Tomáš si prohlédl zaslanou 3D prezentaci, na poslední stránce sroloval středovým kolečkem myši až na konec a jeho pohled padl na tučně zvýrazněný text. Termín odevzdání klientovi: 12.02.2026. Cukl očima k pravému spodnímu rohu monitoru a na okamžik zcela znehybněl. Datum odpovídalo termínu v prezentaci, dvanáctého bylo dnes. Jak na to jenom mohl zapomenout? Ucítil, jak se mu prudce rozbušilo srdce; musel si rozepnout knoflíček u krku a povolit kravatu. V příštím okamžiku se dveře jeho kanceláře prudce rozletěly a dovnitř vplula energická žena středního věku. Jmenovala se Marta, byla manažerkou prodejny a jako vždy vypadala reprezentativně. A na matku desetiletého syna naprosto úchvatně. "Už ses díval na tu prezentaci, co jsem ti poslala?" Vychrlila ze sebe namísto pozdravu a probodla svého šéfa tázavým pohledem. Tomáš k ní zvedl skelné oči a na několik dlouhých vteřin zavládlo v místnosti hrobové ticho. "Dvanáctého je přece dnes..," namítla Marta nejistě a vzápětí si s ustrašeným výrazem přitiskla dlaň na ústa. "Tome..ježiši..promiň..neuvědomila jsem si..," vykoktala a zahryzla se do spodního rtu. "Zavři za sebou." Zachrčel muž sedící za stolem a přitom se mírně nahrbil jako v imaginárním obranném gestu. "Zvenku." "Promiň..!!" Odezíral ze rtů okouzlující manažerky Marty tichou omluvu, poté dveře měkce dosedly do zárubní, klika se zarovnala s podlahou a Tomáš se zničeně svezl do robustního koženého křesla. "Do pr..!!" Zavrčel, když telefon na stole před ním začal zvonit. Zvedl ho, upřel oči na displej, poté se rychle napřímil a mimoděk si upravil vlasy, jako by ho snad volající mohl při rozhovoru vidět. "Ano, Dianko?" zahlaholil a přinutil se ke křečovitému úsměvu. "Ahoj tati, nezapomněl jsi na ten dnešní pohovor?" Tomáš chvíli zmateně pátral v paměti, rychle zkontroloval diář i poznámky v elektronické poště, ale nikde nic neobjevil. "To už je dnes..?" ujistil se. "Jo, dnes, sám si ten termín vybral, pamatuješ?" "Aha, no, ano..už si vzpomínám," přitakal nepřesvědčivě. "Vzal sis tu čistou košili, co jsem ti včera vyžehlila?" "Jistě," pokýval hlavou, "a děkuju, jsi poklad!" "Já letím na přednášku a odpoledne se zastavím, abychom.." Nemusela pokračovat a ani to neudělala. "Tak pa!" V telefonu to nepříjemně zachrastilo a hovor definitivně utichl. Ještě chvíli ho křečovitě svíral u ucha, poté ho odložil zpět na stůl, opřel si hlavu o opěradlo křesla a zavřel oči.
