Narušená noc

Libor fakt neměl dobrou noc. A zdaleka nebyla první. Jeho vydaření spolubydlící se totiž pravidelně vracívali z tahů v době, kdy slušní lidé už dávno spali. V příslušné náladě. Hluční, neurvalí, neohleduplní. Dnes tomu nebylo jinak. A tak přestože Libor zkušeným pohybem zatočil svým tělem čelem do zdi a rukama si přitiskl k hlavě cípy polštáře, značně rušivé elementy v ještě před chvílí tiché místnosti nebyl schopen odstínit. Dlouho. Nekonečně dlouho. Zrovna dnes se asi dost neměli šanci nikde vykecat.
Když přece jen nakonec, když už tomu ani nevěřil, nastal klid a on dokázal zase konečně zabrat, nebylo mu dopřáno. Přišlo mu, že jeho znovuobnovený spánek měl jepičí život a už zase ho něco probudilo z mrákot. Zaměření senzorů ho informovalo o tom, že tentokrát se jednalo o mnohem tišší zvuky, zase však mnohem blíž. Vycházely totiž z prostoru nad jeho hlavou.
Opět zkousnul zuby, dávaje tomu čas samo se to rozplynout. Přestat. Soustředil se přitom na to, aby se ani nepokoušel přemýšlet o tom, co je zdrojem těch šustivých, nesynchronizovaných zvuků, a co znamenají. Přestože nenásilné, již oslaben přerušeným spánkem mu připadaly v jinak již ztichlé místnosti značně denervující. Takže to nakonec tentokrát, přestože se již tolikrát zaříkal, že jim nedá další důvod se mu smát a dělat si z něj dobrý den za to, že nevydržel a pokusil se je umravnit, samozřejmě marně, opět nevydržel a pohoršeně se vztyčil na loktech připravený minimálně zasyčet tónem, na který by byl hrdý každý k útoku připravený plazí predátor. Připravený sykot mu ale zmrznul na jazyku.
Jejich místnost v prvním patře vysokoškolských kolejí sama o sobě testovala jejich schopnost spát tvrdě vždy a všude už tím prostým faktem, že světlo z pouličních lamp si pranic nedělalo z chabých, vetchých závěsů, takže i v noci to zde bylo hodně jako ve dne. Liborův pohled směrem k oknu mu proto hbitě neomylně odhalil nejen to, kolik osob se nachází na pryčně nad jeho hlavou, ale co bylo a je zdrojem hluku, který mu nechtěl dopřát zaslouženého spánku. Takže místo aby se pokusil vyžádat si klid, zůstat rázem zírat s pootevřenými ústy a mrkal, aby se ujistil, že ho nešálí zrak.
Jako jo, sem tam si někdo holku přivedl, ale dosud se zachovávalo nepsané pravidlo, že užít si s ní jedině v soukromí, bez obecenstva. K pokoření tohoto milníku již nemohlo být daleko.
Co mohl Libor po krátkém pozorování, když se mu již povedlo přirazit spodní pant zpět do inteligentnějšího výrazu usoudit, dotyčná mu byla naprosto neznámá. Nevzpomínal si na nikoho s tak bujnou hřívou kudrnatých, sotva po ramínka padajících vlasů, spíše kypřejší postavy, ale s pevným, oblým pozadím, která i přes rozměrnější proporce patřila spíše dívce holdující sportu, než nějaké rozkydlé žábě ležící celý den ponořená v Bravíčku jejíž nejrychlejší pohyb směřoval vstříc tácku na jídlo. Páteř měla krásně rovnou a její pleť ve světle noční lampy za oknem zářila jak čerstvě padlý sníh. Světlo, byť jinak markantní, však nedostačovalo k tomu, aby Liborovi naplno odhalilo její třísla, jinak příhodně přístupná díky jedné noze přehozené přes kolena kluka, ležícího na zádech po jejím boku. Její pohlaví tak Libor pouze tušil, ale přesto byl okamžitě ochoten přísahat, že z něj sálá žár i vlhko. Čemuž ostatně odpovídalo to, že její pravice zdárně pracovala na tom, aby pták jejího partnera hrdě čněl ke stropu jak bojová standarda osvědčující připravenost a ochotu k boji. Nebylo proto divu, že nebylo třeba žádného dalšího povzbuzování a Libor se musel lépe uhnízdit, neboť tlak mezi jeho vlastníma nohama směrem do matrace začínal být značně nepříjemný. Stihnul již přitom vyhodnotit, že děvče má rozhodně vkus, protože měla v péči úctyhodnou klobásu, která svými rozměry zdatně konkurovala jeho vlastnímu, pověstnému úhoři, přičemž s úžasem také dospěl k závěru, že její vlastník je mu také naprosto neznámý. Petr, který by se měl na jeho místě na své posteli nacházet, byl kdoví kde.
