Konečně to je tak jak to má být

Jakub slyšel cvaknout klíčky v kapse své ženy. Ten kovový zvuk mu připomněl, kdo má dnes večer v rukou veškerou moc. Když se ozval zvonek, Lenka mu pokynula: „Otevři, miláček je tady.“
U dveří stál Marek. Jakub se bez slova sklonil. Bylo to už rituální – ruka na Markově opasku, rozepnutí zipu a první hluboký nádech mužné vůně. Jakubovým úkolem bylo Marka přivítat rty, jemně ho dráždit jazykem a dovést k plné, pulzující erekci dřív, než vůbec překročí práh obývacího pokoje. Marek mu položil ruku na hlavu a přitlačil ho k sobě. „Šikovný,“ zamumlal a díval se přitom na Lenku, která se opírala o rám dveří se sklenkou vína.
„Pojďte dál,“ usmála se Lenka. V ložnici pak Jakub fungoval jako tichý, výkonný stroj. Pomohl Markovi z košile, svlékl Lenku a pak se věnoval oběma. Jeho jazyk kmital mezi nimi, připravoval Lenku na to, co mělo přijít, a zároveň udržoval Marka v napětí. Když nastal ten moment, Jakub vzal Markův penis do dlaní a s tichým „Prosím, miluj mou ženu,“ ho navedl přesně tam, kam patřil.
Sledoval jejich rytmus z bezprostřední blízkosti. Pomáhal, kde bylo třeba – podložil Lence boky, ochutnával její vzrušení i Markův pot. Když bylo po všem, Jakub věděl, co následuje. Pečlivě, centimetr po centimetru, očistil jazykem oba milence, dokud nebyli dokonale čistí. Chuť Markova semene pro něj byla pečetí tohoto večera.
Časem se Marek stal součástí jejich života. „Rodinný přítel,“ říkali mu před sousedy, ale jejich nejbližší věděli pravdu. Lenka se u kávy se svou sestrou a kamarádkami netajila tím, jakou rozkoš jí toto uspořádání přináší. „Jakub je tak pozorný,“ říkala s potutelným úsměvem, zatímco Jakub v kuchyni připravoval pohoštění, stále s pevně uzamčenou klíckou pod kalhotami.
Nejtěžší, ale zároveň nejvíc vzrušující dny byly ty, kdy Lenka nemohla mít sex. Marek se tehdy zastavil jen tak, v civilu. Jakub věděl, že stačí jeden Markův pohled a musí si kleknout. Riming nebo orální uspokojení bylo v tyto dny Jakubovou výhradní povinností. „Děkuji, že jsi přišel,“ šeptal Jakub, když polykal poslední kapky Markova uvolnění, zatímco Lenka je s úsměvem pozorovala z pohovky. Byla to jejich nová normalita – svět, kde Jakubovo ponížení bylo základním kamenem jejich společného štěstí.

