Najdi si mě! (Kity)

10.04.2026 · 657 Aufrufe Zed7

Na jednom ročníku MoR jsem potkal super partu lidí, do které mě uvedl kámoš. V bandě byli kromě chlupatých metlošů i jedna drobná blondýnka. Vypadala tak na patnáct, což pro mě – abychom si rozuměli – není zrovna atraktivní. Jenže pak mě dostala její nespoutaná povaha, ta jiskra chtíče v oku, to, jak se drze a sexuálně chovala, a to všechno úplně bez alkoholu. Ptal jsem se jí, proč nepije. Prý by ráda, ale řídí. Takže tak mladá zase nebyla. Viděl jsem, že se jí zamlouvám; vypadal jsem starší než ta ucha s chmýřím pod nosem, a to se jí asi líbilo. Večer odjížděli domů, bydleli ve Zlíně. Vyměnili jsme si čísla a sdíleli polohu, abych je zítra našel – teda hlavně ji!
Další den, ten poslední na MoR, ji potkávám znovu. Budeme jí říkat Kity. Outfitem mi vyrazila dech: síťované punčochy, krátká upnutá sukně končící těsně pod zadkem, volné tílko s velkým výstřihem a krajková podprsenka, která tak tak schovávala poměrně slušnou výbavu na tak drobnou postavu. Tuhle šílenou slečnu celou v černém jsem prostě chtěl! Oddělit se od skupiny byl základ úspěchu. Užívali jsme si spolu celý den a v podvečer jsme zamířili do pivního stanu. Usedli jsme do rohu, kde nebylo moc lidí. Při popíjení a debatě o všem možném přišla sázka, kterou jsem vyhrál. Její trest byl sundat si podprsenku a být tu už jen naostro. Začala se usmívat a rudnout, ale slovo dodržela – potají ji stydlivě sundala a dala do své pletené kabelky.
„Spokojen?“ „Nadmíru,“ povídám.
Jenže ta mrška dobře věděla, kam se dívám. Dělala to tak, aby to neposedné volné tílko odhalovalo co nejvíc, a já byl úplně tvrdý. Zničehonic ze mě vyhrklo: „Ty mě svádíš!“ Řekla, že ne, ale rudnoucí tváře mluvily za ni. „A co když jo?“ „V tom případě pokračuj,“ zasmál jsem se. „Půjdeme před stage?“
Šli jsme, ale už byla tma a zima, tak jsem ji v objetí zahříval tělem. Jednu ruku jsem měl na prsou, druhou na břiše. Třela se o mě zadkem a já opět tvrdnul. Chtěl jsem, ať to cítí a ví, že ji chci pořádně opíchat. Moc dobře jsem věděl, že to chce taky! Vzal jsem ji za ruku a táhl pryč. Dál od hluku si všimla zvonícího telefonu – měla tam plno zpráv a zmeškaných hovorů. Když to zvedla, zjistila, že náš společný kámoš je úplně na šrot, a tak se jede domů. „Sorry, brouku, ale musím jet.“ „Nepočká to chviličku?“ Usmála se a povídá: „Nejsem moc na rychlovky. Někdy příště, brouku, jo?“ Otevřela svou pletenou kabelku a podala mi tu podprsenku. „Chci ji zpět, tak ať víš, že to příště myslím vážně.“ „A kdy?“ ptám se. „Nevím, prostě mi ji někdy dovez.“
Po Masters jsem jí napsal, jestli je vše ok. Prý jo. Náš společný kámoš, co mě představoval, na ni měl zálusk a chtěl s ní strávit celý MoR, tak se upil do bezvědomí. To byla poslední komunikace mezi námi.
Po měsíci mi zčista jasna přišla jednoduchá zpráva: „Najdi si mě!“ Nejdřív jsem si říkal, že to musí být omyl, ale pak mi to došlo – pořád jsme přes iPhone sdíleli polohu. Kouknu, kde je, a ona byla u zatopeného lomu asi 20 km ode mě. Na pět vteřin jsem se zasekl a pak vyskočil ze židle. Hodil jsem si rychlou sprchu, vzal plavky, ručník a tu její podprsenku.