Protože dvojice před ním působila, že se cítí ve své zdánlivě neodhalené nahotě a v bohulibém konání naprosto přirozeně a jednoznačně vyzařovala, že na sebe nenechá nijak tlačit, když dívka soustředěně leštila kyj svého druha, beze spěchu, s požitkem, zatímco se snažili sníst jeden druhého, měl Libor dost času na to uvážlivě rozhodnout o tom, jak se k tomu on sám má postavit.
Jasně, mohl by projevit svoji legendární toleranci, takt a zdrženlivost a nechat je to dohrát až do konce, ať již měli v plánu cokoliv, jenže kdyby i nadále nespěchali a jejich činnost by přirozeným řádem pokračovala minimálně k výslednému gejzíru do rukou dívky a na tělo hocha, ani jedna z možností na Liborově straně mu nepřipadala zrovna lákavá. Buďto to přetrpí s nekonečnou, bolestivou erekcí, nebo sám dojde do zdárného vyústění, přičemž ale myšlenka na to, že si vlastním střelivem znehodnotí své ložní prádlo mu byla vyloženě odporná. Podnícen rozhořčením, že dnes v noci fakt není chvilka klidu, se proto rozhodl jednat.
První fáze jeho smělého činu proběhla zdárně a podle očekávání. Jeho vztyčení se na loktech a snaha vybudit sic nesmělý, přestože patřičný hluk, vedla k tomu, že dvojice přerušila svoji činnost a unisono k němu hodila pohledem. Check, tick. Jejich reakce se ale s Liborovým očekáváním naprosto minula.
Dle totožného úsměvu, který k němu hodili, snad museli být nějak mentálně provázáni, takže Liborův úšklebek, který si nachystal, aby aspoň gestem omluvil ten trapný fakt, že si dovoluje je rušit a touto cestou žádost o diskrétnost, umravnění, pochopení a soucit s nebohým spolunocležníkem, který navíc, narozdíl od nich, měl v této cimře domovské právo, se ukázal jako naprosto nevhodný ve chvíli, kdy jeho němá prosba byla absolutně nevyslyšena. Bylo to jednoznačné také z toho, že se prakticky vzápětí vrátili ke své dosavadní aktivitě a Libora se nejspíše rozhodli si nevšímat.
Zase smolík, Libore Milanoviči, okomentoval si to v duchu v náhle defétistické náladě a neschopen bezprostředně jednat, nadále zůstal na povedené duo zírat. Odměnou mu bylo pokračování show pro jednoho diváka servírované mu na zlatém podnose, když si ti výtržníci jeho pohled asi vyložili vyloženě mylně, neboť dívka se uvolněně, beze spěchu nadzvedla, přehodila si nohu přes chlapcovi boky, sama nadzvedla ty svoje, aby se pod ni dostal jeho železný kolík, který si rukou nastavila do správné polohy, aby si jej po krátkém čarování kolem svého vstupu pro gradaci vášně a nanesení vláhy zavedla na kraj k následnému těžkému dosednutí, kdy v ní chlapcův pyj zmizel jak při nějakém kouzelnickém čísle.
Bylo to příliš živé, syrové, hmatatelné, vzrušující a podmanivé, než aby to nebyla pravda. Přesto Libor potřeboval poctivou porci času, interval, ve kterém se dívka začala pohybovat po pístu svého druha rytmicky nahoru a dolů dávaje si přitom záležet na tom, aby míru lomozu udržovala co nejnižší, k tomu, aby se vzpamatoval natolik, že znovu začal myslet. I tak měl značný problém převézt své myslící centrum přechodně umístěné v prostoru mezi jeho nohama zpět nahoru tam, kam právoplatně náleželo. Nebylo se ostatně čemu divit, neboť dvojice před jeho zrakem si to opravdu užívala naplno. Hoch hnětl její ňadra, zatínal dlaně do jejích pevných půlek, hladil jí po bocích a stehnech, a ona potřásala bujnou hřívou svých vlasů a vyvrácenou hlavou, i tím, jak si jeho ruce tiskla na svá ňadra, dávala najevo sílu svého prožitku.
