Příběh, který se skutečně stal.
Čelní sklo mého auta pokryly kapky deště. Naštěstí mě ale nic nenutí k tomu, abych zapnul stěrače a očistil ho. Naopak, jsem rád, že případný kolemjdoucí, spěchající ke svému autu, neuvidí, co se uvnitř děje. Upřímně, tohle parkovací místo na střeše obchodního centra Šestka v pražské Ruzyni jsem si vybral záměrně. V samém rohu, co nejdále od vstupu do nákupního centra, s výhledem na rampu, po které přijíždějí a odjíždějí auta návštěvníků. Mám tak kompletní přehled o všem, co se kolem mě děje. Zezadu a z pravého boku mě nikdo překvapit nemůže. Ten, kdo projevuje o poznání větší nervozitu, je asi dvacetiletý student, jehož hlavu mám teď v klíně, zatímco on má v puse můj naběhlý penis.
Potkali jsme se na seznamce. Hledal jsem někoho mladšího, ideálně submisivního a subtilního. Někoho, kdo by se svojí útlou postavou doplňoval s mojí urostlou. On zrovna přijel do Prahy z jedné malé obce kousek od Plzně. Student prvního ročníku ekonomie na VŠE. Po několika dnech naší vzájemné komunikace mi napsal, že by rád něco zkusil s mužem. Že prý je to jeho tajná představa, která je na vsi, respektive na malém městě nerealizovatelná. A Praha je dle jeho názoru dostatečně anonymní. Přítelkyni, se kterou chodí asi dva roky, nechal doma, v Praze bydlí na koleji, a tak se prý otevírá možnost vzájemně si vyjít vstříc. O otevírání možností jsem měl zcela jasnou představu. Už několik kluků se mi takhle v autě otevřelo – za kladenským Sletištěm, na polní cestě nedaleko Lán, nebo na odstavném parkovišti pod komíny bývalé Poldovky. Každopádně si vymínil, že pokud se mu to nebude líbit, tak toho necháme. S tím jsem neměl žádný problém a samozřejmě jsem ho chápal. Jeho další prosba, abych byl dole do hladka oholený, byla zcela irelevantní, protože to je automatické. Miluji horký dech a jazyk nezkušeného kluka na svých čerstvě oholených varlatech a penisu. Nevím, jak to vnímají jiní, ale pro mě je všechno najednou mnohem více intenzivní.
Sraz jsme měli na Evropské u Mc Donald’s. Přijel tramvají krátce po sedmé hodině večerní. Domluvené znamení, popis oblečení, všechno sedělo. Sluší se doplnit, že jsme si před setkáním nevyměnili fotky, tak jsme do toho oba šli trošku naslepo. Z mé strany byla očividná spokojenost. Příjemná tvář, krásné modré oči, krátce střižené blonďaté vlasy. Štíhlá postava, která zřejmě nikdy nepoznala pach potu v posilovně jako ta moje. O dobrou půlku hlavy menší než já. „Tebe tak někdy vidět v dámských kalhotkách a svázaného.“ To jsem mu samozřejmě neřekl, ale proletělo mi to hlavou.
Pozdrav, pár slov na přivítání. „Kam pojedeme“?
„Kousek odtud je dobré místo pro to, co chceme udělat. Nemá smysl jet až na Kladno.“ Sedli jsme do auta, já nastartoval a odjeli jsme směr letiště. Venku se rozpršelo. Podle předpovědi se to dalo očekávat, přesto mi to vykouzlilo úsměv na rtech. Nikdo se nebude na střeše potulovat, všichni pomažou hned do auta a já ho budu mít celou dobu jen pro sebe. Teda hlavně jeho rty a jazyk, protože jsme se domluvili, že pro dnešní den nepůjdeme dál než za uspokojení pusou. I to bylo ovšem ve hvězdách, když jsem se na něj v nestřeženém okamžiku podíval. Seděl tiše vedle mě a v hlavě mu určitě vířilo tisíce myšlenek. Dalo se v něm číst jako v knize. Téměř hmatatelná nejistota, skrytá za křečovitým úsměvem, se mísila se znaky vzrušení z doposud nepoznaného. Tenhle pocit jsem znal moc dobře. Necítil jsem se jinak, když jsem před lety seděl na jeho místě s touhou poznat něco nového.
