Budík zazvonil v 5:30 a ona ho bez váhání típla, manžel se převalil a ospale zamumlal „Zase přijdeš pozdě?“ ani se na něj nepodívala „Máme akci, bude to peklo“ on si odfrkl „To říkáš každej den, už to zní jak výmluva“ zastavila se ve dveřích a otočila se na něj „Tak mi nevěř, je mi to jedno“ zvedl se na loktech „Není mi to jedno, jen… už se chováš jinak“ její pohled ztvrdl „Tak si zvykej“ a práskla dveřmi
V práci to hučelo, Jana si jí všimla hned „No konečně, královna přišla, kolik dneska?“ ona si sedla bez reakce „Dost na to, abych nemusela řešit tvoje kecy“ Jana se uchechtla „Ty už jsi úplně mimo, lidi si toho všímaj, nejsi tak nenápadná jak si myslíš“ odpověď byla suchá „A stejně nikdo nic neudělá“ Jana přimhouřila oči „Jednou jo, a budeš čumět“ ona jen pokrčila rameny „Tak ať mám na co vzpomínat“
U pokladny to jelo rychle, pípání, fronta, nervy, pak přišel ten chlap, zastavil se a koukal na ni déle než bylo normální „Tak jsem tady… jak jsi chtěla“ ona ani nezvedla hlavu „Pozdě bys byl horší“ zasmál se nervózně „Ty jsi dost jistá“ podívala se na něj „Jsem, jinak bys tu nestál“ sklopil oči „Platí to?“ „Ve tři, zadní vchod, žádný zdržování“ zkusil „A co když si to rozmyslím?“ odpověď přišla okamžitě „Tak budeš jen další, co nemá koule“ zarazil se „Dobře… přijdu“ podala mu účtenku „To je jediný, co máš udělat správně“
Další zákazník byl mladší, nejdřív si držel odstup, ale ona ho stáhla pohledem „Občanku“ řekla klidně, zasmál se „To snad ne“ naklonila se blíž „Klid, zajímá mě jméno, ne věk“ nechápal „A k čemu ti je?“ odpověď byla pomalá „Abych věděla, komu stojí za to věnovat odpoledne“ polkl „Ty si děláš srandu“ zavrtěla hlavou „Já nemám čas na srandu“ nadechl se „A kde?“ „Tam, kam ostatní nechodí jen nakupovat“ chvíli mlčel, pak kývl „Tak jo… přijdu“ usmála se „Hlavně přijď sám, nejsem žádná atrakce pro partu“
Na pás dopadla krabička kondomů a za ní ta starší ženská, která už to sledovala delší dobu „Vy si myslíte, že si toho nikdo nevšimne?“ ona se na ni podívala klidně „Čeho přesně?“ žena přitvrdila „Toho, co tady předvádíte s chlapama“ odpověď přišla bez zaváhání „Vy si pletete obchod s vlastním životem“ žena zvedla hlas „Já si pletu? Vy si myslíte, že jste nenápadná?“ ona se lehce naklonila dopředu „A vy si myslíte, že máte právo to řešit?“ ticho, napětí, žena sevřela rty „Tohle nenechám jen tak“ ona jen pokrčila rameny „Tak to zkuste“
Jana se hned otočila „Ty jsi ji vyprovokovala, tohle už není sranda“ odpověď byla klidná „Ona začala“ Jana zakroutila hlavou „Ty skončíš špatně“ ona se jen pousmála „Ale ne nudně“
Odpoledne v hotelu byl ten první chlap už úplně jinej, nervózní, ale zároveň naštvanej „Ty si myslíš, že si můžeš vybírat jak chceš?“ zavřela za sebou dveře „Můžu, proto jsi tady“ přešel k ní „Já nejsem žádnej zástup“ odpověděla chladně „Tak se tak nechovej“ zvedl hlas „Já chci víc než jen tohle“ „Tak jsi na špatným místě“ přistoupil blíž „Víš, že to můžu zničit? Stačí jedno slovo“ podívala se na něj bez mrknutí „Tak ho řekni“ zarazil se „Ty se fakt nebojíš?“ odpověď byla tichá „Bojí se ti, co něco ztrácí, já si to vybírám“ sevřel pěsti „Můžu tě potopit“ ona se naklonila blíž „A já tě můžu udělat zbytečným, bezemě jsi jen další chlap co si hraje na něco víc“ dlouhé ticho, pak uhnul pohledem a jen procedil mezi zuby „Do prdele…“
Další den ráno už to viselo ve vzduchu, Jana k ní přiběhla hned „Je to venku, někdo to řekl, vedoucí tě řeší“ ztuhla „Kdo?“ Jana jen zavrtěla hlavou „Nevím, ale ptali se konkrétně na tebe“
U pokladny stála ta starší žena, tentokrát klidná ale jistá „Říkala jsem si, že to nevydrží dlouho“
Za zády se ozval tvrdý hlas „Do kanceláře, hned“
Zavřela pokladnu, vstala a cítila všechny ty pohledy, jiný než dřív, ne zvědavý ale odsuzující
V kanceláři vedoucí neztrácel čas „Máme svědectví i kameru, chcete ještě něco říct?“ na vteřinu jí poprvé ujel pohled „A co přesně jste viděl?“ přitvrdil „Stačí to, co slyšeli ostatní, nabízíte věci, co sem nepatří, děláte z toho bordel“ podívala se na něj ostře „A vy si myslíte, že jste čistej?“ zarazil se „Tady se ptám já“ ticho, pak krátká věta „Končíte, dneska naposledy“
A v tu chvíli už nebylo kam ustoupit, všechno co měla pod kontrolou se sesypalo rychleji než čekala
