Byl to jeden z těch horkých dubnových večerů, kdy se vzduch v resortu už začal ochlazovat, ale bazén stále sálal nahromaděné teplo. Seděl jsem u baru přímo u vodní hladiny, jen v bílém hotelovém ručníku, a v ruce mi pomalu tála kostka ledu v jantarové tekutině. Ticho noci najednou prořízl lehký, skoro taneční krok na kamenné dlažbě.
K baru s neobyčejnou grácií usedla mladá žena. Byla to bruneta se středně dlouhými vlasy, které jí ještě vlhké splývaly po ramenou a zvýrazňovaly její sportovní, pevnou postavu. I když ji halil jen prostý bílý ručník, nesla se s elegancí, která okamžitě ovládla prostor.
„Hezký večer,“ pronesla měkce a s laskavým úsměvem se mi podívala přímo do očí. V jejím pohledu byla ona vzácná kombinace klidu a skryté jiskry. „Vážně víte, jak relaxovat,“ dodala a uznale, přesto decentně, si mě prohlédla.
„Co může být lepšího po dni plném stresu než noční klid a něco dobrého na jazyk?“ odpověděl jsem klidně a pozvedl svou sklenici. „Vidím, že máme podobný vkus na večerní úbor. V tomhle prostředí je cokoli navíc jen na obtíž, nemyslíte?“
Usmála se a konečky prstů se lehce dotkla mého ramene. „To rozhodně. Ale i tak mě trochu děsí představa, že mi někdo ten ručník sebere. Představa, že bych musela jít úplně mokrá a v téhle noční zimě přes celou zahradu až na pokoj, není zrovna lákavá.“ Naklonila se blíž a pohledem zavadila o mou sklenici. „Takže... co pijete? Něco ostřejšího?“
„Single malt,“ odpověděl jsem.
Všiml jsem si, jak na okamžik zaváhala, v jejích očích se mihl stín nejistoty, jako by ten termín slyšela poprvé. Pousmál jsem se a lehce sklenicí zakroužil. „Whiskey ... Ale pro mě je to víc než jen alkohol. Je to ta nejrafinovaněji maskovaná rozkoš. Je v ní všechno – oheň, jiskra, smyslnost i vášeň. Vlastně je to takové malé splynutí se světem v jedné sklence.“
Moje společnice se tiše zasmála a v jejích očích se objevila neskrývaná zvědavost. „To zní skoro jako vyznání lásky. Teď jste mě skutečně navnadil.“ Otočila se k barmanovi: „Dám si totéž, co tento gentleman.“ Pak se znovu podívala na mě.
„Mimochodem, já jsem Zuzka. A když už tady takhle rozjímáme, navrhuji tykání. Působí to v tomhle úboru přirozeněji, nemyslíš?“
„Petr,“ odpověděl jsem s mírným úklonem hlavy a sledoval barmana, jak před ni pokládá sklenici. Zuzka ji lehce pozvedla směrem ke mně. „Na nečekaná setkání,“ pronesla a my si jemně přiťukli.
Napřed jen přivoněla, pak opatrně upila a nechala tekutinu chvíli na jazyku. „Máš pravdu,“ uznala a labužnicky přivřela oči, „je vynikající. Ale víš, Petře, i když je tahle whiskey skvělá, ženy jí v té rafinovanosti mohou docela snadno konkurovat. Možná v sobě máme ještě víc vrstev a ohně, jiskry i vášně, než kolik se ho vejde do jedné lahve.“ Pak se na mě dlouze podívala, mírně sklonila hlavu a s nevyřčeným příslibem v očích na mě vzrušivě mrkla.