Letěl jsem jako prase. Když jsem byl v půlce cesty, ťuklo mě, že jsem jí vůbec neodepsal. Beru mobil do ruky a tam už svítila zpráva: „Očividně jsi to pochopil. Budu čekat, brouku.“ Zaparkoval jsem u lomu, vzal věci a s telefonem v ruce ji vyrazil hledat. Došel jsem na přibližné místo a koukal kolem vody, ale nikdo tam nebyl ani Kity. „Brouku, tady!“ Otočím se a z lesíka na mě mává. „Pojď sem!“ Čím blíž jsem byl, tím víc mi srdce bušilo. Měla krásné dvoudílné plavky s mašličkami, které byly rády, že tak tak zakrývají, co mají. Při pozdravu mi dala pusu a říká: „Tady v tuhle hodinu nikdo nebývá, nesvítí tu slunce. Pojď za mnou.“
Prošli jsme lesíkem až na louku, kde krásně svítilo. Už tam měla rozložený ručník, tak jsem k němu přidal svůj. Sedli jsme si a já se ptal, proč je zrovna tady. „Chodím sem, protože tu mám klid a jsem tu sama. O kousek dál je voda, kde se koupu, a v tuhle hodinu tam nikdo není.“ Povídali jsme si, ale tentokrát to napětí mezi námi letělo rychle nahoru. „Ty se chceš snad zase vsázet?“ zeptal jsem se. Zasmála se při té vzpomínce a dodala: „Náhodou, naposledy jsem zjistila, že chození bez podprsenky je super. A hlavně, já jsem hráč, takže klidně.“ Zvážněl jsem a povídám: „Vsadím se s tebou, že dneska budeme mít sex.“
Zasekla se, zrudla a začala se šíleně smát. V ten moment jsem si říkal, že jsem to posral. Když se dosmála, řekla: „Takže trest jako posledně?“ Nechápavě jsem zamračil oči a naklonil jsem hlavu. Vstala, otočila se ke mně zády směrem k výhledu na louku a rozvázala si horní díl plavek. Pustila ho na zem, chytla se za kalhotky a strašně svůdným pohybem – s mírně rozkročenýma nohama a vystrčeným zadečkem – je stáhla až ke kolenům.
Zapomněl jsem dýchat. V zadku měla anální kolík s diamantem. Taky to měla v plánu! Dala nožky k sobě, aby jí kalhotky spadly úplně, a otočila na mě hlavu přes rameno. S úsměvem se zeptala: „Hmm, a minule jsem si sundávala i kalhotky, nebo jen podprsenku?“ „Podprsenku,“ vydechl jsem. „Co už, nechám je ležet,“ řekla, otočila hlavu zpět na louku a dodala, že sem chodí často a místo plavek si bere hračky. „Prostě ráj na zemi. Udělala jsem ze sebe Evu... a co ty? Budeš můj Adam?“
Vstal jsem, shodil plavky a přistoupil k ní zezadu. Objal jsem ji, dal jí ruce na břicho a jednou dlaní jsem vyjel výš přes dekolt až ke krku. Ztisknul jsem lehce ruku. Začala zhluboka dýchat. Naklonil jsem jí hlavu na stranu a začal ji líbat na krku. Udělal jsem úkrok a přesunul ruku z břicha na záda. Lehce jsem jí nehty sjížděl po zádech dolů na zadek. Rukou pod krkem jsem ji dal do mírného předklonu, roztáhla nohy mírně od sebe a já jí sjel mezi půlky, kde jsem si ohmatal ten diamant. Plácl jsem ji přes zadek. „Juj, tak teda dobrá!“ vykřikla.
Otáčím si ji k sobě, líbám ji a hraju si s jejími prsy. Vzala si mě do ruky a v tu chvíli se z roštandy stala šelma, která týden nejedla a ja byl její flák masa. „Klekni,“ říkám. Klekla si na deku, vzala si ho do pusy a já věděl, že tohle bude hodně rychlé. „Počkej,“ zastavil jsem ji, „radši si lehni, tohle bych dlouho nevydržel.“ „Ale notak,“ řekla podrážděně, „nemám ráda rychlovky.“ „Lehni si,“ povídám, „ale s tímhle musí ten diamant ven.“ „Ještě ho tam chvíli nech,“ říkám.