Čert vem prostěradlo, zaklel Libor v duchu, přece se nebudu tak nekřesťansky trápit, a s tím, jak se vztyčil na stehnech, odhodil svoji peřinu kamsi za sebe. Plynulým pohybem jí následovalo svlečené tričko, přičemž jeho spodní díl byl tak volný, že stačilo odsunout látku nenásilně stranou a jeho vyztužený tubus přirozeně vklouznul do připravené dlaně.
Zatímco hocha Liborovo počínání nechalo chladným, dívka po něm se zájmem střeliva pohledem a jakmile jí bylo jasné Liborovo počínání a jeho úmysly, dala si technologickou přestávku a se zájmem ho pozorovala. Libor jí sice do tváře jasně neviděl, nedokázal číst jeho rysy, ale nevěřil, že by se mohl mýlit ve svém odhadu, že jí jeho počínání velmi zaujalo. Trochu zklamaně tak vydechl, když ho nakonec nechala být, zapřela se dlaněmi do ramen hocha pod sebou a obnovila jejich fúzi, přičemž zřetelně přidala na důrazu svých dopadů, aniž by viditelně zrychlila.
No co, aspoň si ho můžu v klidu vyhonit a pokusím se s nimi se sladit, přešlo Libora rychle jeho přechodné zklamání a přidal svoji ruku k dílu. Netrvalo však dlouho a dívka po něm pohledem blýskla znovu. A opět na něm setrvala. Libor se přitom rozhodl neuhnout, ani nepolevit, a dál si s požitkem, osvědčenými pohyby, ověřoval, jak je parádně tuhý, napružený, přeplněný k prasknutí, nepřehlédnutelný. Aby jí dopřál něco extra, prohrábnul si pořádně i koule a ukázal jí názorně, že na malém prostoru se nenachází jen jeden, ale hned dva krásně vysoustruhované nástroje. Musela to dobře vidět. Vždyť její zrak směřoval do Liborova klína a jeho tělo bylo ve vztahu k oknu velmi příhodně natočeno.
Po zdánlivě nekonečné chvíli, přestože trvala sotva pár sekund, se dívka přilepila zrakem do Liborovy tváře. Měla zřetelnou výhodu, že ona mohla odečítat jeho rysy. Libor sám nevěděl, co k ní vlastně promítá, tak daleko nebyl schopen myslet, a i proto byl šokován jejím pohybem, který vedl od naslinění si prstů ke krouživému pohybu dlaní v soustředěném bodu na jejím zadečku.
Libor na okamžik přestal dýchat. Musel se přesvědčovat o tom, že se nejednalo o šálení jeho smyslů, nějaké zlé mámení, a že byl skutečně jednoznačně pozván, aby se k nim připojil a obsadil zbývající spodní otvor dívčina těla. Marně pak čekal na nějaké její další ujištění, opakované pozvání. Snad záměrně ho pak ignorovala, aby se on musel rozhodnout, zase plně soustředěna na hocha pod sebou a prožitek, který jí poskytoval jeho ztopořený úd. A právě ta její jistota, s jakou elegantně jezdila po dlouhé kládě nahoru a dolů, ten prožitek, který tak jednoznačně projektovalo její tělo, pevně usazené, v neustálém lehkém pnutí, dýchající všemi póry, Libora jednoznačně přesvědčily o tom jednat.
Ne že by nad tím příliš přemýšlel. Jeho penis myslel za ně. Až s přebytkem.
Jako v mátohách dokázal nějak poměrně bez boje dostat dolů spoďáry a vydat se vpřed. Bez úhony překonal zvýšené rámy postelí připomínající mu Maginotovu linii. Aniž by ublížil hochovým nataženým nohám, dostal se až za její boky a rozkročil se za nimi. Ani mu přitom nedělalo problém zadržet, čekat na jakýkoliv negativní signál z jedné či druhé strany, že by si to třeba rozmyslela, nebo on se jakkoli projevil proti. Nic nepřicházelo.
Liborovi zkušenosti s análním sexem byly kompletně nulové. Ale hej, samozřejmě že byl teoreticky poučen a nyní se tam dole nacházel jediný neobsazený otvor. Nemohlo být přece nikterak těžké ho najít, ne?
