Petra 2
Jak už jsem napsal, věci se daly do pohybu. Domluvili jsme si datum, které nám oběma vyhovovalo i průběh ,,vyšetření“. Peťka mi poslala adresu hotelu a já jsem ve středu ráno vyrazil. Rád cestuji po Slovensku. Je to zvláštní jak krajina, která je kousek od od nás, má úplně jiný ráz. Fičel jsem to po dálnici na Trenčín a cesta mi uběhla, ani nevím jak. Hotel byl hezky zařízený, čistý a co bylo hlavní, měl i boční vchod. To bylo fajn. Nemusí všichni vědět, co stěhuju do pokoje. No a pak už pan Doc. (89Kg) Vít Blahoděj, začal chystat ordinaci. Pokoj byl prostorný a postavit křeslo byla hračka. Musel jsem trochu posunout jednu komodu, aby mi nevadila. Ta druhá mi posloužila jako stolek na nástroje a připravil jsem si na něj všechno potřebné. Povedlo se mi nasimulovat lékařské pracoviště moc hezky. Petra bude mít radost, až to uvidí. A doufám, že si naši hru na pana doktora a poslušnou pacientku hezky užije. Zapípal mi telefon, Peťka se ptá ,, ako mi to ide.“ Udělal jsem pár fotek, poslal je a čekal co bude. Obratem mi přišla odpověď. ,,Fíha, to je paráda. Toto som ani nečakala. Nemôžem sa dočkať. Som taká natešená, ale aj trochu nervná, ako keby som šla naozaj ku ženskému lekárovi.“ A pokračovala: ,,Máš už čas? Príď ku nám na kávu. Máš to pár krokov.“ A poslala mi název kavárny, kde pracuje. Napsal jsem ,,OK“ a velmi volným krokem se vydal na prohlídku lázeňského městečka . A taky naživo okouknout mojí telefonní kamarádku. Kamarádku a budoucí pacientku, se kterou už nějakou dobu sdílím tajná přání ale i úplně všední starosti i radosti .
Petru jsem znal z fotek co mi poslala. A ve skutečnosti byla ještě hezčí. Malinká brunetka, usměvavá a když mě uviděla hned se hnala ke mně. ,,Dobrý deň pán doktor, akú kávu si želáte?“ Jsem staromil. Nejraději mám obyčejného silného turka. Bez cukru. Jsme na Slovensku ,tak že je to ,,zalievaná káva“. Peťka se věnovala své práci a po chvilce mi sdělila, že tak asi za půl hodinky jí vystřídá kolegyně. Já už mám dopito, platím a jdu se ještě projít a pokochat. Načasování nám vychází skvěle a potkáváme se před hotelem u sochy pána v buřince. Proklouzneme zadním vchodem, vyjdeme do patra a jsme tady. Pouštím Peťku dovnitř a následuji ji. Peťka se chvilku rozhlíží a já vidím jak jí svítí oči. ,, Tak prosím posaďte se, za malou chvilku jsem u Vás paní Petro. Jen se převléknu. Peťka si sedá na židli u psacího stolu, kde mám notebook a pořád zvědavě pokukuje po mé výbavě. ,,Vítko, my si budeme vykať“? ,,Ano, jste přece u pana doktora“. ,, Tak to áno. Snáď si to nepomýlim.“ Odcházím do koupelny ,abych se převlékl, umyl si ruce a ohřál láhve s fyziologickým roztokem a Peťka se přes dveře ptá ,,Toto všetko budete potrebovať? A čo sú tieto dlhé predmety?“ ,, No všechno asi né, ale většinu pro Vaše vyšetření potřebovat budu. “ odpověděl jsem jí. ,,A ty dlouhé předměty, to jsou dilatátory. No, pan doktor už je tady a můžeme sepsat anamnézu. Paní Petro, vezmeme to fofrem, nemáme moc času. Takže, výška, váha, tlak, teplota, rosný bod….. Ten vlastně né, to je z meteorologie… poslední menstruace……“. Všechno jsme změřili, zapsali a Peťka ochotně odpovídala na moje zvědavé otázky. Byla milá a pořád se uculovala. Asi se jí honily hlavou vzpomínky a představy co bude. A já jsem si v duchu srovnával scénář naší hry. ,, Paní Petro, vyšetřím si Vás gynekologicky a potom se budeme věnovat vyšetření cystoskopickému. Ničeho se nebojte, není to bolestivé, možná maličko nepříjemné ale nic co by se nedalo vydržet. Chcete přiblížit postup vyšetření?” ,,No to by som bola rada, trochu sa toho bojím“. ,, Nebojte se, není to nic hrozného. Vyšetřím