Lehla si a roztáhla nohy. Líbal jsem ji na prsou, na břiše a sjížděl níž. Projel jsem ji jazykem – bože, ta byla mokrá! Strčil jsem do ní prst, vlnivě s ním pohyboval a přitom ji lízal. Jednou rukou tlumila své vzdechy, druhou trhala trávu. Začala se vzpínat, stehna tiskla k sobě a pak mě chytla za vlasy tráva všude po klíně – a táhla mě pryč.
„Tak ty prý nerada rychlovky?“ Mezi vzdechy zvládla jen: „Drž... hubu,“ ale pak se smála. „Já už to taky dlouho nedám. Pojď, klekni si.“
Znovu rozjela tu hru v ústech, a jak se na mě dívala tím pohledem kurvičky, šlo to na mě. Vytáhla ho a nastříkala si to přímo na kozy. Podívala se na ně a začala si tu mrdku roztírat po prsu prstem, který pak olízla. Mrkla na mě a povídá: „Ty jsi taky dlouho neměl holku, co?“ „No nic, jdeme do vody? Musím to umýt, nemám se do čeho utřít a ty hádám taky ne. Běž napřed a zjisti, zda je čistý vzduch,“ povídá. „Dobrá.“ Ukláním se pro plavky a Kity spustí: „Co děláš? Adam snad nosil plavky? No co, tak se ze mě stal nudista. Jdeš?“ Povídám. „Běž napřed. Pokud se nevrátíš, budu vědět, že je čistý vzduch, jo?“
„Dobrá.“ Vydal jsem se na cestu a vážně nikde nikdo. Zaplul jsem do vody a čekal na tu vílu, až vyleze z lesa. Po chvíli se objevila. Žádný stud, žádné rozhlížení, zda někdo někde je, žádný spěch.Vzala si jen kšiltovku. Před vodou u břehu se na mě culí. „Co je?“ Ta víla s lesklým prsem od mrdky a zbytkem semene stečeným až do klína, leze za mnou. Ve vodě přišlo na upřímnost. Říkala, že sem nechodí jen tak. Dotáhla si sem jednou stejně starého kluka, který vytekl, sotva na něj sáhla, a druhému se ani nepostavil. Vysvětlil jsem jí důvody, proč tomu tak je – a že to už ví. Zjišťovala to, protože se cítila škaredá a nepřitažlivá. Tak proto koukala po starších. Prý tu měla jednou i holčinu, o které si myslela, že ji přemluví na lízačku. Zatáhla ji sem pod záminkou, zda by ji nenafotila v přírodě – nějaký ten softcore. Překvapilo ji, že ta druhá chtěla taky nafotit, ale z lízačky nic nebylo.
Ptám se: „Co ten náš společný kámoš?“ Prý je to super zlatíčko a ráda by s ním i chodila, jenže by mu prý zlomila srdce. „No víš, já... já to prostě potřebuju,“ povídá. „Co potřebuješ?“ ptám se. „No sex. Ne jen s jedním souložit až na věky. Mám touhy, sny a chtíč, který by mě nakonec přemluvil ho podvádět. Jeden večer by byl unavený a já už bych šla jinam. Prostě to potřebuju. Někdy je to klidnější, někdy horší.“ „No sakra, ty jsi nymfomanka.“ „Asi jo,“ říká provinile, „ale doufám, že spíš nevybouřená.“
„Dobrá tedy, jdem ven?“ „Počkej,“ povídá. Najde mě penis pod hladinou a začne si s ním hrát. Povídá: „Nemysli si, že si s ním hraju, jen ho koupu. A ty bys mě měl taky omýt od toho, jakou naloží jsi mě zacákal.“ „Dobře.“ Otočím si ji zády a začnu ji od krku rukama omývat, pak pokračuju u těch plovoucích prsou. Ty jsem umýval opravdu důkladně. „Ale no tak, máš mě umývat, ne si s nima hrát,“ povídá šibalsky.
