„Fanda jede na víkend k babičce, máš něco v plánu?“ zeptala se Klára jen tak mezi řečí.
Pavel na chvíli zvedl oči od telefonu. „A co kdybychom teda zašli do swingers klubu?“
Nadhodil to lehce, skoro mimochodem, jako by mluvil o výletu do sauny. Ve skutečnosti tu myšlenku nosil v hlavě už několik let, ale nikdy ji ještě nevyslovil.
Klára na něj krátce pohlédla. Její pohled nebyl odmítavý, spíš pobavený, možná trochu zvědavý.
„Jako fakt tam chceš jít?“ zeptala se klidně.
Pavel jen pokrčil rameny. „Spíš…tak, se podívat.“
Klára se lehce usmála, ale nic víc k tomu neřekla.
Přes týden se k tomu tématu nevraceli.
Až ve čtvrtek večer, když Klára vyšla z koupelny a zastavila se ve dveřích ložnice.
„Zařídíš tu sobotu?“ zeptala se, jako by šlo o úplně běžnou věc.
Pavel se zarazil. „Co?“
„Ten klub.“
Chvíli ji sledoval, jestli to myslí vážně.
Myslela.
„Jo… podívám se po něčem,“ odpověděl nakonec.
V pátek v práci toho moc neudělal.
Většinu dne strávil tím, že projížděl stránky různých klubů, četl recenze, prohlížel fotky a snažil se odhadnout, kde to pro ně bude nejlepší.
Nakonec vybral jeden kousek za Prahou a pro jistotu udělal rezervaci na sobotní večer pro páry.
V sobotu krátce před sedmou stáli před nenápadnou vilkou, která zvenku nijak nenapovídala, co se uvnitř odehrává.
Pavel zazvonil. Otevřela jim sympatická žena, zhruba jejich věku, kolem čtyřiceti, nenápadná blondýnka.
Bez zbytečné okázalosti je uvedla dovnitř a začala jim stručně vysvětlovat, jak to tu funguje.
Vzduch uvnitř byl teplejší, jemně nasládlý, promíchaný vůní parfémů a sprchových gelů. Nebylo tu nic okázalého, spíš civilní prostředí, které působilo skoro až nečekaně normálně. O to víc Pavel cítil, jak se mu v hlavě mísí zvědavost s lehkou nervozitou.
Ukázala jim sprchy, pokoje i bar, vysvětlila systém objednávání i placení a nakonec přišla řeč na náramky, které návštěvníci klubu nosí.
„Červená znamená, že se chcete spíš jen dívat,“ řekla věcně. „Modrá, že jste otevření seznámení. Ale nic to neznamená — když nechcete, nikdo vás do ničeho nutit nebude.“
Pavel s Klárou si vyměnili krátký pohled.
„Když si chcete s někým povídat nebo navázat kontakt, červená někdy ostatní spíš odradí,“ dodala žena. „Ale nechci vás ovlivňovat.“
„Tak modrou,“ řekla Klára klidně a vzala si náramek, i když oba tušili, že dnešní večer bude spíš pozorování než cokoliv jiného.
Kromě náramků dostali i ručníky.
U baru si objednali pití. Klára Aperol, Pavel nealko pivo.
Chvíli jen seděli a pozorovali okolí. Pak se dali do řeči s o něco starším párem. Téma bylo překvapivě obyčejné — dovolené, hotely, služby v Turecku, Řecku nebo Egyptě.
Klub se postupně plnil. Většina párů byla mezi čtyřiceti a padesáti, občas někdo mladší nebo starší. Nic zvláštního, prostě normální lidé.
Pavlovi čas od času sklouzl pohled k ženám, které byly oblečené o něco odvážněji — nebo už jen zabalené v ručníku, který toho příliš nezakrýval.
Klára si toho všimla, ale nic neřekla.
Jen na okamžik se jejich pohledy potkaly. Nebyla v tom výčitka ani žárlivost, spíš tiché ověření, že to oba vnímají. Pavel na zlomek vteřiny uhnul očima, jako by si nebyl jistý, kam až se dnes večer dostanou.