Sedmačtyřicetiletý Tomáš pracoval v úspěšné firmě s designovým nábytkem, jejíž vedení převzal po svém otci, řemeslném truhláři, který měl po revoluci dostatek kapitálu a zkušeností na to, aby rozjel vlastní podnikání. On sám se dnes věnoval pouze výrobě a dohlížení na kvalitu dodávaných komponentů a vedoucí pozici už před lety s radostí přenechal synovi. Na prahu sedmdesátky na to měl svaté právo a Tomáše práce v rodinné firmě uspokojovala a naplňovala. Stejně jako rodinný život. Byl typem muže pro jednu ženu a když tu svoji konečně našel a po svatbě se jim narodila dcera Diana, nemohl být šťastnější. Firma dlouhodobě prosperovala, Diana rostla jako z vody, dařilo se jim a všechno se zdálo být zalité sluncem. Až do osudného únorového večera, kdy Tomáš se svou ženou museli zůstat v práci déle než bylo obvyklé a domácí přípravy na Dianin maturitní ples si žádaly matčinu naléhavou asistenci a podporu. Chvatně se rozloučili a vyrazila na cestu. Od rána tehdy platila výstraha před náledím a mrznoucími přeháňkami, které k večeru ještě zesílily, auto dostalo smyk v ostré pravotočivé zatáčce sotva kilometr od jejich domu, vylétlo ze silnice a zřítilo se ze srázu. Diana na svůj maturitní ples už nikdy nedorazila a Tomáše tragická událost zlomila. A přestože si to neuměl racionálně vysvětlit, jeho dceru nikoliv, a když si ho několik týdnů po pohřbu vyzvedávala na záchytce, sešněrovaného v naškrobeném erárním andělovi a s devastující kocovinou, nedokázal se jí podívat do očí, jak moc se za sebe styděl. Od té doby se alkoholu ani nedotkl. Mezitím uplynulo pět dlouhých let, jeho dcera navštěvovala poslední ročník žurnalistické fakulty, vyrostla z ní okouzlující mladá žena a v současnosti bydlela se svým snoubencem. Až později si uvědomil, že po matčině smrti zůstala silná kvůli němu. Připomínala mu JI. Byla celá ONA. Jeho bývalá manželka Petra, bez níž se od pólu k pólu valila jenom bezútěšná nicota. Tomáš sklonil hlavu a promnul si oči, stále se při vzpomínce na NI jen těžko dokázal ubránit slzám. Jeho chaotické myšlenky přerušilo rázné zaklepání na dveře kanceláře, trhl sebou, vstal a zvolna se k nim rozešel.
"Tomáši, tohle je slečna Dvorská, přišla na ten pohovor kvůli místu asistentky." Hlas manažerky Marty nesl známky profesionální nezaujatosti na jakou byl zvyklý, přesto v něm odhalil jemný náznak servility, kterému se rozhodl nevěnovat pozornost. Jeho pohled sklouzl k mladé ženě, která stála v uctivé vzdálenosti za ní; mlčky na ni kývl a ustoupil ode dveří, aby mohla vejít dovnitř. Od první chvíle na něj udělala dojem. I přes svůj svěží, mladistvý vzhled, vypadala podstatně starší než jeho dcera; zdobily ji husté a dlouhé řasy, široké boky se tísnily v tmavě modrých džínách doplněných vínovým sakem s krémově bílou blůzou, pod níž byla jasně patrná křivka velkých a plných prsou, tmavé kozačky na vysokém podpatku díky nimž působila mnohem vyšší než ve skutečnosti byla, jí opticky prodlužovaly nohy. Odhadoval, že bez nich by mu dosahovala sotva po ramena, takhle se však dívali jeden druhému téměř do očí. Hustý ohon vlnitých světle hnědých vlasů, stažených na temeni hlavy textilní gumičkou, jí volně splýval přes jedno rameno; její velké tmavě hnědé oči ho zvědavě pozorovaly a plné rty s ostře vykrojenými špičkami se vzápětí roztáhly do širokého úsměvu odhalujícího alabastrově bílé zuby. "Já jsem Marcela, těší mě." Stisk ruky měla příjemně pevný a sebevědomý a její hlas mu pohladil uši, posadila se na volnou židli před stolem a Tomáš si až po několika minutách uvědomil, že jí nenabídl ani sklenici vody. Se zvonivým smíchem pouze mávla rukou a přeložila si nohu přes nohu, zaoblené kontury plných stehen se tím ještě znásobily a předvedly se mu v celé své kráse. Tomáš si horečně snažil vybavit, co mu o ní jeho dcera vlastně řekla, ale utvrdil se pouze v tom, že jako obvykle nedával dostatečný pozor. Během příjemného rozhovoru se několikrát přistihl, že naplno podlehl přirozenému půvabu mladé brunetky a po zhruba půl hodině z kanceláře odcházela s pracovní nabídkou, jaká se neodmítá. V následujících týdnech a měsících Tomáš ožil, jeho nová asistentka nejenže plnila své povinnosti s úsměvem a překvapivou profesionalitou, ale vnesla do jeho pracovního života něco, co už dlouhou dobu postrádal. Každé ráno se do práce těšil, postupně obměnil šatník a dokonce začal znovu běhat a příležitostně chodit do fitka. Diana nad tím pouze s potutelným smíchem kroutila hlavou a nejen ona, i Marta si všimla, že je jako vyměněný a jako každá žena si uměla rychle spočítat, odkud vítr fouká.
