Domácí učitel a hraběnka
Příležitost se dostavila celkem brzo.
Byl jsem požádán, abych hraběnku doprovázel kočárem za její kamarádkou. Kočárem nás vezl František. Vyrazili jsme ráno po snídani, bylo po dešti, ale sluníčko už začínalo hřát a vysoušet meze i louže.
Už jsme jeli nějakou tu chvíli, když jsme vjeli do lesa, zde bylo ještě chladno, tak se hraběnka více zabalila do plédu. Když jsme jeli cestou nad říčkou, svah se náhle utrhl a kočár se převrhl. My jsme spadli do vody. Byli jsme lehce potlučení, ale až na pár modřin a boulí se nám nic nestalo. Naštěstí se nestalo ani nic koním. Byli jsme jen mokří, špinavý a byla nám zima. František se nejdřív postaral o koně. Hraběnka seděla na pařezu, drkotala zuby. Byla promočená na kost. Stejně jako mi. S Františkem jsme rozdělali oheň. Natáhli jsme lana mezi stromy a začali na ně věšet naše mokré věci tak, aby se vytvořil prostor poskytující alespoň nějaké soukromí pro hraběnku. My s Františkem jsme byli již v podvlékačkách, ale hrabnka nic. Pak nám teprve s drkotáním zubů prohlásila, že se sama nedokáže svléknout. Pak jsme slyšeli jen jakési žuch. Rychle jsme k ní přiskočili, byla hrozně bledá a měla modrofialové rty. František přiložil na oheň a hned jsme se vrhli na šaty hraběnky. Po chvilce byla nahá. Byl to krásný pohled, ale tím jsme se nemohli zdržovat. Přenesli jsme ji blíž k ohni. Každý jsme ji chytil z jedné strany a vystavovali jsme naše těla ohni. Jednou za čas jsme se otočili, aby se prohřála i ta strana která nebyla otočena k ohni.
Už mi začínalo být teplo, ale začal jsem umdlévat únavou, jak jsme ji s Františkem drželi. Zeptal jsem se na to Františka, a jemu už taky nebylo do smíchu. Počkej, něco mě napadlo, pravil a hodil mi na krk hraběnku úplně. Za pár vteřin se vrátil s náručí suchého sena, které měl schované pod kozlíkem. Rozprostřel ho na zemi a pomalinku jsme na něj položili hraběnku.
Pořádně jsme si ji prohlédli. Byla vážně kus. Bradavky měla zimou hrdě vztyčené. Barva se jí pomalu vracela. Posadili jsme se vedle ní a kochali se pohledem na ní. Pak nás probral z nečinnosti její hlas: “pánově, to je nespravedlivé, já tu jsem nahá a vy v podvlékačkách, tak šup, sundat, já se chci také juknout. S Františkem jsme na sebe mrkli. Odporovat nemělo cenu. Svlékli jsme se. Hraběnka před námi klečela. Nejdřív si každého jen prohlížela, ale pak přidala i ruce, a oba nás najednou honila. Šlo jí to hezky od ruky. Když jsme ztvrdli tak nás nastřídačku i kouřila. Bylo to úchvatné, i když trochu zvláštní. František to dlouho nevydržel a vystříkal hraběnce ústa. Tak žádné líbání, pomyslel jsem si. Obešel jsem si klečící hraběnku, rukou jí projel mezi nohami. Rozevřela se, byla krásně vlhká, zkusmo jsem do ní zasunul dva prstíky a trochu jsem si s ní pohrál. Na mé hrátky krásně reagovala vzdycháním.
Na nic víc jsem nečekal. Zaklel jsem, a pomalinku jsem se do ní zasouval. Hraběnka hezky prohla záda, a v tu ránu jsem byl v ní až po kořen. Ona stále cumlala Františkův úd. Na okamžik si ho z úst vynadala a pobídla mě. Dělej, šukej mě, chci to. No nedal jsem se dvakrát pobízet. Makal jsem, co to šlo. Už jsem cítil, že to na mě jde. Vytáhl jsem ho, hraběnka se rychle přetočila, chňapla ho do úst a já už stříkal. Vysála mě do poslední kapičky. František si mezitím lehl na záda, hraběnka si pak na něj nasedla a rajtovala jak smyslů zbavená. František jí mačkal ňadra, mnul bradavky, sál i kousal je.
To už jsem zase začínal tvrdnout. Obešel jsem hraběnku, až jsem stál za ní. Lehce jsem do ní strčil. Spadla na Františka, ten si ji obejmul. A já jsem si naslinil špičku žaludu a pomalinku jsem ho zasouval do jejího zadečku. Hraběnka jen ztuhla a vydýchávala to. Uvelebila se na hrudi Františka a začínala si toto těsné spojení užívat. Já byl jen ponořen v jejích útrobách a o pohyb se staral František. Cítil jsem, jak se v ní pohybuje. Bylo to něco neskutečného, ale i zároveň chlípného. Hraběnka vzdychala více a více, až se nakonec její tělo zmítalo v neskutečném orgasmu, který mě přiměl, abych se vystříkal do jejích útrob. Pak jsem z ni lehce vyklouzl. František převalil hraběnku na záda, její nohu si dal na rameno. Přirážel, hraběnka ho popoháněla.
Pak se František vzepjal, vytáhl ho a postříkal hraběnku od brady k pičce.
Omyli jsme se v říčce, a po doschnutí jsme opět vyrazili na cestu.
Nikdo nic nepoznal a zůstalo to naším tajemstvím.