Pousmál jsem se. „O tom nepochybuji. Tady nastává moje nejoblíbenější dilema. Je to vždy otázka okolností a toho, jak chci trávit večer. Někdy hledám klid a pohodu, kterou mi dá jen tahle sklenka, jindy zase toužím po společnosti a vášní, které najdu jen v druhém člověku. Volba mezi ženou a whiskey je pro mě volbou mezi různými podobami rozkoše, ovšem rozhodujícím prvkem je vždy ročník. Zatímco u whiskey hledám ty nejstarší a nejzralejší, u ženy je pro mě největším pokladem její mládí a nespoutaná energie.“
Bruneta si mě změřila pohledem, který byl teď mnohem odvážnější. „Takže pro dnešní večer už jsi rozhodnutý? Bude tvou společnicí jen ta "single malt" ve skle?“ Zeptala se a prstem začala pomalu, hypnoticky přejíždět po horním okraji své sklenice. Pak se naklonila tak blízko, že jsem ucítil vůni její kůže. „A nenapadlo tě, jako znalce, proč se omezovat? Proč si neužít obě ty rozkoše najednou?“
Na okamžik jsem se odmlčel a zadíval se jí hluboko do očí. Můj pohled byl teď pronikavý, až mírně provokativní.
„Ta otázka je velice odvážná, Zuzko,“ pronesl jsem s mírným, uznale ironickým úšklebkem. „Zvlášť na někoho, kdo vypadá tak... jemně.
Jsi si jistá, že na takové úvahy máš dost odvahy, nebo si jen ráda zahráváš s věcmi, které neumíš úplně ovládnout?“
Mezi námi se rozhostilo ticho, které bylo víc než jen absencí slov. Bylo nabité očekáváním. Sledoval jsem, jak se jí mírně zrychlil dech a jak se její prsty na sklenici na vteřinu zastavily. V tu chvíli jsem věděl, že karta byla hozena a ona čeká na můj další tah. Nechal jsem ji v tom napětí ještě pár vteřin vykoupat. Vychutnal jsem si poslední doušek whiskey, položil sklenici na bar a pomalu jsem vstal.
S naprostým klidem jsem nechal ručník jednoduše sklouznout na barovou židli, aniž bych na vteřinu uhnul z jejího pohledu. Zuzka na moment ztuhla, zatajila dech a její oči se rozšířily překvapením, když zjistila, že pod ním nic nemám. Její pohled sjel po mém těle a na tváři se jí objevil výraz fascinace smíšený s dychtivostí. „Doufám, že tě tvá vlastní troufalost neděsí víc než ta zima v zahradě,“ dodal jsem s mírným úsměvem.
„Tak co, Zuzko? Máš dost odvahy následovat mě, nebo tvá troufalost končí u řečí?“
Plynulým skokem jsem zmizel pod hladinou a po vyplavání jsem se otočil, abych ji mohl sledovat. Zuzka pomalu vstala z barové židle a s vědomím mého pohledu nechala ručník sklouznout na zem. Odhalila sportovní, pevnou postavu v černých jednodílných plavkách, které měly hluboký výstřih a vysoko střižené boky, což podtrhovalo její dlouhé nohy.
Ladným skokem prořízla hladinu a tiše vyplavala těsně u mě. Když se vynořila, voda jí stékala po tváři a mokré vlasy měla sčesané dozadu. Voda jí sahala těsně pod ňadra, která se pod mokrou látkou plavek jasně rýsovala. Byla pevná a plná, a chladnější voda způsobila, že se pod tenkou tkaninou zřetelně rýsovaly dvorce jejích bradavek.
„Pěkné,“ uznal jsem s nadhledem, „ale v plavkách to umí každý.“
Zuzka se jen svůdně usmála, v jejích očích se mísilo vzrušení s čistou zvědavostí, zhluboka se nadechla a zmizela pod hladinou. Ve svitu podvodních světel jsem viděl, jak se její tělo prohýbá a jak černá látka pomalu sune dolů. Když se znovu vynořila, v ruce držela mokré plavky a jedním švihem je hodila směrem k baru. Teď už ji nic nesvazovalo. Kapky vody se třpytily na její kůži a růžové dvorce jejích vzpřímených bradavek svítily v tlumeném světle. „Tak co, Petře, stačí tahle odvaha?“ zašeptala.
„Nevíš, s čím si zahráváš, Zuzko,“ pronesl jsem tiše a v mém hlase zazněla nekompromisní jistota. Chytil jsem ji za pas a jedním plynulým pohybem si přitáhl její mokré tělo těsně na sebe. Naše kůže na sebe narazily s elektrizující intenzitou. Zaklesl jsem svůj pohled do jejího a držel ho tam dlouhé vteřiny, dokud jsem v jejích rozšířených zorničkách neuviděl tu správnou směsici vzrušení a respektu. Pak jsem se sklonil. Napřed jsem se jen lehce, skoro zkoumavě dotkl svými rty těch jejích. Cítil jsem, jak se zachvěla. Naše rty se začaly pomalu proplétat, ochutnávaly se, dokud se bariéra neprolomila a polibek nepřerostl v hluboké, dravé a vášnivé líbání.
