Dlouhá kapitola pátá, v níž autor pozná muže
Náš učitel (nějak jsem přijal tuto jeho funkci) nám oběma dal bylinnou mast na jelita a pro zbytek dne nás propustil s tím, že jsou nám k dispozici oba naše pokoje, prostorná a luxusní koupelna s vířivkou a saunou, a především tak zvaná studijní místnost s knihami, obrazy i videi erotického rázu. Zakázal nám jakýkoliv intimní styk, ale dovolil nám, abychom spolu mluvili o čemkoliv, co budeme mít na srdci. Měli jsme si ovšem především odpočinout, neboť kolem sedmé hodiny večerní nás uvítá u speciálního rituálu, o jehož směru i případných obtížích nás ovšem zanechal v temnotách.
S Leou jsem se dohodl, že se potřebuji na pár hodin stáhnout, možná i na chvíli usnout, a že se potom potkáme buď ve studovně, nebo ve vířivce. „Nebo bloumajíc jeho residencí“, dodala. Odešel jsme do svého malého pokoje a téměř okamžitě jsem usnul. Zdály se mi podivné, téměř abstraktní sny, ve kterých jsem se utápěl v neustále se měnících spirálách, nořil se do otevírajících se studánek a létal nad krajinou Hieronyma Bosche. Tu a tam přicházelo světlo, ne nepodobné tomu, co jsem na milisekundu zažil během „potrestání“, oslnilo mne, ale dříve, než jsem mohl prozkoumat, odkud přichází, kam mne vede a jak ho udržet, zase zmizelo. Vstal jsem docela osvěžen a také můj zadek, po aplikování oné hojivé masti, bolel podstatně méně.
Leu jsem našel v nádherně teplé a voňavé vířivce, a tak jsem také vlezl k ní a nechal se ošplouchávat gejzíry, a přitom pozoroval její malá ale dokonalá ňadra, příjemnou drobnou postavu a občas vystrčený zadeček se šrámy. Krátce jsme si oba řekli, co jsme, čím se zabýváme a především, jak jsme se seznámili s Učitelem. Byla na tom ještě divněji než já – oslovil ji před několika dny na ulici, a poté, co ji napřímo řekl o některých jejích podrobnostech ze života, a především o zcela tajných fantaziích, ji vyzval, aby se už konečně „probudila“ a vydala se k němu. Také na čtrnáct dnů. Na rozdíl ode mne už za sebou měla skoro týden.
„Pojď do té jeho knihovny,“ vyzvala mě. „Už jsem tam byla. A je to hustý.“
Vylezli jsem z vířivky, osušili se, oblékli si tentokrát bílé hebké župany, které zde visely zjevně pro nás přichystané a já ji následoval. Knihovna byla větší místnost s několika pohodlnými křesly, s mnoha regály s knihami a zjevně i komiksovými sešity. Na stěnách visely obrazy erotického, především tedy BDSM-umění, různé fantaskní a podobně vzrušující sochy stály v koutech a všemu vévodily dvě velké obrazovky. Moje o dva dny pokročilejší průvodkyně nás uvelebila ve větším divanu – dal jsem jí ruku přes ramena, o čemž jsem se domníval, že nespadá do vzneseného zákazu intimity – a ona tleskla.
