Pokračování "Místo kávy"
Sedíme jen tak, Nikola opírá hlavu o mé rameno, popíjím kávu, ona nakonec nechtěla.
Pak se po gauči sveze na bok a začíná mi laskat ferdu. Honí ho ručkou, pozoruje obnažený žalud a začíná ho pusinkovat. Reaguje. Začíná se nalévat. Usměju se a dopiju kávu. Je příjemné jak její jazyk klouže po ferdovi a jak ho dráždí na uzdičce.
„Můžu se zeptat?“, povídá.
Odpovím: „Jistě.“
„Bydlíte tady sám?“
„Nikdo jiný tady není hlášený, to snad víš z úřadu,“ směji se.
„Proč nemáte ženu? Jste pohledný muž.“
„Myslíš?“
„Od prvního setkání z Vás vyzařuje charisma,“ říká. „Potkali jsme se už vícekrát. Nemohla jsem Vás pustit z hlavy.“
Její zelenkavé oči se na mne dívají a nepřestává povzbuzovat ferdu.
V myšlenkách mi běží… „Kdybys znala má tajemství, asi by ses neptala.“
Nahlas řeknu: „Nikdy to nevyšlo.“
Ferda je již v plné pohotovosti. Nikola se snaží a naráží si ho hluboko. Pomáhám jí tlakem na hlavu a zátylek. Kašle a tečou jí sliny.
Zvednu ji a stlačím ji do pokleku. Má otevřenou tlamičku a čvachtám v ní. Má temnější stránka se otvírá. Plácnu ji rukou po tváři. Trochu udiveně se podívá.
„Pane Jane, vám se tohle líbí?“
„Ano“, suše řeknu, „chci ti ukázat víc, než sis myslela! Nikolo, chci tě časem i učit, co a jak vydrží oddanost.“
„Tušila jsem to, Pane,“ řekne. „“Poddám se všemu. Pro Vás.“
Její hlava zakmitá a oči má obrácené na mne.
„Na čtyři, čubko!“, rozkážu.
Vyšpulí na mne svůj zadek. Proplesknu ji a roztáhnu. Její kakaová dírka je jak stvořená pro zásun. Plivnu a roztírám po ní prsty sliny. Nasadím a vnikám do ní. Jen sevře dlaně, ale drží.
„Jsi uzoučká,“ říkám. „JJáá toto nikdy nedělalaaaaa,“ kňourá. „Jste prvníííí.“
Těsné sevření jejího análu mě dostává do extáze. Dlaněmi ji dávám až je zadek červený. Trochu mne pálí dlaně. Přirážím dlouhými tahy. Varlata pleskají o její kundu. Ona přestává skučet a vzdychá.
Posledních pár přírazů a zbytky semene po prvním šuku do ní proudí.
„Jsi dobrá, Nikolo,“ říkám, když oddechuji po vystříkání a lehnu si na postel.
Lehne si vedle mne a já ji za její výkon odměním polibkem.
Váhavě se na mne dívá. V očích má otázku.
„Mám Vás očistit?“, zeptá se mne.
„Ne, nejsem prase,“ odpovím, „půjdeme se vysprchovat.“
Vděčně mi věnuje polibky na hruď.
Po sprše se oblékáme.
„Zítra, Nikolo, půjdeš naostro do práce, přijdu to zkontrolovat,“ doprovodím ji ke dveřím.
„Mohu zas přijít?“
„Zítra tě budu čekat.“
Dám jí lehký polibek na tvář a odchází.
Jsem zamyšlený. Co asi připravit na zítřek?