"Hledáš někoho?" Marta se přisunula k Tomášovi a lehce zavrávorala, lokty se opřela o barový pult a sklenici s vínem podržela v prstech. Ani se nepohnul, očima znovu přelétl rozlehlou restaurační místnost a dlouze vydechl. Prázdninový firemní večírek se konal ve stejném termínu jako každý rok. Byl horký červencový večer, ale nebe se rychle zatahovalo, zvedal se vítr a ve vzduchu bylo cítit vodu. Blížila se nefalšovaná letní bouřka. "Není tady, co?" Marta se poťouchle uchechtla a napila se ze sklenice. Evidentně přebrala a to bylo teprve krátce po deváté večerní. "To víš, tyhle mladý holky..," pohoršeně zamlaskala a těsněji se k němu přivinula tělem. "Jsi opilá," zhodnotil lakonicky a sjel ji od hlavy k patě. Atraktivní blondýna poválela víno na jazyku, pomalu polkla a zamračila se. "Platíš ji jako manažerku," zasyčela, "chrápete spolu..?" Tomáš k ní rychle trhl hlavou. "Cože..?" Zahřímal. Bylo to od ní troufalé, do jeho soukromých záležitostí jí nic nebylo. "Milan je na služebce a mladej spí u kamaráda, jsem doma sama..a já nechci být dnes sama..," zavrněla a její prsa v upnutém tílku se natlačila proti jeho hrudníku. Postavu by jí mohla závidět každá dvacítka, hlavně zadek. "Jsi opilá, Marto," zabručel a pokusil se odtáhnout. "Ahoj Tomáši, promiň, jdu pozdě," uslyšel za sebou a s úlevou se otočil ve směru, odkud hlas přicházel. Jeho mladá asistentka Marcela v tu chvíli snad nemohla vypadat lépe, její úsměv byl všudypřítomný a on ho nadšeně opětoval. "Jo, jdeš fakt pozdě," zaskřehotala Marta, v majetnickém gestu přehodila útlou paži kolem Tomášova krku a v širokém úsměvu na ni vycenila zuby. To byla celá ona. Atraktivní, arogantní a agresivní, pokud se cítila ohrožená a hájila své zájmy.
"Dělej, sakra, dělej!" Marcela hypnotizovala displej telefonu, taxikář jí oznámil, že může být na místě do deseti, možná sedmi minut, když nebude provoz. Zvedla oči, konečně ho uviděla na konci ulice a nervózně se ohlédla za sebe směrem k restauraci. "Sakra!" zaúpěla a rychle vykročila k přijíždějícímu vozu s velkým logem taxislužby na přední kapotě. "To je za vaši námahu, v pořádku." Tomáš prostrčil bankovku napůl staženým okýnkem, taxikář po ní sáhl a v němém úžasu ji chvíli podržel v natažené ruce. "To je v pořádku," zopakoval a otočil se ke své asistentce, která ho pokradmu pozorovala s rukama založenýma na prsou, všiml si jak se rozrušením celá chvěje a jemně se dotkl jejího odhaleného předloktí. "Můžu tě odvézt?" nadhodil, zatímco auto taxislužby vyrazilo od obrubníku a zanechalo po sobě štiplavý odér výfukových plynů. Horlivě a mlčky přikývla, jako by to bylo to jediné, co od něj v tu chvíli chtěla slyšet. Zpátky museli kus po dálnici, zatímco se na obzoru před nimi formovaly těžké bouřkové mraky jako z apokalypsy, vyhnout se večernímu provozu Tomášovi připadalo jako dobrý nápad, chtěl se soustředit na pasažérku na sedadle spolujezdce, ne na spletitou síť městských křižovatek a semaforů. S Dianou se seznámily během její studentské stáže, byla o necelé tři roky starší než ona a tehdy hledala práci. Nechal si