Po dvou drincích se jejich noví známí zvedli, že půjdou do sprch a „podívat se na pokoje“.
Klára s Pavlem se po chvíli zvedli taky.
Svlékli se, zabalili do ručníku a vydali se objevovat, co se děje v jednotlivých pokojích.
Přece se přišli hlavně podívat a objevovat. Nějaké rychlé číslo mezi nimi také nebylo vyloučené.
Kláře samotná představa diváků nevadila, ale doma to bylo přece jen jednodušší. Tady šlo hlavně o zvědavost.
Zvědavost, která s každou další minutou přestávala být jen pasivní. Klára si začínala víc uvědomovat vlastní tělo, své potřeby i to, co viděla kolem sebe. Nebylo to náhlé rozhodnutí, spíš pomalý posun hranice.
V jednom z pokojů, nijak tematicky výrazném, spíš větší místnosti s několika postelemi, se zastavili.
Sedli si stranou na pohovku a chvíli sledovali dění.
Na jedné z postelí byla čtveřice — mladší pár a s nim dvojice výrazně starší. Ten kontrast byl jasně znatelný.
Klára si mimoděk pomyslela, že by ti starší mohli být klidně rodiče těch mladších.
Pavlova pozornost se ubírala jiným směrem.
Jeho pohled spočíval na vyšpuleném zadečku štíhlé brunety, která se soustředěně rukou a ústy věnovala staršímu z mužů.
V tu chvíli si Klára všimla pohybu vedle sebe.
Přistoupila k nim žena — vyšší, hnědovlasá, zabalená v ručníku.
„Můžeme si na chvíli přisednout?“ zeptala se klidně. „Nikoho tu moc neznáme… jsme tu spíš poznat atmosféru.“ Její hlas byl klidný, nenaléhavý, jako by šlo o úplně běžnou konverzaci.
Zatímco Pavel sledoval milostnou hru dvou párů — a nutno poznamenat, že v místnosti nebyl jediný — dala se Klára do řeči s Andreou, jak se ona dáma jmenovala.
„Jsme tu s přítelem, ten je teda ještě na baru, trochu se tam zapomněl,“ řekla hned poté, co se představili, a přisedla si.
Když si dávala nohu přes nohu, Pavel si stihl letmo všimnout jejího dohladka oholeného klínu. Andrea se ale věnovala spíš Kláře.
„V tomhle klubu jsme poprvé, je to tu docela hezké, ale myslím, že zábava se rozjede až kolem půlnoci,“ pokračovala Andrea a hned vzápětí se Kláry docela upřímně zeptala, zda jí nebudou vadit její dotyky.
Andrea to prý má ráda a jak dodala: „Za chvíli mě bude hledat přítel a hodně ho vzrušuje, když se mazlím s jinou ženou.“
Klára se podívala na Pavla, který se netvářil, že by byl proti, tak jen souhlasně kývla.
Andrea si sundala ručník, Klára udělala to samé, jen na rozdíl od Andrey jej položila na postel než si lehla.
Andreiny dlaně něžně hladily Klářina drobná prsa, ploché bříško, až dorazily k jemným, tmavým chloupkům nad její pipinkou. Postupem času Andreiny prsty prozkoumávaly i Klářina stehna a hýždě. Dotyky byli smyslné, ale ne naléhavé nebo vulgární.
Klára s Andreou přilákaly pohledy několika přítomných mužů a vlastně i žen, které dělily svou pozornost mezi ně a čtveřici na druhé straně místnosti.
Po pár minutách vstoupil do místnosti samotný muž — menší než Pavel, o něco starší, tmavovlasý. Okamžitě navázal oční kontakt s Andreou, ke které zamířil.
Když se na něho Pavel podíval, mimoděk si uvědomil, že zrovna tento muž na baru pokukoval po Kláře, což by asi nebylo tak divné, ale i Klára se na něj několikrát dost zkoumavě podívala.
