Hezký den. Už dlouho jsem ničím na Amatéry nepřispěl. Tak snad Vás pár písmenek zase pobaví. Říká se, že pohled přivábí pohled. Je to zvláštní, ale tentokrát psaný příběh, přivolal další příběh. Posuďte sami.
Peťku jsem potkal tady na amatérech, kde dala komentář pod jedno z alb s klinik tematikou. Napsal jsem jí a nabídl nezávazné poklábosení o tématu. Ona souhlasila a já se těšil na fajn pokec, až to někdy vyjde. Nějakou dobu se nic nedělo. A potom najednou v sobotu dopoledne mi přišla na amatéry zpráva. ,,Ahoj , ako sa máš? Máš chvíľočku?" Zrovna bylo jaro, zahrada volala po mé péči, ale proč by si člověk na chvíli neodpočal. Odepsal jsem ,,ano“ a čekal co bude. Telefon byl napřed v klidu a potom začala pípat jedna zpráva za druhou. Mrknu na display a čtu.,,Ahoj, čítam Tvoj príbeh s doktorkou Jankou." Druhá zpráva:,,Bože môj, to je…...také krásne zmyselné" Další: ,,Ja sa z Teba zbláznim….. veď to je, ako by si písal o mne. Ja som čosi také zažila kedisi dávno v nemocnici, ako dorastenka. Strašne som sa pri tom vyšetrení hanbila.“ Píp. „Bola som určite červená ako rak, ale nebolo to nepríjemné, alebo bolestivé. Keby sa mi nechcelo tak strašne moc cikať, možno by to bolo aj príjemné. Idem čítať ďalšiu!“ A za chvilku pípla další zpráva. „Ty jeden….. neviem či môžem napísať …..nehanebník!! Ľutujem že som si to nenechala na doma. Potrebujem suché nohavičky a chvíľku pre seba. A ako to asi mám urobiť, keď som v robote hmm? To nevieš čo? Ty mudrý!“ Číst tyhle zprávy, to byla opravdu krásná práce. A další zpráva: „Bože môj, musím si to nechať na doma. Len neviem , či to vydržím.“ Pročítal jsem tu smršť zpráv a usmíval se. Tak takovou reakci snad ani nebylo možno očekávat. Představila se jako „Peťka“ a taky poslala fotku. Hezká tmavovláska a jak jsem si přečetl na jejím profilu, tak trochu malé pivko. Pár kilo navíc, zato ale s krásně plným poprsím a hezkým úsměvem. A co je malé, to je milé a když to švitoří slovensky tak bych řek až roztomilé. A navíc když je nakloněná netradičním disciplínám…… Poslal jsem jí foto pana Doc. (89Kg) Víta Blahoděje kde vypadám trochu starší a tvářím se přísně a čekal co bude. „Fůha, veď Ty vyzeráš ako môj gynekológ. To je tiež taký vážny, prísny pán. A čo Ty? Si tiež taký psí čumák?“ „Nejsem. A taky nejsem gynekolog. Nevadí? A bydlím kousek od Ostravy.“ „A ja som ako Katarína, lebo bývam neďaleko od Trenčína. To teda máme k sebe celkom kus. Len nemám čierne oči. Ale kúsok čerta v sebe možno mám. A robím servírku. V Trenčianskych kúpeľoch. A že nie si gynekolog nevadí. Ale vedel by si sa so mnou hrať ako s Jankou ,však?“ Moje odpověď byla „ Áno aj.“ A tak jsme si psali a na závěr si vyměnili telefonní čísla. Nedávám číslo jen tak na počkání. Ale v tomto případě to myslím stálo za to, udělat výjimku.