Vybaven minutami a hodinami explicitních videí, vědom si toho, že lubrikant ani nevlastní, natož že by byl někde příhodně poblíž, si alespoň stejně jako ona plivl na prsty a alespoň naslinil špičku svého razidla, chválíce sám sebe za svou duchapřítomnost.
Na povel daný snížením jejího těla, vystrčením jejího zadečku více k němu a náhlým klidem, jak zastavili svoji kopulaci a zmrzli v čase a prostoru, se Libor jal hledat onu magickou bránu, natlačený svými boky až k ní, takže musel sám prohnout bedra, aby se jeho beranidlo mohlo svojí hlavicí dostat až za ni.
Kdyby všechny portály byly takto přístupné, nebylo by možné kdy cokoliv ubránit.
Ať již to byla správnost Liborova odhadu či pouhé štěstí, marné hledání svatého Grálu se v zásadě nekonalo, když Libor prakticky ihned cítil ten známý pocit, kterak zajíždí dovnitř. Neschopen kontrolovat své jednání následoval svůj primitivní instinkt a nutnost převést svoje boky z pozice vzad do pozice vpřed, kam až to šlo.
Děkoval bohu, v kterého nevěřil, že se vzápětí promptně neudělal. Bez zadržení, bez odporu, bez námahy klaply jeho boky o její zadnici a on se celý ocitl v ní. V horkém, těsném prostoru, který k němu vysílal úplně stejné podněty, jako kdyby byl v jemu tak známé některé přední komůrce. Až na to, že tentokrát jasně přes její tenkou poševní stěnu cítil úd hocha, na kterého byla naražená. Když se proto lépe uhnízdil, aby stabilizoval svoji polohu a učinil své přidřepnutí co nejpohodlnější, bylo mu naprosto jasné, že pokud chce předejít unáhlené explozi, měl by se nyní co nejméně hýbat. Zkusit nějak ten přetlak rozehnat dýcháním, meditací. Ne že by ji přitom ovládal, že.
Dobře udělal, protože snad ještě ani poprvé pořádně nevydechl a hoch se začal hýbat. A ona s ním.
Libor se tak stal pevnou hrází, stavidlem, konstrukcí označující konec tratě a jeho boky jen přijímaly nárazy, které k němu směřovala energie jejích dokonale spojených těl, držíce se rukama jejích ramen jak záchranného pásu. Ždímala ho v sobě, železně v sobě zaklesnutého, neustále zvolna zrychlující, jak na nic moc nečekala a pádila rovnou do cílové rovinky. Za což jí byl Libor ostatně neskonale vděčný.
Rostlo tempo, rostl hluk, rostl neklid. Pohyby pánví kluka vespod ztrácely plynulost, eleganci, stávaly se extatickými. Začínal hrčet. I ona sebou začala brzy házet více než bylo pouze odrazem jejího zaklínění se mezi jejich těly.
„Ještě chvilku“ byla jediná, tichá prosba, která artikulovaně protnula jinak nesourodé staccato vesměs dutých či mlaskavých zvuků.
Libor se zahryzl do svého spodního rtu, recitace sportovních výsledků, kterou si v duchu pomáhal, přestávala pomalu, ale jistě stačit. Potem zbrocené tělo již věrně imitovalo kůži obou osob pod ním, rychleji vyplavené než působením sebelepší sauny.
Také následný výbuch byl pro Libora dosud poměrně nezažitým. Jednoznačný vjem toho, jak se dívka pod ním mocně udělala, čímž sebou bleskově strhla kluka pod ní byl více než dostatečný k tomu, aby je Libor bez meškání následoval. Byl však tak sevřen jejich křečí, že i nadále prostě jen držel a stříkal a stříkal, aniž by si dal šanci a možnost tomu nějak pomoci, pohyby tělem či rukou. Bylo to tak všeobjímající, že když to konečně přestalo, měl pocit, že mu byla vysáta duše a síla žít. Nejen kvanta a kvanta semene, která musela její útroby silně znehodnotit.
Když se tak konečně dokázal vyprostit, těžce dopadl na zadek mezi jinochovými rozevřenými stehny a zapřen do rukou namáhavě dýchal. Pár před ním přitom činil totéž.