„Miláčku, ty sis našla kamarádku,“ promluvil muž na Andreu a hned se Kláře představil, že je Zdeněk. Ta se na chvíli odmlčela, než odpověděla, že se jmenuje Klára.
Andrea se trochu zvedla, podívala se na Kláru. „Můžu se vám chvíli věnovat oběma? Nebude ti to vadit?“ pronesla ke Kláře.
Klára se jen pousmála a pohladila Andreu po opáleném stehně.
Andrea Zdeňkovi sundala ručník, který měl uvázaný kolem pasu, a zatímco levou rukou něžně hladila Klářino tělo, pravou vyzývavě sevřela Zdeňkova varlata.
Pak mu ho pevně uchopila a několikrát přetáhla předkožku, než svými ústy obemkla jeho žalud.
To upoutalo nejen Pavlovu pozornost, ale i Klářinu, která se posadila na postel vedle nich a jemně hladila Andreu po stehně. Ta rytmicky pohybovala hlavou ve Zdeňkově rozkroku.
Přes Andreiny vlasy toho nebylo moc vidět.
Když na chvíli přestala a otočila hlavu, aby si Zdeněk udělal pohodlí a lehl si na postel k Andree a Kláře, bylo vidět, jak je Zdeněk vybavený — jeho nádobíčko bylo tak široké, že Andrea musela doširoka otevřít ústa, aby se tam vešel.
Klára se malinko uhnula stranou, aby si Zdeněk lehl a Andrea si mohla kleknout tak, aby k němu měla pohodlný přístup.
Pavlova pozornost se nyní už výhradně přesunula na Zdeňka s Andreou — chvíli sledoval práci Andreiných rtů, pak zase její pipinku, která se mezi vypracovanými půlkami pootevírala, když se skláněla ke Zdeňkovu klínu.
„Kláro, nechceš to zkusit taky, když už jsi s námi?“ zeptal se Zdeněk, načež Andrea zvedla hlavu a podívala se na Kláru.
Ta zprvu nevěděla, jak zareagovat. Podívala se na Pavla, který pokrčil rameny, pak na Zdeňka a Andreu, kteří čekali, jak zareaguje.
„Já nevím,“ vyhrkla Klára, „s tím jsme nepočítali.“
Zdeněk i Andrea ji stále s úsměvem sledovali.
„Tak… tak jo,“ odpověděla po chvíli.
Neřekla to hned. Ta krátká pauza nebyla o tom, že by nevěděla, co chce, spíš si v hlavě rychle srovnávala, kde je její hranice a jestli ji chce dnes večer posunout tímto směrem.
Andrea se zvedla a posadila se blíž k Pavlovi, který si zblízka prohlédl její nahé tělo, hned ale svou pozornost otočil na svoji ženu Kláru.
Ta si lehla mezi Pavlovy nohy, z jeho údu, který už byl dokonale pevný, shrnula předkožku a opatrně se jazykem dotkla žaludu, pak jej lehce políbila, než pomalu zmizel v jejích ústech.
Udělala dva tři pohyby hlavou nahoru a dolů, než ji zvedla a lehce zakašlala.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Pavel.
„Jo, v pohodě,“ odpověděla Klára a posunula se trochu nahoru na Pavla, když odpovídala.
Ten ji pohladil po zádech a pak ji chytil oběma rukama za zadek a posunul ji výš na sebe, aby jí něco pošeptal do ucha. Klára mu odpověděla. Jejich rozhovor neslyšel nikdo jiný.
Pavlově pozornosti neušlo, že Klára, která ležela na Pavlovi, roztáhla nohy a krátkými, sotva znatelnými pohyby pánve dráždila jeho úd. Pipinkou pomalu přejížděla od varlat až téměř po špičku jeho nástroje. Byla tak vlhká a on natolik vzrušený, že pokud by se na Pavlovi posunula ještě o trochu výš, jeho úd by hladce vklouzl do vlhké štěrbinky, to ale věděla, že udělat nemůže.