Vás bimanuálně, abychom vyloučili gynekologické potíže. Potom vám zavedu speculum, dilatátorem zjistím správnou velikost cévky, šetrně jí zavedu a vypustím Vám močový měchýř. Ten pak naplním fyziologickým roztokem a prohlédnu cystoskopem. Je to vlastně taková trubička s osvětlením a optikou a já Vám jí zavedu ureterou do močového měchýře a prohlédnu jej zevnitř. Nějaké dotazy“? ,,No, krásne ste mi to vysvetlil pán doktor“, odpověděla moje malá, milá, tmavovlasá pacientka a já jsem na ní viděl jak je vzrušená. Červenala se a zdálo se mi, že i trochu rychleji dýchá. ,,Paní Petro, můžete se připravit na vyšetření?" ,,Môžem. A čo všetko si mám odložiť, všetko?“ ,,Stačí sukně a kalhotky, blůzku si můžete nechat.“ Petra se svlékla, než jsem stačil říct švec. ,,Môžete mi prosím pomôcť? Nemáte tu ten schodík, čo tam má môj pan doktor.“ ,,Pomůžu rád, tak nohy si dejte do opěrek, trochu je upravím, aby se Vám leželo pohodlně. Je to v pořádku? Ano? To je dobře.“ Nasadil jsem si rukavice a vyzval svou dnešní pacientku: ,,Uvolněte se prosím.“
Uvolněte se prosím. Je to hezká věta. Nepoužívám jí sice moc často, ale mám k ní takový zvláštní,dalo by se říct až citový vztah. Jen není uvolnění, jako uvolnění.
Jeden kamarád mi vyprávěl svůj zážitek z lázní Luhačovice. Jezdívali jsme tam na rekondiční pobyty z našeho podniku. A někteří kolegové si po ozdravném pobytu brávali nemocenskou , jak byli zmoženi. Ale to nebyl Honzův případ. Paní primářka se o něm vyjádřila, že je vzorný pacient a sympoš. A v lázních se musí člověk kulturně vyžít,dodržovat pitné kůry a taky seznamovat a chodit na tanečky. Tancovat se chodívalo do ,,Elektry“ teda kromě pátku, ,to tam byla diskoška pro mladé. A on mi líčil, jak si všimnul jedné moc hezké, ale trochu jakoby posmutnělé blondýnky. A protože už absolvoval zahřívací kolo, kdy měl tři panáčky v sobě, dodal si odvahu, slušně se zeptal, jestli si může přisednout. A když slečna, nebo možná mladá paní přikývla, dal se s ní do družného hovoru. Povídali si, prý to bylo milé a když začala hrát hudba vyzval jí k tanci. ,,Nezlob se, ale já netančím. “ Řekla mu. Honzík prý byl trochu zmatený ale Sylvie, tak se jmenovala, mu to vysvětlila. ,,Víš já jsem při autonehodě přišla o nohu. Tak tančit nemůžu. “Teprve teď si Honzík všimnul, že má u stolečku francouzskou hůl. No ale že mu s ní bylo hezky, nepřestal se paní věnovat a bavil jí svými historkami. On je rodilý vypravěč a oba si to užívali. Pak jako správný gentleman ji doprovodil až k lázeňskému domu Riviéra, kde spala a nechal se pozvat dál. Na pokoji si dali ještě po sklence vína a Jenda si při cestě na toaletu všimnul, že Silvie má v koupelně vanu. My jsme bývali ubytovaní na Vepřeku a Pole a tam byly jen sprchy. Tak Sylvii poprosil, jestli by si mohl napustit vanu a trochu se vyhřát. ,,Víš já to miluju. Horká vana to je moje slabost. “Bylo mu to dovoleno a dokonce se Sylva nabídla, že mu příjde umýt záda. Tak Honzík nelenil a šup do vany. A svůj zážitek mi vylíčil takhle. ,,Ja se Ti v té vaně tak fajně nahřál a celý uvolnil a jak ku mně přišla Sylva byl sem jak v nebičku. Hřbet mi nemyla, ale sedla si ku mě na vanu a jak se začla se mnu hrat, tak to bylo tak fajne a přijemne, že sem se ti ještě víc uvolnil a průšvih byl na světě. Jak jí to zabulčalo u hlavy, vyskočila z té vany jak srnka. Vůbec jí nevadilo že nemá nohu. No to ti byl trapas, do smrti na to nezapomnim. Eště že mi ušel enem plyn. Bo po tych vodach to mohlo dopadnut aji horši“ Naštěstí Sylva byla velmi tolerantní a přešla to prý se smíchem. A když se pak oba dosmáli, večer pokračoval přesně podle jejich představ.