„Reaguje to na zvuk, vlastně to i rozumí tomu, co chceme vidět.“
Osvětlení knihovny se ztlumilo a na obrazovkách (na obou) se objevily scény, které, jakkoliv naprosto „hard-core“, bych neoznačil jako pornografie, ale jako rafinované umění vzrušovat temné choutky. Tak trochu ve stylu nejlepších erotických komiksů, ale se skutečnými (alespoň se mi tak zdáli) lidmi. Nebudu zde líčit, na co jsem se přes hodinu dívali, to ponechám vaší fantasii. Po hodině jsme shodně usoudili, že musíme přestat, neboť bychom nedodrželi nařízení Učitele…
Ten se po jistém čase objevil, z čehož jsem usoudil, že se můj první den pomalu chýlí ke konci. Vyzval nás, abychom šli za ním. Skončili jsme v podivné místnosti, která se zdála být cosi mezi ložnicí, tělocvičnou a uměleckým salónkem. Celý prostor byl ponořen do tlumeného narudlého světla. Na stěnách byly k vidění fresky a ornamenty, které připomínaly starořecké nebo krétské umění. Byla zde i postel, větší a pro dva, ozdobená litinovým ornamentálním čelem i zakončením. Přibližně uprostřed stál menší stolek s třemi křesly, na stolku konev na čaj a zenově vypadající šálky. U jedné zdi stála tělocvičná koza, ovšem takový ten model z mého mládí s dřevěnýma nohama s nastavitelnou výškou a hnědým koženým potahem. U druhé zdi byla namontována žebřina. A ještě pohovka a také tajuplně vypadající skříň. Moje videi povzbuzená fantazie v ní užuž tušila nějaké to nářadí – biče, roubíky, plácačky, anální kolíky a co já vím. Učitel byl oděn v černý (jak také jinak!) hedvábný župan, my si ponechali naše zářivě bílé a ke kůži velmi přítulné pláště. Pokynul nám, abychom se posadili do křesel u stolku.
„Moji drazí hosté,“ začal, „vítejte u další části našeho – řekněme – vyučování. Jak oba dobře víte, skutečný spirituální pokrok, nebo lépe řečeno skok do další dimenze, lze zakusit mnoha způsoby. Někteří volí odříkání, jiní modlitby a mantry, další jdou cestou šoku, bolesti, sexuální extáze, zenové meditace… cest je mnoho. Moje cesta je submise a dominance. To už také víte. Obé ovšem není možné bez naprostého přitakání srdce, nebo, abych to řekl jinak, bez lásky. V tom se ovšem skrývá domnělý paradox – pokud někoho miluji, tak právě ho nebo ji vlastně nechci dominovat. Říkám domnělý rozpor, neboť ve skutečnosti tomu tak není. Naprostá láska je splynutí, téměř pozření toho druhého a zároveň touha po podřízení se jeho nebo její vůli. Ale to nelze pochopit jinak, než abychom to zažili. Ty, můj příteli,“ obrátil se na mě, „jsi muž a tím svou výchovou orientovaný na kontrolu, tedy na dominanci. Nemluvím teď o dominanci vnější, o tom, nad někým vládnout nebo ho ovládat, nýbrž o interní kontrole, o tom tvém ‚já‘, které chce určovat, mít navrch. Které chce determinovat, co bude a jak to bude. A ty, Leo, jsi žena, která svým ženským principem nechává určovat ty druhé, nechává vstoupit ať už Boha nebo muže, nechává konat a přirozeně a s láskou se podřizuje. Proto si dnes večer tyto role prohodíte. A to nejen mechanicky, ale i vnitřně. Z muže se stane žena a z ženy muž. A já zůstanu uprostřed vás, budu vyrovnávat, podněcovat a sloužit vaší proměně.“ Na chvíli se odmlčel.
„K tomuto účelu jsem pozval dva přírodní, magické spojence. Ti jsou v těchto kapslích,“ na stůl položil zlatou krabičku, otevřel ji a vyňal dvě pilulky. Ano, červenou a modrou, přesně jako v Matrixu.
„Červená pilulka je koncentrovaný mužský princip, přírodní droga, která utlumí v tobě, drahá Leo, ženu a nastartuje muže, dobyvatele, uchvatitele, Árese. Umožní nejen tvé energii, ale i tvému fyzickému tělu slast vstoupení, penetrace světa. Zmužní tě, nechá ti narůst svaly a kdoví co ještě“, usmál se.