Jak se naše ústa nenasytně hledala, moje dlaně začaly mapovat její tělo. Sklouzly z úzkého pasu na plné, pevné boky a přitiskly ji ještě víc k mému břichu. Pod hladinou už neexistovaly vůbec žádné zábrany. Zuzka s tichým vzdechem obtočila nohy kolem mých boků a její ruce začaly zkoumat mou hruď a ramena. Cítil jsem každý její záchvěv, zatímco moje prsty pomalu a dráždivě přejížděly po její hladké kůži, od křivky páteře až k pevnému zadečku. Třela se o mě s rostoucí naléhavostí a voda kolem nás jako by začala vřít. Nemělo smysl cokoli skrývat – plná a tvrdá erekce, která se teď nekompromisně opírala o její měkký podbřišek, jí dala jasně najevo, jak obrovskou reakci její tělo vyvolalo.
Když jsem se na okamžik odtáhl, abychom se nadechli, sledoval jsem její přivřené oči a zrychlený dech. Palcem jsem lehce přejel po jejím rtu. „Měla jsi naprostou pravdu,“ zašeptal jsem jí dráždivě. „Tohle je nesmírně silný argument pro to, proč upřednostnit ženu. Žádná láhev nedokáže rozproudit krev tak naléhavě a slibovat takovou míru rozkoše.“
Zuzka se prudce prohnula, když moje ruka pod vodou sklouzla níž a prsty jemně zavadily o její nejcitlivější místa. Prudce nasála vzduch a pevně mě chytila za ramena. Její pohled se náhle zaostřil, oči jí ztmavly spalující touhou. Zavrtěla hlavou a zabořila mi prsty do vlasů.
„Ne... tady ne, Petře,“ vydechla trhaně, i když se o mě dál svůdně otírala. „Tohle nechci v bazénu. Chci si tě užít naplno.
Pousmál jsem se. „Mám tu pokoj. V pátém patře,“ odpověděl jsem klidně.
Neochotně jsme se od sebe odtrhli a zamířili ke schodům bazénu. Sledovat Zuzku, jak s vlněním jejich boků pomalu vystupuje z bazénu, přičemž se z jejího nahého těla stékaly provazce kapek, byl nezapomenutelný vizuální zážitek. Rychle jsme u baru popadli naše odhozené ručníky a narychlo se do nich omotali.
Pro mě to ovšem představovalo drobný logistický problém – moje vzrušení nešlo ignorovat a i přes silnou vrstvu bílé froté látky moje stopořené přirození vytvářelo jasně patrný, neústupný stan. Zuzka si toho pochopitelně okamžitě všimla. Pobaveně se kousla do rtu a v jejím pohledu se zračil čistý, ženský triumf.
Rychlým krokem jsme přešli přes potemnělou hotelovou zahradu až do spoře osvětlené haly. Když jsme čekali, než přijede výtah, postavil jsem se strategicky těsně za ni. Sloužila mi jako dokonalý štít před případnými pohledy opozdilých hostů, kteří by můj napnutý ručník mohli těžko přehlédnout.
Využil jsem té nutné blízkosti. Moje ruce obemkly její boky a pevně jsem si ji přitáhl na svou hruď, aby přes tenkou látku jasně cítila, jak moc mě vzrušuje. Zabořil jsem obličej k její šíji, dýchal jí horký vzduch přímo na kůži a začal jí na krk sázet jemné, dráždivé polibky. Zuzka se roztřásla. S tichým vzdechem zaklonila hlavu a poddala se mým rtům, každá vteřina čekání na výtah se pro ni stávala sladkým mučením.
"Cink" zaznělo z výtahu a dveře se otevíraly, Zuzka mě chytne za ruku a doslova mě táhne dovnitř. Ve výtahu se Zuzka otáčí ke mě čelem, objímá mě a líbá, poslepu nahmatávám tlačítko pátého patra a dveře se pomalu zavírají ...