Mlha zakrývající mu smysly se pomalu rozptylovala. Svět zase získával nějaké barvy, byť to v šeru noci ozařované lampou pod oknem bylo nelehké. S tím si Libor uvědomil, že mu i nadále stojí jako tyč na vlajku. A zřejmě v tom nebyl sám. Protože dívka se na chlapci opět začala pohupovat. Jenom tak zvolna, zlehka, kopírujíce něžné líbání, kterým zásobovala jeho ústa.
Libor se usmál. I přes zjevnou připravenost jít dál byl on více než uspokojen. Mohl se na ně nyní s chutí jen dívat, jak pokračují ve svým něžnostech. Rozvalil se proto do pohody, aniž by opustil Petrovu postel, a zapřen do rámu postele inhaloval zřetelný pach jejich spojených orgasmů a vystříkaných sekretů a byl připravenou přijmout rozuzlení, zda se jim podaří si ještě něco dalšího dopřát. Něco, co zaslouží další aplaus.
Ten klid mu ale nebyl souzen. Ještě s ním neskončili.
Tentokrát to byl kluk, který po něm šlehl přes její rameno pohledem, aby se vítězoslavně usmál naleznuvše Libora tak připraveného a uvolněného. Něco pak dívce šeptl do ucha, lehce, aby ještě více nenarušoval patřičný klid noci, jí plácnul po zadnici, sevřel tam její kůži panovačně v dlani, načež jí uvolnil.
Děvče reagovalo jak dobře seřízený stroj a než se Libor nadál, zkoumali vzájemně rysy svých tváří v nepoměrně bližší vzdálenosti. Ale jen na kratičký okamžik, jak se k němu rychle blížila nechávaje zvedajícího se hocha za sebou, aby pak ustrnula, zřetelně mu signalizující, že bude vhodnější se více sesunout, aby se Libor mohl pohodlně položit na záda. Libor tak stihl jen krátce ohodnotit její zajímavou, otevřenou tvář, s nosánkem jako knoflík, šibalským výrazem v očích, s malými rty v jinak široké tváři, a už měl její jazyk ve svých ústech. Ještě stále ho s požitkem líbala, využívajíce své výškové převahy, i když si ho již plynule zavedla dovnitř, usídlila se nad jeho boky a začala na něm kopulovat, rovnou, bez cavyků, s tvrdými, silovými dopady, využívajíce maximum z Liborovy úctyhodné délky.
Libor marně pátral v paměti, jestli někdy při svých předchozích milostných avantýrách pokračoval takto plynule v sexu ihned po vystříkání těch sametových stěn. Proti známým pocitům zde bylo nyní hmatatelně mazlavěji, přesto však v ní vězel pevně jako ve svěráku a následující minuty si užíval stejně dobře, jako ona. Hocha za jejími zády přesto neustále cítil, a i když ho neviděl, byl si naprosto jist, že je bedlivě pozoruje a s požitkem si prozatím vystačí s Ančou dlaňovkou.
Začala mít dost dříve než Libor. Přestala ho líbat a jen přitiskla svoji tvář na jeho, přimáčknutá k němu jako kouzlem trvalého přilnutí mu dýchala do ucha stejně pracně, jako on jí. Boky však nepřestala pracovat až dokud její kamarád konečně nepřidřepl za ní a nedal jí rukou gesto, aby na chvíli zastavila, aby se do ní mohl bez problémů dostat. Pokud by snad Libor měl v té době jakékoliv pochybnosti o tom, že koná přesně tak, jak oni dva doufali, kterýmiž již dávno nedisponoval, hochovo spiklenecké mrknutí těsně před tím, než se soustředil na to, aby spolehlivě zaplul do jejího zadku, by to jednoznačně a neoddiskutovatelně vyvrátilo.
Jistota, s jakou Liborův souputník vedl svůj pohyb i následná akce ujistily Libora o tom, že byli na rozdíl od něj minimálně s análním sexem velmi dobří kámoši. A vůbec by se nedivil, kdyby sendvič byl opravdu její oblíbenou pochoutkou. Když totiž Libor aktivně bez meškání začal napodobovat jeho aktivitu z prvního kola a jal se jí zespodu nabodávat, co mu kyčle stačily, hoch záhy velmi přirozeně navázal a na rozdíl od Libora umně prokládat své šťouchy s jeho. Rychle se dokázali sladit, jako kdyby to dělali běžně, takže dívka mezi nimi začala brzy nepokrytě sténat a zřetelně se chvět.