Pavel už byl z této situace trochu nervózní. Ne proto, že by to nechtěl, ale proto, že si najednou nebyl jistý, jak přesně se má chovat. V hlavě mu běželo, jestli je to ještě „to ono“ , nebo už něco, co se vymyká tomu, co si původně představoval. Nastupující nervozitu poznala i Andrea, která ho začala hladit po břiše a postupovala níž a níž.
Zdeněk s Klárou si ještě něco pošeptali do ucha, pak se Klára zvedla a otočila k Pavlovi. „Miláčku, když si vezme ochranu, můžu to se Zdeňkem zkusit?“
Pavla její upřímnost a věcnost zaskočila, chvíli nezareagoval. Pak jen řekl: „Jestli chceš.“
Klára se na něj ještě krátce podívala, aby se ujistila, že je to opravdu v pořádku, a pak si lehla na postel.
Zdeněk se mezitím probíral kondomy, které byly v místnosti k dispozici, jeden si vybral a nasadil.
Klára si dvěma prsty zkontrolovala, zda je dole vše připravené — byla vlhká jako už dlouho ne.
Zdeněk si k ní lehl, jemně jí roztáhl nohy, uchopil svůj úd do ruky a jednou nebo dvakrát přejel po Klářině obdélníčku chloupků, než zatlačil žalud do její pipinky.
Klára tlumeně vyjekla a vyvalila hnědozelené oči. Když do ní Zdeněk pronikl hlouběji, objala ho nohama a s několika hlasitými výdechy ho požádala: „Chvíli tak jen tak zůstaň, než si zvyknu.“
Po krátké chvíli dodala: „Můžeš, ale buď opatrný,“ a znovu více rozevřela nohy.
Zdeněk se nejdřív pohyboval opravdu opatrně, ale postupně pronikal do Kláry hlouběji a v důraznějším rytmu.
Pravidelný pohyb jeho boků doprovázelo Klářino hlasité oddechování.
Pavel celou situaci sledoval a vnímal, jak Zdeňkův úd mizí v Klářině pipince.
Když se Zdeněk lehce nadzvedl, Klára ho chytila za zadek a sama začala určovat tempo. Tlumeně vzdychala a v její lehce načervenalé tváři bylo zřetelné silné vzrušení.
Jakmile Klára jeho zadek pustila, Zdeněk se ještě více vzpřímil, zpomalil, několikrát z ní úplně vyklouzl a pak znovu pronikal dovnitř tak hluboko, jak mu její štěrbinka dovolila.
Tento pohyb několikrát zopakoval, než na Kláru zase zalehl, objal ji a přirážel krátkými, velmi rychlými pohyby hluboko v ní.
Klára začala hlasitě sténat a oběma rukama svírala Zdeňkovy paže.
Po chvíli Zdeněk přestal, otočil se na bok a pak na záda — Klára se najednou ocitla nahoře.
Trochu se na něm ještě srovnala, pak začala pánví houpavě pohybovat dopředu a dozadu. Zdeněk byl celý v ní, mezi jejich těly nezůstávala sebemenší mezera.
Klára postupně zrychlovala tempo, její dech se prohluboval a sténání sílilo.
Pak zastavila, nadechla se a začala se nadzvedávat v bocích postupně vždy o trochu výš, až byl vidět téměř celý Zdeňkův úd.
Několikrát se zvedla tak vysoko, že z ní úplně vyklouzl, občas dosedla zpět tak, že se sám vrátil do její svatyně, jindy si museli pomoci rukou.
Potom si na Zdeňka dřepla, opřela se dlaněmi o jeho hruď, mírně se předklonila a začala se nadzvedávat a dosedat tak intenzivně, že tleskavé zvuky doprovázející její sténání byly slyšet po celé místnosti.
V jednu chvíli ji Zdeněk chytil za boky a zastavil.
Klára nechápala, co se děje, Zdeněk ji nadzvedl, aby sesedla.
„Přece se neudělal! To snad ještě ne.“ pomyslela si.
Na jeho údu byl prasklý kondom, celý shrnutý až ke kořeni.