„A ta modrá pilulka je pro tebe“, obrátil se na mne, „a ta tě otevře, nechá tě se stát ženou, bohyní, Afroditou. Nechá tě toužit po tom, být ovládán, podřídit se, poslechnout a tím otevře všechny tvoje vstupy a vyšle pozvání.“
„Takže,“ dodal opět po dramatické pauze, „přeji vám zajímavou a hlubokou proměnu.“
A to bylo, co se týče úvodu k dnešnímu večeru, vše. Podal nám kapsle, my je zapili jakýmsi bylinným čajem a byli připraveni, zakusit velkou proměnu. Opřeli jsme se, všichni tři, pohodlně do křesel, kdesi se spustila decentní hudba, a přes nás se nejprve převalila cosi jako meditativní nálada. Byl jsem zvědav, co se bude dít.
Jako tak často v případě nějaké drogy, nejprve se nedělo nic. Po chvíli jsem si uvědomil, že okolní svět se začíná proměňovat, tlumené světlo začalo být nějak více příjemné, vůně jsem začal vnímat intenzivněji, ticho se stalo naléhavějším. A něco se dělo v mém těle. Začalo to pocitem, který neumím jinak popsat než slovem nezvyklý. Jako kdyby se mi do žil a tím do celého těla vlévala nová energie, touha, nový pocit sebe sama. Uvědomil jsem si, že mé tělo je potaženo kůží a tuto slupku, onu hranici mezi já a okolím, jsem začal cítit mnohem intenzivněji. Všude tam, kde se mého těla dotýkal měkký flanelový župan, jenž jsem měl na sobě – což znamenalo téměř všude – jsem mnohem víc cítil jeho látkovost. A pod onou senzitivní slupkou, pod mou kůží, pokračoval pocit uvědomění do hloubky. Mé vnitřní orgány jako by se probouzely. Cítil jsem své srdce, ledviny, játra, dokonce jsem rozeznal i něco, o čem jsem byl přesvědčen, že je to pankreas. A můj nejintenzivnější pocit, který mi zároveň působil obrovské potěšení, a zároveň, svou cizostí, mne trochu děsil, se stěhoval do několika oblastí. Do podbřišku, do oblasti perinea, anusu, k mým varlatům, které jsem ovšem nyní nevnímal „vně“, nýbrž kdesi uvnitř. Druhá výjimečná oblast byly prsa a speciálně bradavky. Zkusmo jsem se jich dotkl prstem a exploze slasti byla naprosto nečekaná. Začal jsem se jemně dotýkat různých částí mého těla a zkoumat měnící se pocity. Nejsem si jist, jak dlouho jsem tyto nové a zvláštní prožitky prozkoumával, když tu zazněl Učitelův hlas: „Stoupni si!“
Bylo mi (bůhví proč) okamžitě jasné, že mluví ke mně, a tak jsem poslechl. Leu jsem nevnímal, jako kdyby zmizela někde v polotemnotě.
„Tady ke mně.“
Uvědomil jsem si, že změnil místo. Nyní se pohodlně rozvaloval na pohovce. Přišel jsem k němu, postavil se na metr před něj a vyčkával jsem další pokyny. Ano, nyní bylo jasné, že i moje vizuální vnímání se nějak změnilo. Jen jsem ještě nemohl přijít na to, jak přesně.
„Sundej si ten plášť,“ řekl.
Župan ze mne tak nějak zpomaleně spadl, zanechávajíc přitom kaskády silných vjemů na kůži. Když se konečně poskládal u mých nohou, užasl jsem. Ať už to bylo nějakým podivným osvětlením, nebo vlivem drogy, která se dobývala do mých neuronů – viděl jsem nikoliv mé šedesátileté, byť trénované, zachovalé a opečovávané tělo, ale tělesnou schránku mladého muže. Mohlo mu – tedy mému tělu – být tak něco kolem dvaceti. A upřímně – i tak jsem se cítil.
„No podívejme se, koho tu máme,“ komentoval moji proměnu Učitel. „Pojď blíž.“
Prohlížel si mne s neskrývaným potěšením, což jsem docela chápal, protože i já jsem ze sebe v tomto hávu měl radost. Ano, mám rád i mé staré tělo, ale tohle bylo fakt sexy. Všiml jsem si, že pod jeho černým lesklým hedvábným pláštěm se vzdouvá jeho penis. Což mne, přiznávám, potěšilo.
