Sedmá kapitola o naplňování těla a sycení mocí
Tím byl můj první den u konce. Nedovedl jsem si představit, jak bych zde mohl strávit dalších třináct, pokud by každý nový den měl překonat ten předchozí. „Ale to už zase uvažuješ o nějakém tom překonávání“, zněla výčitka mého vnitřního kritika. Vrátil jsem se do mého malého pokoje a dlouho jsem ještě ležel a přemítal o tom, co jsem dneska zažil. Lea se neobjevila, čemuž jsem byl koneckonců rád. Pokud si vzpomínám, zdály se mi jen banality, na které jsem okamžitě po probuzení zapomněl.
Po probuzení a obvykle spartánské snídani se otevřely dveře. „Dobré ranko, můj drahý princi. Dneska budeš celý můj,“ Lea se sice smála, ale něco v ní probouzelo moji fantazii, která si malovala, co by to všechno mohlo znamenat.
„Jdu se teď převléknout a vyzvednu si tě v knihovně. Klidně si tam pusť nějaký kinky film, aby ses pak nelekl.“ Zubila se na celé kolo a já si říkal, že jestli zůstane takhle přívětivá, nebude její dominance stát za moc. V knihovně jsem na ni čekal téměř hodinu, takže jsem se už začínal ptát, co za speciální obleček potřebuje a jestli se někde s někým nezdržela, aby se dostala do řádné nálady. Když se konečně objevila, vypadala skvěle. Černý přiléhavý latexový (nebo to byla kůže?) oblek ji slušel a dělal ji ještě víc sexy než úplná nahota. A samozřejmě, že v ruce držela bičík. Jak taky jinak.
„Jdeme,“ ukázala na chodbu.
„Ano,“ odvětil jsem poslušně, ale to samozřejmě nebylo dostatečné.
„Ano, paní,“ opravila mě. Takže si budu muset dávat pozor.
Došli jsem do té místnosti, kde jsme včera dostali výprask a jak jsem předpokládal, v rohu v klubovce seděl Učitel a zálibně nás pozoroval.
„Svléknout!“ zavelela Lea. Tedy Paní.
Přistoupila ke mně, dotkla se bičíkem mého ztopořeného penisu (jak rád bych zase podlehl iluzi nějaké drogy a měl ho tak dvakrát větší, ale dnes jsem byl prostě ten „starý“) a ukázala mi, že si mám lehnout na tlustý koberec pod našima nohama.
„Zvedni nohy a dej je chodidly k sobě.“ Vzala jakousi dlouhou, černou, snad sametovou šňůru a omotala její začátek kolem mých kotníků.
„A teď se rukama chyť za kotníky.“
Po malé chvíli jsem ležel na zemi, nohy a ruce spoutané, mé genitálie byly ovšem hezky přístupné a moje prdelka také. Mohl jsem se tak nanejvýš převalit na bok.
„Tak, to je už moc hezké,“ řekla a polechtala mě bičem na koulích. Kdyby mě přes ně přetáhla, nemohl bych pranic dělat kromě zařvat a upadnout do mdloby. Ale Lea, jakkoliv si užívala dominanci, nebyla surová.
Jako kdyby četla mé myšlenky o zařvání, přišla s roubíkem. Tedy s takovou tou gumovou nebo latexovou hruškou, která byla upevněna na koženém pásu, jež se zapínal za hlavou a ke které vedla hadička, na jejímž konci byl nafukovací balónek. Tak to začíná hezky, pomyslel jsem si.
„Můj milý, dneska si tě naplním,“ načež mi strčila hrušku do úst. Nebránil jsem se, neboť to nemělo cenu. Ona teď byla moje Paní.
Roubík již tak vyplňoval moji ústní dutinu a co teprve, když ho přifoukla. Nemohl jsem vlastně ani huhňat. Ještě že jsem neměl ucpaný nos.
„A teď to nejlepší,“ pravila se zjevným potěšením v hlase.
