Označená láskou 5

Kapitola 5

Katka vykřikla, když se do ní zabořil až po kořen, jeden dlouhý, neúprosný pohyb, který ji roztáhl tak dokonale, až měla pocit, že ji vyplnil až do samého středu její bytosti.

Bože… ano… konečně… je tak tlustý, tak horký… cítím ho všude… roztahuje mě tak krásně, až to skoro bolí. Každý centimetr mě vyplňuje. Jsem tak plná… tak jeho…

Její vnitřní svaly se kolem něj křečovitě stáhly, jako by se ho snažily navždycky udržet uvnitř. Tělo jí zalila vlna tak intenzivní rozkoše, že se jí zatmělo před očima i přes šátek.

On se na chvíli zastavil, hluboko v ní, a nechal ji cítit každý milimetr. Jeho dech byl těžký, hlas chraplavý, když jí zašeptal přímo do ucha: „Cítíš to, lásko? Jak tě vyplňuju? Jak jsem tam celý?“

Katka jen zasténala, neschopná slova. Boky se jí samy pokoušely pohnout, ale on ji držel pevně za boky, neumožňoval jí žádný pohyb. Byla přibitá na jeho penisu, bezmocná, otevřená, úplně jeho.

Ano… máš mě celou. Jsem tvá. Nemůžu se ani pohnout. Jen viset tady a brát si tě tak hluboko, jak chceš. Cítím tě až v břiše… pulzuješ ve mně… a já se kolem tebe svírám jako bych tě nikdy nechtěla pustit. Jsem tak mokrá, že to stéká… stydím se, ale zároveň to miluju. Miluju, že mě vidíš takovou, rozbitou, zoufalou, úplně odevzdanou.

Pak začal. Pomalu. Hluboko. S kontrolou, která ji přiváděla k šílenství. Vysunul se téměř celý ven, jen špička zůstala uvnitř a pak se znovu zabořil až na doraz. Dlouhé, silné, neúprosné pohyby, které ji nutili cítit ho celého, znovu a znovu.

Každý příraz ji posouval o kousek dál. Každý ústup ji nechával prázdnou a zoufalou. Napětí, které v ní budoval celou tu dobu, se teď valilo zpátky, rychleji, silněji, neúprosněji než kdy dřív.

Katka křičela. Hlas měla už úplně rozbitý, chraplavý, plný slz. „Ano… ano… prosím… hlouběji… tvrději…“

Její myšlenky se rozpadaly na útržky: Je ve mně… tak hluboko… cítím ho až v břiše… roztahuje mě… bere si mě… jsem jeho… úplně jeho… Každý příraz mě ničí a zároveň mě vzrušuje. Chci, aby to nikdy neskončilo. Chci, aby mě bral takhle navěky. Jsem tak prázdná, když se vysouvá… a tak dokonale plná, když se vrací. Prosím, ne přestaň… nikdy nepřestávej…

On zrychlil. Ruce ji držely pevněji, prsty se jí zarývaly do boků, jak ji táhl k sobě při každém přírazu. Pokoj se naplnil vlhkými, ostrými zvuky těla o tělo, jejími sténáními a jeho tichým, temným vrčením.

„Tak krásně se kolem mě svíráš,“ zašeptal jí chraplavě. „Jsi tak mokrá… tak horká… tak moje. Chci, aby ses udělala, lásko. Chci tě cítit, jak se třeseš na mém penisu.“

Jeho slova ji dostala. Napětí se vystupňovalo tak vysoko, že se Katka na okamžik bála, že exploduje. Tělo se jí napjalo, svaly v podbřišku se stáhly tak silně, až to bolelo a pak opravdu explodovala.

Orgasmus ji zasáhl jako blesk. Křičela jeho jméno, tělo se jí kroutilo v provazech, nohy se jí třásly tak silně, že by upadla, kdyby nebyla zavěšená. Vlna za vlnou ji proháněla, kundička se křečovitě svírala kolem jeho tlustého penisu, jako by ho nikdy nechtěla pustit ven. Šťáva jí stékala po stehnech, kapala na podlahu.

Ach bože… úúúúžžžž… tak silně… rozpadám se… cítím to všude… v břiše, v nohách, v hlavě… jsem jeho… jen jeho… nemám už nic svého… všechno patří jemu…

On ji nechal projít tou první, ničivou vlnou, ale nezpomalil. Pokračoval v tvrdých, hlubokých přírazech, prodlužoval její orgasmus, nutil ji cítit ho ještě déle, ještě intenzivněji.

„Ještě,“ zavrčel jí do ucha. „Ještě jednou. Chci další.“

Katka sotva stačila popadnout dech, když už cítila, jak se v ní zvedá druhá vlna ještě vyšší, ještě drtivější. Její tělo už neposlouchalo, jen reagovalo. Plakala, křičela, prosila, už ani nevěděla za co.

Už zase? Nemůžu… jsem tak citlivá… každý příraz mě zabíjí… ale chci to… chci další… chci, aby mě rozbil úplně… aby ze mě nic nezůstalo…

Jeho ruka sklouzla mezi ně a prsty se přitiskly na její přecitlivělý klitoris. Začal ho třít rychlými, tvrdými kroužky.