Sjíždím níž, ale v podbřišku něco vrnělo. Zjišťuji, o co jde. „Ty máš vajíčko?“ „Jo, vyměnila jsem ho za ten diamant,“ spokojeně povídá. „Proto jsem šla tak pomalu, aby nevypadlo, protože jsem furt mokrá. Tady máš,“ sahá pod kšiltovku, „ten ovladač není vodotěsný, tak opatrně.“ Podala mi ovladač od vibračního vajíčka. Znovu sahám na podbřišek, hraju si s ovladačem a zkouším, co to s ní dělá. Líbí se jí to.
„Půjdem z vody,“ povídá. „Co je, je ti zima?“ „Ne, právě naopak! Jdem!“ říká už přerývaným hlasem.
Vracíme se k ručníkům. Má tu svoji komickou rychlou chůzi, jak si rukou jistí to vajíčko. Dorazíme na místo, objímám ji a líbám. Začíná mě úplně zběsile honit. „Pomalu,“ říkám, „máme čas.“ Pokládám ji a nachystám si ji na šedesát devítku. Lížu ji a ona se soustředí na krásnou, smyslnou a pomalou kuřbu. Funí a dělá přestávky. Přidávám na intenzitě jak jazykem, tak na ovladači. Už mě nekouří, už se jen soustředí na to, co dělám já. Neudýchala by to. Beru za šňůrku a vytahuju vajíčko. Zakňučí!
Zvedám se, beru ji za ruku a opírám ji o strom. Prohla se v zádech a vystrčila na mě zadek. Pomalu do ní zajíždím, ona zhluboka vydechne. Začínám přirážet a pomalu si obmotávám její vlasy kolem dlaně. Lehce si ji za ně přitahuji. Přirážím mocněji, stále v klidu, ale hledám to správné tempo. Jednou rukou si zakrývá ústa. Nene, holčičko, dej světu vědět, co tu děláme, říkám si v duchu. Beru jí ruku a dávám jí ji za záda. Našel jsem tempo i sílu. Snaží se být ticho, ale nejde jí to. Moje sexuální frustrace se projevuje naplno. Tempo už neřeším, přirážím jako sbíječka a silně ji tahám za vlasy, prostě ji divoce mrdám. Plácnu ji přes prdel a vytáhnu ho.
Podlomí se jí nohy. Táhnu ji zpět na deku, lehám si a říkám: „Naskoč.“ Sedá si na mě a rozjíždí rodeo. Tenhle pohled je k nezaplacení: ta čistá soustředěnost na rozkoš v její tváři, kroutící se tělo v rytmu a poskakující prsa! Cítím blížící se konec, sundávám ji ze sedla a ona si sama kleká na čtyři. Klekám za ni a vnikám do ní. Nehledám tempo, prostě ji divoce šukám. Je v křeči. Plácnu ji přes prdel, vytahuju čůráka a stříkám jí mrdku na zadek a na kundu. Celého mě rozdmýchalo.
Začínám cítit kolena z té divoké jízdy. Třikrát udeří pěstí do země a chichotá se. Vyvalí se na bok a stále vydává zvuky na pomezí smíchu a fňukání. „Už máš dost?“ Jen přikyvuje.
Lehám si k ní, sem tam ji políbím a hladím ji, dokud se neuklidní. Konečně začala komunikovat: „Doufám, že se nevidíme naposledy.“ „Určitě ne, Kity. Příště vymyslím něco já. Mizíme odsud?“ Jen přikyvuje.
Vycházíme na pěšinku u vody, kde sedí parta puberťáků. Ukazují si na nás a chichotají se. Kity se jen pobaveně pousměje: „No jo, už mi bylo jedno, jestli nás někdo slyší. A bylo by mi i jedno, kdyby se někdo přišel podívat.“ „Vážně? Dobré vědět.“ „Proč?“ povídá. „Takže dělat to na veřejnosti není problém?“ „Musela bych mít velkou chuť.“ „Ale tu ty míváš, ne?“ Směje se a přikyvuje: „Tak někdy příště.“
Při loučení mi věnovala dlouhý vášnivý polibek. „Brzy se mi ozvi, nebo si pro tebe dojdu, jo?“ Sedá na kolo a odjíždí.

Tak tohle byla Kity – hodně divoké děvče, které jsem potkal. Byl to jeden ze zážitků, na které rád vzpomínám, a tipuju i sen mnoha mužů něco takového zažít. Pár dalších historek s ní ještě mám, tak je tu snad taky časem popíšu.