ten příběh od své dcery znovu vyprávět a přestože jejich přátelství bylo teprve na začátku, takové to žensky opravdové, podmíněné vzájemnou důvěrou, rozhodla se jí pomoct. Všiml si, že od nástupu na místo asistentky zhubla, lícní kosti jí mírně vystouply, brada se zašpičatěla, podbradek zmizel a tvář dostala jemnější rysy. A co bylo na tom nejlepší, své plné křivky neztratila, pouze získaly smyslnější kontury. Velká prsa se jí tísnila ve výstřihu žebrované, krémově bílé halenky s elegantním černým proužkem, vlasy měla volně rozpuštěné s natočenými loknami, make-up byl zvolen decentně; jen rtěnka, oční stíny a dlouhé řasy. Jeho pohled sklouzl o půl metru níž; světle modré džíny byly tak přiléhavé, že vypadaly jako druhá kůže, jeden jehlový podpatek se zabořil do gumové rohože na podlaze auta, druhý volně visel ve vzduchu, nohy měla přehozené přes sebe. Seděla klidně a tiše, dýchala mělce a v tu chvíli mu připadala křehká a zranitelná. Tomáš položil ruku na řadící páku a chystal se přejít na vyšší rychlostní stupeň, když ucítil na hřbetu její hebké, chvějící se prsty. "Můžeš tady někde zastavit?" Špitla, s těmi slovy se propadla do pohodlného sedadla a nervózně k němu zamrkala očima.
Tomáš si zajel rukou do vlasů a pak plynule pokračoval, dokud jeho prsty křečovitě nesevřely opěrku hlavy a přidušeně zachrčel. Jakmile zastavil na opuštěném odpočívadle, vrhla se na něj s takovým temperamentem, že sotva stačil adekvátně zareagovat. Pevně stiskl čelisti a odvážil se podívat do svého rozkroku, kde monotónně kmitala hlava jeho mladé asistentky, pohladil ji po hedvábných vlasech, přejel jí po zádech až na nahou kůži nad pasem a jemně zmáčkl kyprý zadek, který se jí tlačil ven ze saténových kalhotek vykukujících nad lemem těsně obtažených džínů. Vlhká a horká ústa, která jako by byla bezedná, ho přiváděla k šílenství, ženskou neměl roky, prostě nemohl, nešlo to.. "Marcelo!" zachrčel a ucítil, jak se mu roztřásly stehna, čurák se mu napínal a horečně pulzoval, potřeboval pauzu, aspoň chvilku, aby si mohl vydechnout. "Mar..!!" zopakoval, ale byl nekompromisně umlčen horkou malou dlaní přitisknutou na ústa, bezmocně vtáhl vzduch nosem a kůže na opěrce hlavy hlasitě zaskřípala pod jeho prsty. Měl pocit, že stříkal celou věčnost. Srdce mu téměř vyskočilo z hrudi a vystříkaný klacek se mu trhavě zaškubal, když ho sexy hnědovláska láskyplně očišťovala teplým a měkkým jazykem. Mučivě pomalu se posunovala sevřenými ústy až ke špičce žaludu, s hlasitým mlasknutím se narovnala a s potutelným smíchem si otřela koutky, s tvářemi stále vyboulenými, aby mu dala najevo, že jeho semeno drží ještě pořád v puse. Letmým pohledem zkontrolovala svůj výstřih a pak konečně polkla a vyplázla dlouhý růžový jazyk, se kterým zakmitala ze strany na stranu jako ještěrka. "Ahhhh," vydechla a zkoumavě se na něj zadívala. "Věděla jsem, že máš velký péro, prostě jsem to věděla." Tomáš z ní nedokázal spustit oči a přerývaně odechoval. "Půjdeme dozadu?" pohodila hlavou k zadním sedadlům, otevřela dveře auta a ladně se protáhla ven na parkoviště.