Petka byla krásně uvolněná, vzrušená a reagovala nádherně od prvniho doteku. Užívala si předstírané vyšetření se zavřenými víčky a tak trochu se mi na křesle vrtěla. Pokaždé, když jsem se dotknul jejího poštěváčku zavzdychala a pozvedla zadeček . Byla to moc krásná hra a mě se s ní nechtělo přestat, ale bylo třeba posunout se dále. ,,V pořádku paní Petro. Žádný problém jsem nenašel. Vaše reakce jsou přiměřené, prokrvení pochvy i zevních rodidel je perfektní. Zvlhčení poševního vchodu při vzrušení excelentní a citlivost klitorisu vynikající. Můžeme pokročit k dalšímu vyšetření. Můžeme?” Na její tváři se mihnul šibalský úsměv a s přivřenými víčky mi odpověděla: ,,Áno pán doktor, pokračujte prosím." ,,Hned, hned to bude, jen ještě překontroluji instrumentário a budeme pokračovat.” Díval jsem se na pečlivě srovnaná zrcadla a dilatátory a dostal nápad. Takovou malou čertovinku, jak Petru trochu pozlobit. Ten černý, co má malé růžky mi začal napovídat. On se ve mně pořád pere s andělem Theofilem, ale ten dostal prozatím stopku. ,,Paní Petro, nyní Vám zavedu autofixační zrcadlo a budu zavádět postupně dilatátory do Vaší uretery. Je to proto, abychom zjistili, jakou cévku budeme potřebovat a taky proto, abychom jí před cystoskopickým vyšetřením trochu uvolnili. Souhlasíte?" Petra přikývla a černý začal. ,,Tak a koukej jí pořádně potrápit. No podívej se jak na to čeká." Mám rád mírné úpravy scénáře v mezích normy. Pokud jsem si více méně jistý, že to protějšek příjme. A tahle chvíle právě nastala. Chce to jen Pětku přesvědčit, aby si nechala zakrýt oči. Světlo nad křeslem svítí ostře a tenhle fígl se mi už osvědčil. Peťka souhlasila, že jí můžu nasadit masku a tím pádem jí zbavit zrakového vjemu. A to bylo ono. ,,Paní Petro uvolněte se, zavedu Vám zrcadlo. Trochu to postudí. Je to v pořádku?" Pacientka přikývla a jeli jsme dále. ,,Budu Vám zavádět dilatátory. Pokud by to bylo bolestivé, řekněte mi. Ano?" Opět následovalo přikývnutí. ,,Nejdříve trocha dezinfekce. Nebojte se, nebude to štípat. Zavádím Vám pět milimetrů, nyní šest, sedm milimetrů je to v pořádku?" Peťka přikyvovala a byla hezky vzrušená. Při zavádění dilatátoru jsem jí vždycky pohladil poštěváček a zdálo se mi, že se jí to takhle moc líbí. ,,Osm milimetrů. A ted' přišla moje chvilka. Zaváděl jsem jí pořád stejný dilatátor ale hlásil ,,Devět milimetrů. Deset. Jedenáct.....dvanáct.....třináct......je to pořád v pohodě?" ,,Áno pán doktor. Je to také zvláštné. Nieje to bolestivé. Keby som sa nehanbila, povedala by som, že ma to veľmi vzrušuje." ,,Je pravda, že máte velice pružnou ureteru. Můžu pokračovat?" Opět následovalo přikývnutí a z mé strany zavedení dilatátoru do její močové trubičky. ,,Čtrnáct , patnáct milimetrů. Více potřebovat nebudeme." Připravil jsem si cévku, navlhčil jí lubrikantem, trošku