Píšeš mi měsíce. Vím, stále nemám čas, neozývám se, jen občas odpovím... Odmítnu opět. Víš, že jsi bezmocně závislý na mé aktuální náladě. Tiše trpíš. Opatrně se ptáš zda můžeš ještě někdy doufat... Beze smyslu si dokola přehráváš videa na internetu . Vzpomínáš na všechny ty různé zážitky se mnou. Zmítaný touhou, bezmocí a malou nadějí která postupně slábne... Dnes jsem se rozhodla tě vyslyšet. Těšíš se a čekáš hodiny... Nemám chuť ti to utrpení zkrátit... Vím jak se chvěješ v očekávání příštích událostí... Jen pokyn k nákupu šampaňského tě probudil z úvah. Dostal jsi úkol. Souřadnice zadány. Startuješ auto. Poslušně čekáš na místě. Stáhnu okénko a na pokyn jedeš za nami. Odlehlé místo, polozbořené domy. Chlad a les... Naléváš mi sekt. Moje čubka na obojku už dostává vodítko. Ano, dnes budeme venčit.... Usměju se mírně krutě. Na pokyn vyhrneš košili. Bradavky ti tuhnou nočním chladem. Hmmm... Svorky budou držet krásně. Ještě ocas! Rychle rozepínáš kalhoty k upevnění dalších japonek. Pěkně to propojime... Na povel oba vyrážíte na starou cestu.... Čubka je nevychovaný pejsek, krásně s tebou cuká a ty se snažíš zmírňovat každé jeho škubnutí. Musíš jít v předklonu, víc tě řetízky nepustí. Drsně to bolí, vim.Čubí má v kapse chůvičku. Dostává povely. A když tě příliš šetří občas ho popoženu výbojem el. obojku který má v kalhotách. Vpřed! A zpět! Výcvik mě začíná bavit:). Ocas ti stojí jako kámen. Miluješ tuhle bolest a držíš tempo... Ale já potřebuji dolévat. Už dost! Je mi zima.... Okamžitě se přesouváte k mým nohám... Zatímco mi doléváš a zahříváš nožky v autě, čubí chystá venku pokračování...
