zajel očima k truhle, jestli jsem ji náhodou neotevřela. Dělala jsem, že to celé nevidím a nezajímá mne to. Odešel pro večeři, s tím, že jak se vrátí, hned se mi bude věnovat. Pro oba to teď byl běh o závod. Já horečně vyhazovala věci z truhly a on nejspíš pobízel kuchaře, aby servírovali jídlo rychleji. Pak jsem ho uviděla! Na dně truhly ležel zlatý gadip, opatřený malou rukojetí a v jejím konci ozdobený diamantem. Zlatý gadip, kterým nahradila bohyně Eset ten, který chyběl manželovi. Vítězně jsem se zasmála, zvedla ho a ukládala spěšně věci zpět. Gadip jsem ukryla do podušek a lehla si zpět. Dlužno dodat, že jsem ocenila i jeho strach, se kterým se neodvážil ho odstranit z truhly. A věděla jsem přesně, proč se ho bojí. Že mu ho tam nejen strčím, ale hlavně nechám ráno, až ho budou mrskat. Donesl první chod a úzkostlivě zkontroloval truhlu. Byla stále zavřená a já na poduškách.
Trochu se uklidnil a odběhl pro další mísy. Stáhla jsem si od pasu svůj zlatý pásek, který byl tvořen vlastně spletí zlatavých provázků, a rychle ho rozplétala. Když přicházel, odložila jsem paruku a rozpustila si vlasy. Se zalíbením se zastavil a pozoroval mně. Na své vlasy jsem byla hrdá a odmítala si je oholit kvůli paruce. A Chaba je měl rád. Požádala jsem, aby mi podal hřeben, že si je zatím rozčešu. Odešel s úsměvem na tváři, zasněný a dokonale uklidněný. Vlasů jsem se ani nedotkla, za to provázky jsem jimi rozčesala a uhladila. Vyloupla jsem diamant z gadipu a upevnila místo něj uhlazené provázky. Když naposledy vešel, bezradně jsem tahala hřebenem a mračila se, jak vlasy nešly rozčesat. Položil mísy a s úsměvem si ke mně sedl. „Smím?“ zeptal se roztouženě a smyslně. „Ano, ale nejdřív si vlezu do vody, pak se jim můžeš věnovat a pokusit se je rozčesat. Zavrkala jsem vlídně a s obrovskou dávkou ženských rozpaků. Byl přesně tam, kde jsem ho chtěla mít. Klidný, uvolněný a nadšený, že smí česat mé vlasy. Taky daleko od ozdobeného gadipu pod poduškami. Česal mně a já se umývala natronem. Když jsem si sedla k jídlu, nevydržel to a jemně mé tělo natíral olejem, jen aby se mohl dotýkat mého těla. Občas jsem mu podala do úst chutné sousto. Na truhlu ani nepomyslel.
Když mě zvedl do náruče a nesl k poduškám, byl už viditelně vzrušený, a proto rychle odkládal meč i oděv. Už si chtěl ke mně lehnout, když jsem se posadila a ukázala na zem. „Už to znáš, na čtyři a kolena od sebe!“ pronesla jsem sarkasticky. Chaba silně a naprázdno polkl. Byl si vědom toho, že pokud se rozhodnu mu je znovu nakopat, nezbude mu než to snést, řvát bolestí, možná se pomočit a pak ztratit vědomí. Odevzdaně to udělal. Vstala jsem, otevřela truhlu a vytáhla delší provaz. Několikrát jsem mu alsafn provazem otočila a utáhla. Jeho dech se zklidnil. Tohle bylo něco nového a vypadalo to, že kopání to nebude. Provaz jsem volně položila a jen s jeho koncem jsem došla k jednomu ze dvou krátkých sloupků v mé kajutě. Ale pro mé účely byl pevný dost. Provaz jsem tedy otočila kolem něj a znovu s jeho koncem vracela. Ještě kus mi ho v ruce k mé spokojenosti visel.