Petru polechtal na poštěváčku, zavedl a zajistil jí napuštěním balonku. Má dnešní pacientka to v podstatě ani nezaregistrovala. Kdysi jsem snad tak trochu z recese, objednal cévky CH30. To je průměr cca deset milimetrů. Cévkovat někoho s touhle hadicí na stahování vína, no to teda fakt jako nevím no. Ale pro to dnešní pozlobení pacientky se tahle cévka hodila perfektně. Tak že, než mi Petra na ten podvod příjde, je třeba vypustit její měchýřek do sběrného sáčku, napojit infuzní sadu na zavedenou cévku a pustit fýzák aby jí ho zase pomaličku plnil. Povedlo se mi to a Peťka to nezpozorovala. ,,Paní Petro, zavedu Vám cévku ano?" A zase to její přikývnutí. ,,Ale mám drobný problém. Došel mi lubrikant," lhal jsem. ,,Ale když jí trochu navhlčíte, taky to půjde. "Vybalil jsem tu hadici a požádal Petku ,,Otevřete ústa prosím a trochu jí nasliňte." ,,A to ako vážne pán doktor?" ,,No vážně, přece Vám jí nemůžu zavádět na sucho." ,,No ja neviem, je to také nezvyklé ....... ale keď' myslíte ......" Když se cévka dotkla jejích rtů, cuknula sebou a začala protestovat ,,nie, toto nie!!! Ved' to je strašne velké, to bude.... to ma bude... mne sa chce cikat'." Mrknul jsem na stojan kde byla láhev s fýzákem. Tak zhruba třetina už stekla. Přibrzdil jsem průtok a začal jí uklidňovat. , Klid paní Petro, ničeho se nebojte. Musíte se jen hezky uvolnit a všechno půjde hladce. Uvidíte, věřte mi. Jen prosím tu cévku hezky navlhčete." Petra sice ještě chvilku protestovala, ale přece jen konec cévky naslinila. ,Připravena? Budeme zavádět". Chudinka Pet'ka celá ztuhla a chloupky na rukou se jí naježily. Když se cévka dotkla jejího klitorisu, cukla sebou a růžička zadečku se jí stáhla. ,,Ale no tak, už jí netrap, podívej se jak se obává toho co přijde." Promluvil ve mně zase pro změnu anděl Theofil. A já se přidal na jeho stranu. Když bude Pet'ka takhle vystrašená, neužije si to. A to přece nechci. ,,Ale no tak paní Petro, uklidněte se. A musíte se uvolnit. Jinak se nám to nepodaří.",,Ja ja sa bojím pán doktor. A ako sa mám uvoľniť, ked' sa mi chce veľmi cikat'. Neviem čím to je, ale zdá sa mi, že stále viacej. Obávam sa že by som Vás mohla…” ,,Nebojte se a prosím, uvolněte se." ,,No, ako chcete." Růžička zadečku se jí uvolnila a pacientka se ozvala ,,Čo to je? Chce sa mi a nemôžem, čo si to so mnou urobil?" ,,Tak jestli to nebude tím, že už nějakou dobu máte cévku zavedenou a měchýř se Vám plní fyziologickým roztokem paní Peťko," Chvilku bylo ticho a pak se do mně pustila. ,,Ty si taký.....na čo ma takto ......ved' ja sa tu stresujem a pán sa zabáva, ked' vidí ako sa trasiem. Trocha sa na Teba hnevám Vítko. Ty si....." ,,Peťko nezlob se, musel jsem Tě trochu potrápit. Ale snad to napravím." Taky jsem na chvíli vypadl z domluvené role. ,,Pan doktor už je zpět a to strašení odčiní." ,,A to kedy sa Ti to podarilo,ved' ja som to vobec ...." ,, Když jsme si tak hezky povídali u té dilatace Paní Petro. Jak jsme na tom s nucením na močení?" ,,Už sa mi chce.