„Prosím tě, ubezpečuji tě, že nebudeme dělat nic, co bys ty sám nechtěl. OK?“ Podíval se na mě, přikývl a lehce se usmál. „Jak jde škola? Líbí se ti v Praze?“ Snažil jsem se ho trochu uvolnit, aby myslel i na jiné věci.
Na místo jsme přijeli asi za deset minut. Místní vědí, že to není daleko. Zaparkoval jsem, vypnul světla a otočil klíčkem. Motor utichl, všude klid. „Tak jdeme na to? Jsi připravený?“
Opět kývl na znamení souhlasu. Posunul jsem si sedačku dozadu, abychom měli více místa. Vykasal si triko a rozepnul pásek na kalhotách. Mlčky mě pozoroval, fascinován tím, co vidí. Byl jako já před dvaceti lety. Dodneška si pamatuji, jak se přede mnou stejným způsobem chystal můj první chlap. „Ty vole, jsem sám s chlapem v autě a za chvíli budu kouřit jeho péro.“ Jo, to jsem si tehdy myslel. A pak už jen „Chtěl jsi to zkusit, tak do toho!“:) Tenkrát jsme oba skončili nazí v šedesát devítce. V autě u Labe pod železničním mostem nedaleko Pardubic.
Stáhl jsem si kalhoty pod kolena a zůstal jen v černém spodním prádle, pod jehož látkou se napínal můj ocas. Ten o své připravenosti k akci dával vědět nejen svým objemem, ale i mokrou skvrnou velikosti pětikoruny v místech, kde byla látka nejvíce vypoulená. „Stáhneš mi to sám, nebo mám pokračovat?“ „Radši sám, prosím tě“, odpověděl nesměle. Jeden rychlý pohyb a napružený penis vyskočil ven. Lehce jsem ho přejel rukou a stiskl. V autě to zavonělo známou vůní symbolizující mužské vzrušení. „Pojď“, řekl jsem mu tiše, zatímco jsem mu pravou ruku položil na temeno hlavy a pomalu si ho přitáhl k rozkroku. Nebránil se. Šel sám, ani jsem ho nemusel moc tlačit.
Najednou jsem ucítil, jak se moje mužství ztrácí v jeho horkých, vlhkých ústech. Bral si mě jen pusou, s rukama opřenýma o sedačku a středový panel. Miluji ten první kontakt. Zavřel jsem oči, vydechl slastí a nechal se unášel rozkoší, kterou mi poskytoval jeho jazyk. Bylo znát, že to dělá poprvé, ale talent měl. Sice se několikrát zastavil v obavě, aby nás nikdo neviděl, ale pokaždé jsem ho ujistil, že mám vše pod kontrolou a že se klidně může věnovat tomu, co je pro něj teď nejdůležitější. Ruku jsem měl stále na jeho zátylku, ale to jen z „estetických“ důvodů. Nebylo potřeba ho k ničemu nutit, protože už chytil rytmus a uspokojoval mě se zkušeností mladé kurvičky. Bylo předem domluveno, že se mu napoprvé neudělám do pusy. A tak jsem mu dal vědět, že už to na mě pomalu jde. Za jiných okolností bych jeho hlavu pevně chytil do obou rukou, aby ani o kousek necukl a vše spolykal.
„Za chvíli budu, teď už mě jen vyhoň rukou!“ Lehce zvedl hlavu a rukou mě stiskl u kořene. „Tebe teď vidět tvoje holka, nebo rodiče, to by bylo překvapení, co?“ Na tváři bylo vidět, jak se začervenal, ale pokračoval dál. Stažení předkožky, ještě jedno…ještě jedno…a hustý chuchvalec spermatu vystříkl na volant a palubovku. Další záchvěvy měly za následek, že mé sperma stékalo po jeho ruce, stále svírající moji chloubu.
Mlčky jsem ho vysadil zpátky na konečné tramvajové zastávce v Divoké Šárce. Řekl jen ahoj a rychle zmizel ve tmě. „Tak to bylo asi naposledy, co jsem tě viděl“, pomyslel jsem si. Otočil to a jel zpátky domů. O dvě hodiny mi na e-mail přišla zpráva:
„Budeš mít ještě někdy čas a chuť?“