„Udělej se znovu,“ přikázal temně. „Teď.“

A Katka poslechla. Druhý orgasmus byl ještě silnější. Tělo se jí prohnulo v oblouku, hlava zakloněná, ústa otevřená v němém výkřiku. Viděla hvězdy. Celý svět se rozpadl na čistou, bílou rozkoš.

Kundička se kolem něj stahovala v divokých, nekontrolovatelných křečích, mačkala ho, svírala ho, jako by ho chtěla vytlačit a přitom ho držela hluboko uvnitř.

Ano… ano… další… rozpadám se… nemůžu dýchat… je to příliš… příliš krásné… příliš jeho… chci, aby to nikdy neskončilo…

On zavzdychal, pohyby se staly rychlejšími, méně kontrolovanými. Držel ji pevně, zabořil se do ní ještě hlouběji… ale pak se najednou zastavil. Celý se z ní vysunul, až na špičku, a nechal ji prázdnou, pulzující, zoufale toužící po víc.

Katka vzlykla frustrací a nedočkavostí. „Ne… prosím… neodcházej…“

Jeho rty se dotkly jejího ucha, hlas temný a ovládající. „Ještě ne, lásko. Ještě zdaleka s tebou nejsem hotový.“

Pomalu ji rozvázal. Nejprve ruce, pak šátek z očí. Když jí sundal šátek, Katka zamrkala do měkkého světla pokoje. Oči měla zarudlé od slz, tváře mokré, rty oteklé od kousání. Celé tělo měla roztřesené, stehna lesklá od její vlastní vlhkosti.

Jsem tak zničená… tak mokrá… tak prázdná bez něj… a přesto pořád chci víc. Chci, aby mě používal dál. Chci, aby mě držel na té hraně, dokud nebudu žebrat o cokoli, jen aby mě vzal znovu.

On ji chytil do náruče, než se jí podlomila kolena, a nesl ji na postel. Položil ji něžně na záda, přitáhl si ji k sobě a přikryl je oba lehkou přikrývkou.

Katka se k němu přitulila, celá se ještě třásla. Hlavu položila na jeho hruď, poslouchala jeho srdce. Cítila, jak je pořád tvrdý, jak se jeho erekce tlačí proti jejímu břichu, horká, naléhavá, neuspokojená.

„Děkuju…“ zašeptala chraplavě.

Jeho ruka jí něžně hladila vlasy, ale v hlase měl stále tu temnou, majetnickou notu. „Ještě není konec, lásko. Tohle byla teprve první část noci. A já se ještě neudělal.“

Katka se zachvěla, tentokrát už ne jen touhou, ale i sladkým, nervózním očekáváním. Věděla, co to znamená. Věděla, že ji ještě bude držet na hraně, že ji ještě bude mučit tou sladkou, krutou touhou.

Ještě se neudělal… cítím ho, jak je pořád tak tvrdý… Tak moc mě chce. A až to přijde, nebude to uvnitř. Bude to na mém obličeji.

Už teď to vidím, jak budu klečet před ním na kolenou, ruce za zády, hlavu zakloněnou, oči upřené nahoru na něj. Jak se jeho ruka bude pohybovat rychleji a rychleji, jak se jeho dech zrychlí, jak se mu napnou svaly na břiše. Jak se na mě bude dívat tím svým temným, hladovým pohledem a říkat mi, abych otevřela pusu… abych vyplázla jazyk… abych prosila.

Cítím už teď ten moment napětí, ten těsně před tím, než to přijde. Ten zlomek vteřiny, kdy jeho penis ještě víc ztvrdne, kdy se mu zadrhne dech, kdy mi řekne tím hlubokým, chraplavým hlasem: „Teď, lásko.“ A pak to první horké, silné vystříknutí na mou tvář… na rty… na jazyk… další na tváře, na víčka, na čelo… jak mi to stéká po bradě, kapá na prsa…

Jak budu klečet a přijímat každý proud, protože vím, že je to jeho způsob, jak mi říct, že jsem jeho. Že mě vlastní. Že si mě označil.

Bože… už teď mě z toho bolí břicho touhou. Chci to tak moc, až se mi třesou stehna. Ale on mě nechá čekat. Ještě hodně dlouho. Dokud nebudu úplně zlomená, dokud nebudu prosit nahlas, dokud nebudu plakat touhou po tom, aby mě konečně celou zlil…

Její srdce bušilo rychleji, dech se jí zrychlil jen z pomyšlení. Mezi stehny jí znovu začalo pulzovat, i když byla tak vyčerpaná. On to samozřejmě vycítil. Jeho prsty jí lehce přejely po spodní části zad a zastavily se těsně nad kostrčí.

„Už teď na to myslíš, že ano?“ zašeptal s temným úsměvem v hlase. „Jak budeš klečet… jak budeš čekat s otevřenou pusou… jak budeš prosit, abych ti vystříkl na ten krásný obličej.“

Katka se jen tiše zasténala a přitiskla tvář pevněji k jeho hrudi. Nedokázala odpovědět. Jen cítila, jak se jí celé tělo znovu napíná touhou a napětím před tím, co teprve přijde. A věděla, že má pravdu. Ještě zdaleka nebyl konec.