V sobotu odpoledne seděla Lenka v obývacím pokoji se svou sestrou Monikou. Pily víno a z kuchyně se ozývalo cinkání nádobí – Jakub připravoval občerstvení. Monika se na sestru spiklenecky usmála. „Tak co, jak to jde s Markem? Slyšela jsem, že u vás teď tráví hodně času,“ nadhodila a střelila pohledem směrem ke kuchyni.
„Marek je u nás jako doma,“ odpověděla Lenka nahlas, aby ji Jakub dobře slyšel. „Vlastně by měl dorazit každou chvíli. Jakub se na něj už těší, že, miláčku?“
Jakub vešel do pokoje s podnosem. Měl na sobě jen upnuté triko a lehké kalhoty, pod kterými se rýsoval neforemný obrys ocelové klícky. „Ano, lásko,“ hlesl a sklopil oči. Monika si prohlížela jeho rozkrok s neskrývaným pobavením. „Týden v kuse? To musí být k vzteku,“ rýpla si, ale Jakub jen poslušně přikývl.
Když se ozval domovní zvonek, Jakub okamžitě odložil podnos a šel otevřít. Marek vešel sebejistě, ani se nesvlékl z kabátu a rovnou si Jakuba přitáhl za vlasy k rozkroku. „Mám za sebou těžký den, Jakube. Potřebuji se uvolnit,“ prohlásil chladně. Jakub se bez jediného slova pustil do práce. Před zraky Lenky i její sestry, která se zájmem sledovala každý pohyb, rozepnul Markovi kalhoty.
Vůně vzrušení naplnila předsíň. Jakub pracoval jazykem soustředěně, věděl, že se na něj dívají. „Hlouběji,“ poručil Marek a Jakub poslechl, potlačuje dávicí reflex, dokud nebyl Markův penis připraven. Poté se celá skupinka přesunula do ložnice. Protože Lenka měla své dny, byla dnes pozornost zaměřena výhradně na Markovo uspokojení skrze Jakuba.
„Klekni si na postel, Jakube. Chci, aby ti Monika viděla do obličeje, až budeš děkovat,“ nařídila Lenka. Jakub se postavil na všechny čtyři a Marek se zezadu opřel o jeho stehna. Následoval intenzivní riming, kdy Jakub musel s naprostou oddaností obsloužit Marka přesně tak, jak si přál. Když se Marek konečně přetočil a připravil se k vyvrcholení, Jakub široce rozevřel ústa.
„Prosím, Marku… prosím, šukej mou ženu, kdykoliv budeš chtít. Děkuji, že mi dovoluješ ti sloužit,“ zašeptal Jakub těsně předtím, než pocítil horký proud v ústech. Všechno pečlivě polkl, do poslední kapky, a pak se sklonil, aby Marka jazykem očistil.
Monika jen uznale hvízdla. „Teda Lenko, máš ho vycvičeného skvěle. Skoro mu tu klícku závidím.“ Lenka se jen usmála a pohladila Jakuba po vlasech. „Je to dobrý kluk. Ví, že jeho jedinou odměnou je moje štěstí a Markovo pohodlí.“
Marek se začal oblékat. „Příští úterý přijdu zase,“ prohodil Marek mezi dveřmi. Jakub se hluboce poklonil. „Budu připraven, Marku.“

večer po odchodu návštěvy
Když se za Markem i Monikou konečně zavřely dveře, v bytě se rozhostilo tíživé, vzrušené ticho. Jakub zůstal klečet v předsíni, hlavu sklopenou, přesně tam, kde ho Marek nechal. Cítil na patře dozvuk jeho semene a v rozkroku pálivý tlak oceli, který mu připomínal jeho vlastní odpíranou touhu.
Lenka si došla pro sklenku vína, pomalu se vrátila k němu a špičkou lodičky mu nadzvedla bradu. „Podívej se na mě,“ poručila sladkým, ale nekompromisním hlasem.
Jakub vzhlédl. V jejích očích viděl triumf. „Byl jsi dneska výborný, Jakube. Monice se to moc líbilo. Říkala mi, že takovou oddanost u chlapa ještě neviděla. Jak jsi Markovi děkoval… znělo to tak upřímně.“
„Protože to bylo upřímné, lásko,“ zašeptal Jakub s vyprahlým hrdlem. „Děkuju, že jsi mi to dovolila. Že jsi mě nechala ho uspokojit.“
Lenka se posadila na taburet a nechala ho, aby jí začal zouvat boty. „Marek byl spokojený. Říkal, že tvoje technika se zlepšuje. Prý jsi příště připraven na víc. Možná tě necháme, abys mu příště připravil i večeři… úplně nahý, jen v té klícce, zatímco my budeme jíst v obýváku.“
Jakub se při té představě zachvěl. „Cokoliv si bude přát. Cokoliv budeš chtít ty.“
„To ráda slyším,“ usmála se a prsty projela jeho vlasy, jako by hladila věrného psa. „Protože Marek uvažuje o tom, že by u nás příští měsíc pár dní zůstal. Budeš mu k dispozici čtyřiadvacet hodin denně. Ráno ho probudíš ústy, večer ho uspíš rimingem. A já se budu jen dívat, jak se snažíš, aby se u nás cítil jako král.“
Vytáhla z kapsy svazek klíčů a zlehka jimi zacinkala Jakubovi před obličejem. „Dneska ti ji neotevřu, Jakube. Nezasloužíš si to ještě. Tvým úkolem je teď jít do ložnice, ustlat nám a připravit mi koupel. A až budu v obýváku mluvit s Markem po telefonu, budeš mi masírovat nohy a tiše poslouchat, jak mu slibuju, co všechno mu příště provedeš.“
Jakub sklonil hlavu až k jejím nohám a políbil jí nárty. „Děkuju, paní. Děkuju za tvou přísnost.“