Tomáš ze sebe strhával oblečení, jeho erekce se mu stále napínala v rozkroku, ani o centimetr nezmizela; na to byl až moc vzrušený. Sklonil se do interiéru auta a pohlédl před sebe. Oblý tvar karoserie ořízl Marcelino polonahé tělo na pouhé torso bez hlavy a nohou, ale nabídl mu přesně to, co chtěl vidět. Přetáhla si halenku přes hlavu a vysoukala se z džínů, hladce zaoblená kůže na žensky širokých bocích ustupovala pevnému břichu, nad kterým se vyjímala velká prsa schovaná v elegantní černé krajkové podprsence. Rozepnula si ji, palce zahákla za horní lem zlatavého saténového trojúhelníku s masivními krajkovými okraji a odhalila mu hladce oholený klín, poté si věci odložila na přední sedadlo a vklouzla dozadu za ním. S lehce bronzovým odstínem byla tahle osmadvacetiletá brunetka přirozeně krásná a měla zářivou pleť mladé dívky. Natáhl se a vzal její prsa do rukou, mačkal tu dechberoucí hebkou masu a dráždil jí bradavky, překotně tuhnoucí pod jeho dotyky. Odolal přirozenému instinktu si je nacpat do úst a začít je sát, posadil se pohodlně na spojeném zadním sedadle s čurákem napnutým ke stropu auta, popadl ji za zadek a strhl na sebe. Prudce zalapala po dechu, s mírně pootevřenými ústy a napůl zavřenýma očima, když na něj pomalu dosedla a spokojeně zakroužila pánví. Mezitím dopadly na okna auta první těžké kapky a v poryvech větru se rozpily po skle. Nabodávala se na něj ve stále intenzivnějším tempu, šukala se na něm těsnou a hebkou kundou a cítila, jak se v ní rodí první orgasmus. Spojenými prsty si zajela do klína, masírovala si klitoris a interiér zaplnil vlhký zvuk jejích šťáv a pronikavé sténání. Začala se třást a svíjet, přitom cítila, jak stříká na jeho klacek, který jí beze zbytku vyplnil, měla pocit, že omdlí a druhou rukou se přidržovala sedadla, jako by si chtěla pomoct zůstat ve vzpřímené poloze. Tomáš promnul v dlaních její macaté půlky a roztáhl je od sebe. Zvedla se na kolenou, objala ho útlými pažemi kolem krku a vtiskla mu jemný polibek na rty. Horké, měkké obliny mírně povislých prsů se mu opřely o nahý hrudník a vztyčené bradavky ho zašimraly na kůži. "Chceš mi to udělat do zadku?" Přeměřila si ho s lehkým úšklebkem, sáhla pod sebe a posunula si jeho čuráka na ulepenou anální hvězdici. "Klidně stříkej dovnitř, jestli chceš," zašeptala a pohybem pánve mu naznačila, že to myslí vážně.
Ve ztemnělých ulicích města zuřila bouře, když Tomášovo auto zaparkovalo podél obrubníku před domem, kde Marcela bydlela v pronajatém bytě se dvěma kamarádkami. "Už raději půjdu," špitla a sáhla na madlo u dveří. Tomáš se trhavě nadechl, otočila k němu hlavu a sotva znatelně zavrtěla hlavou. Topil se v jejích obrovských tmavě hnědých očích a polykal všechna slova, která se mu v tu chvíli drala na jazyk. Vystoupila, zavřela za sebou dveře a najednou tu s ním nebyla. Zůstala po ní jen slábnoucí vůně květinového parfému a téměř hmatatelná prázdnota. Jako by v tom okamžiku s sebou odnesla všechno světlo a jediným jeho zdrojem v celém městě, na celé planetě, zůstaly zářící světlomety jeho auta, v jejichž dráze monotónně padala voda, kterou frenetický pohyb stěračů stíral z předního skla. Ztěžka vydechl a ruka se mu svezla na řadící páku, pevně ji sevřel a chystal se zařadit rychlost, když se dveře u spolujezdce prudce rozletěly a prsatá hnědovláska se k němu natáhla přes vedlejší sedadlo. Mokré vlasy si spěšně odhrnula na stranu, přitiskla se na něj a pohlédla mu do očí. "Miluju tě," zašeptala a sklonila hlavu. Dlouhé řasy jí přikryly oči plné vody a po tvářích jí stekly dva tenké potůčky slabě obarvené tmavou řasenkou. Tomáš si uvědomil, kdy to slyšel naposledy. Ta vzpomínka byla pořád živá. Přivinul ji na sebe, sklonil k ní hlavu a našel její vlhké rty.