„Otoč se.“ Řekl to hlasem, který nerozkazoval, neprosil, prostě způsobem, kterému nebylo možno nevyhovět.
„A předkloň se.“ A po chvíli dodal: „A trochu se rozkroč, abych viděl tvoji dírku. Roztáhni si rukama půlky.“
Když jsem to dělal, srdce mi bušilo v hrudi jak blázen, játra se kroutila v tanci, ledviny skákaly sem a tam, a mezi mýma nohama, tam, kde bych normálně měl mít koule, se objevila nějaká vlhkost. Velice jemně a velice pomalu se dotkl patrně špičkou prstu mé dírky. Zatočila se mi hlava a musel jsem se ovládnout, abych se, stojíc takto v předklonu, nezhroutil, ať už dopředu nebo vzad. Jezdil mi lechtavými pohyby po vnějším okruží mého análu, prstem, který byl zjevně kluzký od nějakého krému, lubrikantu či slin. A jeho druhá ruka se přidala tím, že začala hladit a decentně mnout mé koule, které – k mém údivu – se přeci jen nacházely nikoliv kdesi v mých útrobách, ale tam, kde bývaly i předtím. Bylo to božské.
V mém novém, změněném vědomí tak uběhlo několik let nevýslovného blaha. Ano, blaho bylo vystupňováno tím, že jedním, a později, jak se mi zdálo, i vícero prsty nezůstal jen venku, ale zajel i pěkně dovnitř. Zazdálo se mi, že má prsty tlusté jak klobásy a pohyblivé jak hejno užovek, a to jsem ještě nevěděl, co přijde. I když mé útroby to možná již tušily.
„A teď, můj drahý panici, pomalu couvej. A pomalu se můžeš narovnat, ale pořád si rozevírej tvou božskou prdelku. A… pojď níž, a ještě níž… až budeš moci směle dosednout… Pomalu říkám.“
Ucítil jsem jeho (božský) dotek rukou na mých bocích, a tak jsem se nechal navádět. Při prvním dotyku jeho žaludu na mé hladové dírce se mi zatmělo před očima. Projela mnou vlna jiskřivé energie, kterou jsem dosud nepoznal. Musel jsem na chvilku zamrznout, zalapal jsem po dechu, byl to okamžik balancování na vrcholku stožáru, ze kterého bylo lze vykročit jen do prázdna. Nebo do Nirvány.
Popřípadě – si na jeho stožár zvyknout. Na jeho nemalou šířku a dech beroucí délku, a navléci se na něj. Nechat se s rozkoší narazit na kůl. Věděl jsem, že se musím otevřít, uvolnit svěrače, jinak že mě to bude bolet. Ovšem ona droga, která mi kolovala v žilách a zaplavovala mé neurony, již udělala ohledně otevření se své. Zároveň penis, který do mne vnikal, byl také velice pomalý, jemný, skoro se nabízí slovo „laskavý“, i když se tento výraz zase nehodí k dalšímu přídomku, totiž „tvrdý“. Sunul jsem se milimetr za milimetrem stále níže. A tak jeho úžasný kůl po zdánlivě dlouhé době překonal i onu nesmírně spirituálně významnou druhou bránu a vstoupil hluboko do mě. Dosedl jsem na jeho stehna a opřel se o jeho hruď. Pocítil jsem invazi nesmírné lásky, nejen k mému Učiteli, ale k celému Vesmíru. Láska … byla všude a její zářící hrot mnou prostupoval, od zdola až po temeno. Cítil jsem hluboko ve mně jeho chvění, pulzování, zářivé teplo.