Na okamžik se všechno zpomalilo. Nebyla to panika, jen velmi střízlivé uvědomění situace. Klára se na Zdeňka podívala, jako by si chtěla potvrdit, že má situaci pod kontrolou.
Zdeněk prasklý kondom sundal a požádal Andreu o jiný. „Ten červený ne, stříbrný mi podej.“
Rychle roztrhl obal a nasadil nový.
Ta krátká pauza paradoxně celou situaci zklidnila. Nebylo to přerušení, spíš nadechnutí, po kterém se všechno znovu rozběhlo.
Klára se mezi tím vydýchávala po fyzicky náročném výkonu.
Když ji Zdeněk lehce plácl přes zadek, usmála se a znovu na něj nasedla, tentokrát už mnohem klidněji, jen zlehka se nad ním nadzvedávala a tlumeně sténala.
„Chceš ještě zezadu?“ zeptal se Zdeněk.
„Jo,“ odpověděla Klára udýchaně a svalila se na bok.
Zatímco Klára ještě ležela, Zdeněk už klečel za ní. Oba se krátce podívali na kondom, jestli je v pořádku.
Klára se pomalu zvedla na všechny čtyři a Zdeněk si nasměroval její zadek tak, jak potřeboval.
Pak se zhluboka nadechla, otočila hlavu dozadu na Zdeňka a vyzývavě se prohnula. Tím vystavila svou vzrušenou pipinku nejen jemu, ale i přihlížejícím.
Zdeněk nasměroval svůj úd do její štěrbinky, Klára znovu vyjekla, tentokrát už méně než na začátku.
Chytil ji za boky a začal pravidelně přirážet, Klára tiše sténala.
Když na chvíli přestal, Klára sevřela nohy těsně k sobě.
Zdeněk pokračoval ve stejném tempu, v pravidelných intervalech v ní mizel jeho úd a Klářino sténání postupně sílilo.
Klára se znovu výrazně prohnula a důrazně ho povzbuzovala: „Ještě, ještě chvilku, ještě, pojď… Jo .., Jo .., Jo …“
Následovalo její mělké, hlasité dýchání.
Křečovitě svírala prostěradlo a hýžděmi chodila naproti každému Zdeňkovu pohybu.
„Aáááááááááááááááá…“ hlasitě vyjekla, až se jí podlomily ruce a opřela se o lokty.
Změnil se i Zdeňkův dech, bylo znát, že ho její vyvrcholení dostalo a i jemu se krátí čas.
„Můžu se ti udělat do pusy?“ zeptal se naléhavě.
„Ne, to ne,“ odpověděla Klára zadýchaně.
„A vystříkat na zadek?“
„Jo, to můžeš,“ souhlasila.
Zdeněk ještě několikrát razantně přirazil, pak vytáhl svůj nástroj a strhl kondom.
Nejprve vystříkl jen několik kapek na Klářino stehno, vzápětí následoval mnohem silnější proud semene přímo mezi její půlky. Klára je v této části dost citlivá, tak vyjekla a škubla sebou.
Další dávky, podobně mohutné, dopadaly na stejné místo. Semeno postupně stékalo po její pipince, mezi závojíčky a odkapávalo na ručník a prostěradlo.
Andrea pohotově podala ubrousky.
Klára si lehla na břicho a jen tiše oddechovala.
Následně Pavel zjistil, že Klára se Zdeňkem si nebyli úplně neznámí.
Kdysi dávno, před jejich vztahem, se spolu vídali — nebyl to vztah, spíš známost s jasným účelem, protože, jak Klára později řekla: „Aspoň tehdy, jinak než v posteli, Zdeněk použitelný nebyl.“
Najednou mu některé pohledy a drobná gesta začaly dávat smysl. To, co před chvílí vnímal jen jako náhodu, do sebe začalo zapadat. Nebyl to pocit zrady, spíš zvláštní směs překvapení a pochopení, že Klářin svět byl vždy o něco širší, než si připouštěl.