„Tiše“, šeptnul hoch varovně. Následující minuty však ukázaly, že tím pouze docílil toho, že se její vokální projev příliš nestupňoval. Ostatně jim to ale brzy všem třem stejně začalo být upřímně jedno.
Pokud toto byl standard, měl Libor naprosto jasno v tom, že právě objevil novou techniku, kterou si velmi snadno zamiluje. Cítil se s nimi rovnocenný, jejich řeč těla mu dávala jediný možný výklad a to ten, že v něm našli spolehlivého parťáka pro svoji kratochvíli, a i díky tomu naprosto neřešil a prostě si užíval. Stejně jako oni.
Její orgasmy je nemohly zastavit. Procházela si jimi plynule jako rozbouřená voda překážkami při jarním tání. Vždy se pak jen tak otřepala, znovu nadechla, pokračovala s nimi dál. Zdála se neunavitelná. Neutavitelná. Nabíjející se z jejich péče, vášně, zájmu. Ale Libor už cítil, jak to na něj znovu jde. A byl ochotný přísahat, že hoch je na tom podobně. Jejich fyzické fondy i přes mládí a kondici také nebyly nevyčerpatelné. Navíc se tempo mírně zvyšovalo, přidávali, jak je neochvějně hnala dál, takže i přes ulevení si prvním výstřikem prostě museli směřovat k neodvratnému konci.
Hluk už se neřešil. Ani na to nemysleli. Vše přebila primitivní touha ji ještě jednou udělat a pokud možno se do ní vystříkat opět víceméně zároveň. Tentokrát to již ale nevyšlo. Přece jen, nebyli stroje.
Hoch nečekaně heknul, ztratil glanc a tempo, přinutil Libora zastavit a jen držet, aby pak přidal jen pár rychlých, frenetických temp a se zaúpěním do ní bez serepetiček pustil, jak ho nikdo a nic nemohlo v tu chvíli zastavit.
Libor cítil, jak pyj kluka nad ní pulzuje uvnitř jejího zadku, jak cákanec za cákancem plní její již jednou vystříkané útroby kousek po kousku ustupující vzad, aby to do ní pohodlně pod tlakem ukládal. Jakmile ostatně skončil, vyplul z ní okamžitě ven, takže se to pohroma měla rázem kudy vyvalit a Libor její potenci rázem cítil na svých vnitřních stehnech.
Protože kluk, zmožen, vzápětí ustoupil zpět a ona viditelně uvadla, přemožena tíhou okamžiku a Libor byl rozběhnutý jak býk proti muletě, bleskově jí přetočil pod sebe, vztyčil se nad jejím tělem jako hora a zarazil ho do ní tak, až jí kuriózně vyjely oči z důlků. Následující krátký sprint pak strávila s patami vraženými do Libora zadku, namotaná na něj jak cívka, s pohledem upřeným do jeho tváře, jak kdyby byla hypnotizovaná a Liborův pohled jí umně napodoboval. Když to pak do ní Libor vypálil jak z děla, natlačený do ní boky, jako kdyby chtěl špici svého razidla dostat ven skrz její ústa, prohnula se v bedrech jak nějaká gymnastka a tentokrát si již naprosto bez bázně a hany hlasitě naplno ulevila, zatímco Libor stříkal a stříkal, všechno pěkně do ní.
S nevidomým pohledem upřeným do stropu pak Libor pracně přemýšlel, jestli kdy zažil uspokojivější mrd, přičemž tušil, že ať bude přemýšlet hodně dlouho, příliš mnoho komparativních zážitků i přes svojí bujnou, dobrodružnou povahu nenajde. Hle, jak se špatné probuzení dokázalo proměnit v zážitek, který býti snem, asi by skončil nešťastným probuzením do vlhka. S úsměvem přitom nepřestávaje být jimi udiven naslouchal tomu, jak ho děvče zodpovědně čistí do sucha, aby se pak dle svého očekávání dočkal toho, že jakmile s ním byla hotova, postarala se stejně láskyplně i o něj.
Seznámili se až ráno a Libor zjistil, že oba jsou chemikáři z kolejí odnaproti. O dva roky starší než on, prvák. Prakticky po celou dobu výšky milenci. Ona Jitka, on Hynek.
Než dostudovali a vydali se svojí cestou, čekalo je ještě hodně divokých společných chvil, i díky kterým si Libor zaslouženě udržoval svoji pověst Ostravského kňoura.