Anna stála u okna svého bytu v podkroví a dívala se na deštivé město. Byla už pozdě večer, ulice svítily oranžově od lamp a déšť bubnoval do parapetu jako netrpělivé prsty.
Slyšela, jak se za ní otevřely dveře. Nepotřebovala se otočit. Věděla, kdo to je.
„Přišel jsi pozdě,“ zašeptala chraptivě.
„Musel jsem se nejdřív uklidnit,“ odpověděl hlubokým hlasem Marek. „Celý den jsem na tebe myslel. Na to, jak voníš. Jak zníš, když…“
Neřekl to dál. Místo toho přistoupil blíž. Cítila jeho teplo za zády ještě dřív, než se jí dotkl. Jeho ruce pomalu sklouzly po jejích bocích, přes tenký hedvábný župan, který měla na sobě. Prsty se zastavily těsně pod jejími prsy.
Anna zavřela oči a lehce se opřela o jeho hrudník. Cítila, jak je už tvrdý. Jak pulzuje touhou, kterou celý den potlačoval.
„Chci tě slyšet,“ zašeptal jí do vlasů. „Chci, abys mi řekla, co chceš dneska udělat.“
Její dech se zrychlil. Otočila se k němu čelem, oči měla temné, rty lehce pootevřené.
„Chci, abys mě nejdřív pomalu svlékl… a pak abys mě donutil prosit.“
Marek se zlehka usmál. Prsty mu sjely k uzlu jejího županu a pomalu ho rozvázal. Hedvábí sklouzlo z jejích ramen a spadlo na zem. Stála před ním úplně nahá, kůže jí zrudla vzrušením.
Jeho pohled sjel po jejím těle – po plných prsou s tvrdými bradavkami, po křivce pasu, po hladké kůži mezi stehny, která už leskla vlhkostí.
Přitáhl ji k sobě a políbil ji. Hladově. Hluboce. Jazykem jí prozkoumával ústa, zatímco jedna ruka jí zajela do vlasů a druhá se pomalu sunula dolů, mezi její nohy.
Když prsty našly její klitoris a lehce po něm přejely, Anna zasténala přímo do jeho úst.
„Už jsi tak mokrá…“ zamumlal spokojeně. „A to jsme teprve začali.“