Jeho ruce se chytily mých bradavek a zakroutili jimi, což mne probudilo z mého putování horními sférami světa a mnou projela velice šťavnatá chuť se na jeho falu začít pohybovat. Vzepřel jsem se rukama na jeho stehnech a polosedíc-polostojíc jsem se zvedl, abych vzápětí opět dosedl. Tento střídavý pohyb vyvolal při vstávání pocit vakua, šířící se prázdnoty, který byl při dosedání vystřídán jeho opakem, totiž naplňováním. A znovu a znovu – nyní se ke kosmickém cyklu úplňku a novu přidalo víceméně automaticky i mé dýchání. Po jisté době ježdění na koníku mne přiměl si kleknout s vyšpulenou prdelkou na divan. Nyní se pohyboval on a já slastně držel a později i opětoval jeho přirážení.
Opravdu nevím, co z mých zážitků odpovídalo realitě – ale co je realita? – a co bylo způsobeno onou modrou kapslí. Náhle stála Lea (zdála se mi větší a nějak více maskulinní) přede mnou a vrazila mi (opravdu na to nemám jemnější slovo) svoji horkou kundu do úst.
„Jazyk!“ její hlas byl hlas velitelky nápravného tábora, „strč mi tam svůj jazyk a lízej!“ Její kunda začala přirážet a já do ní horlivě vrážel svůj jazyk, neboť jsem musel. Taky jsem se mírně dusil. Chtěl jsem uhnout, ale to mě chytila za obě uši a přinutila k ještě větší rychlosti. Zároveň jsem si uvědomil falus Učitele, který mi působil rozkoš zezadu. Což nyní bylo tu a tam doprovozeno silným plácnutím po mé zadnici. A cítil nějakou ruku, která mne držela za mé naběhnuté koule. Podle velikosti to mohla být Lea, ovšem podle cílevědomosti a dotěrnosti to byly ruce muže. Snad jejího probuzeného, vnitřního muže.
Pravděpodobně jsem na chvilku ztratil vědomí, neboť v příštím okamžiku jsem se probral sice v naprosto stejné situaci (zpředu Lea, zezadu Učitel), já ale měl ruce svázané za zády. Takže nyní jsem byl jim už naprosto vydán. A teď se stalo to, co jsem prožil již ráno. Cosi se vzdalo definitivně a naprosto jakékoliv obrany, jakéhokoliv pokusu o udržení kontroly nad během věcí. Zezadu jsem se zcela vydal na pospas Učitelovu penisu, zpředu jsem naprosto poslušně dělal vše to, k čemu mne Lea vedla. Na rozdíl od včerejška však dnes tento pocit odevzdání se trval déle a šel mnohem hlouběji. Byl to konec mé individuální existence a splynutí s Celkem. Tělo, duše a duch se opět spojily, v opačném pořadí, než jak se na samém Začátku světa rozpojily.
Tak nějak jsem vyklouzl z mého těla a zbytek dění jsem pozoroval v naprosto blaženém stavu rozprostřen v prostoru pokoje. Stěny pro mne nepředstavovaly žádnou překážku, ale z nějakého rozmaru jsem zůstával uvnitř nich. Pozoroval jsem mé slastné, nyní již odpočívající tělo (stále se mi zdálo být neuvěřitelně mladé), a díval jsem se s velkou láskou i zaujetím, jak Lea mrdá (omlouvám se, ale nelze mi použít jiné slovo) nějakým velkým připínákem našeho božského Učitele do jeho božské řitě. S potěšením jsem sledoval, jak ho v náhlém návalu zápasnického elánu povalila na záda, roztáhla mu nohy a obstarává mu přirážejícími pohyby její sladké pánve doufejme stejnou rozkoš, jakou on nadělil mně. S Leou jsem byl ve spojení – cítil jsem to, co cítila ona, věděl jsem, co ona ví. Se zvědavostí jsem se pokusil podobně proniknout do ducha Učitele, jenže tam jsem neměl přístup. Tak přeci jen jsem nebyl omniprezentní a omnipotentní, což mi ale nikterak nečinilo újmu v mé orgastické náladě. Prostě jsem se nadále vznášel a nebyl. A pak jsem … usnul.
----------
Tak dneska to bylo dlouhé a výživné, že? A to ještě je teprv začátek. Uvidíme zítra!