Odešla ke skříni (ano, koutkem oka jsem zahlédl, že byla plná rákosek, bičů, plácaček, kolíků, dildíček a čeho všeho ještě) a vrátila se s – nafukovacím análním kolíkem. Tak to jsem nečekal. Sedla si mi na obličej, přičemž jsem si uvědomil, že v jejím koženém či latexovém obleku byla pro její jóni vynechána patřičná mezera. Jenže v nějakém mém konání mi bránila gumová hruška v mé puse a ona hadička, která k ní vedla. Což ji nebránilo v tom, třít svou kundičku po mém celém obličeji. Nahnula se dopředu a přes mé spoutané ruce a nohy mi řádně promazala nějakým lubrikantem moji vystrčenou řiť, načež mi tam kolík zasunula. Trochu jim i cloumala, abych si také přišel na své. Ach jo, zatím to bylo všechno zatím opravdu vzrušující. A tak jsem se jí oddal. Skrz roubík jsem ji ani nemohl poděkovat. Ležel jsem před ní – teď už vstala – a mé nohy a ruce trčely do vzduchu, mé nyní už poněkud ochablé péro si hovělo na mém stehnu a do mých útrob vedla hadička, jejíž druhý konec měla Lea v ruce. Rozvalila se na blízký divan a nyní už docela panovačným gestem přivolala Učitele k sobě. A ten – přišel…
Nyní ti dva začali se hrou, jejíž počátek jsem jistou chvíli nerozpoznal. Lea rozhrnula Učiteli jeho černý plášť a nahmátla jeho krásné vztyčené péro. Zručným pohybem ho přivedla k ještě většímu rozkvětu jeho mužné síly. A on hlasitě vzdychl. V tu chvíli Lea zmáčkla balónek. Ta část kolíku, která vězela ve mně, se nepatrně zvětšila, což mi nadělilo zcela nový pocit. Nebylo to pronikání – kolík již ve mně byl – nýbrž jakési vnitřní naplňování. Nespouštěl oči z Lei a Učitele, takže když po půl minutě opět vzdychl, téměř jsem cítil jeho vzrušení. V ten samý okamžik ovšem narostl i kolík ve mně, neboť spolu se vzdychem Učitele zmáčkla levá ruka Lei balónek. Mé vnitřní naplnění se zvětšilo. Začal jsem tušit, že pokud její hra s Učitelem bude trvat dlouho a pokud nevypustí občas vzduch z kolíku, jsem odsouzen k prasknutí.
Přibližně u desátého vzdychu to začalo být pro mne nepříjemné. Tedy – na jednu stranu mě ten stále se zvětšující míč v mém rektu vzrušoval, na druhé straně už tlačil na vše kolem. Byl to velmi podobný pocit, jako když se vám strašně chce na záchod, jako kdybyste měli příšernou – s dovolením – sračku, ale nemohli si ulevit. To přece takhle nejde dál, pomyslel jsem si. To jsem se ovšem mýlil. Lea a Učitel si to užívali a s každým jeho nyní už tlumeným výkřikem se mi v útrobách zvětšoval Levithan. Takhle se cítí těhotné ženy před porodem?
Od patnáctého „přifouknutí“ jsem skrze roubík začal dávat najevo, že už toho je příliš. Ale Lea naprosto nereagovala. Naopak – sklonila se k Učiteli za začala ho vášnivě sát. Což on kvitoval dalším hlasitým výkřikem a moje prdel zaúpěla. Teď prasknu a umřu, pomyslel jsem si. Už to opravdu nebylo k vydržení. Začalo se mi chtít nejen na velkou (ačkoliv jsem byl vypláchnutý), ale i čůrat. A nic z toho nebylo možné! Při nějakém pětadvacátém stisku balónku se Učitel udělal. A Lea přestala mé útroby přifukovat. Dělaly se mi kruhy před i za očima. Byl jsem si jist, že umírám. Světe, sbohem.
Trvalo věčnost než si Lea, stále v latexu, ke mně klekla a naklonila ke mně její spanilou hlavinku: „Tak, můj drahý, teď je jen na mě, jestli budeme pokračovat a ty se roztrhneš jako balón, nebo jestli tě vysvobodím. Pokud udělám to druhé, tak chci, abys v okamžiku úlevy mi beze slov, jen tak v myšlenkách, vyznal lásku. Protože tě miluji. A to, přestože mám tvůj život v ruce, tak i přesto tě miluji. Chápeš to?“
Dívala se mi zblízka do očí a já ji tam viděl, její božskou, neskutečnou, kosmickou lásku. A přestal jsem lpět na mém životě. Ano, jedině tak. Prasknu, už už exploduji, ale s láskou vybouchnu.
Pak Lea otočila ventilkem a celý vesmír se roztekl blahem. Začal jsem plakat. Lea mě hladila po vlasech a po mé zpocené, mokré kůži a líbala mě na můj scvrklý penis.
Byl jsem jako omámený. Patrně jsem opět usnul, neboť když jsem se probudil, byl jsem opět sám. Tlumená světélka nedávala odpověď na otázku, zdali je noc či den, a tak jsem po jisté době vstal, zjistil, že mé útroby oním experimentem nepraskly a odešel do mého pokoje. Zde jsem našel vydatný a nesmírně chutný oběd (večeři? snídani?) a vyhládlý jsem ho pohltil do mé znovuobjevené prázdnoty. Osprchoval jsem se, převlékl do připravených (stejných) černých kalhot a trička a vyšel jsem ven v naději, že někoho potkám. Lea byla v knihovně. Přisedl jsem si k ní, dal ji ruku kolem ramen a spojeni nějakou kosmickou láskou jsme se hodiny dívali na povětšinou romantické filmy. Pokud to bylo odpoledne, bylo to jedno z nejkrásnějších v mém životě. V noci se mi nezdálo vůbec nic. Prostě ticho a prázdno.
----------
Tak - spokojen? Po té filosofii minule jsem přece slíbil trochu přitvrdit. Ale to nejlepší nás ještě čeká. Už brzy.