Ráno byla na telefonu zpráva ,,Som v robote, môžem Ti zavolať? Musím sa Ti pochváliť, čo sa mi včera podarilo.“ Je nad slunce jasnější, že odpověď byla ,,ano můžeš.“ Její hlas byl příjemně veselý a hned ze startu se mi pochválila. „Predstav si, včera keď som prišla domov, robila som mužovi večeru. Plnené papriky. On to veľmi ľúbi. A pri tom som si ešte raz čítala tie Tvoje príbehy. No samo že som to pripálila. Keby neprišla svokra, či sa mi niečo nepálí boli by na uhol. Ale nebolo to také strašné. Martin ich zjedol a ani to nespoznal.“ A tak jsme si ještě chvíli povídali a dobře se bavili. Jako bychom se znali už velmi dlouho. Psali jsme a volali si ještě víckrát, Peťka se mi svěřila, že je doma hlídaná. „Svokra ma stráží ako drak. Z práce musím rovno domov. Keď sa opozdím, okamžite následuje výsluch, kde som sa zdržala. Ako keby som bola nejaká taká……. Martin je zlatý, len je veľmi žiarlivý. A svokra ho v tom ešte podpichuje. Niekedy si pripadám ako väzeň. Vieš, on na nejaké hranie nie je. Tak ešte opichať mi riťku, to hej, to sa mu páči, ale keby som mu chcela trocha poštekliť análik ja, to by bol oheň na streche. No predstav si, chcela som ho prekvapiť, tak som si kúpila taký ten kompletík školáčky. Vieš, biela blúzka a červená suknička a biele pančušky…. To vymyslela kamoška, tiež takto prišla do spálne a jej Jano na ňu pozrel, zobral ceruzku a papier a napísal jej matematické príklady. A potom ako prísny pán učiteľ jej opravoval chyby a za každú chybičku ju vyplieskal po holom zadku. A potom sa krásne divoko pomilovali. A Martin? Keď ma zbadal, zahučal či som sa zbláznila a že by som vo svojom veku už mala mať rozum. No a išiel spať. No pochopíš to? Vieš čo mi to dalo roboty sa do toho nasúkať? Veď už nemám postavu sedemnástky a on ma takto odoženie.“ Tak co na to říct? Pan Zdeněk Štěpánek kdysi v roli Mikuláše Dačického z Heslova prohlásil: ,,Pravda je jen jedna, vůl zůstane volem a pařez pařezem.“ A tak ten náš kontakt probíhal po telefonu a taky tady přes amatéry. Ale jenom když Peťka byla v práci . A já jsem si říkal, že už to tak asi zůstane. Ale nezůstalo.
Rád cituju moudra mých starších kolegů. Tohle je od Ludvy. Byl to výborný chlap a dobrý kamarád. A ten mi jednou řekl. ,,Baba jak chce, žadny ju neuhlida. Možeš s ňu spať, ruku držet na kačeně a rano staneš, mezi ukazovakem a prostředníkem budeš spaleny a nebude to od teho, že by si usnul s cigarem v ruce. To Ti ju v noci přetahnul kamoš. A to temu, že to chtěla. Baby su mrchy synku. Ale bez nich, bez nich by to stalo za drek.“
Peťka mi psala, jestli bych si mohl udělat čas. ,,Vieš, prišiel by si na dva dni. Ja si to dohovorím v práci, kamoška ma zaskočí. Nemôžem sa sice oneskoriť, musím byť doma na čas, ale budeme mať pre seba celé popoludnie. A dohovorím Ti aj bývanie v super hoteli. S večerou a raňajkami. A je tam aj bazén a sauna. Keby si chcel. Pre mňa by to bolo najlepšie o desať dní, prišiel by si v stredu a ostal do štvrtku. Čo Ty na to?“ ,,Teda koukám jako blázen, to se mi ještě nestalo, že by mi někdo takhle hezky domluvil pobyt. Zvážím Tvou nabídku.. Ale Peti, z Tvého projevu cítím jistou dominanci. Nebo snad ne? Co mi k tomu řekneš?“ ,,Vieš, pri správnom partnerovi som submisívna. No ale skákať po hlave si od kde koho nedám.“ ,,Chcela by som znovu zažiť to, čo kedysi v nemocnici. Chcela by som, aby si sa so mnou hral, tak ako s doktorkou Jankou. Ty budeš pan lekár a ja poslušná pacientka. Prosím.“ To byla tak hezká žádost ale chtěl jsem jí ještě malinko pozlobit. ,,To je málo Peti, to by jsi mně musela pěkně poprosit.“ A z telefonu se ozvalo: ..Tak ja Vás veľmi, veľmi, veľmi pekne prosím pán doktor. Ja by som sa chcela znovu hambit ako kedisi. Prídete?“ No mohla by má odpověď znít jinak než ,, ano?“ Nemohla. A věci se daly do pohybu.