Sedla jsem si tedy zpět na lože, pohodlně je v kolenou pokrčila a roztažené opřela o okraj. „Tak mi dnes ukážeš, jak to umíš bez těch rukou, které budou poslušně na zemi,“ pronesla jsem svůj příkaz a Chaba se samolibě pousmál. Natáhl hlavu, aby mi předvedl své umění, ale k mé ghamd se ani nepřiblížil, protože jsem silně zatáhla za provaz a Chaba bolestí zařval. Ruce mu vystřelily do klína a držel je tam. Ve tváři měl ochromující bolest. Funkci provazu dokonale pochopil. „Zpět a znovu!“ nařídila jsem a čekala. Jeho sebevědomý výraz se vytratil a oči mu těkaly k ruce s provazem. Zkusil to znovu a tentokrát sice křičel bolestí, ale pozici udržel. „Moc Ti to nejde,“ pronesla jsem posměšně. Zatnul zuby a pokus opakoval. Měl zaťaté i ruce v pěst, nohy zapřené prsty o podlahu, aby snesl co nejvíc bolesti. Nechala jsem ho a dvakrát blaženě přelízl můj alwaghad. Zapomněl zatínat tělo a bolest ho znovu zasáhla i s výkřikem. „Tvrdil si mi, jak to umíš! Doslova ses tím kasal a naparoval. Hned první noc!“ zase jsem pronesla posměšně a čekala, kdy spustí svou obhajobu. Nestihl to, byla jsem rychlejší. Dostal facku a současně jsem zatáhla za provaz. Tělo ho dokonale zradilo, kolena se mu mimovolně posunuly dozadu a ruce měl nanovo v klíně.
„Když už je tedy potřebuješ někam dávat, tak se snad budeš dotýkat své božské panovnice a ne sebe!“ dostalo se mu dalšího posměšku. Nebýt panovnice a žena, kterou patrně hluboce miloval, myslím, že by začal řvát zlostí. Ale takhle jen funěl a stálo ho nemalé úsilí se ovládnout. „Tak zpátky a znovu! Máme na to celou noc, aby ses to hezky naučil,“ pronesla jsem se smíchem. Kňučel, vykřikoval a kroutil se bolestí ještě další hodinu, než jsem mu dovolila, aby mi opravdu ukázal své umění s jazykem a ústy. Byl uslzený, vyčerpaný, ale pro mě překvapivě šťastný, když mě dovedl na vrchol rozkoše. Trochu jsem se posunula víc na lože a dala mu pokyn, aby se zvedl a zasunul. Udělal to opatrně. Alsafn měl zmučené a právem se obával, že za provaz znovu zatáhnu. Dělalo mi nesmírně dobře takhle ho týrat. Bolest, kterou jsem střídala s nejistotou, až strachem a nezvládnutelnou touhou zasunovat, uvolnit se, stříkat. Když si ho znovu, už poněkolikáté honil, aby dosáhl potřebné tvrdosti, vzlykl nahlas. „Hatusu, moc Tě prosím, už to strašně bolí, budu k ničemu a budu muset povolat hlídku,“ zašeptal zdrceně. Rozesmála jsem se nahlas. „Vydíráš mně snad?“ zeptala jsem se. „Prosím, chtěl bych být s Tebou sám,“ vzlykl prosebně a utřel si slzy.
„Dobře, ale ráno Ti zpřísním test!“ pronesla jsem provokativně. Zavřel oči a přikývl. Nechala jsem ho dojít konečně vrcholu, s bolestí stříkal a skučel u toho. Několik minut nehnutě ležel, prudce oddechoval a jemně se třásl. Pohled na klepsydry mě ujistil, že jsem ho mučila téměř tři hodiny. Dovolila jsem, aby si odstranil provaz, a dovlekl se do koupele. I v ní několik minut nehnutě ležel. „Nikdy bych nevěřil, že lze zažít takovou bezmoc, bolest a přesto být pořád vzrušený a lačný po splynutí. Jen mocný Ammon ví, jak jsem to chtěl a byl ochoten snést cokoliv. Když jsem Tě prosil, byl to okamžik, kdy jsem si sáhl na dno svých možností a odolnosti. Právem mi otec domlouval, aby Tě neprovokoval svou drzostí, že zlomíš každého,“ pronesl tlumeně a jeho hlava zajela pod vodu, aby se trochu zchladil. Sledovala jsem hladinu, a když se vynořil, otřel si obličej dlaněmi. „A víš co je nejhorší? Že se mi to líbilo, vzrušovalo mně to a chci to znovu a znovu, i když vím, jak mně to rozdrtí,“ povzdechl si.
