Označená láskou 4

Kapitola 4

Katka už nevěděla, kolikátá vlna to je. Čtvrtá? Pátá? Desátá? Čas se rozplynul. Zůstala jen ta nekonečná spirála – stoupání, stoupání, stoupání… a pak ten krutý pád zpět do prázdnoty.

Její tělo už nepatřilo jí. Bylo to jen horké, roztřesené, promočené tělo, které viselo na trámu a reagovalo na každý jeho dotek jako loutka na nitkách.

Nemůžu… už vážně nemůžu… opakovala si v hlavě, ale slova se jí zadrhávala i v myšlenkách. Bolí to tak krásně. Každý sval v mém břiše křičí. Kundička je tak citlivá, že i vzduch, který se pohybuje, když se on pohne, mě skoro dostává. Jsem jeho. Úplně. Nemám už žádnou hrdost. Žádnou kontrolu. Jen touhu.

Malý kulatý předmět, teď už věděla, že je to vibrační vajíčko, se znovu pomalu zasunul hluboko do ní. On ho zapnul na nejnižší stupeň. Jemné, vytrvalé brnění ji zaplavilo zevnitř. Současně jeho prsty se vrátily na klitoris, tentokrát s větší jistotou, větším tlakem. Kroužil, přitlačoval, pak lehce poklepával.

Katka vykřikla. Hlas už měla chraplavý, téměř zlomený. „Prosím! Prosím, dovol mi to tentokrát… já… já se rozpadnu… prosím, chci se udělat… chci se udělat pro tebe…“

Slzy jí tekly proudem. Tělo se jí kroutilo v provazech, boky se tlačily dopředu v divokém, zoufalém rytmu. On se přitiskl blíž. Jeho tvrdý penis se znovu otíral o její vnější pysky, klouzavě, pomalu, dráždil ji tím, co by mohlo být uvnitř.

„Řekni mi to pořádně, lásko,“ zašeptal jí přímo do ucha, hlas temný jako samet a ocel zároveň. „Řekni mi, komu patříš. Řekni mi, co chceš, abych ti udělal.“

Katka vzlykla, hlava jí klesla dopředu, čelo se opřelo o jeho rameno. „Patřím tobě…“ zašeptala roztřeseně. „Jsem tvoje kurvička… tvoje hračka… prosím… prosím, vezmi si mě… vraz do mě svůj tvrdý penis… nech mě se udělat pro tebe… prosím… už to nevydržím… udělám cokoliv… budu prosit celou noc… jen mě nech se udělat…“

Její hlas se zlomil do tichého, zoufalého vzlyku. Na chvíli bylo ticho. Jen její přerývaný dech a tiché bzučení vajíčka uvnitř ní.

Pak ucítila, jak se on pohnul. Vajíčko se vysunulo ven. Jeho prsty zmizely. Místo nich ucítila širokou, horkou hlavu jeho penisu, jak se pomalu tlačí mezi její promočené pysky.

„Dobře, lásko,“ zašeptal chraplavě, hlas plný surové touhy. „Teď si tě vezmu. A až ti dovolím udělat se, budeš křičet tak hlasitě, že tě uslyší celý dům.“

Jedním dlouhým, neúprosným pohybem se do ní zabořil až po kořen. Katka vykřikla, dlouze, hlasitě, bezmocně. Pocit, jak ji konečně vyplnil, jak ji roztahuje, jak je tak tvrdý a horký uvnitř ní, ji málem okamžitě vedl k orgasmu.

On se zastavil hluboko v ní, nehybný, a zašeptal jí do ucha: „Ještě ne, lásko. Ještě chvilku vydrž. Chci tě cítit, jak se kolem mě třeseš… jak se snažíš udržet…“

A pak se začal pomalu, hluboce, neúprosně pohybovat. Katka věděla, že tentokrát už ji nenechá spadnout zpátky. Tentokrát ji vezme až na samý vrchol. A ona už nemohla dělat nic jiného, než se nechat unášet tou obrovskou, konečně přicházející vlnou.

„Ano… ano… prosím…“ šeptala znovu a znovu, zatímco se její tělo začínalo třást v prvních záchvěvech toho, co slibovalo být ničivě krásný orgasmus. Jeho ruce ji pevně držely za boky a on ji bral, pomalu, hluboko, dokonale, zatímco jí do ucha šeptal temná, majetnická slova, která ji dostávala ještě výš.

„Moje… úplně moje… teď se udělej, lásko. Pořádně.“