“ ,, Jak moc?“ Teraz už vel'mi. " ,,Dobře, to stačí. Vyjmu Vám cévku a zavedu cystoskop." Šlo to ráz na ráz a cévka byla venku. A ted' přišla chvíle na závěr téhle hry. Zavedl jsem Peťce do jejího nejmenšího otvůrku vibrační dilatátor, pustil vibrace, pomaličku s ním pohyboval dovnitř a ven a druhou rukou se věnoval jejímu klitorisu. ,,Je to v pohodě paní Petro? A tu masku z očí si můžete sundat." Pacientka poslechla a sundala si masku z očí. ,, Bože môj, to je také zvláštne...." Má pacientka byla vzrušená, pohybovala zadečkem a kousala se do rtů. ,,Ja, ja už to asi nevydržím.... to je...." Zakryla si rukou pusu, celé tělo se jí napnulo, zadeček zvedla vzhůru , jak tlačila nohy do opěrek a užívala si své zasloužené vyvrcholení. Byla rudá v obličeji i ve výstřihu a bradavky jí hrozily propíchnout blůzku. Trochu tekutiny z měchýřku se jí dostalo ven kolem dilatátoru, ale tu pobrala savá podložka. Když se zklidnila a vydýchala, pomohl jsem jí z křesla a Peťka utíkala vyprázdnit svůj přeplněný měchýřek. Když se vrátila, musel jsem jí ukázat, jak to bylo s těmi dilatátory a cévkou. Smáli jsme se tomu a Petra mě za to, jak jsem jí vodil za nos, vytahala z legrace za ucho a dodala, že takhle už jí dlouho nikdo nedostal.,, Ja som to tak vážne cítila. Ako keby si mi vkladal stále silnější dilatátor. Ty jeden…“ Bylo to veselé, milé a skončilo v hezké šedesát devítce. To už ale pokročil čas a má pacientka musela pomýšlet na návrat domů. Aby ,,svokra nič nespoznala." Peťulka odjela a já si šel odpočinout do sauny a bazénu. A potom začít uklízet ordinaci. Večer mi přišla sms. ,,To bola najkrajšia návšteva gynekológa akú som zažila. Ďakujem Ti. A naozaj, ako to máš s úhradou od poisťovne? Veď si si kartičku nepýtal .“ ,,Tak možná to bylo proto, že nejsem gynekolog. A co se úhrady pojišťovny týká, co myslíš, že by mi tak asi dali ?“ Už se vidím jak příjdu na pojišťovnu,třeba Všeobecnou,postavím se k přepážce a spustím. ,,Dobrý den, já jsem sice jen vojenský zdravotník v záloze, co ho v kliniku vyškolila sestřička z chirurgie. Ona to měla moc ráda. Tak že nejsem lékař a už vůbec né urogynekolog. Ale pacientky říkaly, že byly moc spokojené. A že mi máte něco dát. Tak kolik by to tak jako bylo souhrnem? Já myslím tak tři roky na tvrdo." A přišla mi sms: ,,My Ťa nedáme Vítko. Ty si iba náš.”
A tady už myslím zase chybí jen podpis a poděkování. Tak že:
Odborná lékařská spolupráce MUDr. Jana Veselá .
Odborná jazyková spolupráce Mgr. Renata Pekná -Vel'mislušná.
Děkuji Vám moc a hezky děvčata. Doc.(89 kg) Vít Blahoděj.
Ps: Někdo mi poslal roční VIP. Nevím kdo to byl, ale děkuji tomu dobrému člověku.
