Držel mě pevně za boky, prsty zaryté do kůže, jako by si mě chtěl udržet přesně tam, kde mě měl. Přitiskl se ke mně těsněji a nenechal mezi námi žádný prostor.
Ozývaly se tlumené, vlhké zvuky, rytmické a neodbytné. V tom tichu zněly skoro až neslušně nahlas. S každým jeho pohybem se vracely znovu a znovu, doprovázené mým přerušovaným dechem.
„Slyšíš to?“ zamumlal mi přímo do ucha, hlas nízký, jistý. „Jak krásně mlaskáš…“
Stiskl mě pevněji a pohnul se znovu, důrazněji. Zvuk se na okamžik zesílil a mně projel mráz po zádech.
„Přesně tak,“ pokračoval tiše, skoro spokojeně. „Uvolni se úplně ..... Ah ..!“
Zalapal jsem po dechu, ale jeho ruka mě okamžitě přitáhla zpátky k sobě.
„Nikam neuhýbej,“ dodal ostřeji. „Chci cítit úplně všechno..!"
Jeho pohyby byly čím dál jistější, těžší. Každý z nich ve mně zanechával ten plný, intenzivní pocit, kvůli kterému jsem se k němu jen víc tiskl.
Zvuky se mísily s jeho dechem, s občasným tichým zasmáním u mého ucha.
„Takovýhle jsi…,“ zašeptal. „Celý mokrý krásně ... .“
Rukama mě roztáhl víc, bez váhání, bez jemnosti — ale ne tak, aby to bolelo. Spíš tak, aby mi dal jasně najevo, kdo tady vede.
„Říkal jsem ti, že tě zvládnu,“ dodal tiše. „A podívej se na sebe teď..!!“
Další pohyb, pomalejší, ale hlubší, jako by si chtěl ten moment vychutnat. Zvuk, který ho doprovodil, ho donutil se tiše pousmát.
„Slyšíš to?“ zopakoval, tentokrát skoro pobaveně. „Nemůžeš to ani ztišit..!"
Zavřel jsem oči a jen se o něj opřel, úplně.
„Hodnej,“ zamumlal spokojeně. „Přesně takhle tě chci!“
Nepovolil ani na vteřinu. Držel tempo, držel mě, držel kontrolu — a čím víc si to uvědomoval, tím víc si to užíval.
A já s ním.
